https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=B%C3%ADlek_Franti%C5%A1ekBílek František - Historie editací2026-05-31T00:50:53ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.35.2https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=B%C3%ADlek_Franti%C5%A1ek&diff=25348&oldid=previmported>ZRN: import CNO + Tibet2025-12-13T17:56:10Z<p>import CNO + Tibet</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div><br />
= Bílek František =<br />
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1872-11-06">6. listopadu 1872</time> v Chýnově (okr. Tábor)</span><br />
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1941-10-13">13. října 1941</time> v Chýnově (okr. Tábor)</span><br />
<br />
Sochař a autor sakrálního umění spojeného s [[Církev československá husitská|Církví československou (husitskou)]], do níž vstoupil po první světové válce. V letech 1887–90 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze, ze zdravotních důvodů přestoupil do sochařského ateliéru. V letech 1891–92 studijně pobýval v Paříži. Bílkova raná tvorba nese rysy dekadence a existenciální pocity viny, které byly později vystřídány pocitem naděje na vykoupení. Obsáhlé následující dílo je inspirované především odkazem české reformace a Jana Husa. Patří mezi ně cykly ''Národní věno'' (1917) a ''Obsah národního památníku'' (1931). Jako sochař zobrazil také několikrát Jana Husa (sochy umístěny například ve sborech v Kolíně, Českých Budějovicích či Litomyšli, pomníky v Kolíně a Táboře) či Petra Chelčického (od 1913, Vodňany, Votice), Jeronýma Pražského, Jana Žižku a Prokopa Holého. Vytvořil také výtvarně zpracovaný ''Otčenáš'' a další knihy (''Stavba budoucího chrámu v nás'', ''Cesta'', ''Mystický traktát''), ilustroval knihy Julia Zeyera a Otakara Březiny (''Hudba pramenů''). Pro českobudějovický sbor své církve zhotovil kamenný oltář, kříž, obrazy a sochy, vyzdobil také interiér kostelů Na Zderaze v Praze 2 a sv. Jana Křtitele na Prádle na Malé Straně v Praze. Mezi jeho další díla patří plastiky ''Golgota'' (1892), ''Orba je naší viny trest'' (1892) či ''Orba křížem'' (1900), dřevořezba ''Krucifix'' (1899, Chrám sv. Víta), sousoší ''Slepci'' (1901) a funerální plastika ''Modlitby nad hroby'' (1941, Chýnov). Jeho dílo zdobí celkem 24 náboženských obcí. Jeho životu a dílu jsou věnovány expozice v Bílkově vile v Praze-Hradčanech (vystavěna 1910–11) a ve vile v Chýnově (1898). Bílkův syn František Jaromír (1907–1977) se stal knězem CČS(H), avšak po otcově smrti duchovní službu opustil.<br />
<br />
<span class="section_title">Literatura:</span><br /><br />
''František Bílek (1872–1941)''. Galerie hlavního města Prahy, Praha 2000; Lubomír Netušil – František Bílek: ''František Bílek v Církvi československé husitské.'' Církev československá husitská, Praha 2000; ''František Bílek a jeho pražský ateliér''. Arbor vitae + Galerie hlavního města Prahy, Praha 2010; ''90 let Církve československé husitské.'' Církev československá husitská, Praha 2010, s. 209–210, 377–381; Pavel Myslín: ''František Bílek a kniha''. Arbor vitae, Praha 2011; Tomáš Butta – Martin Jindra: ''Šlépěje Františka Bílka v Církvi československé husitské. K 70. výročí úmrtí''. Církev československá husitská, Praha 2011; ''Víra a umění Františka Bílka''. Církev československá husitská, Praha 2012; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 53–55.<br />
<br />
''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br /><br />
<br />
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]<br />
[[Kategorie:CNO]]<br />
</div>imported>ZRN