https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=C%C3%ADsa%C5%99_FerdinandCísař Ferdinand - Historie editací2026-05-31T06:30:15ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.35.2https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=C%C3%ADsa%C5%99_Ferdinand&diff=25399&oldid=previmported>ZRN: import CNO + Tibet2025-12-13T17:56:12Z<p>import CNO + Tibet</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div><br />
= Císař Ferdinand =<br />
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1850-02-27">27. února 1850</time> v Ledčicích (okr. Mělník)</span><br />
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1932-06-14">14. června 1932</time> v Praze</span><br />
<br />
Superintendent reformované církve (dnes součást [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]). Pocházel z evangelické rodiny, jeho sestra Zdeňka se stala manželkou faráře [[Kozák František|Františka Kozáka]]. Po gymnaziálních studiích v Praze, Těšíně a Velké Revúci (Slovensko) vystudoval vídeňskou teologickou fakultu (absolv. 1874, během studií stáže v Halle a Edinburghu), kde později získal i licenciát teologie (ThLic. 1892). Krátce působil jako vikář v Roudnici nad Labem a Vanovicích, v letech 1875–77 byl farářem v Novém Městě na Moravě. V roce 1877 se stal farářem v Kloboukách u Brna, kde působil do roku 1922, v letech 1899–1921 zároveň jako moravský reformovaný superintendent (= hlava církve). Na sklonku 19. a počátkem 20. století byl vůdčí postavou moravské reformované církve, teologicky spíše liberálně a modernisticky orientovaný. V roce 1909 obdržel čestný doktorát Ženevské univerzity. Společně s [[Kozák František|F. Kozákem]] a J. Pelíškem (1850–1916) vydával osvětově orientovaný časopis ''Hus'' (1889–1943, Císař oficiálně jen do 1899), hojně veřejně vystupoval, napsal řadu příležitostných spisků. V roce 1880 zprostředkoval přestup [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]] do reformované církve, stýkal se s ním i v pozdějších letech, ale jejich náboženské cesty se rozešly. Nebyl velkým stoupencem evangelické církevní unie, ale ani jí nebránil a po vzniku ČCE se stal jedním z členů synodního výboru (1918–22), pak odešel na odpočinek. Čestný titul superintendenta mu byl ponechán doživotně. V roce 1925 neúspěšně kandidoval do senátu.<br />
<br />
<span class="section_title">Literatura:</span><br /><br />
František Bednář – Emanuel Havelka (eds.): ''Památce superintendenta dra Ferdinanda Císaře''. Hus, Praha 1932; Jan Weber: ''Superintendent Dr. Th. Ferdinand Císař ve světle své literární činnosti.'' Holešov 1931.<br />
<br />
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /><br />
<br />
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]<br />
[[Kategorie:CNO]]</div>imported>ZRN