Evangelická církev augsburského vyznání - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:05Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:44Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:14Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 15:55

2022-03-29T15:55:41Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:31Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:18Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 10. 11. 2020, 14:26

2020-11-10T14:26:49Z

ZRN v 7. 10. 2020, 11:06

2020-10-07T11:06:59Z

ZRN v 7. 10. 2020, 06:14

2020-10-07T06:14:12Z

Ukázat změny

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 23:00

2020-10-05T23:00:30Z

@@ Řádek 163: / Řádek 163: @@
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 140: / Řádek 140: @@
 | 2011
 |align="right"| 6645
 |}

@@ Řádek 154: / Řádek 154: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.ecav.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=925&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=925&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 147: / Řádek 147: @@
 Mojmír BENŽA et al.: ''Historický atlas evanjelickej cirkvi a. v. na Slovensku''. Tranoscius, Liptovský Mikuláš 2011.<br />
 Conrad BERGENDOFF: ''The Church of the Lutheran Reformation. A Historical Survey of Lutheranism''. Concordia, St. Louis 1967.<br />
 Jiří JUST – Zdeněk R. NEŠPOR – Ondřej MATĚJKA et al.: ''Luteráni v českých zemích v proměnách staletí''. Lutherova společnost, Praha 2009.<br />
 Zdeněk R. NEŠPOR: ''Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska''. Kalich, Praha 2009, s. 359–360 (k dějinám kostela sv. Michala v Jirchářích).<br />
 Miriam VIRŠINSKÁ: ''Evanjelická cirkev a. v. v Uhorsku a Slováci v druhej polovici 19. storočia''. Matica slovenská, Martin 2011.<br />

@@ Řádek 34: / Řádek 34: @@
 Soupeření konfesionalismu s pietismem pokračovalo i v dalším století. Byli to často právě pietisté, kteří v 19. století šířili luterství v misii. Vedle severských zemí, Estonska a Lotyšska je tak nyní luterství majoritním náboženstvím i v Namibii. Kromě misie se luterství šířilo i imigrací Němců, především do Severní i Jižní Ameriky. V Lutherově německé vlasti jsou luteráni součástí Evangelické církve Německa, k níž se hlásí téměř 30 % obyvatelstva (s mírně klesající tendencí). Výrazné zastoupení má luterství kromě Namibie také v několika dalších afrických zemích: v Tanzanii, v Etiopii, na Madagaskaru nebo v Nigérii. V Africe a také v Indii a Indonésii počet luteránů stoupá, zatímco v Evropě a Severní Americe stagnuje, nebo dokonce klesá. Celkově je počet příslušníků luterských církví odhadován na více než 80 miliónů.
 Nejvíce těchto církví sdružuje Světový luterský svaz. Po téměř dvaceti letech příprav a několika konferencích vznikl ve švédském Lundu roku 1947 a v současnosti (2015) udává 144 členských církví v 79 zemích. Podstatně menším svazem asi třiceti luterských církví je Mezinárodní luterská rada, jež vznikla roku 1993 po desetiletích nespokojenosti některých církví s liberálními tendencemi a s prvky reformovaného protestantismu, jimž byl podle jejich názoru Světový luterský svaz otevřený. Ve stejném roce byl ve Spojených státech založen také svaz konzervativně evangelikálních luterských církví s názvem Konfesní evangelikální luterská konference. Členem tohoto svazu je také Česká evangelická luteránská církev, malá evangelikální denominace se sborem v Plzni a dvou dalších západočeských obcích. Mezi 144 členy Světového luterského svazu je vedle dvou českých církví ([[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezské církve evangelické a. v.]]) také slovenská Evanjelická cirkev augsburského vyznania. Tato církev se po vzniku Československa roku 1918 oddělila od uherské evangelické církve a roku 1947 založila sbor v Praze. Roku 1993 vznikla z tohoto jediného sboru na území nově ustavené samostatné České republiky Evangelická církev augsburského vyznání v České republice. Kořeny této církve jsou tedy na Slovensku.
 Na Slovensko se Lutherovy myšlenky reformace církve dostaly velmi rychle. Na počátku dvacátých let 16. století sice byla čtena papežova bula proti Lutherovi a bylo zakázáno šíření jejich knih, ale po prohrané bitvě s Turky u Moháče roku 1526 neměla církev sílu si zákazy vynutit. Pod patronací šlechticů a městských rad začaly vznikat luterské sbory a byly zakládány luterské školy. Na obranu své víry formulovaly svazy měst svá vyznání v luterském duchu. Pro luterství byla získána více než polovina obyvatel Horních Uher a navzdory nepřátelství ze strany římských katolíků i kalvinistů se luteránům podařilo vybudovat samostatnou a státem uznanou církevní strukturu: na synodě v Žilině roku 1610 vznikly tři superintendence (nitranská, bytčanská a brezněnská) a na synodě ve Spišském Podhradí roku 1614 další dvě pro oblasti Spiše a Šariše, brzy spojené v jednu. Roku 1619 bylo v těchto čtyřech superintendencích 745 sborů v 35 seniorátech. V příznivé době se dařilo i luterské kultuře. Největšího ohlasu se dostalo Juraji Tranovskému (Jiřímu Třanovskému, 1592–1637) jako sestaviteli a částečně i autoru oblíbeného zpěvníku ''Cithara sanctorum''.

