Kněžské bratrstvo svatého Pia X. - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:06Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:45Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:15Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 16:03

2022-03-29T16:03:12Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:31Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:18Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

JD: doplněna mapa

2020-10-22T15:58:39Z

doplněna mapa

ZRN v 22. 10. 2020, 07:47

2020-10-22T07:47:22Z

ZRN v 22. 10. 2020, 07:45

2020-10-22T07:45:37Z

ZRN v 22. 10. 2020, 07:30

2020-10-22T07:30:49Z

@@ Řádek 56: / Řádek 56: @@
 === Počet věřících ===
-Neexistuje, respektive není dostupná žádná evidence věřících/příznivců Kněžského bratrstva sv. Pia X., ani jiných forem tradicionalistického katolicismu. Bylo by jistě lákavé považovat za ně všechny, kdo se v rámci sčítání lidu prohlásili za „katolíky“ ale nepřihlásili k Římsko- (nebo Řecko-)katolické [[Církev římskokatolická|církvi]] (v roce 2011, kdy se poprvé a naposledy tato možnost objevila, šlo o 71 138 osob), ale tak tomu téměř jistě není. V případě vědomého přihlašování tímto způsobem šlo ve většině případů spíše o liberální věřící vyjadřující nesouhlas s oficiálními církevními stanovisky a představiteli. Počet stoupenců tradicionalistického katolicismu bývá naproti tomu odhadován jen na několik stovek.
+Do roku 2021 neexistovala, respektive nebyla dostupná žádná evidence věřících/příznivců Kněžského bratrstva sv. Pia X., ani jiných forem tradicionalistického katolicismu. Bylo by jistě lákavé považovat za ně všechny, kdo se v rámci sčítání lidu prohlásili za „katolíky“ ale nepřihlásili k Římsko- (nebo Řecko-)katolické [[Církev římskokatolická|církvi]] (v roce 2011, kdy se poprvé tato možnost objevila, šlo o 71 138 osob), ale tak tomu téměř jistě není. V případě vědomého přihlašování tímto způsobem šlo ve většině případů spíše o liberální věřící vyjadřující nesouhlas s oficiálními církevními stanovisky a představiteli. Počet stoupenců tradicionalistického katolicismu bývá naproti tomu odhadován jen na několik stovek. Při sčítání lidu v roce 2021 se ke Kněžskému bratrstvu svatého Pia X. přihlásilo 156 osob.
 == Literatura ==

@@ Řádek 67: / Řádek 67: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.fsspx.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=14113&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=14113&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

← Starší verze		Verze z 22. 10. 2020, 15:58
Řádek 3:		Řádek 3:
	<div style="float:right; margin-left:5ex; width:480px">		<div style="float:right; margin-left:5ex; width:480px">

		+	__TOC__ [[Soubor:Kněžské bratrstvo svatého Pia X_mapa1.jpg\|480px]]
−	__TOC__

	</div>		</div>

@@ Řádek 40: / Řádek 40: @@
 == Tradicionalistický katolicismus a Kněžské bratrstvo sv. Pia X. v České republice ==
-Důsledný příklon k církevní tradici v té podobě, jaká se utvářela v raném novověku a v „dlouhém“ 19. století a odmítání jakýchkoli modernistických (liberalistických) snah bylo jednou z cest odporu českých [[Církev římskokatolická|římských katolíků]] vůči komunistickému režimu. V části české římskokatolické církve tak vznikl jakýsi „lefebvrismus před lefebvrismem“, což ostatně konvenovalo skutečnosti, že přijímání výsledků II. vatikánského koncilu bylo před rokem 1989 nutně jen částečné a neúplné. Postupné pronikání ducha ''aggiornamenta'', snahy o církevní obnovu znovu patrné nejpozději od osmdesátých let a otevření české společnosti i církve mezinárodním vlivům po pádu komunistického režimu vedly k rychlému konci většiny těchto tendencí a skupin – velká většina římských katolíků, kněží i laiků, se prostě podřídila hierarchické autoritě učitelského úřadu ve své [[Církev římskokatolická|církvi]]. Mnohdy formou určitého pokání za nechtěné dřívější odmítání moderního církevního směřování, v jiných případech alespoň jako uznání autority a jednoty celé církve; skrytých odpíračů bylo asi jenom velmi málo. Otevření mezinárodním vlivům na druhou stranu znamenalo, že na (některé) české katolíky začaly působit i myšlenky tradicionalistického katolicismu včetně lefebvristického hnutí, nebo se k nim sami obrátili zděšeni liberálněmodernistickým (někteří autoři by řekli přímo „neomarxistickým“) směřováním společnosti i - podle jejich názoru - oficiálních představitelů [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]].
+Důsledný příklon k církevní tradici v té podobě, jaká se utvářela v raném novověku a v „dlouhém“ 19. století a odmítání jakýchkoli modernistických (liberalistických) snah bylo jednou z cest odporu českých [[Církev římskokatolická|římských katolíků]] vůči komunistickému režimu. V části české římskokatolické církve tak vznikl jakýsi „lefebvrismus před lefebvrismem“, což ostatně konvenovalo skutečnosti, že přijímání výsledků II. vatikánského koncilu bylo před rokem 1989 nutně jen částečné a neúplné. Postupné pronikání ducha ''aggiornamenta'', snahy o církevní obnovu znovu patrné nejpozději od osmdesátých let a otevření české společnosti i církve mezinárodním vlivům po pádu komunistického režimu vedly k rychlému konci většiny těchto tendencí a skupin – velká většina římských katolíků, kněží i laiků, se prostě podřídila hierarchické autoritě učitelského úřadu ve své [[Církev římskokatolická|církvi]]. Mnohdy formou určitého pokání za nechtěné dřívější odmítání moderního církevního směřování, v jiných případech alespoň jako uznání autority a jednoty celé církve; skrytých odpíračů bylo asi jenom velmi málo. Otevření mezinárodním vlivům na druhou stranu znamenalo, že na (některé) české katolíky začaly působit i myšlenky tradicionalistického katolicismu včetně lefebvristického hnutí, nebo se k nim sami obrátili zděšeni liberálněmodernistickým (někteří autoři by řekli přímo „neomarxistickým“) směřováním společnosti i – podle jejich názoru – oficiálních představitelů [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]].
 Kněžské bratrstvo svatého Pia X. začalo v Československu působit již roku 1991 prostřednictvím kněží, kteří přijížděli ze zahraničí. Současným oficiálním představitelem Kněžského bratrstva sv. Pia X. v České republice je Tomáš Stritzko (* 1970), který byl v roce 1999 vysvěcen na kněze v semináři tohoto společenství v německém Zeitskopfenu. Začal sloužit mše v Rakousku a v České republice a v roce 2011 byl pověřen koordinací veškeré činnosti bratrstva v českých zemích, spadajících tehdy právě pod rakouský distrikt bratrstva. V srpnu 2011 vznikl v rámci rakouského distriktu oficiální český priorát, zasvěcený Panně Marii Růžencové, jehož administrátorem se Stritzko stal (v květnu 2018 byl priorát dále povýšen na děkanát). Tomáš Stritzko sloužil latinské mše a propagoval tradicionalistický katolicismus na různých místech České republiky, z hlediska [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]] ovšem neměl status kněze a byl považován za rozkolníka. Vstřícné kroky papeže Františka tuto situaci nezměnily, protože kupříkladu oprávnění k udílení svátosti manželství pro kněží-členy bratrstva je podmíněna souhlasem místního biskupa a česká biskupská konference deklarovala, že ji nebude udělovat (2017). Z tohoto důvodu Stritzko už od roku 2016 usiloval o registraci českého priorátu jako svébytné církve, k čemuž ministerstvo kultury – navzdory silnému odporu představitelů české [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]] – přivolilo v prosinci 2017. Pokud bude rozpor s církví překonán, stálo by Kněžské bratrstvo svatého Pia X. o to, aby jeho liturgické specifikum bylo vyjádřeno v poměru k [[Církev římskokatolická|římskokatolické církvi]] podobně, jako je tomu u řeckokatolické církve. Ta je ostatně také registrována českým státem jako samostatný subjekt.

