Apoštolská církev - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:55:58Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:42Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:11Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 15:30

2022-03-29T15:30:22Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:22Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:16Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 16. 11. 2020, 10:00

2020-11-16T10:00:16Z

ZRN v 7. 10. 2020, 11:09

2020-10-07T11:09:51Z

ZRN v 6. 10. 2020, 12:21

2020-10-06T12:21:16Z

ZRN v 6. 10. 2020, 12:19

2020-10-06T12:19:45Z

@@ Řádek 204: / Řádek 204: @@
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[Apoštolská církev v ČR (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</span>
+<div class="see-also">Viz též heslo [[Apoštolská církev v ČR (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</div>
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 177: / Řádek 177: @@
 | 2021
 |align="right"| 4958
 |align="right"|
 |align="right"|
 |}

@@ Řádek 174: / Řádek 174: @@
 |align="right"| 3182
 |align="right"| 7327
 |}

@@ Řádek 191: / Řádek 191: @@
 Oficiální internetové stránky: http://apostolskacirkev.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=147&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=147&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 138: / Řádek 138: @@
 V roce 1992 Apoštolská církev společně se slovenskou církví zřídila Letniční biblickou akademii, nabízející pomaturitní studium teologie. V souvislosti s novelou školského zákona byla tato škola v letech 1996–97 nahrazena Vyšší odbornou školu misijní a teologickou, která v roce 2008 uzavřela dohodu s americkou Global University ve Springfieldu (Missiouri), podle níž lze vzdělání v rámci VOŠMT uznat v rámci bakalářských programů této univerzity. Škola sídlí v Kolíně. V letech 1996–97 církev provozovala také střední zdravotnickou školu v Kutné Hoře, ta však musela být po prvním ročníku uzavřena.
-Apoštolská církev provozuje vlastní diakonii, volně je k ní přidružena misijní a charitativní organizace Nehemia, protidrogová organizace streetworkers Teen Challenge, působící v sedmi městech, a klub mladých na bázi skautingu Royal Ranges, fungující při některých sborech.
+Apoštolská církev provozuje vlastní diakonii, volně je k ní přidružena misijní a charitativní organizace Nehemia, protidrogová organizace streetworkers Teen Challenge, působící v sedmi městech, a klub mladých na bázi skautingu Royal Rangers, fungující při některých sborech.
 === Počet věřících ===

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 74: / Řádek 74: @@
 Přestože byl klasický pentekostalismus v těchto i v dalších rysech přímým plodem evangelikalismu 19. století, byl mezi evangelikály mimo Spojené státy zpočátku přijímán většinou s velkou nedůvěrou až nepřátelstvím. Během 20. století se vzájemné vztahy pentekostalistů a takzvaných nových evangelikálů velmi vylepšily, zatímco konzervativní (fundamentalističtí) evangelikálové pentekostalistům nadále vyčítají přílišnou emocionalitu, subjektivismus a malou úctu k textu Písma. Někteří fundamentalisté jdou tak daleko, že to, co je pro pentekostalisty nejvzácnější, tedy charismata, označují za satanův podvod. Je to svým způsobem paradoxní, neboť pentekostalisté svůj přístup k Bibli s fundamentalisty v podstatě sdílejí, jen připojují k autoritě Bible ještě autoritu vnitřního „svědectví“ svatého Ducha. Podobně bychom nalezli mnoho shod v očekávání druhého Kristova příchodu nebo v řešení etických otázek.
-Klasičtí pentekostalisté většinově nezpochybňují spásu příslušníků jiných křesťanských tradic a denominací, ale pouze pochybují o jejich dostatečném vybavení k tomu, co chápou jako nejdůležitější úkol církve nyní „v posledním čase“ – k misii. Tento v zásadě pozitivní vztah se ovšem netýká římskokatolické církve, vůči níž se klasičtí pentekostalisté často vymezují, a to někdy velmi ostře. I z tohoto postoje ovšem existují významné výjimky: generální superintendent Shromáždění božích v letech 1959–85 Thomas Fletcher Zimmerman (1912–1991) navázal v sedmdesátých a osmdesátých letech vztahy nejen s představiteli nových evangelikálů Billym Grahamem (1918–2018) nebo Billem Brightem (1921–2003), ale i s některými římskými katolíky, včetně kardinála Josepha Ratzingera (*1927), pozdějšího papeže Benedikta XVI.
+Klasičtí pentekostalisté většinově nezpochybňují spásu příslušníků jiných křesťanských tradic a denominací, ale pouze pochybují o jejich dostatečném vybavení k tomu, co chápou jako nejdůležitější úkol církve nyní „v posledním čase“ – k misii. Tento v zásadě pozitivní vztah se ovšem netýká [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]], vůči níž se klasičtí pentekostalisté často vymezují, a to někdy velmi ostře. I z tohoto postoje ovšem existují významné výjimky: generální superintendent Shromáždění božích v letech 1959–85 Thomas Fletcher Zimmerman (1912–1991) navázal v sedmdesátých a osmdesátých letech vztahy nejen s představiteli nových evangelikálů Billym Grahamem (1918–2018) nebo Billem Brightem (1921–2003), ale i s některými římskými katolíky, včetně kardinála Josepha Ratzingera (*1927), pozdějšího papeže Benedikta XVI.
 == Letniční hnutí a Apoštolská církev v českých zemích ==

