Evangelická církev metodistická - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:05Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:44Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:14Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 15:56

2022-03-29T15:56:52Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:31Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:18Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 20. 11. 2020, 14:49

2020-11-20T14:49:22Z

ZRN v 7. 10. 2020, 06:25

2020-10-07T06:25:14Z

Ukázat změny

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 23:00

2020-10-05T23:00:31Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 22:57

2020-10-05T22:57:56Z

@@ Řádek 281: / Řádek 281: @@
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[Evangelická církev metodistická (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</span>
+<div class="see-also">Viz též heslo [[Evangelická církev metodistická (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</div>
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 207: / Řádek 207: @@
 | 2021
 |align="right"| 896
 |align="right"|
 |}

@@ Řádek 204: / Řádek 204: @@
 |align="right"| 1952
 |align="right"| 1334
 |}

@@ Řádek 269: / Řádek 269: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.umc.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=930&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=930&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 152: / Řádek 152: @@
 Jednou z klíčových oblastí činnosti americké metodistické misie v Československu byla sociální pomoc. Po dohodě s nově organizovaným Československým červeným křížem a ministerstvem sociální péče metodisté v červenci 1921 zřídili v Praze na Maltézském náměstí stravovnu pro ruské a ukrajinské emigranty, která spolu s dalšími zařízeními (zdravotní služba, čítárna) fungovala do konce roku 1924 (knihovna do roku 1926). V letech 1920–21 misie organizovala také letní dětské kolonie v Praze – Hlubočepích pro děti postižené válečnou podvýživou, a ekonomicky podporovala sociální činnost dalších církví (především Českobratrské církve evangelické a Svobodné reformované církve, tedy dnešní Církve bratrské). V říjnu 1921 byl zakoupen zámek v Horních Počernicích (dnes součást Prahy), kde se nadále konaly dětské letní tábory. Dlouhodobé diakonické působení odstartovalo ustavení církevního Spolku pro péči o sirotky v září 1924. Spolek převzal hornopočernický zámek a v dubnu 1925 v něm zřídil sirotčinec, v roce 1932 v samostatné budově rovněž starobinec. Sirotčinec fungoval do roku 1940, kdy byly děti z bezpečnostních důvodů převezeny do dalšího sociálního ústavu v Týnci u Klatov, a následně byl pronajat škole. Ústav (sirotčinec) v Týnci u Klatov přitom církev otevřela v červenci 1937 v místním zámku. Církev v roce 1929 koupila rovněž pozemek v Raděticích u Bechyně, tzv. Poušť – na pozemku se nacházela neužívaná poustevna s kaplí sv. Marka. V meziválečném období a krátce po druhé světové válce pozemek sloužil pro letní dětské tábory Spolku pro péči o sirotky. Všechna tato zařízení musela ukončit po nástupu komunistického režimu v souvislosti s nařízením o jednotné zdravotní péči v roce 1950, Spolek pro péči o sirotky se pak „dobrovolně“ rozpustil v březnu 1951. Týnecký zámek přitom převzala armáda, která jej po roce 1990 narychlo prodala soukromému vlastníku, aby jej nemusela vracet, zámek v Praze – Horních Počernicích byl církvi vyvlastněn až v roce 1959 (s výjimkou nově zřízeného sborového domu) a restituován v roce 1991 (fakticky 1999, protože dosavadní uživatel měl deset let na vystěhování); církev v něm pak zřídila azylový dům. Středisko Poušť bylo v roce 1952 nuceně pronajato Československým aeroliniím, ale protože ty o jeho využívání neměly dlouhodobý zájem, od roku 1957 sloužilo opět k rekreaci členů církve a pro celocírkevní kurzy.
-Obnovení církevní sociální práce bylo možné až po listopadu 1989. Začal s ním aktivní plzeňský sbor, který ve svých prostorách v roce 1991 otevřel Středisko křesťanské pomoci a rovněž azylový dům, později také středisko následné péče. V roce 1992 byla oficiálně založena Diakonie Evangelické církve metodistické, v současnosti v jejím rámci funguje 10 Středisek křesťanské pomoci. Další azylové domy vznikly v Jihlavě, komunitní centra i při několika dalších sborech. V roce 1993 církev dále koupila rekreační chalupu ve Veselce na Šumavě, která je využívána především pro rodinnou rekreaci a sborové dovolené.
+Obnovení církevní sociální práce bylo možné až po listopadu 1989. Začal s ním aktivní plzeňský sbor, který ve svých prostorách v roce 1991 otevřel Středisko křesťanské pomoci a rovněž azylový dům, později také středisko následné péče. V roce 1992 byla oficiálně založena Diakonie Evangelické církve metodistické, v současnosti v jejím rámci funguje 10 Středisek křesťanské pomoci. Další azylové domy vznikly v Jihlavě, komunitní centra i při několika dalších sborech. V roce 1993 církev dále koupila rekreační chalupu ve Veselce na Šumavě, která je využívána především pro rodinnou rekreaci a sborové dovolené. Další činnost představoval dětský klub Klubíčko v Litoměřicích, v roce 2013 transformovaný do církevní mateřské školy, k níž v roce 2020 přibyla i základní škola.
 I když se členové metodistické církve hojně věnovali biblické kolportáži, jejich vlastní vydavatelská činnost byla skromná a dlouho prakticky omezená na církevní časopisy. Od roku 1923 církev vydávala měsíčník ''Křesťanský buditel'', úředně zastavený v září 1941 a obnovený v lednu 1946. ''Křesťanský buditel'' však vycházel jen do konce roku 1952, kdy komunistické úřady využili úmrtí redaktora k zástavě časopisu. Věřícím bylo doporučeno číst naddenominační ''Kostnické jiskry'', na jejichž redakci se podíleli členové metodistické církve. V letech 1958–62 vycházel cyklostylovaný interní časopis ''Metodista''. O znovuzaložení vlastního časopisu se církev pokusila v roce 1968, nebylo však dovedeno do úspěšného konce, místo toho v letech 1970–73 vycházel opět jen interní ''Oběžník''. Na jeho základech vznikl v roce 1984 časopis ''Slovo a život'', zprvu vycházející nepravidelně a později jako dvouměsíčník, od roku 1993 s novým číslováním ročníků. V letech 1999–2010 byla periodicita zvýšena na měsíční (časopis vycházel desetkrát ročně), od roku 2011 se změnila na čtvrtletní. Po roce 1989 došlo rovněž k obrovskému nárůstu církevní vydavatelské činnosti v oblasti náboženské literatury (knihy a brožury).

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 32: / Řádek 32: @@
 Schizmata byla do jisté míry způsobena i rychlým nárůstem počtu metodistů. Na začátku amerického boje za nezávislost se počet metodistů odhadoval asi na 7 tisíc, v polovině 19. století to bylo 1,3 milionu a roku 1968 měla největší z amerických metodistických denominací, Spojená metodistická církev, 11 milionů členů. Také mezi Afroameričany byl růst počtu metodistů rychlý. Jejich nejvýznamnější denominace – Africká metodistická episkopální církev – s kořeny sahajícími k roku 1787 (ustavena byla až v roce 1814) měla roku 1999 asi 2,5 milionu členů.
-Proces vznikání nových metodistických denominací se obrátil ve 20. století: do nového útvaru s názvem Metodistická církev se několik metodistických denominací spojilo roku 1932 ve Velké Británii a roku 1939 ve Spojených státech. Tam ovšem tato největší denominace přijala po dalším spojení roku 1968 název Spojená metodistická církev. Stranou této denominace ovšem nadále zůstávají především afroameričtí metodisté, kteří se od svých většinově bělošských církví oddělili po občanské válce. Spojená metodistická církev přitom je jednou z těch metodistických denominací, které v průběhu 19. a 20. století postupně ztrácely svůj evangelikální charakter. Přiblížení k hlavním protestantským směrům ovšem v posledních padesáti letech provází poměrně výrazný pokles počtu členů.
+Proces vznikání nových metodistických denominací se obrátil ve 20. století: do nového útvaru s názvem Metodistická církev se několik metodistických denominací spojilo roku 1932 ve Velké Británii a roku 1939 ve Spojených státech. Tam ovšem tato největší denominace přijala po dalším spojení roku 1968 název Spojená metodistická církev. Stranou této denominace ovšem nadále zůstávají především afroameričtí metodisté, kteří se od svých většinově bělošských církví oddělili po občanské válce. Spojená metodistická církev přitom je jednou z těch metodistických denominací, které v průběhu 19. a 20. století postupně ztrácely svůj evangelikální charakter. Přiblížení k hlavním protestantským směrům ovšem v posledních padesáti letech provází poměrně výrazný pokles počtu členů.
 O spolupráci a společenství všech metodistických církví usiluje Světová metodistická rada. Formálně vznikla roku 1951, ale její kořeny jsou v konferencích, pořádaných od roku 1881 s hlavním záměrem umožnit styk metodistům ze zemí Západu s metodisty v zámoří, dříve též v koloniích.
@@ Řádek 56: / Řádek 56: @@
 Metodismus byl zpočátku vnitřním církevním obrodným hnutím, zaměřením na „probuzení“ duchovního života vlažných příslušníků anglikánské církve nebo lidí, kteří s církví ztratili kontakt. Poměrně brzy se ale metodistická misie zaměřila také do zemí, jež v této době nebyly christianizovány. Průkopníkem zahraniční metodistické misie byl již zmíněný Thomas Coke. Ve stejném roce 1784, kdy ve Spojených státech pomáhal založit Metodistickou episkopální církev, navrhl velkorysý plán světové misie. Vedl či podporoval misijní aktivity na Karibských ostrovech, na Gibraltaru, v Sierra Leone a pak hlavně v Indii. Krátce po jeho smrti britští metodisté založili misijní organizaci, jíž se během prvního století existence metodismu podařilo rozšířit ho v podstatě po celém světě.
-V tomto výčtu poslední, ale ve skutečnosti vrcholně důležitou charakteristikou metodismu je sociální aktivismus ve prospěch chudých, nemocných, nezaměstnaných, negramotných nebo nábožensky nevzdělaných (právě pro ně měly od počátku značný význam nedělní školy, jejichž idea snad dokonce v prostředí metodismu vznikla), vězněných, zotročených a podobně. Tímto způsobem aktivní byli už první metodisté ve „svatém klubu“ na přelomu dvacátých a třicátých let 18. století a i později v tomto století pocházeli angličtí metodisté především z chudých vrstev. Rozpor mezi sociálně reformním aktivismem na jedné straně a vyžadovanou apolitičností na straně druhé způsobil metodistickému hnutí několik konfliktů a rozkolů zvláště na přelomu 18. a 19. století.
+V tomto výčtu poslední, ale ve skutečnosti vrcholně důležitou charakteristikou metodismu je sociální aktivismus ve prospěch chudých, nemocných, nezaměstnaných, negramotných nebo nábožensky nevzdělaných (právě pro ně měly od počátku značný význam nedělní školy, jejichž idea snad dokonce v prostředí metodismu vznikla), vězněných, zotročených a podobně. Tímto způsobem aktivní byli už první metodisté ve „svatém klubu“ na přelomu dvacátých a třicátých let 18. století a i později v tomto století pocházeli angličtí metodisté především z chudých vrstev. Rozpor mezi sociálně reformním aktivismem na jedné straně a vyžadovanou apolitičností na straně druhé způsobil metodistickému hnutí několik konfliktů a rozkolů zvláště na přelomu 18. a 19. století.
-I když v 19. století byly metodistické denominace již výrazně středostavovské, zůstaly atraktivní pro rostoucí společenskou třídu dělníků. V efektivitě jedné části sociální práce (v péči o městské nejchudší) ale metodisty na konci 19. století překonala Armáda spásy, vzniklá nikoli náhodou také právě v metodistickém prostředí (více o ní v samostatné kapitole). Jako odpověď na potřeby dělnického hnutí přijala Generální konference roku 1908 tzv. Sociální vyznání, dokument, který je po různých úpravách platný dodnes a který metodistům slouží jako východisko sociálních aktivit. Vedle institucí vykonávajících sociální aktivity v metodistických sborech a denominacích mohou také působit skupiny prosazující abstinenci a bojující proti různým formám závislosti.
+I když v 19. století byly metodistické denominace již výrazně středostavovské, zůstaly atraktivní pro rostoucí společenskou třídu dělníků. V efektivitě jedné části sociální práce (v péči o městské nejchudší) ale metodisty na konci 19. století překonala Armáda spásy, vzniklá nikoli náhodou také právě v metodistickém prostředí (více o ní v samostatné kapitole). Jako odpověď na potřeby dělnického hnutí přijala Generální konference roku 1908 tzv. Sociální vyznání, dokument, který je po různých úpravách platný dodnes a který metodistům slouží jako východisko sociálních aktivit. Vedle institucí vykonávajících sociální aktivity v metodistických sborech a denominacích mohou také působit skupiny prosazující abstinenci a bojující proti různým formám závislosti.
 Jak je uvedeno v úvodní kapitole Evangelikalismus, metodistické církve se spolu s baptistickými staly základem a jádrem evangelikálního hnutí. Oživení Wesleyových myšlenek v něm pak podnítilo vznik hnutí svatosti a následně též pentekostalismus, byť ústředním Wesleyovým pojmům „druhé požehnání“ nebo „křest svatým Duchem“ pentekostalisté rozumějí jinak než Wesley. Wesleyova citlivost k potřebám jednotlivých křesťanů a jeho důvěra k možnostem vzájemné laické pastorační pomoci, poskytované i mimo církevní prostory, žijí dál v různých evangelikálních třídách, skupinách či buňkách, v hnutí domácích sborů a nejnověji například i v hnutí objevujících se sborů. Wesleyovým sociálním zájmem se inspirovala Armáda spásy. Na druhou stranu – jak již také bylo připomenuto – některé metodistické denominace ztrácely v průběhu doby svůj evangelikální charakter.

← Starší verze	Verze z 5. 10. 2020, 22:57
(Žádný rozdíl)