Křesťanské sbory - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:06Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:45Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:15Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 16:04

2022-03-29T16:04:02Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:31Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:19Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 7. 10. 2020, 06:58

2020-10-07T06:58:22Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 23:00

2020-10-05T23:00:31Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 22:57

2020-10-05T22:57:57Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 22:50

2020-10-05T22:50:38Z

@@ Řádek 192: / Řádek 192: @@
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[Křesťanské sbory (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</span>
+<div class="see-also">Viz též heslo [[Křesťanské sbory (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</div>
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 167: / Řádek 167: @@
 | 2011
 |align="right"| 3458
 |}

@@ Řádek 181: / Řádek 181: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.krestanskesbory.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=987&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=987&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 52: / Řádek 52: @@
 V rámci konzervativního evangelikalismu má bratrské hnutí patrně nejblíže tzv. učednickému hnutí, zvanému též hnutí obnovy. Sdílí s ním přesvědčení, že základem křesťanské jednoty je odmítnutí denominací. Sbory učednického hnutí proto – stejně jako bratrské sbory – odmítají veškerá označení a nazývají se pouze „bratry a sestrami“ nebo „křesťany“. Podobně jako bratří také učedníci prosazují kongregacionalismus (samostatnost a dostatečnost místních sborů), odmítají duchovenské úřady, slaví eucharistii každý týden, mají Bibli jako jediný základ křesťanského života, rezervovaně přistupují k používání hudebních nástrojů při bohoslužbě (protože není zmíněno v Novém zákoně) a podobně. Vliv bratrského a učednického způsobu bohoslužby na celé evangelikální hnutí je možné nacházet v současné tendenci k aktivní participaci více křesťanů při vedení bohoslužeb a k pluralitnímu vedení sborů. Také příklad a „principy víry“ A. N. Grovese a Georga Müllera našly ohlas daleko za hranicemi bratrského hnutí. Byl jimi inspirován i významný britský evangelikální misionář James Hudson Taylor (1832–1905), který v Číně roku 1865 založil misijní organizaci a vychoval první čínské misionáře. Nepřímý vliv bratrského hnutí na čínský evangelikalismus je tak patrný například v hnutí místních církví, které založil Ni To-šeng, známý jako Watchman Nee (1903–1972). Ačkoli je současná situace rychle rostoucího čínského evangelikalismu nepřehledná, pokračovatelé hnutí místních církví v něm hrají nepochybně jednu z hlavních rolí. Vliv otevřených bratří na evangelikalismus také dobře dokumentuje významné postavení Fredericka F. Bruceho (1910–1991), autora mnoha komentářů k Bibli a dalších knih, mezi evangelikálními teology.
-Bratrské hnutí je součástí konzervativního evangelikalismu v celém jeho spektru. Menší větev exkluzivních bratří má mezi fundamentalistickými evangelikály nejvíce konzervativní postoje a například spolu s fundamentalistickými baptisty nebo svědky Jehovovými se pokoušejí zcela separovat nejen od denominací, ale i od společenských a kulturních vlivů: nedoporučují televizi, neslaví svátky (ani tradiční křesťanské), neúčastní se veřejného života a podobně. Naopak otevření bratři se běžně stávají členy evangelikálních paracírkevních organizací (sdružení jednotlivých evangelikálů zaměřená na jednu činnost, zpravidla misijní či sociální), a některé sbory otevřených bratří – včetně českých Křesťanských sborů – jsou dokonce blízko novým evangelikálům.
+Bratrské hnutí je součástí konzervativního evangelikalismu v celém jeho spektru. Menší větev exkluzivních bratří má mezi fundamentalistickými evangelikály nejvíce konzervativní postoje a například spolu s fundamentalistickými baptisty (viz heslo [[Bratrská jednota baptistů|Bratrská jednota baptistů]]) nebo [[Náboženská společnost Svědkové Jehovovi|svědky Jehovovými]] se pokoušejí zcela separovat nejen od denominací, ale i od společenských a kulturních vlivů: nedoporučují televizi, neslaví svátky (ani tradiční křesťanské), neúčastní se veřejného života a podobně. Naopak otevření bratři se běžně stávají členy evangelikálních paracírkevních organizací (sdružení jednotlivých evangelikálů zaměřená na jednu činnost, zpravidla misijní či sociální), a některé sbory otevřených bratří – včetně českých Křesťanských sborů – jsou dokonce blízko novým evangelikálům.
 == Plymouthští bratří v českých zemích ==
-Misie německých otevřených bratří působila v českých zemích již od počátku 20. století, mezi Čechy i českými Němci. Nejvýznamnějším organizátorem byl přitom dřívější člen svobodné reformované církve František Jan Křesina (1881–1962), sídlící od roku 1909 na jihovýchodní Moravě, od roku 1912 v Praze a od roku 1914 v Plzni. Misijní působení F. J. Křesiny a několika dalších v meziválečném období vedlo především do středních a severozápadních Čech, na Brněnsko a Ostravsko. Ve Slezsku přitom bylo možné navázat na starší probuzenecké hnutí v rámci evangelické církve, formované prostřednictvím Křesťanské společnosti (založena 1907) a Svazu rozhodných křesťanů (založen 1909) i dalších spolků a skupin (např. protialkoholní hnutí Modrý kříž). Zatímco většina členů těchto společenství zůstala v mateřské církvi, někteří se připojili k pozdějším Křesťanským sborům, stejně jako někteří členové dalších nonkonformistických církví (svobodní reformovaní, baptisté aj.) nebo konvertité z řad většinového, formálně římskokatolického prostředí.
+Misie německých otevřených bratří působila v českých zemích již od počátku 20. století, mezi Čechy i českými Němci. Nejvýznamnějším organizátorem byl přitom dřívější člen svobodné reformované církve František Jan Křesina (1881–1962), sídlící od roku 1909 na jihovýchodní Moravě, od roku 1912 v Praze a od roku 1914 v Plzni. Misijní působení F. J. Křesiny a několika dalších v meziválečném období vedlo především do středních a severozápadních Čech, na Brněnsko a Ostravsko. Ve Slezsku přitom bylo možné navázat na starší probuzenecké hnutí v rámci [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|evangelické církve]], formované prostřednictvím Křesťanské společnosti (založena 1907) a Svazu rozhodných křesťanů (založen 1909) i dalších spolků a skupin (např. protialkoholní hnutí Modrý kříž). Zatímco většina členů těchto společenství zůstala v mateřské církvi, někteří se připojili k pozdějším Křesťanským sborům, stejně jako někteří členové dalších nonkonformistických církví (svobodní reformovaní - dnešní [[Církev bratrská|Církev bratrská]], [[Bratrská jednota baptistů|baptisté]] aj.) nebo konvertité z řad většinového, formálně římskokatolického prostředí.
-Vzniklo tak několik samostatných sborů hlásících se k označení „sbory věřících“, „bratrské sbory“, „dítky boží“, „bezkonfesní křesťané“ a podobně. Pokud vůbec došlo k oficiální institucionalizaci, měly tyto sbory charakter místních spolků. V této podobě hnutí otevřených bratří přečkalo druhou světovou válku a poválečné období, kdy zároveň došlo k jeho růstu v důsledku reemigrací z Bulharska (jihomoravské sbory) a vnitrostátních migrací. Snaha nacistických úřadů o jejich organizační spojení s baptisty (Bratrskou jednotou Chelčického) po vzoru říšského Svazu křesťanů svobodných církví, nebyla dovedena do konce, s výjimkou odstoupených Sudet a později i Těšínska. Velký vliv na bratrskou misii, organizaci jednotlivých sborů i jejich kontinuitu v období církevního zákazu měly výrazné osobnosti, z nichž lze připomenout alespoň Josefa Mrózka na Těšínsku nebo Jana Zemana (1906–1969) v Brně; později obdobně působili třeba Karel Kořínek a Josef Kurz v Praze, Ján Ostrolucký (*1932) v Ostravě nebo Petr Zeman v Brně.
