Církev československá husitská - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:04Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:44Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:14Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 15:39

2022-03-29T15:39:11Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:31Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:17Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 20. 11. 2020, 14:45

2020-11-20T14:45:05Z

ZRN v 20. 11. 2020, 14:35

2020-11-20T14:35:55Z

ZRN v 2. 11. 2020, 16:09

2020-11-02T16:09:05Z

ZRN v 2. 11. 2020, 16:07

2020-11-02T16:07:32Z

Ukázat změny

@@ Řádek 193: / Řádek 193: @@
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[Církev československá husitská (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</span>
+<div class="see-also">Viz též heslo [[Církev československá husitská (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</div>
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 143: / Řádek 143: @@
 | 2011
 |align="right"| 39229
 |}

@@ Řádek 182: / Řádek 182: @@
 Oficiální internetové stránky: https://www.ccsh.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=287&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=287&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

← Starší verze		Verze z 20. 11. 2020, 14:45
Řádek 103:		Řádek 103:

	První generaci duchovních Církev československá nemusela vzdělávat, protože šlo o přestoupivší římskokatolické kněží. Záhy se však ukázala potřeba výchovy kněžského dorostu, zprvu (již od roku 1921) řešená studiem na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (viz heslo Českobratrská církev evangelická). Prvním teologem z řad CČS, který na této fakultě učil, byl od roku 1925 Karel Statečný (1870–1927). S tímto podřízením evangelické církvi se ovšem vedení Církve československé nechtělo smířit (současně docházelo ke sporům mezi vedením církve a jejími dalšími představiteli na Husově fakultě) a proto usilovalo o zřízení vlastní teologické vysoké školy. Když pro to z ekonomických důvodů nezískala státní podporu, Církev československá z vlastních zdrojů v letech 1932–34 vydržovala Vysokou školu bohosloveckou. Bylo to nejen ekonomicky náročné, ale škola rovněž nezískala státní uznání jako vysoká škola, proto byla záhy likvidována a vzdělávání budoucích duchovních se vrátilo na Husovu fakultu, na níž církev od roku 1935 měla oficiální vlastní sekci (tedy garantované učitelské místo). Teologové Církve československé dvakrát zastávali úřad děkana: František M. Hník (1905–1962) v letech 1946–47 a František Kovář 1949–50. Tato situace trvala s výjimkou válečného uzavření českých vysokých škol až do roku 1950, kdy byla fakulta rozdělena: její většina dostala nové jméno Komenského evangelická bohoslovecká fakulta a nadále měla sloužit Českobratrské církvi evangelické a několika menším protestantským denominacím, menší část pro Církev československou byla reorganizována a výrazně učitelsky doplněna, dostala název Husova československá bohoslovecká fakulta. Tato fakulta byla v roce 1950 inkorporována do Karlovy univerzity jako Husitská teologická fakulta UK. Církev dále zřizuje základní uměleckou školu Harmonie v Praze 6.		První generaci duchovních Církev československá nemusela vzdělávat, protože šlo o přestoupivší římskokatolické kněží. Záhy se však ukázala potřeba výchovy kněžského dorostu, zprvu (již od roku 1921) řešená studiem na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (viz heslo Českobratrská církev evangelická). Prvním teologem z řad CČS, který na této fakultě učil, byl od roku 1925 Karel Statečný (1870–1927). S tímto podřízením evangelické církvi se ovšem vedení Církve československé nechtělo smířit (současně docházelo ke sporům mezi vedením církve a jejími dalšími představiteli na Husově fakultě) a proto usilovalo o zřízení vlastní teologické vysoké školy. Když pro to z ekonomických důvodů nezískala státní podporu, Církev československá z vlastních zdrojů v letech 1932–34 vydržovala Vysokou školu bohosloveckou. Bylo to nejen ekonomicky náročné, ale škola rovněž nezískala státní uznání jako vysoká škola, proto byla záhy likvidována a vzdělávání budoucích duchovních se vrátilo na Husovu fakultu, na níž církev od roku 1935 měla oficiální vlastní sekci (tedy garantované učitelské místo). Teologové Církve československé dvakrát zastávali úřad děkana: František M. Hník (1905–1962) v letech 1946–47 a František Kovář 1949–50. Tato situace trvala s výjimkou válečného uzavření českých vysokých škol až do roku 1950, kdy byla fakulta rozdělena: její většina dostala nové jméno Komenského evangelická bohoslovecká fakulta a nadále měla sloužit Českobratrské církvi evangelické a několika menším protestantským denominacím, menší část pro Církev československou byla reorganizována a výrazně učitelsky doplněna, dostala název Husova československá bohoslovecká fakulta. Tato fakulta byla v roce 1950 inkorporována do Karlovy univerzity jako Husitská teologická fakulta UK. Církev dále zřizuje základní uměleckou školu Harmonie v Praze 6.
		+
		+	Sociální práce se v Církvi československé (husitské) rozvinula již v meziválečném období. V roce 1933 vznikl církevní spolek Ústředí sociální práce, který o čtyři roky později v Jílovém u Prahy zřídil Dětský domov Dr. Karla Farského. V posledních letech války a bezprostředně po ní církev organizovala dočasná zařízení (ošetřovny, dětské ozdravovny) i na dalších místech. Ústředí sociální práce bylo nuceně likvidováno v roce 1951. Ve svobodných poměrech po roce 1989 byla sociální práce obnovena v rámci Diakonie a misie CČSH (1994), 2016 přejmenované na Husitskou diakonii. Ta má v současnosti na různých místech Čech deset středisek, nejčastěji zaměřených na službu seniorům.

