imported>ZRN: odkazy do Slovníku islámu

2024-11-14T21:37:11Z

odkazy do Slovníku islámu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:16Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:47Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:58Z

import JKI a Hind

Nová stránka

<div id="photo">[[Soubor:JKI_ší'a.jpg|upright|Muhammad prohlašuje Alího Ibn Abí Táliba (oba vpravo) za svého nástupce. Postavy nemají obličej; obcházel se takto někdy zákaz zobrazování živých bytostí.]]</div><span id="entry">ší‘a</span> (od arab. ší‘at Alí – strana Alího) Druhý nejvýzn. směr v [[islám (JKI-I)|islámu]] ([[sunna (JKI-I)|sunna]]). Příčinou rozkolu byl spor o charakter nástupnictví ve funkci hlavy [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]], k němuž se [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]] za svého života nevyjádřil. Na jedné straně byl hájen princip volitelnosti hlavy obce z okruhu Kurajšovců (sunna), na druhé straně dědičné následnictví v linii potomků bratrance a zetě [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí Táliba]]. Už za třetího [[chalífa (JKI-I)|chalífy]] Usmána (644-656) se ozývaly hlasy volající po nápravě a uplatnění práv členů Prorokovy rodiny. Vražda Usmána 656 byla prvním velkým otřesem obce, který spory dále vyhrotil. Umajjovci kryli své ambice právem mstitelů za Usmánovu smrt. Alí nedokázal využít příznivé situace a podlehl rozhodnosti pozdějšího umajjovského chalífy Mu‘áwiji, nakonec 661 zemřel rukou stoupence [[cháridža (JKI-I)|cháridži]]. Také synové Alího [[Hasan (JKI-I)|Hasan]] a [[Husajn (JKI-I)|Husajn]] byli odstraněni, jeden úplatkem, druhý vraždou ([[Karbalá (JKI-I)|Karbalá]]).

Potomci Muhammadovy rodiny zůstali nadále význ. veličinou v islám. prostoru, v určitých obdobích dosáhli značných polit. úspěchů na straně sunny (Abbásovci, [[Hášimovci (JKI-I)|Hášimovci]]) i ší‘y (Bújovci, [[Fátimovci (JKI-I)|Fátimovci]], Karakojunlu, Safíjovci aj.). Výrazně se do dějin islámu zapsaly i různé odnože š., zvané [[ghulát (JKI-I)|ghulát]] (extrémisté, [[asasínové (JKI-I)|asasínové]], [[ismá‘ílíja (JKI-I)|ismá‘ílíja]], [[karmaté (JKI-I)|karmaté]], [[drúzové (JKI-I)|drúzové]], [[alawité (JKI-I)|alawité]], [[zajdíja (JKI-I)|zajdíja]]), které se utvářely po odklonech od většinového směru zvaného [[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]. Postavení š. však obecně zůstalo poznamenáno okolnostmi počátků hnutí. Mocenskou i početní převahu získala sunna. Ačkoliv další vývoj sunny se nevyhnul rozporům, stala se státotvorným systémem s mocenskými prostředky. Polit. zájmy [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]] přispěly k rychlejšímu vyzrání její dogmatické struktury, ale i k jejímu uzavření a stagnaci. Š. naproti tomu vycházela z kritiky sunnitských dogmat, v polit. sféře začala sdružovat opozici z řad nespokojených klientů ([[konverze (JKI-I)|konverze]], [[maulá (JKI-I)|maulá]]), z vrstev stojících proti arab. aristokracii. Okolnost, že š. nakonec dosáhla největšího rozmachu v Íránu, budí mylný dojem, že jde o hnutí Íránců proti Arabům ([[šu‘úbíja (JKI-I)|šu‘úbíja]]). Prvními ší‘ity byli Arabové. Š. se rozvíjela bez opory státní moci a její četné odnože se pokládaly za schizmatické, heretické, nežádoucí. Její vyznavači byli pronásledováni, což vzbuzovalo pocity křivdy a upevňovalo víru ve vlastní pravdu. Odtud pramenil sklon k niternému hledání pravdy i k bezvýhradné pokoře před autoritami.

Právě potřeba Bohem správně vedené autority vyústila v doktrínu imámátu ([[imám (JKI-I)|imám]]), která stojí na učení šestého imáma Dža‘fara as-Sádika (z. 765), doplněném a uplatněném v polit. praxi ve 20. stol. ([[Chomejní, Rúholláh Músáví (JKI-I)|Chomejní]], [[velájate fakíh (JKI-I)|velájate fakíh]]). Podle ní Muhammad předal Alímu dar božského posvěcení, jež jej učinilo neomylným, přecházelo dál na jeho potomky a opravňovalo k legitimnímu vedení obce. Řada imámů z rodu Alího působila veřejně, poslední dvanáctý odešel, aby působil jako „skrytý imám“ (al-imám al-machfí, [[ghajba (JKI-I)|ghajba]]) a vrátil se na zem jako [[mahdí (JKI-I)|mahdí]]. Skrytý imám je pro š. nejvyšší autoritou zajišťující správné vedení (hudá). Po dobu jeho nepřítomnosti jej zastupují nejvyšší duchovní, [[mudžtahid (JKI-I)|mudžtahidové]] ([[idžtihád (JKI-I)|idžtihád]]). Na ně přechází božské posvěcení, mj. neomylnost a neschopnost zhřešit. Tento argument má doložit nadřazenost [[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itského duchovenstva]] nad světskou mocí ([[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstvo]]).

