Armáda spásy - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:03Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:43Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:13Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 15:32

2022-03-29T15:32:22Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:30Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:16Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 6. 10. 2020, 12:26

2020-10-06T12:26:22Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 23:00

2020-10-05T23:00:29Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 22:57

2020-10-05T22:57:55Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 22:50

2020-10-05T22:50:36Z

@@ Řádek 96: / Řádek 96: @@
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[Armáda spásy (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</span>
+<div class="see-also">Viz též heslo [[Armáda spásy (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</div>
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 76: / Řádek 76: @@
 === Počet věřících ===
-Vzhledem charakteru této náboženské organizace a možnosti duálního členství není členství v Armádě spásy evidováno v rámci sčítání lidu, a to ani v případě posledního censu (2011). Sama Armáda spásy počty svých členů nezveřejňuje.
+Vzhledem charakteru této náboženské organizace a možnosti duálního členství nebylo členství v Armádě spásy až do roku 2011 evidováno v rámci sčítání lidu; v roce 2021 se k ní v rámci cenzu přihlásilo 96 osob. Sama Armáda spásy počty svých členů nezveřejňuje.
 == Literatura ==

@@ Řádek 88: / Řádek 88: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.armadaspasy.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=12819&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=12819&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 == Historie Armády spásy ==
-Armáda spásy vyrostla z metodismu (více v hesle Evangelická církev metodistická) v době, kdy se z něho začalo vydělovat hnutí svatosti (hnutí posvěcení) a vytvářet vlastní denominace. Ačkoli poměrně úzké zaměření na misii a sociální práci vytvořilo z Armády spásy specifickou denominaci, hnutí svatosti je jí nejblíže a je možné ji k němu přiřadit.
+Armáda spásy vyrostla z [[Evangelická církev metodistická|metodismu]] v době, kdy se z něho začalo vydělovat hnutí svatosti (hnutí posvěcení) a vytvářet vlastní denominace. Ačkoli poměrně úzké zaměření na misii a sociální práci vytvořilo z Armády spásy specifickou denominaci, hnutí svatosti je jí nejblíže a je možné ji k němu přiřadit.
 V rámci evangelikalismu jsou počátky hnutí svatosti patrné již ve třicátých letech 19. století uvnitř metodistických církví, nejsilnější zřejmě v americké Metodistické episkopální církvi. Vznik tohoto hnutí byl pravděpodobně důsledkem toho, že se metodismus tehdy již společensky etabloval a ztrácel svou probuzeneckou dynamiku. Metodistické církve se soustředily na růst a budování své struktury, a dávaly tedy nadále důraz na obrácení hříšníků a jejich znovuzrození. Kvůli svému misijnímu působení tak poněkud zanedbávaly druhý důraz zakladatele metodismu Johna Wesleye na křesťanovo další směřování ke svatosti a dokonalosti v lásce. Hnutí svatosti se soustředilo právě na toto takzvané druhé působení boží milosti v životě křesťana. Je jím posvěcení, které má křesťana osvobodit od přirozeného tíhnutí k hříchu a umožnit mu duchovně dozrát. Ačkoli první samostatné denominace, které bychom mohli přiřadit k hnutí svatosti, začaly vznikat už ve třicátých letech (v Evropě) a ve čtyřicátých letech (ve Spojených státech), ke skutečnému formování hnutí svatosti docházelo až od padesátých a šedesátých let 19. století, a oddělení většiny nových denominací od metodismu proběhlo dokonce až v posledním desetiletí 19. století a v prvním desetiletí století následujícího.
@@ Řádek 46: / Řádek 46: @@
 Etika salutistů se liší od etiky ostatních křesťanů snad jen ve striktním odmítání alkoholu, nikotinu a jiných návykových látek, které vyplývá nejen z tradice hnutí svatosti, ale také z angažmá v sociální práci, protože se při ní kromě jiného stávají též příklady pro lidi postižené závislostí. V bohoslužebné praxi se Armáda spásy liší od ostatních evangelikálních denominací pouze absencí svátostí. Křest ani slavnost Pánovy večeře (eucharistie) totiž Armáda spásy od roku 1883 nepovažuje za nezbytné pro spasení ani pro duchovní růst. Za důležité považuje spíše naplňování obsahu než provádění těchto obřadů: důležitější než křest vodou je pro salutisty křest Duchem svatým, k němuž má dojít při znovuzrození, a důležitější než Ježíšova přítomnost při večeři Páně je pro ně každodenní život prodchnutý Ježíšovou láskou. Salutisté ovšem neprohlašují tyto obřady za neplatné a mohou se jich účastnit v jiných církvích.
-Vztahy k ostatním církvím má Armáda spásy tradičně velmi dobré a její vojáci mohou být současně i členy jiné církve. Historicky má Armáda nejblíže k metodismu, svým zaměřením a organizačně pak k ostatním denominacím hnutí svatosti (je členem zastřešujícího Křesťanského partnerství svatosti). Stejně jako celé hnutí svatosti sdílí i Armáda spásy s pentekostalismem učení o posvěcení jako o možném druhém transformativním zážitku křesťanova života. Toto posvěcení ovšem pentekostalisté chápou jinak než hnutí svatosti, a tedy i salutisté. Pentekostálnímu křídlu evangelikalismu je Armáda spásy podobná také způsobem církevního zřízení: sbory Armády spásy jsou totiž podřízeny vyšším jednotkám tak, jak je obvyklé v episkopálních církvích nebo právě v pentekostalismu. Vztahem ke svátostem křtu a Pánovy večeře jsou salutisté blízko kvakerům; snad i kvůli sympatiím, jež vůči Společnosti přátel měla již zakladatelka Armády spásy Catherine Boothová.
+Vztahy k ostatním církvím má Armáda spásy tradičně velmi dobré a její vojáci mohou být současně i členy jiné církve. Historicky má Armáda nejblíže k [[Evangelická církev metodistická|metodismu]], svým zaměřením a organizačně pak k ostatním denominacím hnutí svatosti (je členem zastřešujícího Křesťanského partnerství svatosti). Stejně jako celé hnutí svatosti sdílí i Armáda spásy s pentekostalismem učení o posvěcení jako o možném druhém transformativním zážitku křesťanova života. Toto posvěcení ovšem pentekostalisté chápou jinak než hnutí svatosti, a tedy i salutisté. Pentekostálnímu křídlu evangelikalismu je Armáda spásy podobná také způsobem církevního zřízení: sbory Armády spásy jsou totiž podřízeny vyšším jednotkám tak, jak je obvyklé v episkopálních církvích nebo právě v pentekostalismu. Vztahem ke svátostem křtu a Pánovy večeře jsou salutisté blízko kvakerům; snad i kvůli sympatiím, jež vůči Společnosti přátel měla již zakladatelka Armády spásy Catherine Boothová.
 == Armáda spásy v českých zemích ==
@@ Řádek 95: / Řádek 95: @@
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 Armáda spásy vyrostla z metodismu (více v hesle Evangelická církev metodistická) v době, kdy se z něho začalo vydělovat hnutí svatosti (hnutí posvěcení) a vytvářet vlastní denominace. Ačkoli poměrně úzké zaměření na misii a sociální práci vytvořilo z Armády spásy specifickou denominaci, hnutí svatosti je jí nejblíže a je možné ji k němu přiřadit.
-V rámci evangelikalismu jsou počátky hnutí svatosti patrné již ve třicátých letech 19. století uvnitř metodistických církví, nejsilnější zřejmě v americké Metodistické episkopální církvi. Vznik tohoto hnutí byl pravděpodobně důsledkem toho, že se metodismus tehdy již společensky etabloval a ztrácel svou probuzeneckou dynamiku. Metodistické církve se soustředily na růst a budování své struktury, a dávaly tedy nadále důraz na obrácení hříšníků a jejich znovuzrození. Kvůli svému misijnímu působení tak poněkud zanedbávaly druhý důraz zakladatele metodismu Johna Wesleye na křesťanovo další směřování ke svatosti a dokonalosti v lásce. Hnutí svatosti se soustředilo právě na toto takzvané druhé působení boží milosti v životě křesťana. Je jím posvěcení, které má křesťana osvobodit od přirozeného tíhnutí k hříchu a umožnit mu duchovně dozrát. Ačkoli první samostatné denominace, které bychom mohli přiřadit k hnutí svatosti, začaly vznikat už ve třicátých letech (v Evropě) a ve čtyřicátých letech (ve Spojených státech), ke skutečnému formování hnutí svatosti docházelo až od padesátých a šedesátých let 19. století, a oddělení většiny nových denominací od metodismu proběhlo dokonce až v posledním desetiletí 19. století a v prvním desetiletí století následujícího.
+V rámci evangelikalismu jsou počátky hnutí svatosti patrné již ve třicátých letech 19. století uvnitř metodistických církví, nejsilnější zřejmě v americké Metodistické episkopální církvi. Vznik tohoto hnutí byl pravděpodobně důsledkem toho, že se metodismus tehdy již společensky etabloval a ztrácel svou probuzeneckou dynamiku. Metodistické církve se soustředily na růst a budování své struktury, a dávaly tedy nadále důraz na obrácení hříšníků a jejich znovuzrození. Kvůli svému misijnímu působení tak poněkud zanedbávaly druhý důraz zakladatele metodismu Johna Wesleye na křesťanovo další směřování ke svatosti a dokonalosti v lásce. Hnutí svatosti se soustředilo právě na toto takzvané druhé působení boží milosti v životě křesťana. Je jím posvěcení, které má křesťana osvobodit od přirozeného tíhnutí k hříchu a umožnit mu duchovně dozrát. Ačkoli první samostatné denominace, které bychom mohli přiřadit k hnutí svatosti, začaly vznikat už ve třicátých letech (v Evropě) a ve čtyřicátých letech (ve Spojených státech), ke skutečnému formování hnutí svatosti docházelo až od padesátých a šedesátých let 19. století, a oddělení většiny nových denominací od metodismu proběhlo dokonce až v posledním desetiletí 19. století a v prvním desetiletí století následujícího.
 S hnutím svatosti se roku 1861 setkali také britský metodistický kazatel William Booth (1829–1912) a jeho manželka Catherine (1829–1890). Booth se narodil do nepříliš bohaté anglikánské rodiny, v patnácti letech se obrátil k Bohu ve Wesleyánské metodistické církvi a začal se věnovat kazatelské a pastýřské práci jako laik. K duchovenskému úřadu v této tehdy největší britské metodistické církvi mu chybělo vzdělání. Na začátku padesátých let se proto stal laickým kazatelem v Novém metodistickém sdružení a roku 1858 byl v této církvi ordinován. Catherine, s níž se roku 1855 oženil, byla v této církvi také kazatelsky činná a roku 1860 napsala traktát, v němž hájila právo žen kázat. Její feministické postoje, neochota církve ustanovit Boothe jako cestujícího evangelistu a nakonec i vliv amerického evangelisty a „otce“ hnutí svatosti Charlese Finneyho – to vše vedlo k tomu, že se Boothovi začali Novému metodistickému sdružení vzdalovat. Vliv hnutí svatosti v metodistických kruzích navíc stále vzrůstal, a to hlavně díky americké kazatelce Phoebe Palmerové (1807–1874), která v letech 1859–63 působila ve Velké Británii. Roku 1861 manželé Boothovi prožili druhé požehnání a tento zážitek posvěcení přispěl k tomu, že roku 1865 opustili metodistickou církev a nadále působili jako nezávislí cestující evangelisté v probuzeneckých kampaních. Jejich osobní směřování k dokonalé lásce je postupně vedlo k plnému soustředění na misii mezi chudými a společensky marginalizovanými.

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 5. 10. 2020, 22:57
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 </div>
-Armáda spásy je křesťanskou denominací spojující dvě typické podoby evangelikalismu: probuzeneckou misii a sociální práci. Od svého počátku, kdy vznikla jako misijní společnost, si dosud zachovala své základní poslání v aktivní práci soustředěné na celkové zlepšení života lidí na okraji společnosti. V českých zemích začala působit v meziválečném období a znovu od devadesátých let 20. století, jako církev byla oficiálně registrována v roce 2013.
+Armáda spásy je křesťanskou denominací spojující dvě typické podoby evangelikalismu: probuzeneckou misii a sociální práci. Od svého počátku, kdy vznikla jako misijní společnost, si dosud zachovala své základní poslání v aktivní práci soustředěné na celkové zlepšení života lidí na okraji společnosti. V českých zemích začala působit v meziválečném období a znovu od devadesátých let 20. století, jako církev byla oficiálně registrována v roce 2013.
 == Historie Armády spásy ==
@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 Armáda spásy vyrostla z metodismu (více v hesle Evangelická církev metodistická) v době, kdy se z něho začalo vydělovat hnutí svatosti (hnutí posvěcení) a vytvářet vlastní denominace. Ačkoli poměrně úzké zaměření na misii a sociální práci vytvořilo z Armády spásy specifickou denominaci, hnutí svatosti je jí nejblíže a je možné ji k němu přiřadit.
-V rámci evangelikalismu jsou počátky hnutí svatosti patrné již ve třicátých letech 19. století uvnitř metodistických církví, nejsilnější zřejmě v americké Metodistické episkopální církvi. Vznik tohoto hnutí byl pravděpodobně důsledkem toho, že se metodismus tehdy již společensky etabloval a ztrácel svou probuzeneckou dynamiku. Metodistické církve se soustředily na růst a budování své struktury, a dávaly tedy nadále důraz na obrácení hříšníků a jejich znovuzrození. Kvůli svému misijnímu působení tak poněkud zanedbávaly druhý důraz zakladatele metodismu Johna Wesleye na křesťanovo další směřování ke svatosti a dokonalosti v lásce. Hnutí svatosti se soustředilo právě na toto takzvané druhé působení boží milosti v životě křesťana. Je jím posvěcení, které má křesťana osvobodit od přirozeného tíhnutí k hříchu a umožnit mu duchovně dozrát. Ačkoli první samostatné denominace, které bychom mohli přiřadit k hnutí svatosti, začaly vznikat už ve třicátých letech (v Evropě) a ve čtyřicátých letech (ve Spojených státech), ke skutečnému formování hnutí svatosti docházelo až od padesátých a šedesátých let 19. století, a oddělení většiny nových denominací od metodismu proběhlo dokonce až v posledním desetiletí 19. století a v prvním desetiletí století následujícího.
+V rámci evangelikalismu jsou počátky hnutí svatosti patrné již ve třicátých letech 19. století uvnitř metodistických církví, nejsilnější zřejmě v americké Metodistické episkopální církvi. Vznik tohoto hnutí byl pravděpodobně důsledkem toho, že se metodismus tehdy již společensky etabloval a ztrácel svou probuzeneckou dynamiku. Metodistické církve se soustředily na růst a budování své struktury, a dávaly tedy nadále důraz na obrácení hříšníků a jejich znovuzrození. Kvůli svému misijnímu působení tak poněkud zanedbávaly druhý důraz zakladatele metodismu Johna Wesleye na křesťanovo další směřování ke svatosti a dokonalosti v lásce. Hnutí svatosti se soustředilo právě na toto takzvané druhé působení boží milosti v životě křesťana. Je jím posvěcení, které má křesťana osvobodit od přirozeného tíhnutí k hříchu a umožnit mu duchovně dozrát. Ačkoli první samostatné denominace, které bychom mohli přiřadit k hnutí svatosti, začaly vznikat už ve třicátých letech (v Evropě) a ve čtyřicátých letech (ve Spojených státech), ke skutečnému formování hnutí svatosti docházelo až od padesátých a šedesátých let 19. století, a oddělení většiny nových denominací od metodismu proběhlo dokonce až v posledním desetiletí 19. století a v prvním desetiletí století následujícího.
 S hnutím svatosti se roku 1861 setkali také britský metodistický kazatel William Booth (1829–1912) a jeho manželka Catherine (1829–1890). Booth se narodil do nepříliš bohaté anglikánské rodiny, v patnácti letech se obrátil k Bohu ve Wesleyánské metodistické církvi a začal se věnovat kazatelské a pastýřské práci jako laik. K duchovenskému úřadu v této tehdy největší britské metodistické církvi mu chybělo vzdělání. Na začátku padesátých let se proto stal laickým kazatelem v Novém metodistickém sdružení a roku 1858 byl v této církvi ordinován. Catherine, s níž se roku 1855 oženil, byla v této církvi také kazatelsky činná a roku 1860 napsala traktát, v němž hájila právo žen kázat. Její feministické postoje, neochota církve ustanovit Boothe jako cestujícího evangelistu a nakonec i vliv amerického evangelisty a „otce“ hnutí svatosti Charlese Finneyho – to vše vedlo k tomu, že se Boothovi začali Novému metodistickému sdružení vzdalovat. Vliv hnutí svatosti v metodistických kruzích navíc stále vzrůstal, a to hlavně díky americké kazatelce Phoebe Palmerové (1807–1874), která v letech 1859–63 působila ve Velké Británii. Roku 1861 manželé Boothovi prožili druhé požehnání a tento zážitek posvěcení přispěl k tomu, že roku 1865 opustili metodistickou církev a nadále působili jako nezávislí cestující evangelisté v probuzeneckých kampaních. Jejich osobní směřování k dokonalé lásce je postupně vedlo k plnému soustředění na misii mezi chudými a společensky marginalizovanými.
@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 Úspěch ovšem narážel na řídící a administrativní systém, který Booth převzal od metodistických církví, a který se projevoval jako nepružný a zdlouhavý. Roku 1878 byly proto spolu se změnou názvu společnosti na Armádu spásy změněny i způsoby vedení a organizace evangelizační a sociální práce. Nový název poskytl bohatou metaforiku „boží armády“: řadoví pracovníci se stali „vojáky“ a své rozhodnutí vstoupit do „armády“ potvrdili podpisem „smlouvy vojáka“ podle vzoru anglického vojenského práva; misijní stanice se začaly nazývat „jednotky“, kazatelé a evangelisté se stali „důstojníky“, vedoucí misijních stanic se stali „kapitány“ a William Booth (zpočátku neochotně) přijal hodnost „generála“. Armáda spásy postupně zavedla uniformy, pořádala misijní „polní tažení“, přijala vlajku i hymnu a podobně. Metafora armády tak umožnila centralizaci vedení a vybudování hierarchické organizace založené na poslušnosti, výcviku, využití individuálních schopností a připravenosti každého „vojáka“ ke společným akcím. Vyznání přijaté roku 1870 Křesťanskou misí bylo nově formulováno do jedenácti článků víry (někdy se vydávají pod názvem ''Učení Armády spásy'') a vnitřní pravidla byla ještě téhož roku zakotvena v ''Příkazech a nařízeních Armády spásy''.
-Energické vedení na všech organizačních stupních, podnícené organizační změnou, umožnilo vznik nových aktivit a další rychlé pronikání Armády spásy na nová působiště. Roku 1879 začal vycházet časopis ''Válečný pokřik'' a sloužil jako informační zdroj pro salutisty (vojáky Armády spásy), jako propagační materiál i jako zdroj příjmů. Následujícího roku vzniklo v londýnském Claptonu výcvikové zařízení (škola pro kadety). Armáda spásy pronikla do Skotska a roku 1880 odjel George Scott Railton (1849–1913), osobní tajemník Williama Boothe a autor oblíbených písní, se sedmi důstojnicemi na misii do Spojených států. Projevil se jako nadšený misionář a ačkoli byl roku 1881 odvolán zpátky do Anglie, misie v Severní Americe úspěšně pokračovala. Během celých osmdesátých let 19. století byly otvírány pobočky v dalších zemích v Evropě, ale i v Austrálii, na Novém Zélandu či v Indii.
+Energické vedení na všech organizačních stupních, podnícené organizační změnou, umožnilo vznik nových aktivit a další rychlé pronikání Armády spásy na nová působiště. Roku 1879 začal vycházet časopis ''Válečný pokřik'' a sloužil jako informační zdroj pro salutisty (vojáky Armády spásy), jako propagační materiál i jako zdroj příjmů. Následujícího roku vzniklo v londýnském Claptonu výcvikové zařízení (škola pro kadety). Armáda spásy pronikla do Skotska a roku 1880 odjel George Scott Railton (1849–1913), osobní tajemník Williama Boothe a autor oblíbených písní, se sedmi důstojnicemi na misii do Spojených států. Projevil se jako nadšený misionář a ačkoli byl roku 1881 odvolán zpátky do Anglie, misie v Severní Americe úspěšně pokračovala. Během celých osmdesátých let 19. století byly otvírány pobočky v dalších zemích v Evropě, ale i v Austrálii, na Novém Zélandu či v Indii.
 Úspěšný růst ovšem doprovázely i těžkosti. Salutisté se setkávali s nepochopením a kritikou svého armádního způsobu vedení. Navíc jejich někdy nátlakové misijní metody a občas i velmi zvláštní způsoby, jimiž získávali pozornost veřejnosti, vyvolávaly nejen posměch, ale místy i násilný odpor. Parodická Armáda kostry, podporovaná patrně hlavně majiteli hostinců a náleven, rušila v osmdesátých a devadesátých letech veřejné akce Armády spásy především v jižní Anglii. Celkově několik stovek vojáků Armády spásy utrpělo při pouličních napadeních zranění a několik z nich v důsledku těchto zranění dokonce zemřelo. Ačkoli salutisté byli oběťmi výtržností, ve vězeních se krátkodobě ocitali i oni. Jako velkou ztrátu pocítilo celé společenství roku 1890 smrt Catherine Boothové, přezdívané „matka armády“, horlivé kazatelky a známé aktivistky ve prospěch ženských práv. Roku 1896 se s Armádou spásy po neshodách rozešel druhý syn manželů Boothových, Ballington Booth (1857–1940), a ve Spojených státech založil též dodnes působící a velmi podobně zaměřenou křesťanskou misijní a sociální organizaci Dobrovolníci Ameriky.
-V době smrti své manželky William Booth dokončil a vydal knihu ''V nejtemnější Anglii a cesta ven''. Spis se stal významným společenským manifestem a přispěl i k tomu, že Armáda spásy získávala v devadesátých letech stále větší veřejné uznání za svou promyšlenou a obětavou sociální práci. Značnou veřejnou pozornost jí také přinesla účast na záchranných pracích po přírodních katastrofách ve Spojených státech v prvních letech 20. století. Velmi dobrý dojem na americkou veřejnost učinila dcera manželů Boothových Eveline Cory Boothová (1865–1950), známá spíše pod přezdívkou „Evangeline“. Roku 1904 byla ustavena velitelkou ve Spojených státech a za třicet let v této roli se z ní stala známá a výrazná osobnost americké společnosti.
+V době smrti své manželky William Booth dokončil a vydal knihu ''V nejtemnější Anglii a cesta ven''. Spis se stal významným společenským manifestem a přispěl i k tomu, že Armáda spásy získávala v devadesátých letech stále větší veřejné uznání za svou promyšlenou a obětavou sociální práci. Značnou veřejnou pozornost jí také přinesla účast na záchranných pracích po přírodních katastrofách ve Spojených státech v prvních letech 20. století. Velmi dobrý dojem na americkou veřejnost učinila dcera manželů Boothových Eveline Cory Boothová (1865–1950), známá spíše pod přezdívkou „Evangeline“. Roku 1904 byla ustavena velitelkou ve Spojených státech a za třicet let v této roli se z ní stala známá a výrazná osobnost americké společnosti.
 Růst Armády spásy a její pronikání do dalších zemí světa pokračovaly a v době smrti Williama Boothe roku 1912 byla Armáda přítomna ve více než padesáti zemích. Boothovým nástupcem na pozici generála se jako velmi schopný organizátor stal jeho syn Bramwell. Posledním členem Boothovy rodiny zvoleným do této role byla Evangeline: jako čtvrtý generál působila mezi lety 1934 a 1939. V současné době je Armáda spásy činná ve více než stovce zemí světa, a to prostřednictvím téměř jednoho a půl milionu vojáků a asi 25 tisíc důstojníků. Asi třetina vojáků a téměř čtvrtina kazatelů (důstojníků) je přitom ve Spojených státech.