	V meziválečném období a krátce po druhé světové válce církev vydávala své tiskoviny v nakladatelském družstvu Blahoslav, vedle toho však i přímo pod hlavičkou církve. V období vlády komunistického režimu v nuceném podřízení Ústřednímu církevnímu nakladatelství, v současnosti pod hlavičkou církve, jednotlivých diecézí, náboženských obcí, ale i v různých více či méně spřízněných nakladatelstvích. Z periodických publikací má největší význam čtrnáctideník ''Právo národa'' (1918–20), záhy přejmenovaný na ''Český zápas'' (od 1920) a kalendář ''Český zápas'' (1922–40), respective ''Blahoslav'' (od 1941). Různé vnitrocírkevní skupiny dale vydávaly časopisy ''Husova liga'' (čtrnáctideník, 1928–31), ''Svoboda svědomí'' (měsíčník, resp. dvojměsíčník, 1928–51), ''Idea'' (měsíčník, 1930–42), ''Za pravdou'' (měsíčník, 1934–36) a ''Věstník náboženských obcí CČS Velké Prahy'' (měsíčník, 1935–39). Celocírkevní dosah měla teologická ''Náboženská revue CČS'' (čtvrtletník, resp. dvojmesíčník 1929–67), od roku 1992 nahrazená čtvrtletníkem ''Theologická revue''.		V meziválečném období a krátce po druhé světové válce církev vydávala své tiskoviny v nakladatelském družstvu Blahoslav, vedle toho však i přímo pod hlavičkou církve. V období vlády komunistického režimu v nuceném podřízení Ústřednímu církevnímu nakladatelství, v současnosti pod hlavičkou církve, jednotlivých diecézí, náboženských obcí, ale i v různých více či méně spřízněných nakladatelstvích. Z periodických publikací má největší význam čtrnáctideník ''Právo národa'' (1918–20), záhy přejmenovaný na ''Český zápas'' (od 1920) a kalendář ''Český zápas'' (1922–40), respective ''Blahoslav'' (od 1941). Různé vnitrocírkevní skupiny dale vydávaly časopisy ''Husova liga'' (čtrnáctideník, 1928–31), ''Svoboda svědomí'' (měsíčník, resp. dvojměsíčník, 1928–51), ''Idea'' (měsíčník, 1930–42), ''Za pravdou'' (měsíčník, 1934–36) a ''Věstník náboženských obcí CČS Velké Prahy'' (měsíčník, 1935–39). Celocírkevní dosah měla teologická ''Náboženská revue CČS'' (čtvrtletník, resp. dvojmesíčník 1929–67), od roku 1992 nahrazená čtvrtletníkem ''Theologická revue''.

@@ Řádek 102: / Řádek 102: @@
 Církevní ústředí sídlí v Praze, od meziválečného období v reprezentantivní budově v Dejvicích v nynější Wuchterlově ulici. V této budově dlouho sídlila i církevní teologická fakulta, sídlí v ní rovněž další církevní orgány a místní sbor.
-První generaci duchovních Církev československá nemusela vzdělávat, protože šlo o přestoupivší římskokatolické kněží. Záhy se však ukázala potřeba výchovy kněžského dorostu, zprvu (již od roku 1921) řešená studiem na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (viz heslo Českobratrská církev evangelická). Prvním teologem z řad CČS, který na této fakultě učil, byl od roku 1925 Karel Statečný (1870–1927). S tímto podřízením evangelické církvi se ovšem vedení Církve československé nechtělo smířit (současně docházelo ke sporům mezi vedením církve a jejími dalšími představiteli na Husově fakultě) a proto usilovalo o zřízení vlastní teologické vysoké školy. Když pro to z ekonomických důvodů nezískala státní podporu, Církev československá z vlastních zdrojů v letech 1932–34 vydržovala Vysokou školu bohosloveckou. Bylo to nejen ekonomicky náročné, ale škola rovněž nezískala státní uznání jako vysoká škola, proto byla záhy likvidována a vzdělávání budoucích duchovních se vrátilo na Husovu fakultu, na níž církev od roku 1935 měla oficiální vlastní sekci (tedy garantované učitelské místo). Teologové Církve československé dvakrát zastávali úřad děkana: František M. Hník (1905–1962) v letech 1946–47 a František Kovář 1949–50. Tato situace trvala s výjimkou válečného uzavření českých vysokých škol až do roku 1950, kdy byla fakulta rozdělena: její většina dostala nové jméno Komenského evangelická bohoslovecká fakulta a nadále měla sloužit Českobratrské církvi evangelické a několika menším protestantským denominacím, menší část pro Církev československou byla reorganizována a výrazně učitelsky doplněna, dostala název Husova československá bohoslovecká fakulta. Tato fakulta byla v roce 1950 inkorporována do Karlovy univerzity jako Husitská teologická fakulta UK.
+První generaci duchovních Církev československá nemusela vzdělávat, protože šlo o přestoupivší římskokatolické kněží. Záhy se však ukázala potřeba výchovy kněžského dorostu, zprvu (již od roku 1921) řešená studiem na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (viz heslo Českobratrská církev evangelická). Prvním teologem z řad CČS, který na této fakultě učil, byl od roku 1925 Karel Statečný (1870–1927). S tímto podřízením evangelické církvi se ovšem vedení Církve československé nechtělo smířit (současně docházelo ke sporům mezi vedením církve a jejími dalšími představiteli na Husově fakultě) a proto usilovalo o zřízení vlastní teologické vysoké školy. Když pro to z ekonomických důvodů nezískala státní podporu, Církev československá z vlastních zdrojů v letech 1932–34 vydržovala Vysokou školu bohosloveckou. Bylo to nejen ekonomicky náročné, ale škola rovněž nezískala státní uznání jako vysoká škola, proto byla záhy likvidována a vzdělávání budoucích duchovních se vrátilo na Husovu fakultu, na níž církev od roku 1935 měla oficiální vlastní sekci (tedy garantované učitelské místo). Teologové Církve československé dvakrát zastávali úřad děkana: František M. Hník (1905–1962) v letech 1946–47 a František Kovář 1949–50. Tato situace trvala s výjimkou válečného uzavření českých vysokých škol až do roku 1950, kdy byla fakulta rozdělena: její většina dostala nové jméno Komenského evangelická bohoslovecká fakulta a nadále měla sloužit Českobratrské církvi evangelické a několika menším protestantským denominacím, menší část pro Církev československou byla reorganizována a výrazně učitelsky doplněna, dostala název Husova československá bohoslovecká fakulta. Tato fakulta byla v roce 1950 inkorporována do Karlovy univerzity jako Husitská teologická fakulta UK. Církev dále zřizuje základní uměleckou školu Harmonie v Praze 6.
 V meziválečném období a krátce po druhé světové válce církev vydávala své tiskoviny v nakladatelském družstvu Blahoslav, vedle toho však i přímo pod hlavičkou církve. V období vlády komunistického režimu v nuceném podřízení Ústřednímu církevnímu nakladatelství, v současnosti pod hlavičkou církve, jednotlivých diecézí, náboženských obcí, ale i v různých více či méně spřízněných nakladatelstvích. Z periodických publikací má největší význam čtrnáctideník ''Právo národa'' (1918–20), záhy přejmenovaný na ''Český zápas'' (od 1920) a kalendář ''Český zápas'' (1922–40), respective ''Blahoslav'' (od 1941). Různé vnitrocírkevní skupiny dale vydávaly časopisy ''Husova liga'' (čtrnáctideník, 1928–31), ''Svoboda svědomí'' (měsíčník, resp. dvojměsíčník, 1928–51), ''Idea'' (měsíčník, 1930–42), ''Za pravdou'' (měsíčník, 1934–36) a ''Věstník náboženských obcí CČS Velké Prahy'' (měsíčník, 1935–39). Celocírkevní dosah měla teologická ''Náboženská revue CČS'' (čtvrtletník, resp. dvojmesíčník 1929–67), od roku 1992 nahrazená čtvrtletníkem ''Theologická revue''.

@@ Řádek 39: / Řádek 39: @@
 Stabilizujícím prvkem církve byla při změnách její teologické orientace liturgie. Vychází z Jana Zlatoústého a římské tradice, byla ovšem Karlem Farským (a jeho následovníky) přizpůsobena specifické situaci Církve československé. ''Liturgie Karla Farského'' je v národním jazyce a sestává ze čtení Písma (Bible), jeho výkladu, modliteb a slavnosti Ježíšovy poslední večeře. Oproti katolické mši není předpokládána transsubstanciace a eucharistie není chápána jako opakování Kristovy oběti. Vysluhuje se všech sedm svá¬ostí, světí se duchovní (jáhnové, kněží a biskupové); svátost kněžství ovšem neobsahuje předpoklad apoštolské posloupnosti. Úcta ke svatým není v církvi podporována. V některých obcích posiluje biblickou orientaci pořádání setkání nad Biblí a jejím výkladem, tzv. biblických hodin. Vedle bohoslužeb a biblického vzdělávání církev podle možností koná katechetickou a pastorační práci s dětmi a mladými lidmi, pastoraci jiných potřebných skupin obyvatelstva, misijní, sociální a charitativní činnost.
 == Organizace církve ==
@@ Řádek 97: / Řádek 96: @@
 |}
-Pozn: V tabulce jsou uvedeny pouze náboženské obce, resp. diecéze na území dnešní České republiky. V meziválečném období měla Církev československá až 14 obcí na Slovensku, 4 na Podkarpatské Rusi a 3 ve Spojených státech (organizační vázanost amerických sborů na československou církev byla ovšem dost volná). V současnosti jde o tři obce na Slovensku a jednu v Rakousku. K ustanovení slovenské diecéze došlo v roce 2000.
+Pozn: V tabulce jsou uvedeny pouze náboženské obce, resp. diecéze na území dnešní České republiky. V meziválečném období měla Církev československá až 14 obcí na Slovensku, 4 na Podkarpatské Rusi a 3 ve Spojených státech (organizační vázanost amerických sborů na československou církev byla ovšem dost volná). V současnosti jde o tři obce na Slovensku a jednu v Rakousku. K ustanovení slovenské diecéze (v tabulce neuvedené) došlo v roce 2000.
 === Církevní zařízení ===