V zásadních otázkách nároků Alího rodiny a návratu skrytého imáma bylo ší‘itské duchovenstvo (s výjimkou sekt [[zajdíja (JKI-I)|zajdíja]] a [[kajsáníja (JKI-I)|kajsáníja]]) zajedno. Otázka, který z četných potomků je skrytý imám, se však stala příčinou vzniku mnoha odnoží, z nichž lze vydělit několik směrů: k sedmému [[imám (JKI-I)|imámovi]] Músovi al-Kázimovi (z. 799) se hlásila sekta musávíja. Jeho bratr Ismá‘íl (z. 760), sedmý imám podle svých stoupenců, dal jméno sektě ismá‘ílíji. Největšího polit. úspěchu dosáhl většinový směr ší‘y, zvaný [[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]] (dvanáctníci), která se vstupem Safíjovců na íránský trůn 1501 stala a dodnes zůstala stát. náboženstvím v Íránu, četné stoupence má i v dalších zemích. V 18. stol. se pokusil perský šáh Nádir prosadit v Íránu kompromisní, tzv. dža‘farovský [[mazhab (JKI-I)|mazhab]], což byl sunnitský ritus rozšířený o ší‘itské dogmatické a práv. zvláštnosti. Pokus byl neúspěšný.

Výrazné a od sunny odlišné rysy ší‘itského dogmatu: 1. Ší‘ité zúžili volbu chalífy na Alího a jeho potomky; 2. dědičně na ně přecházely Bohem dané schopnosti, jedině opravňující k duch. vedení obce; 3. dědičná linie imámů disponujících tímto darem je uzavřena vírou v skrytého imáma a v přenesení jeho duch. schopností na tvůrce ší‘it. práva – fukahá, mudžtahidy, tím se světská moc dostává do podřízenosti vůči ší‘itskému duchovenstvu; 4. mesianismus; 5. označení Alího za mystického božího druha, kult [[mučedník (JKI-I)|mučedníků]] a imámů jako [[světci (JKI-I)|světců]] neporušuje dle š. princip [[jedinost boží (JKI-I)|jedinosti boží]]; 6. š. převzala některé prvky z [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazily]] (pojetí boží jedinosti, boží spravedlnosti a pojetí lidské vůle); 7. Umajjovce označila š. za uzurpátory; 8. soubor tradic ([[hadís (JKI-I)|hadís]] u sunnitů, [[achbár (JKI-I)|achbár]] u š.) je pro oba směry druhým zákl. zdrojem práva, v š. jsou zdůrazněny zásluhy rodu Alího a naopak vynechány části o osobách pro š. nežádoucích; 9. š. konají poutě nejen do [[Mekka (JKI-I)|Mekky]] a [[Medína (JKI-I)|Medíny]], ale rovněž k hrobům imámů.

''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
[[Kategorie:JKI/Islám]]

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Výrazné a od sunny odlišné rysy ší‘itského dogmatu: 1. Ší‘ité zúžili volbu chalífy na Alího a jeho potomky; 2. dědičně na ně přecházely Bohem dané schopnosti, jedině opravňující k duch. vedení obce; 3. dědičná linie imámů disponujících tímto darem je uzavřena vírou v skrytého imáma a v přenesení jeho duch. schopností na tvůrce ší‘it. práva – fukahá, mudžtahidy, tím se světská moc dostává do podřízenosti vůči ší‘itskému duchovenstvu; 4. mesianismus; 5. označení Alího za mystického božího druha, kult [[mučedník (JKI-I)|mučedníků]] a imámů jako [[světci (JKI-I)|světců]] neporušuje dle š. princip [[jedinost boží (JKI-I)|jedinosti boží]]; 6. š. převzala některé prvky z [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazily]] (pojetí boží jedinosti, boží spravedlnosti a pojetí lidské vůle); 7. Umajjovce označila š. za uzurpátory; 8. soubor tradic ([[hadís (JKI-I)|hadís]] u sunnitů, [[achbár (JKI-I)|achbár]] u š.) je pro oba směry druhým zákl. zdrojem práva, v š. jsou zdůrazněny zásluhy rodu Alího a naopak vynechány části o osobách pro š. nežádoucích; 9. š. konají poutě nejen do [[Mekka (JKI-I)|Mekky]] a [[Medína (JKI-I)|Medíny]], ale rovněž k hrobům imámů.
-''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''
 [[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
 [[Kategorie:JKI/Islám]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)

ší‘a (JKI-I) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy do Slovníku islámu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind