Církev Slovo života - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:04Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:44Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:14Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 15:51

2022-03-29T15:51:02Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:30Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:17Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 6. 10. 2020, 14:39

2020-10-06T14:39:49Z

Ukázat změny

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 23:00

2020-10-05T23:00:29Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 22:57

2020-10-05T22:57:56Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 22:50

2020-10-05T22:50:37Z

@@ Řádek 127: / Řádek 127: @@
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 104: / Řádek 104: @@
 | 2011
 |align="right"| 857
 |}

@@ Řádek 118: / Řádek 118: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.slovozivota.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=11844&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=11844&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 == Historie hnutí víry a společenství Slovo života ==
-Hnutí víry je nejstarší a patrně také nejsilnější součástí třetí „vlny“ pentekostalismu, takzvaného neocharismatického hnutí. Svým důrazem na uzdravení na základě víry, pozitivního vyznávání i vzdorování symptomům nemoci je pevně zakotveno v pentekostální tradici: podobně věřili a modlili se za uzdravení již raní pentekostalisté na začátku 20. století, a dokonce i jejich předchůdci v hnutí božího uzdravení ve druhé polovině 19. století (více viz Apoštolská církev). Návaznost na klasický pentekostalismus prokazuje i účast zakladatele tohoto hnutí, Američana Kennetha Erwina Hagina (1917–2003), v takzvaném uzdravujícím probuzení na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století. Na druhou stranu se ovšem klasičtí pentekostalisté od Hagina a hnutí víry obvykle distancují s poukazem na ovlivnění ze strany hnutí nového myšlení a jeho spekulativní metafyziky, již navzdory její křesťanské rétorice považují za „nebiblickou“.
+Hnutí víry je nejstarší a patrně také nejsilnější součástí třetí „vlny“ pentekostalismu, takzvaného neocharismatického hnutí. Svým důrazem na uzdravení na základě víry, pozitivního vyznávání i vzdorování symptomům nemoci je pevně zakotveno v pentekostální tradici: podobně věřili a modlili se za uzdravení již raní pentekostalisté na začátku 20. století, a dokonce i jejich předchůdci v hnutí božího uzdravení ve druhé polovině 19. století (více viz Apoštolská církev). Návaznost na klasický pentekostalismus prokazuje i účast zakladatele tohoto hnutí, Američana Kennetha Erwina Hagina (1917–2003), v takzvaném uzdravujícím probuzení na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století. Na druhou stranu se ovšem klasičtí pentekostalisté od Hagina a hnutí víry obvykle distancují s poukazem na ovlivnění ze strany hnutí nového myšlení a jeho spekulativní metafyziky, již navzdory její křesťanské rétorice považují za „nebiblickou“.
 Kenneth Hagin byl podle vlastního životopisu nedonošeným dítětem a nemocným a slabým chlapcem, který po letech strádání našel oporu v Ježíšově výroku „Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Mk 11, 24). Po své konverzi roku 1933 působil jako mladý evangelista v baptistické církvi, ale kvůli své inklinaci k pentekostalismu se s ní rozešel a roku 1937 se stal pastorem pentekostální církve Shromáždění boží. Od roku 1949 působil jako nezávislý evangelista vedle známějších amerických misionářů a uzdravovatelů Kathryn Kuhlmanové (1907–1976), Williama M. Branhama (1909–1965) nebo Orala Robertse (1918–2009), kteří tvořili jádro takzvaného uzdravujícího probuzení kolem časopisu ''Hlas uzdravení'', vydávaného další Haginovi blízkou osobností, Gordonem Lindseyem (1906–1973). Mezi lety 1950 a 1963 Hagin – podle svých slov – zažil osm duchovních setkání s Ježíšem Kristem, která ho vedla k rozvíjení charismatu uzdravování a k naději, že hromadná uzdravení se v současné době (chápané jako doba těsně před druhým příchodem Kristovým) budou dít ve všech křesťanských církvích. Hagin byl přesvědčen, že boží vůlí je všestranné požehnání každého, kdo k Bohu přistupuje s vroucí modlitbou, kdo opravdově věří, že biblické výroky a příběhy o uzdravení se týkají přímo jeho, kdo tuto víru slovy vyznává a kdo na základě této víry jedná tak, jako kdyby se slova Bible v jeho životě již uskutečňovala. Právě „slova víry“ (nebo též „pozitivní vyznání“), jimiž je víra vyznávána, se stala základem jeho nauky a základem hnutí víry, které se postupně v důsledku ohlasu jeho učení vytvořilo.

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 </div>
-Církev Slovo života je protestantskou evangelikální církví, jež se na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století zformovala jako první česká součást světového neocharismatického hnutí víry a po celá dvě desetiletí byla hlavní reprezentantkou hnutí víry v české společnosti. Společenství, které tehdy užívalo název Voda života a později Slovo života, fungovalo jako občanské sdružení, k církevní registraci pod názvem Církev Slovo života došlo v roce 2010. Církev Slovo života nepožívá tzv. zvláštních práv.
+Církev Slovo života je protestantskou evangelikální církví, jež se na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století zformovala jako první česká součást světového neocharismatického hnutí víry a po celá dvě desetiletí byla hlavní reprezentantkou hnutí víry v české společnosti. Společenství, které tehdy užívalo název Voda života a později Slovo života, fungovalo jako občanské sdružení, k církevní registraci pod názvem Církev Slovo života došlo v roce 2010. Církev Slovo života nepožívá tzv. zvláštních práv.
 == Historie hnutí víry a společenství Slovo života ==
-Hnutí víry je nejstarší a patrně také nejsilnější součástí třetí „vlny“ pentekostalismu, takzvaného neocharismatického hnutí. Svým důrazem na uzdravení na základě víry, pozitivního vyznávání i vzdorování symptomům nemoci je pevně zakotveno v pentekostální tradici: podobně věřili a modlili se za uzdravení již raní pentekostalisté na začátku 20. století, a dokonce i jejich předchůdci v hnutí božího uzdravení ve druhé polovině 19. století (více viz Apoštolská církev). Návaznost na klasický pentekostalismus prokazuje i účast zakladatele tohoto hnutí, Američana Kennetha Erwina Hagina (1917–2003), v takzvaném uzdravujícím probuzení na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století. Na druhou stranu se ovšem klasičtí pentekostalisté od Hagina a hnutí víry obvykle distancují s poukazem na ovlivnění ze strany hnutí nového myšlení a jeho spekulativní metafyziky, již navzdory její křesťanské rétorice považují za „nebiblickou“.
+Hnutí víry je nejstarší a patrně také nejsilnější součástí třetí „vlny“ pentekostalismu, takzvaného neocharismatického hnutí. Svým důrazem na uzdravení na základě víry, pozitivního vyznávání i vzdorování symptomům nemoci je pevně zakotveno v pentekostální tradici: podobně věřili a modlili se za uzdravení již raní pentekostalisté na začátku 20. století, a dokonce i jejich předchůdci v hnutí božího uzdravení ve druhé polovině 19. století (více viz Apoštolská církev). Návaznost na klasický pentekostalismus prokazuje i účast zakladatele tohoto hnutí, Američana Kennetha Erwina Hagina (1917–2003), v takzvaném uzdravujícím probuzení na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století. Na druhou stranu se ovšem klasičtí pentekostalisté od Hagina a hnutí víry obvykle distancují s poukazem na ovlivnění ze strany hnutí nového myšlení a jeho spekulativní metafyziky, již navzdory její křesťanské rétorice považují za „nebiblickou“.
 Kenneth Hagin byl podle vlastního životopisu nedonošeným dítětem a nemocným a slabým chlapcem, který po letech strádání našel oporu v Ježíšově výroku „Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Mk 11, 24). Po své konverzi roku 1933 působil jako mladý evangelista v baptistické církvi, ale kvůli své inklinaci k pentekostalismu se s ní rozešel a roku 1937 se stal pastorem pentekostální církve Shromáždění boží. Od roku 1949 působil jako nezávislý evangelista vedle známějších amerických misionářů a uzdravovatelů Kathryn Kuhlmanové (1907–1976), Williama M. Branhama (1909–1965) nebo Orala Robertse (1918–2009), kteří tvořili jádro takzvaného uzdravujícího probuzení kolem časopisu ''Hlas uzdravení'', vydávaného další Haginovi blízkou osobností, Gordonem Lindseyem (1906–1973). Mezi lety 1950 a 1963 Hagin – podle svých slov – zažil osm duchovních setkání s Ježíšem Kristem, která ho vedla k rozvíjení charismatu uzdravování a k naději, že hromadná uzdravení se v současné době (chápané jako doba těsně před druhým příchodem Kristovým) budou dít ve všech křesťanských církvích. Hagin byl přesvědčen, že boží vůlí je všestranné požehnání každého, kdo k Bohu přistupuje s vroucí modlitbou, kdo opravdově věří, že biblické výroky a příběhy o uzdravení se týkají přímo jeho, kdo tuto víru slovy vyznává a kdo na základě této víry jedná tak, jako kdyby se slova Bible v jeho životě již uskutečňovala. Právě „slova víry“ (nebo též „pozitivní vyznání“), jimiž je víra vyznávána, se stala základem jeho nauky a základem hnutí víry, které se postupně v důsledku ohlasu jeho učení vytvořilo.
@@ Řádek 48: / Řádek 48: @@
 Jako mnoho nově vznikajících křesťanských hnutí se i hnutí víry vymezovalo proti stávajícím církvím a vytýkalo jim především nedostatečnou rozhodnost a přílišnou ochotu ke kompromisům ve víře v zázraky. Kritické postoje hnutí víry vyjadřuje zvláště vůči římskokatolické církvi a není vzácné, když je v tomto prostředí vymítán „démon katolicismu“. Stejně jako v mnoha jiných hnutích se ale i v hnutí víry postupně projevily diferencovanější postoje a je pouze zdánlivým paradoxem, že v rétorice zakladatele švédské církve Slovo života se na začátku nového století objevilo vstřícnější hodnocení katolické a luterské liturgie a že se Ulf Ekman nakonec stal římským katolíkem.
-Na kritiku svých údajně „vlažných“ křesťanských postojů reagovali evangelikálové především poukazováním na neortodoxní prvky teologie hnutí víry: nejzávažnější kritická díla publikoval konzervativní evangelikál Dave Hunt (1926–2013) roku 1987, charismatický pastor Daniel R. McConnell (*1957) roku 1988 a nový evangelikál Hank Hanegraaff (*1950) roku 1993. Také hlavní denominace klasických pentekostalistů, církev Shromáždění boží, dala opakovaně najevo svůj odstup od teologie hnutí víry. Rovněž čeští evangelikálové se v devadesátých letech 20. století od hnutí víry distancovali. Nejrozhodnější stanoviska zazněla od klasických pentekostálních a charismatických křesťanů. Zatímco charismatická Křesťanská misijní společnost roku 1993 kritizovala sbory hnutí víry hlavně kvůli údajnému přehánění počtů uzdravených a obrácených lidí, pentekostální Apoštolská církev uspořádala roku 1994 apologetickou konferenci o hnutí víry a roku 1996 vydala McConnellovu knihu v češtině. Vztahy českých sborů Slovo života a ostatních evangelikálů se začaly zlepšovat po roce 2000 díky společně pořádaným evangelizacím. Největší z těchto sborů (brněnský) je členem Evangelikální aliance.
+Na kritiku svých údajně „vlažných“ křesťanských postojů reagovali evangelikálové především poukazováním na neortodoxní prvky teologie hnutí víry: nejzávažnější kritická díla publikoval konzervativní evangelikál Dave Hunt (1926–2013) roku 1987, charismatický pastor Daniel R. McConnell (*1957) roku 1988 a nový evangelikál Hank Hanegraaff (*1950) roku 1993. Také hlavní denominace klasických pentekostalistů, církev Shromáždění boží, dala opakovaně najevo svůj odstup od teologie hnutí víry. Rovněž čeští evangelikálové se v devadesátých letech 20. století od hnutí víry distancovali. Nejrozhodnější stanoviska zazněla od klasických pentekostálních a charismatických křesťanů. Zatímco charismatická Křesťanská misijní společnost roku 1993 kritizovala sbory hnutí víry hlavně kvůli údajnému přehánění počtů uzdravených a obrácených lidí, pentekostální Apoštolská církev uspořádala roku 1994 apologetickou konferenci o hnutí víry a roku 1996 vydala McConnellovu knihu v češtině. Vztahy českých sborů Slovo života a ostatních evangelikálů se začaly zlepšovat po roce 2000 díky společně pořádaným evangelizacím. Největší z těchto sborů (brněnský) je členem Evangelikální aliance.
 == Hnutí víry a církev Slovo života v českých zemích ==

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 5. 10. 2020, 22:57
(Žádný rozdíl)