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 26: / Řádek 26: @@
 Příslušníci druhé generace luteránů překonali po smrti Luthera i Melanchthona rozpory mezi sebou přijetím striktního výkladu vyznání víry zvaného ''Formule svornosti'' roku 1577. Zároveň v tomto vyznání vyjádřili odstup od radikálních či okrajových reformačních hnutí (schwenckfeldiánů a anabaptistů). Na vyžádání německých protestantských panovníků byly závazné texty luterství roku 1580 sestaveny do ''Knihy svornosti''. Luterství tak získalo základní text pro svou další expanzi. Ještě v Lutherově době se myšlenky reformace rozšířily z Německa do Švýcarska, Francie či českých zemí a ohlasu dosáhly také v Itálii a ve Španělsku; po jeho smrti pak krátkodobý úspěch zaznamenaly mezi Slovinci a Chorvaty. Také úspěch v Polsku a v Uhrách byl – s výjimkou slovenského Horního Uherska – dočasný: většina obyvatelstva brzy přešla od luterství ke kalvinismu. Hluboké kořeny zapustilo luterství ve skandinávských zemích (a tím i ve Finsku a na Islandu) a také v Estonsku a Lotyšsku. Od 16. století zůstala tradice luterství živá až do současnosti také na Slovensku a ve Slezsku, z Horního Slezska zejména na Těšínsku.
-Obranný duch luterských vyznání víry a luterské teologie způsobil, že koncem 16. a v 17. století přerostly důrazy na jasné vymezení vlastní víry, její pochopení, rozumové promýšlení a zakotvení ve slovech Bible do takzvané luterské ortodoxie. Nazývá se tak nejen způsob teologického myšlení, ale i církevní praxe zaměřená na racionální přístup k Bibli a k vyznavačským dokumentům a ponechávající poněkud stranou rozvíjení osobního křesťanského života a pospolitosti křesťanů v církvi. Takovou církevní praxi, zaměřenou na vyznání (konfesionalismus), chápalo takzvané pietistické hnutí zformované v poslední třetině 17. století jako příliš jednostrannou.
+Obranný duch luterských vyznání víry a luterské teologie způsobil, že koncem 16. a v 17. století přerostly důrazy na jasné vymezení vlastní víry, její pochopení, rozumové promýšlení a zakotvení ve slovech Bible do takzvané luterské ortodoxie. Nazývá se tak nejen způsob teologického myšlení, ale i církevní praxe zaměřená na racionální přístup k Bibli a k vyznavačským dokumentům a ponechávající poněkud stranou rozvíjení osobního křesťanského života a pospolitosti křesťanů v církvi. Takovou církevní praxi, zaměřenou na vyznání (konfesionalismus), chápalo takzvané pietistické hnutí zformované v poslední třetině 17. století jako příliš jednostrannou.
 Výraz „pietismus“ přitom pochází z názvu neformálních setkání (''collegia pietatis''), která ve svém domě pořádal luterský teolog a senior sboru ve Frankfurtu nad Mohanem Philip Jacob Spener (1635–1705). Při těchto setkáních měly místo osobní modlitby, studium Bible či rozhovor o kázání. Spenerova aktivita byla ovlivněna dílem luterského teologa Johanna Arndta (1555–1621), především jeho ''Čtyřmi knihami o pravém křesťanství'' (od roku 1605). V nich Arndt sice trvá na dbaní o správnou víru (ortodoxii), ale zároveň připomíná i správný způsob života, na jehož základě by lidská duše našla spočinutí v Bohu. Roku 1675 otiskl Spener jinou Arndtovu knihu s obsáhlou vlastní předmluvou. V reakci na její ohromný ohlas vydal tuto předmluvu separátně pod názvem ''Pia desideria'' (česky: „Zbožná přání“). Vedle „diagnózy“ současné církve a její „prognózy“ navrhl v předmluvě i „terapii“: program reformy církve v šesti bodech tak, aby její členové rozvíjeli osobní víru a mravný život.