+Vzniklo tak několik samostatných sborů hlásících se k označení „sbory věřících“, „bratrské sbory“, „dítky boží“, „bezkonfesní křesťané“ a podobně. Pokud vůbec došlo k oficiální institucionalizaci, měly tyto sbory charakter místních spolků. V této podobě hnutí otevřených bratří přečkalo druhou světovou válku a poválečné období, kdy zároveň došlo k jeho růstu v důsledku reemigrací z Bulharska (jihomoravské sbory) a vnitrostátních migrací. Snaha nacistických úřadů o jejich organizační spojení s baptisty ([[Bratrská jednota baptistů|Bratrskou jednotou Chelčického]]) po vzoru říšského Svazu křesťanů svobodných církví, nebyla dovedena do konce, s výjimkou odstoupených Sudet a později i Těšínska. Velký vliv na bratrskou misii, organizaci jednotlivých sborů i jejich kontinuitu v období církevního zákazu měly výrazné osobnosti, z nichž lze připomenout alespoň Josefa Mrózka na Těšínsku nebo Jana Zemana (1906–1969) v Brně; později obdobně působili třeba Karel Kořínek a Josef Kurz v Praze, Ján Ostrolucký (*1932) v Ostravě nebo Petr Zeman v Brně.
-Vzhledem ke své nestandardní organizační struktuře, respektive neochotě změnit ji, nebyli ovšem otevření bratří přijati mezi státem uznané církve podle církevních zákonů z roku 1949. Sbory proto byly zrušeny, a pokud vlastnily nějaký majetek, tak byl zabaven. V některých případech to znamenalo zánik sboru, jinde se členové sborů fakticky (dočasně) skryli pod hlavičku státem uznaných církví, především Bratrské jednoty baptistů a Jednoty českobratrské (dnešní Církve bratrské). Několik vůdčích představitelů sborů bylo vězněno. K opětovnému povolení došlo v roce 1956 pod názvem Sbory věřících v Krista, následujícího roku byl zastřešující úřední název změněn na Křesťanské sbory. Po zániku československé federace se od církve oddělily slovenské sbory, které vytvořily samostatnou zastřešující organizaci.
+Vzhledem ke své nestandardní organizační struktuře, respektive neochotě změnit ji, nebyli ovšem otevření bratří přijati mezi státem uznané církve podle církevních zákonů z roku 1949. Sbory proto byly zrušeny, a pokud vlastnily nějaký majetek, tak byl zabaven. V některých případech to znamenalo zánik sboru, jinde se členové sborů fakticky (dočasně) skryli pod hlavičku státem uznaných církví, především [[Bratrská jednota baptistů|Bratrské jednoty baptistů]] a Jednoty českobratrské (dnešní [[Církev bratrská|Církve bratrské]]). Několik vůdčích představitelů sborů bylo vězněno. K opětovnému povolení došlo v roce 1956 pod názvem Sbory věřících v Krista, následujícího roku byl zastřešující úřední název změněn na Křesťanské sbory. Po zániku československé federace se od církve oddělily slovenské sbory, které vytvořily samostatnou zastřešující organizaci.
 Ve dvacátých letech 20. století vzniklo působením Karla Lopaty rovněž české společenství uzavřených bratří s centrem v Pardubicích a okolí. Společenství přetrvalo nacistický i komunistický režim a je aktivní i v současnosti. Vzhledem k charakteru této náboženské skupiny, která klade důraz na minimalizaci kontaktů se „světem“, je ovšem obtížné podat další informace o jejich charakteru a početnosti. Religionista Zdeněk Vojtíšek odhaduje počet členů na dvě stě až tři sta. Následující informace jsou věnovány pouze otevřeným bratřím (Křesťanským sborům).
@@ Řádek 188: / Řádek 188: @@
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 26: / Řádek 26: @@
 Jazykově mimořádně nadaný John Nelson Darby byl také úspěšným misionářem a plodným spisovatelem traktátů, výkladů Bible a příruček na duchovní témata. Pro své pojetí Bible jako neomylného a bezchybného záznamu slov samotného Boha získal stovky nadšených evangelikálních kazatelů především ve Spojených státech, kam v letech 1866–74 šestkrát cestoval. Tito kazatelé se sice obvykle nepřipojili ke společenství exkluzivních bratří, ale Darbyho pojetí Bible a jeho propracované učení o dispenzacích (obdobích) v náboženských dějinách lidstva rozšířili mezi miliony amerických evangelikálů. Darbyho učení se tak několik desetiletí po jeho smrti stalo základní silou vznikajícího amerického protestantského fundamentalismu a zůstalo vlivné doposud (nejen ve Spojených státech), aniž by ovšem bylo obvykle spojováno s Darbyho jménem.
-Misijní úspěch mělo bratrské hnutí i v Německu, a to – podobně jako ve Spojených státech – v obou svých větvích. První bratrský sbor vznikl již roku 1843 ve Stuttgartu díky návštěvě Georga Müllera. Uzavření bratří vytvořili první sbor roku 1853 v Elberfeldu (dnešní Wuppertal ve stejnojmenném údolí), kde působila výrazná osobnost Carla F. W. Brockhause (1822–1899), Darbyho přítele a spolupřekladatele Bible. Němečtí exkluzivní bratři měli méně rozporů s otevřenými bratřími a netrpěli ani štěpením. To se jinde ve světě stalo pro exkluzivní bratry výrazným problémem, přičemž příčinou štěpení obvykle byl nekompromisní požadavek na naprosté oddělení od toho, co určitá část společenství označila za zlé. Kvůli štěpením snad až do dvanácti vzájemně se proti sobě vymezujících skupin a také kvůli mravním skandálům, které v sedmdesátých letech 20. století postihly největší z nich, není možné v současnosti předpokládat, že by větev exkluzivních bratří rostla. Spodní hranice jejich počtu ve světě byla odhadnuta na pouhých asi 27 tisíc. Některé bratrské sbory ovšem odmítají své příslušníky sčítat a sdělovat jejich počet.
+Misijní úspěch mělo bratrské hnutí i v Německu, a to – podobně jako ve Spojených státech – v obou svých větvích. První bratrský sbor vznikl již roku 1843 ve Stuttgartu díky návštěvě Georga Müllera. Uzavření bratří vytvořili první sbor roku 1853 v Elberfeldu (dnešní Wuppertal ve stejnojmenném údolí), kde působila výrazná osobnost Carla F. W. Brockhause (1822–1899), Darbyho přítele a spolupřekladatele Bible. Němečtí exkluzivní bratři měli méně rozporů s otevřenými bratřími a netrpěli ani štěpením. To se jinde ve světě stalo pro exkluzivní bratry výrazným problémem, přičemž příčinou štěpení obvykle byl nekompromisní požadavek na naprosté oddělení od toho, co určitá část společenství označila za zlé. Kvůli štěpením snad až do dvanácti vzájemně se proti sobě vymezujících skupin a také kvůli mravním skandálům, které v sedmdesátých letech 20. století postihly největší z nich, není možné v současnosti předpokládat, že by větev exkluzivních bratří rostla. Spodní hranice jejich počtu ve světě byla odhadnuta na pouhých asi 27 tisíc. Některé bratrské sbory ovšem odmítají své příslušníky sčítat a sdělovat jejich počet.
 Otevření bratří se naproti tomu věnují daleko více misii než horlivé snaze oddělit se od zlého. V současnosti je možné nalézt asi 20 tisíc sborů otevřených bratří na všech osídlených kontinentech. V některých zemích (Angola, Čad, Zambie, Indie, Brazílie) je počet příslušníků bratrského hnutí relativně významný. Odhady jejich celosvětového počtu kolísají mezi jedním a jedním a půl milionem. K otevřeným bratřím patří i jeden z nejznámějších evangelistů posledních desetiletí, Argentinec Luis Palau (*1934). Také české Křesťanské sbory jsou součástí světového neformálního společenství otevřených bratří. Otevřených bratrských společenství se také primárně týká následující výklad, ačkoli na několika místech okrajově zmiňuje sbory exkluzivních bratří.
@@ Řádek 32: / Řádek 32: @@
 == Religionistická charakteristika bratrského hnutí ==
-Bratrské hnutí si po celou dobu své existence zachovalo a v něčem i prohloubilo étos evangelikalismu z období jeho rozmachu na evropském kontinentě v 19. století: důraz na obrácení a znovuzrození jako počátek opravdového křesťanova života, vytváření úzkého, „bratrského“ společenství, intenzivní misijní působení a hlavně úctu ke křesťanskému Písmu (Bibli) jako k normě osobního života i církevního společenství. Vztah k Bibli je ovšem také základem specifických prvků víry a duchovní praxe, které příslušníky bratrského hnutí od ostatních evangelikálů odlišují.
+Bratrské hnutí si po celou dobu své existence zachovalo a v něčem i prohloubilo étos evangelikalismu z období jeho rozmachu na evropském kontinentě v 19. století: důraz na obrácení a znovuzrození jako počátek opravdového křesťanova života, vytváření úzkého, „bratrského“ společenství, intenzivní misijní působení a hlavně úctu ke křesťanskému Písmu (Bibli) jako k normě osobního života i církevního společenství. Vztah k Bibli je ovšem také základem specifických prvků víry a duchovní praxe, které příslušníky bratrského hnutí od ostatních evangelikálů odlišují.
 Bible je v bratrském hnutí pojímána jako bezchybný zápis neomylných božích výroků. Tyto výroky mají být chápány zdravým rozumem tak, jak jsou doslova zapsány. Bible jako „živé boží slovo“ má tak v bratrském hnutí bezvýhradnou autoritu jako jediný a zároveň plně dostačující zdroj pro žité křesťanství. Z tohoto vztahu k Bibli vyplývá ostražitost bratří před teologickým myšlením, které bratří považují za spekulativní a spíše zatemňující „biblické pravdy“ než je osvětlující. Bratrské hnutí sice vytváří množství vzdělávacích zařízení, ale jedná se o biblická učiliště a semináře bez ambicí sledovat vývoj soudobého teologického myšlení. Teologie bratrského hnutí proto také není systematicky uspořádána a podání jednotlivých vůdčích osobností se tak od sebe mohou mírně lišit. Ze stejného důvodu bratrské hnutí nemá ani žádnou vlastní formulaci vyznání víry (konfesi), zato ale vytvořilo několik vlastních překladů Bible do národních jazyků (nejznámějším příkladem je tzv. elberfeldská Bible – německý, co nejvíce doslovný překlad).
@@ Řádek 56: / Řádek 56: @@
 == Plymouthští bratří v českých zemích ==
-Misie německých otevřených bratří působila v českých zemích již od počátku 20. století, mezi Čechy i českými Němci. Nejvýznamnějším organizátorem byl přitom dřívější člen svobodné reformované církve František Jan Křesina (1881–1962), sídlící od roku 1909 na jihovýchodní Moravě, od roku 1912 v Praze a od roku 1914 v Plzni. Misijní působení F. J. Křesiny a několika dalších v meziválečném období vedlo především do středních a severozápadních Čech, na Brněnsko a Ostravsko. Ve Slezsku přitom bylo možné navázat na starší probuzenecké hnutí v rámci evangelické církve, formované prostřednictvím Křesťanské společnosti (založena 1907) a Svazu rozhodných křesťanů (založen 1909) i dalších spolků a skupin (např. protialkoholní hnutí Modrý kříž). Zatímco většina členů těchto společenství zůstala v mateřské církvi, někteří se připojili k pozdějším Křesťanským sborům, stejně jako někteří členové dalších nonkonformistických církví (svobodní reformovaní, baptisté aj.) nebo konvertité z řad většinového, formálně římskokatolického prostředí.
+Misie německých otevřených bratří působila v českých zemích již od počátku 20. století, mezi Čechy i českými Němci. Nejvýznamnějším organizátorem byl přitom dřívější člen svobodné reformované církve František Jan Křesina (1881–1962), sídlící od roku 1909 na jihovýchodní Moravě, od roku 1912 v Praze a od roku 1914 v Plzni. Misijní působení F. J. Křesiny a několika dalších v meziválečném období vedlo především do středních a severozápadních Čech, na Brněnsko a Ostravsko. Ve Slezsku přitom bylo možné navázat na starší probuzenecké hnutí v rámci evangelické církve, formované prostřednictvím Křesťanské společnosti (založena 1907) a Svazu rozhodných křesťanů (založen 1909) i dalších spolků a skupin (např. protialkoholní hnutí Modrý kříž). Zatímco většina členů těchto společenství zůstala v mateřské církvi, někteří se připojili k pozdějším Křesťanským sborům, stejně jako někteří členové dalších nonkonformistických církví (svobodní reformovaní, baptisté aj.) nebo konvertité z řad většinového, formálně římskokatolického prostředí.
 Vzniklo tak několik samostatných sborů hlásících se k označení „sbory věřících“, „bratrské sbory“, „dítky boží“, „bezkonfesní křesťané“ a podobně. Pokud vůbec došlo k oficiální institucionalizaci, měly tyto sbory charakter místních spolků. V této podobě hnutí otevřených bratří přečkalo druhou světovou válku a poválečné období, kdy zároveň došlo k jeho růstu v důsledku reemigrací z Bulharska (jihomoravské sbory) a vnitrostátních migrací. Snaha nacistických úřadů o jejich organizační spojení s baptisty (Bratrskou jednotou Chelčického) po vzoru říšského Svazu křesťanů svobodných církví, nebyla dovedena do konce, s výjimkou odstoupených Sudet a později i Těšínska. Velký vliv na bratrskou misii, organizaci jednotlivých sborů i jejich kontinuitu v období církevního zákazu měly výrazné osobnosti, z nichž lze připomenout alespoň Josefa Mrózka na Těšínsku nebo Jana Zemana (1906–1969) v Brně; později obdobně působili třeba Karel Kořínek a Josef Kurz v Praze, Ján Ostrolucký (*1932) v Ostravě nebo Petr Zeman v Brně.
@@ Řádek 62: / Řádek 62: @@
 Vzhledem ke své nestandardní organizační struktuře, respektive neochotě změnit ji, nebyli ovšem otevření bratří přijati mezi státem uznané církve podle církevních zákonů z roku 1949. Sbory proto byly zrušeny, a pokud vlastnily nějaký majetek, tak byl zabaven. V některých případech to znamenalo zánik sboru, jinde se členové sborů fakticky (dočasně) skryli pod hlavičku státem uznaných církví, především Bratrské jednoty baptistů a Jednoty českobratrské (dnešní Církve bratrské). Několik vůdčích představitelů sborů bylo vězněno. K opětovnému povolení došlo v roce 1956 pod názvem Sbory věřících v Krista, následujícího roku byl zastřešující úřední název změněn na Křesťanské sbory. Po zániku československé federace se od církve oddělily slovenské sbory, které vytvořily samostatnou zastřešující organizaci.
-Ve dvacátých letech 20. století vzniklo působením Karla Lopaty rovněž české společenství uzavřených bratří s centrem v Pardubicích a okolí. Společenství přetrvalo nacistický i komunistický režim a je aktivní i v současnosti. Vzhledem k charakteru této náboženské skupiny, která klade důraz na minimalizaci kontaktů se „světem“, je ovšem obtížné podat další informace o jejich charakteru a početnosti. Religionista Zdeněk Vojtíšek odhaduje počet členů na dvě stě až tři sta. Následující informace jsou věnovány pouze otevřeným bratřím (Křesťanským sborům).
+Ve dvacátých letech 20. století vzniklo působením Karla Lopaty rovněž české společenství uzavřených bratří s centrem v Pardubicích a okolí. Společenství přetrvalo nacistický i komunistický režim a je aktivní i v současnosti. Vzhledem k charakteru této náboženské skupiny, která klade důraz na minimalizaci kontaktů se „světem“, je ovšem obtížné podat další informace o jejich charakteru a početnosti. Religionista Zdeněk Vojtíšek odhaduje počet členů na dvě stě až tři sta. Následující informace jsou věnovány pouze otevřeným bratřím (Křesťanským sborům).
 == Organizace církve ==

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 5. 10. 2020, 23:00
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 5. 10. 2020, 22:57
(Žádný rozdíl)