imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:17Z

import CNO + Tibet

Nová stránka

= Hník František Maria =
 <time datetime="1905-02-09">9. února 1905</time> v Úpici (okr. Trutnov)
 <time datetime="1962-04-28">28. dubna 1962</time> v Olomouci

Teolog a biskup [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Studoval na gymnáziích v Hradci Králové a v Rychnově nad Kněžnou, poté absolvoval Vyšší školu sociální péče v Praze a studoval na filosofických fakultách v Praze a Brně. V roce 1927 mu byl na Masarykově univerzitě udělen doktorát filosofie (PhDr.). V témže roce vstoupil do Církve československé (husitské) a byl vysvěcen na kněze, nejprve působil v Náchodě (1927–31). V letech 1931–39 byl tajemníkem pro mezinárodní a zahraniční styky Ústřední rady Církve československé (husitské) a také osobním tajemníkem patriarchy [[Procházka Gustav Adolf|Gustava Adolfa Procházky]]. Vyučoval na (státem neuznané) Bohoslovecké koleji CČS a teologické vzdělání si doplňoval na stipendijních pobytech v Chicagu, Oxfordu, Londýně a Birminghamu, habilitoval se v roce 1936 na Husově čs. evangelické fakultě bohoslovecké. Během druhé světové války působil jako profesor na Manchester College v Oxfordu a účastnil se ekumenických kongresů. Rovněž konal přednášky o Československu, vydával časopis ''The Spirit of Czechoslovakia'' a z jeho podnětu byla založena ''Společnost anglo-československého křesťanského přátelství'', za tuto činnost mu byl v roce 1942 udělen čestný doktorát univerzitou v Aberdeenu. V exilové vládě v Londýně řídil oddělení pro kulturní styky na ministerstvu zahraničních věcí. Roku 1945 se vrátil do Československa jako tajemník náměstka předsedy vlády Josefa Davida (1884–1968), v témže roce byl na Husově fakultě jmenován řádným profesorem sociologie a křesťanské sociální etiky (s účinností od 1939). V letech 1946–47 byl děkanem fakulty, po jejím rozdělení přešel na Husovu československou bohosloveckou fakultu, jejímž byl prvním děkanem (1950–52). Zároveň v letech 1950–55 vedl katedru sociální teologie. V roce 1956 byl zvolen biskupem Ostravsko-olomoucké diecéze, v roce 1961 na funkci ze zdravotních důvodů rezignoval a dožil v ústraní. Jako akademik se věnoval náboženské sociologii a křesťanské sociální etice, vydal studie ''Za lepší církví'' (1930), ''Duchovní ideály Československé církve'' (1934), ''Pohnutky dobročinnosti v křesťanství'' (1935), ''The Czechoslovak Church'' (1937, s [[Kovář František|Františkem Kovářem]] a [[Spisar Alois|Aloisem Spisarem]]), ''Křesťané a dnešní svět'' (1938), ''Otázky veřejného života z hlediska ekumenického křesťanství'' (1939), ''Edvard Beneš – Filosof demokracie'' (1946), ''Mezinárodně politická situace a úsilí o mír'' (1949), ''Církev a mezinárodní otázky'' (1950) a ''Církev v čase rozhodování'' (1956). Redigoval časopis ''Přelom''.

Literatura: 
Milan Salajka a kol.: ''Náboženské ideály a křesťanská angažovanost. Svědectví prof. PhDr. ThDr. h. c. Františka M. Hníka o počátcích a původním směřování Církve československé.'' Církev československá husitská, Praha 2009; Zdeněk R. Nešpor a kol.: ''Slovník českých sociologů.'' Academia, Praha 2013, s. 119–121; Martin Jindra: ''Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2017, s. 251–264; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 154–156.

''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]'' 

[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
[[Kategorie:CNO]]

Hník František Maria - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet