Jednota bratrská - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:06Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:45Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:15Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 15:58

2022-03-29T15:58:58Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:31Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:18Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 15. 3. 2021, 10:41

2021-03-15T10:41:07Z

ZRN v 15. 3. 2021, 10:40

2021-03-15T10:40:11Z

ZRN v 10. 11. 2020, 14:42

2020-11-10T14:42:21Z

ZRN v 7. 10. 2020, 06:45

2020-10-07T06:45:22Z

Ukázat změny

@@ Řádek 270: / Řádek 270: @@
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[moravští bratří (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</span>
+<div class="see-also">Viz též heslo [[moravští bratří (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</div>
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 231: / Řádek 231: @@
 |align="right"| 2156
 |colspan="2" align="center"| přicházející 41287, zůstávající 3291, sloužící 758
 |}

@@ Řádek 258: / Řádek 258: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.jbcr.info/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=968&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=968&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 69: / Řádek 69: @@
 Evangelikální orientace větší a rychle rostoucí části církve se ovšem neobešla bez kontroverzí. V kombinaci se zápasem o budoucí podobu církve se projevily také osobní střety a ambice. Zřetelnými předměty sporu se staly důsledky skutečnosti, že někteří evangelikálně orientovaní věřící hlavně z oblasti libereckého sboru začali recipovat podněty tzv. neocharismatického hnutí. Jednalo se především o tzv. evangelizaci boží mocí (tedy o misii se spektakulárními zázračnými projevy), o snahu zavést neformální úřad apoštolů a o vliv tzv. teologie prosperity. Tyto tendence vzbudily pozornost i mimo církev. V Jednotě bratrské vyvolaly odpor, který vedl ve druhé polovině devadesátých let k rozkolu. Roku 1998 dva členové tříčlenného vedení Jednoty bratrské (Úzké rady) zbavili Evalda Ruckého oprávnění k duchovenské činnosti na základě obvinění z autoritářství. Odvolání Ruckého také oslabilo vliv libereckého sboru, a tím i evangelikální části církve, jejíž představitelé v té době intenzivně, i když neoficiálně jednali o spojení Jednoty bratrské s výrazně charismaticky i neocharismaticky orientovanými [[Církev Křesťanská společenství|Křesťanskými společenstvími]].
-Synod jako vrcholný orgán Jednoty bratrské ovšem odvolání Evalda Ruckého odmítl a změnil složení Úzké rady. Ustanovil také komisi, která měla prošetřit obvinění Ruckého. Komise dospěla k závěru, že obvinění se nezakládají na pravdě. Tento vývoj vedl k odchodům z církve a k vyloučením z ní na základě projevů nesouhlasu s její novou oficiální orientací. Sbory, které neakceptovaly nové složení Úzké rady (bylo jich sedm z celkového počtu 22 sborů), roku 1999 kolektivně vstoupily do [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a vytvořily v ní vlastní Ochranovský seniorát. V rámci světové Jednoty bratrské jsou tyto sbory samostatným distriktem (světová Jednota bratrská tak má v Česku dva útvary). K Jednotě bratrské se naproti tomu připojily některé sbory [[Církev Křesťanská společenství|Křesťanských společenství]] (Jirkov a dočasně Hradec Králové). Jednota bratrská nadále relativně rychle rostla, i když většina nově zakládaných sborů – nyní již i na Moravě – nemá příliš početnou členskou základnu.
+Synod jako vrcholný orgán Jednoty bratrské ovšem odvolání Evalda Ruckého odmítl a změnil složení Úzké rady. Ustanovil také komisi, která měla prošetřit obvinění Ruckého. Komise dospěla k závěru, že obvinění se nezakládají na pravdě. Tento vývoj vedl k odchodům z církve a k vyloučením z ní na základě projevů nesouhlasu s její novou oficiální orientací. Sbory, které neakceptovaly nové složení Úzké rady (bylo jich sedm z celkového počtu 22 sborů), roku 1999 kolektivně vstoupily do [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a vytvořily v ní vlastní Ochranovský seniorát (viz tam). V rámci světové Jednoty bratrské jsou tyto sbory samostatným distriktem (světová Jednota bratrská tak má v Česku dva útvary). K Jednotě bratrské se naproti tomu připojily některé sbory [[Církev Křesťanská společenství|Křesťanských společenství]] (Jirkov a dočasně Hradec Králové). Jednota bratrská nadále relativně rychle rostla, i když většina nově zakládaných sborů – nyní již i na Moravě – nemá příliš početnou členskou základnu.
 == Organizace církve ==

@@ Řádek 67: / Řádek 67: @@
 Komunistické církevní zákony Jednotu bratrskou recipovaly jako jednu ze státem uznaných církví, nově jí byl přiznán státní příspěvek na provoz a platy duchovních. Náboženský život však slábl, stejně jako zahraniční církevní styky, což architekti státní (proti-)náboženské politiky kvitovali s povděkem. Nedošlo sice k úplnému zániku sborů, jejich členstvo se však ztenčovalo, stárlo a vymíralo. Podstatnou výjimku tvořil především liberecký sbor vedený Josefem Votrubcem (1919–1986) a později Evaldem Ruckým (*1959), který se v průběhu osmdesátých let stal centrem evangelikálně orientované části Jednoty bratrské a díky rozsáhlým misijním aktivitám početně velice vzrostl. Tento růst pokračoval i po roce 1989 a zasáhl rovněž řadu dalších sborů včetně nově založených. Výraznou a relativně úspěšnou misijní činnost církev postavila na sepětí bratrské tradice (legitimizační souvislost se starou Jednotou bratrskou) s evangelikálními a někdy i charismatickými či neocharismatickými formami víry, projevujícími se rovněž rozsáhlou výchovnou a vzdělávací (církevní školy, kluby mládeže atd.) a sociální činností (integrace sociálně vyloučených, mateřská a rodinná centra). Výrazné byly v tomto směru především aktivity libereckého sboru vedeného Evaldem Ruckým.
-Evangelikální orientace větší a rychle rostoucí části církve se ovšem neobešla bez kontroverzí. V kombinaci se zápasem o budoucí podobu církve se projevily také osobní střety a ambice. Zřetelnými předměty sporu se staly důsledky skutečnosti, že někteří evangelikálně orientovaní věřící hlavně z oblasti libereckého sboru začali recipovat podněty tzv. neocharismatického hnutí. Jednalo se především o tzv. evangelizaci boží mocí (tedy o misii se spektakulárními zázračnými projevy), o snahu zavést neformální úřad apoštolů a o vliv tzv. teologie prosperity. Tyto tendence vzbudily pozornost i mimo církev. V Jednotě bratrské vyvolaly odpor, který vedl ve druhé polovině devadesátých let k rozkolu. Roku 1998 dva členové tříčlenného vedení Jednoty bratrské (Úzké rady) bez vědomí třetího člena (a tedy v rozporu s církevním řádem) zbavili Evalda Ruckého oprávnění k duchovenské činnosti na základě obvinění z autoritářství. Odvolání Ruckého také oslabilo vliv libereckého sboru, a tím i evangelikální části církve, jejíž představitelé v té době intenzivně, i když neoficiálně jednali o spojení Jednoty bratrské s výrazně charismaticky i neocharismaticky orientovanými [[Církev Křesťanská společenství|Křesťanskými společenstvími]].
+Evangelikální orientace větší a rychle rostoucí části církve se ovšem neobešla bez kontroverzí. V kombinaci se zápasem o budoucí podobu církve se projevily také osobní střety a ambice. Zřetelnými předměty sporu se staly důsledky skutečnosti, že někteří evangelikálně orientovaní věřící hlavně z oblasti libereckého sboru začali recipovat podněty tzv. neocharismatického hnutí. Jednalo se především o tzv. evangelizaci boží mocí (tedy o misii se spektakulárními zázračnými projevy), o snahu zavést neformální úřad apoštolů a o vliv tzv. teologie prosperity. Tyto tendence vzbudily pozornost i mimo církev. V Jednotě bratrské vyvolaly odpor, který vedl ve druhé polovině devadesátých let k rozkolu. Roku 1998 dva členové tříčlenného vedení Jednoty bratrské (Úzké rady) zbavili Evalda Ruckého oprávnění k duchovenské činnosti na základě obvinění z autoritářství. Odvolání Ruckého také oslabilo vliv libereckého sboru, a tím i evangelikální části církve, jejíž představitelé v té době intenzivně, i když neoficiálně jednali o spojení Jednoty bratrské s výrazně charismaticky i neocharismaticky orientovanými [[Církev Křesťanská společenství|Křesťanskými společenstvími]].
-Synod jako vrcholný orgán Jednoty bratrské ovšem odvolání Evalda Ruckého odmítl a změnil složení Úzké rady. Ustanovil také komisi, která měla prošetřit obvinění Ruckého. Komise dospěla k závěru, že obvinění se nezakládají na pravdě. Tento vývoj vedl k odchodům z církve a k vyloučením z ní na základě projevů nesouhlasu s její novou oficiální orientací. Sbory, které neakceptovaly nové složení Úzké rady (bylo jich sedm z celkového počtu 22 sborů), roku 1999 kolektivně vstoupily do [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a vytvořily v ní vlastní Ochranovský seniorát. K Jednotě bratrské se naproti tomu připojily některé sbory [[Církev Křesťanská společenství|Křesťanských společenství]] (Jirkov a dočasně Hradec Králové). Jednota bratrská nadále relativně rychle rostla, i když většina nově zakládaných sborů – nyní již i na Moravě – nemá příliš početnou členskou základnu.
+Synod jako vrcholný orgán Jednoty bratrské ovšem odvolání Evalda Ruckého odmítl a změnil složení Úzké rady. Ustanovil také komisi, která měla prošetřit obvinění Ruckého. Komise dospěla k závěru, že obvinění se nezakládají na pravdě. Tento vývoj vedl k odchodům z církve a k vyloučením z ní na základě projevů nesouhlasu s její novou oficiální orientací. Sbory, které neakceptovaly nové složení Úzké rady (bylo jich sedm z celkového počtu 22 sborů), roku 1999 kolektivně vstoupily do [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a vytvořily v ní vlastní Ochranovský seniorát. V rámci světové Jednoty bratrské jsou tyto sbory samostatným distriktem (světová Jednota bratrská tak má v Česku dva útvary). K Jednotě bratrské se naproti tomu připojily některé sbory [[Církev Křesťanská společenství|Křesťanských společenství]] (Jirkov a dočasně Hradec Králové). Jednota bratrská nadále relativně rychle rostla, i když většina nově zakládaných sborů – nyní již i na Moravě – nemá příliš početnou členskou základnu.
 == Organizace církve ==
-Základní jednotkou církve je místní sbor. Sbor vede ordinovaný správce sboru (kazatel), povolávaný Úzkou radou. Kazatel rovněž jmenuje členy sborové rady starších, kteří jsou následně „uvedeni do služby členským shromážděním sboru“; dříve šlo o orgán volený všemi plnoletými členy sboru. V minulosti přitom převažovaly presbyterně-synodní prvky církevního zřízení, církev na českém území neměla žádného biskupa (k první biskupské ordinaci došlo teprve v roce 1946). I později byla biskupská funkce spíše formální a liturgická (ordinace kazatelů), její význam se začal zvyšovat teprve v souvislosti s vnitrocírkevními spory v devadesátých letech 20. století, kdy se tehdejší biskup angažoval ve prospěch jedné ze stran. Po rozdělení církve se proto počet jejích biskupů zvýšil (v letech 2011–12 došlo ke třem biskupským ordinacím); podstatným důvodem byla i snaha o zmenšení vzdálenosti mezi biskupy a řadovými věřícími, o zdůraznění služebného postavení biskupů.
+Základní jednotkou církve je místní sbor. Sbor vede ordinovaný správce sboru (kazatel), povolávaný Úzkou radou. Kazatel rovněž jmenuje členy sborové rady starších, kteří jsou následně „uvedeni do služby členským shromážděním sboru“; dříve šlo o orgán volený všemi plnoletými členy sboru. V minulosti přitom převažovaly presbyterně-synodní prvky církevního zřízení, církev na českém území neměla žádného biskupa (k první biskupské ordinaci došlo teprve v roce 1946). I později byla biskupská funkce spíše liturgická (ordinace kazatelů), pastorační a reprezentativní než exekutivní. Její význam se začal zvyšovat teprve v souvislosti s vnitrocírkevními spory v devadesátých letech 20. století, kdy se tehdejší biskup angažoval ve prospěch jedné ze stran. Po rozdělení církve se proto počet jejích biskupů zvýšil (v letech 2011–12 došlo ke třem biskupským ordinacím); podstatným důvodem byla i snaha o zmenšení vzdálenosti mezi biskupy a řadovými věřícími, o zdůraznění služebného postavení biskupů.
 Všechny české sbory Jednoty bratrské tvoří Českou (dříve Československou) provincii, jejímž nejvyšším orgánem je Rada Jednoty bratrské (dříve: Úzká rada, která dnes tvoří součást Rady), volená synodem složeným ze všech kazatelů, laických zástupců sborů a dalších osob delegovaných na zádě církevní ústavy Radou. Synod Jednoty bratrské se v současnosti schází každoročně, dříve se scházel jednou za tři roky a v mezisynodních letech se konaly výroční konference.

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 238: / Řádek 238: @@
 == Literatura ==
 Miroslav HLOUŠEK: „Jednota bratrská a císař Josef II.“ ''Jednota  bratrská'' 30, 1953, 8–9, s. 91–92.<br />
 ''Jednota bratrská''. Jednota bratrská, Praha 1938.<br />
@@ Řádek 244: / Řádek 245: @@
 Josef MACEK: ''Víra a zbožnost jagellonského věku''. Argo, Praha 2001.<br />
 ''Obrazy z dějin Jednoty Bratrské II. Jednota Bratrská obnovená''. Praha 1911.<br />
 Evald RUCKÝ (ed.): ''555 let Jednoty bratrské v datech. 1457–2012''. Jednota Bratrská, Liberec 2015.<br />
 Rudolf ŘÍČAN: ''Dějiny Jednoty bratrské''. ÚCN (Kalich), Praha 1957.<br />