@@ Řádek 38: / Řádek 38: @@
 Na Slovensko se Lutherovy myšlenky reformace církve dostaly velmi rychle. Na počátku dvacátých let 16. století sice byla čtena papežova bula proti Lutherovi a bylo zakázáno šíření jejich knih, ale po prohrané bitvě s Turky u Moháče roku 1526 neměla církev sílu si zákazy vynutit. Pod patronací šlechticů a městských rad začaly vznikat luterské sbory a byly zakládány luterské školy. Na obranu své víry formulovaly svazy měst svá vyznání v luterském duchu. Pro luterství byla získána více než polovina obyvatel Horních Uher a navzdory nepřátelství ze strany římských katolíků i kalvinistů se luteránům podařilo vybudovat samostatnou a státem uznanou církevní strukturu: na synodě v Žilině roku 1610 vznikly tři superintendence (nitranská, bytčanská a brezněnská) a na synodě ve Spišském Podhradí roku 1614 další dvě pro oblasti Spiše a Šariše, brzy spojené v jednu. Roku 1619 bylo v těchto čtyřech superintendencích 745 sborů v 35 seniorátech. V příznivé době se dařilo i luterské kultuře. Největšího ohlasu se dostalo Juraji Tranovskému (Jiřímu Třanovskému, 1592–1637) jako sestaviteli a částečně i autoru oblíbeného zpěvníku ''Cithara sanctorum''.
-Se začátkem třicetileté války ve dvacátých letech 17. století se dostaly do popředí snahy o rekatolizaci Slovenska. Poměr odpůrců a příznivců císaře se na zemských sněmech šlechty a zástupců měst postupně vychyloval ve prospěch katolických Habsburků. Postavení luterských i kalvínských evangelíků zhoršovala i protihabsburská povstání, k nimž se obvykle přidávali. Tlak ze strany panovníků a římskokatolické církve postupně přerostl v otevřené násilí, jež vyvrcholilo v sedmdesátých letech 17. století. Strach mezi slovenskými evangelíky šířily takové násilné akce, jakými bylo například uvěznění a následná deportace jejich 64 kněží na galeje. Podíl nekatolíků mezi Slováky poklesl na odhadovaných dvacet procent. Pronásledování omezil Šoproňský sněm roku 1681, násilné akce ovšem pokračovaly kvůli podezření evangelíků z vyvolávání vzpour. Na synodě v Ružomberoku roku 1707 byla struktura evangelické luterské církve alespoň provizorně obnovena. Církev odmítla pietismus a přidržela se luterské ortodoxie. Osmnácté století bylo pro luterány sice daleko klidnější, ale za nástroj stabilizace společnosti byla nadále považována její rekatolizace, i když spíše nenásilným tlakem. Luterská církev se přesto výrazně podílela na rozvoji kultury této doby: jejím pedagogem a farářem byl například průkopník vzdělání v osvíceneckém duchu Matej Bel (1684–1749).
+Se začátkem třicetileté války ve dvacátých letech 17. století se dostaly do popředí snahy o rekatolizaci Slovenska. Poměr odpůrců a příznivců císaře se na zemských sněmech šlechty a zástupců měst postupně vychyloval ve prospěch katolických Habsburků. Postavení luterských i kalvínských evangelíků zhoršovala i protihabsburská povstání, k nimž se obvykle přidávali. Tlak ze strany panovníků a římskokatolické církve postupně přerostl v otevřené násilí, jež vyvrcholilo v sedmdesátých letech 17. století. Strach mezi slovenskými evangelíky šířily takové násilné akce, jakými bylo například uvěznění a následná deportace jejich 64 kněží na galeje. Podíl nekatolíků mezi Slováky poklesl na odhadovaných dvacet procent. Pronásledování omezil Šoproňský sněm roku 1681, násilné akce ovšem pokračovaly kvůli podezření evangelíků z vyvolávání vzpour. Na synodě v Ružomberoku roku 1707 byla struktura evangelické luterské církve alespoň provizorně obnovena. Církev odmítla pietismus a přidržela se luterské ortodoxie. Osmnácté století bylo pro luterány sice daleko klidnější, ale za nástroj stabilizace společnosti byla nadále považována její rekatolizace, i když spíše nenásilným tlakem. Luterská církev se přesto výrazně podílela na rozvoji kultury této doby: jejím pedagogem a farářem byl například průkopník vzdělání v osvíceneckém duchu Matej Bel (1684–1749).
-Až teprve Toleranční patent vydaný roku 1781 umožnil uherské evangelické církvi vstoupit do stabilních poměrů, a to na synodě v Pešti roku 1791. V následujícím 19. století se ovšem slovenští evangelíci ocitali pod jiným silným tlakem, a to na přijetí maďarského jazyka a kultury; leckdy se přitom jednalo i o kalvinizační pokusy, k nimž docházelo pod hlavičkou hnutí za sjednocení obou protestantských vyznání. Někteří z nich, například luterští evangeličtí faráři Ján Kollár (1793–1852) a jeho odpůrce ve věci slovenského jazyka Ľudovít Štúr (1815–1856), tomuto tlaku aktivně vzdorovali a stali se vůdčími postavami slovenského národního hnutí. Slovenští evangelíci (luterští i kalvínští) sice vítali liberální reformy, které v Uhersku ve druhé polovině 19. století postupně oslabovaly dominantní postavení římskokatolické církve, zároveň se ale v sílícím sekulárním státě stále více uplatňovaly jednotící tendence v duchu maďarského nacionalismu, a slovenští luteráni tak například přicházeli o svůj tradičně silný školský systém.
+Až teprve Toleranční patent vydaný roku 1781 umožnil uherské evangelické církvi vstoupit do stabilních poměrů, a to na synodě v Pešti roku 1791. V následujícím 19. století se ovšem slovenští evangelíci ocitali pod jiným silným tlakem, a to na přijetí maďarského jazyka a kultury; leckdy se přitom jednalo i o kalvinizační pokusy, k nimž docházelo pod hlavičkou hnutí za sjednocení obou protestantských vyznání. Někteří z nich, například luterští evangeličtí faráři Ján Kollár (1793–1852) a jeho odpůrce ve věci slovenského jazyka Ľudovít Štúr (1815–1856), tomuto tlaku aktivně vzdorovali a stali se vůdčími postavami slovenského národního hnutí. Slovenští evangelíci (luterští i kalvínští) sice vítali liberální reformy, které v Uhersku ve druhé polovině 19. století postupně oslabovaly dominantní postavení římskokatolické církve, zároveň se ale v sílícím sekulárním státě stále více uplatňovaly jednotící tendence v duchu maďarského nacionalismu, a slovenští luteráni tak například přicházeli o svůj tradičně silný školský systém.
 Jak už bylo několikrát připomenuto, po vzniku Československa se z evangelické církve v Uhersku vyčlenila samostatná Evanjelická cirkev augsburského vyznania a na synodě v Trenčianských Teplicích roku 1921 přijala svou církevní ústavu. Tato církev se z náboženských důvodů odmítla připojit k unionované Českobratrské církvi evangelické, třebaže s ní úzce spolupracovala v rámci meziválečného svazu evangelických církví, a vedle většiny slovenských sborů čítala i sbory německojazyčné a (výjimečně) maďarskojazyčné. V současné době se v Slovenské republice k této církvi hlásí více než pět procent obyvatel. V České republice se její pražský sbor roku 1993 stal základem Evangelické církve augsburského vyznání v České republice.
@@ Řádek 46: / Řádek 46: @@
 == Religionistická charakteristika luterského protestantismu ==
-Jako každá starší církevní tradice je i luterství v současnosti bohatě diferencováno. Rozdíly mezi luterskými církvemi nejsou výsledkem pouze jejich vývoje v různých historických a společenských kontextech, ale i jejich různých teologických směřování. Zatímco některé luterské církve především v západních zemích procházely v 19. a 20. století obdobím teologického liberalismu a v průběhu 20. století pak hledaly novou orientaci v chápání Bible a v sociální práci, jiné z těchto církví naopak posílily luterský konfesionalismus anebo je luterský pietismus přivedl až do širokého evangelikálního hnutí. Následující charakteristiky proto mohou vystihnout pouze základní specifika luterství, a to s ohledem na slovenskou Evanjelickou cirkev augsburského vyznania, respektive na Evangelickou církev augsburského vyznání v České republice.
+Jako každá starší církevní tradice je i luterství v současnosti bohatě diferencováno. Rozdíly mezi luterskými církvemi nejsou výsledkem pouze jejich vývoje v různých historických a společenských kontextech, ale i jejich různých teologických směřování. Zatímco některé luterské církve především v západních zemích procházely v 19. a 20. století obdobím teologického liberalismu a v průběhu 20. století pak hledaly novou orientaci v chápání Bible a v sociální práci, jiné z těchto církví naopak posílily luterský konfesionalismus anebo je luterský pietismus přivedl až do širokého evangelikálního hnutí. Následující charakteristiky proto mohou vystihnout pouze základní specifika luterství, a to s ohledem na slovenskou Evanjelickou cirkev augsburského vyznania, respektive na Evangelickou církev augsburského vyznání v České republice.
 Pravidlem víry a duchovního života je pro luterské křesťany Bible. Tento postoj, negativně reagující na zásadní význam tradice v římské církvi na počátku 16. století a vyjádřený ve zkratce latinskými slovy ''sola scriptura'' (pouze Písmo), se právě díky Lutherovi rozšířil a je sdílen celou protestantskou částí křesťanstva. Zároveň ovšem Luther nacházel rozdíly v závažnosti jednotlivých biblických výpovědí podle toho, do jaké míry odkazují k boží milosti a k poslání Ježíše Nazaretského. Z tohoto hlediska přisuzoval malý význam například novozákonnímu Jakubovu listu. Tento Lutherův přístup k Bibli o několik staletí později bezpochyby přispěl k prosazení a rozšíření historicko-kritické metody zkoumání Bible.