@@ Řádek 82: / Řádek 82: @@
 Úvalský sbor vznikl kolem první světové války jako kazatelská stanice sboru Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]) v Praze – Žižkově, po příchodu kazatele Josefa Nováka se však orientoval pentekostálně a z církve byl v roce 1924 vyloučen, spolu s některými členy dalších pražských sborů. Jejich organizačním zázemím se stal Záchranný spolek Tábor, jehož prostřednictvím si v roce 1924 vybudovali v Úvalech v Alšově ulici 441 vlastní modlitebnu. Nadšení pro letniční hnutí však postupně upadalo, také kvůli vnějším podmínkám. Po komunistickém převratu byla snaha sbor zcela zlikvidovat, proto se v roce 1951 zbývající členové opětovně připojili ke sboru nynější [[Církev bratrská|Církve bratrské]] v Praze na Žižkově jako jeho (kazatelská) stanice.
-Svaz rozhodných křesťanů v letech 1919–39 vydával časopis ''Rozhodný křesťan''. V roce 1939 byl spolek úředně zrušen, neformálně však toto společenství trvalo nadále, a po druhé světové válce došlo k jeho obnově, trvající do roku 1951. Svaz byl likvidován v souvislosti s rušením prakticky všech spolků, neměl šanci přežít ani jako náboženská organizace. Věřícím bylo doporučeno, aby svoji zbožnost realizovali v rámci státem uznaných církví, což v praxi znamenalo především Jednotu českobratrskou (dnešní [[Církev bratrská|Církev bratrská]]), jejíž kongregacionismus se zdál vytvářet prostor pro dostatečnou organizační i spirituální autonomii letničních sborů. Letniční hnutí přitom nadále působilo také v rámci [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezské církve evangelické a. v.]] nebo v Bratrské jednotě baptistů. Fungování letničních křesťanů v rámci uznaných církví nebylo ovšem bezproblémové, nejpozději od konce padesátých let docházelo ke konfliktům s jinak orientovanými skupinami a s vedením církví, jimž byla z této strany pravidelně vyčítána náboženská laxnost a pokrytectví. Kazatelé a vedení uznaných církví zase obviňovali letniční věřící ze sektářství, kritizovali jejich zbožnost (především glosolálii a různá proroctví a vize, jež se začaly šířit na Těšínsku působením Josefa Konderla, 1891–1966, a dalších) a používali proti nim mocenské zásahy (např. dočasné uzavření modlitebny Jednoty českobratrské v Dolním Žukově).
+Svaz rozhodných křesťanů v letech 1919–39 vydával časopis ''Rozhodný křesťan''. V roce 1939 byl spolek úředně zrušen, neformálně však toto společenství trvalo nadále, a po druhé světové válce došlo k jeho obnově, trvající do roku 1951. Svaz byl likvidován v souvislosti s rušením prakticky všech spolků, neměl šanci přežít ani jako náboženská organizace. Věřícím bylo doporučeno, aby svoji zbožnost realizovali v rámci státem uznaných církví, což v praxi znamenalo především Jednotu českobratrskou (dnešní [[Církev bratrská|Církev bratrská]]), jejíž kongregacionismus se zdál vytvářet prostor pro dostatečnou organizační i spirituální autonomii letničních sborů. Letniční hnutí přitom nadále působilo také v rámci [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezské církve evangelické a. v.]] nebo v [[Bratrská jednota baptistů|Bratrské jednotě baptistů]]. Fungování letničních křesťanů v rámci uznaných církví nebylo ovšem bezproblémové, nejpozději od konce padesátých let docházelo ke konfliktům s jinak orientovanými skupinami a s vedením církví, jimž byla z této strany pravidelně vyčítána náboženská laxnost a pokrytectví. Kazatelé a vedení uznaných církví zase obviňovali letniční věřící ze sektářství, kritizovali jejich zbožnost (především glosolálii a různá proroctví a vize, jež se začaly šířit na Těšínsku působením Josefa Konderla, 1891–1966, a dalších) a používali proti nim mocenské zásahy (např. dočasné uzavření modlitebny Jednoty českobratrské v Dolním Žukově).
 Někteří letniční křesťané proto usilovali o vystěhování z Československa (většinou neúspěšně), v roce 1963 sbory Jednoty českobratrské v Dolním Žukově a Neborech oznámily vystoupení z této církve. Podporovali je také někteří věřící ze sborů v Hrádku a v Horní Suché, šlo tedy o místa, kde bylo letniční hnutí silné již v meziválečném období. Žádosti o státní uznání však nebylo vyhověno a naopak nastoupily represe: byly uzavřeny modlitebny v Dolním Žukově a Neborech, představitelé hnutí byli odsouzeni. Členové letničního hnutí se však nevzdávali a v roce 1968 pokus o legalizaci obnovili – s povolením státních úřadů byl zřízen přípravný výbor Rozhodných křesťanů letničních, který několik let fakticky organizoval církevní aktivity (ve znovuotevřených modlitebnách v Dolním Žukově a Neborech), osamostatnění podporovala také [[Církev bratrská|Církev bratrská]]. Státní úřady však činnost spolku/ilegální církve v roce 1973 ukončily a modlitebny byly opět uzavřeny. Naproti tomu ve slovenské části republiky byla církev v roce 1968 povolena pod názvem Apoštolská církev.