@@ Řádek 40: / Řádek 40: @@
 == Tradicionalistický katolicismus a Kněžské bratrstvo sv. Pia X. v České republice ==
-Důsledný příklon k církevní tradici v té podobě, jaká se utvářela v raném novověku a v „dlouhém“ 19. století a odmítání jakýchkoli modernistických (liberalistických) snah bylo jednou z cest odporu českých [[Církev římskokatolická|římských katolíků]] vůči komunistickému režimu. V části české římskokatolické církve tak vznikl jakýsi „lefebvrismus před lefebvrismem“, což ostatně konvenovalo skutečnosti, že přijímání výsledků II. vatikánského koncilu bylo před rokem 1989 nutně jen částečné a neúplné. Postupné pronikání ducha ''aggiornamenta'', snahy o církevní obnovu znovu patrné nejpozději od osmdesátých let a otevření české společnosti i církve mezinárodním vlivům po pádu komunistického režimu vedly k rychlému konci většiny těchto tendencí a skupin – velká většina římských katolíků, kněží i laiků, se prostě podřídila hierarchické autoritě učitelského úřadu ve své [[Církev římskokatolická|církvi]]. Mnohdy formou určitého pokání za nechtěné dřívější odmítání moderního církevního směřování, v jiných případech alespoň jako uznání autority a jednoty celé církve; skrytých odpíračů bylo asi jenom velmi málo. Otevření mezinárodním vlivům na druhou stranu znamenalo, že na (některé) české katolíky začaly působit i myšlenky tradicionalistického katolicismu včetně lefebvristického hnutí, nebo se k nim sami obrátili zděšeni liberálněmodernistickým (někteří autoři by řekli přímo „neomarxistickým“) směřováním společnosti i (podle jejich názoru) oficiálních představitelů římskokatolické církve.
+Důsledný příklon k církevní tradici v té podobě, jaká se utvářela v raném novověku a v „dlouhém“ 19. století a odmítání jakýchkoli modernistických (liberalistických) snah bylo jednou z cest odporu českých [[Církev římskokatolická|římských katolíků]] vůči komunistickému režimu. V části české římskokatolické církve tak vznikl jakýsi „lefebvrismus před lefebvrismem“, což ostatně konvenovalo skutečnosti, že přijímání výsledků II. vatikánského koncilu bylo před rokem 1989 nutně jen částečné a neúplné. Postupné pronikání ducha ''aggiornamenta'', snahy o církevní obnovu znovu patrné nejpozději od osmdesátých let a otevření české společnosti i církve mezinárodním vlivům po pádu komunistického režimu vedly k rychlému konci většiny těchto tendencí a skupin – velká většina římských katolíků, kněží i laiků, se prostě podřídila hierarchické autoritě učitelského úřadu ve své [[Církev římskokatolická|církvi]]. Mnohdy formou určitého pokání za nechtěné dřívější odmítání moderního církevního směřování, v jiných případech alespoň jako uznání autority a jednoty celé církve; skrytých odpíračů bylo asi jenom velmi málo. Otevření mezinárodním vlivům na druhou stranu znamenalo, že na (některé) české katolíky začaly působit i myšlenky tradicionalistického katolicismu včetně lefebvristického hnutí, nebo se k nim sami obrátili zděšeni liberálněmodernistickým (někteří autoři by řekli přímo „neomarxistickým“) směřováním společnosti i - podle jejich názoru - oficiálních představitelů [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]].
 == Organizace církve ==
 === Počet věřících ===
-Neexistuje, respektive není dostupná žádná evidence věřících/příznivců Kněžského bratrstva sv. Pia X., ani jiných forem tradicionalistického katolicismu. Bylo by jistě lákavé považovat za ně všechny, kdo se v rámci sčítání lidu prohlásili za „katolíky“ ale nepřihlásili k Římsko- (nebo Řecko-)katolické církvi (v roce 2011, kdy se poprvé a naposledy tato možnost objevila, šlo o 71 138 osob), ale tak tomu téměř jistě není. V případě vědomého přihlašování tímto způsobem šlo ve většině případů spíše o liberální věřící vyjadřující nesouhlas s oficiálními církevními stanovisky a představiteli. Počet stoupenců tradicionalistického katolicismu bývá naproti tomu odhadován jen na několik stovek.
+Neexistuje, respektive není dostupná žádná evidence věřících/příznivců Kněžského bratrstva sv. Pia X., ani jiných forem tradicionalistického katolicismu. Bylo by jistě lákavé považovat za ně všechny, kdo se v rámci sčítání lidu prohlásili za „katolíky“ ale nepřihlásili k Římsko- (nebo Řecko-)katolické [[Církev římskokatolická|církvi]] (v roce 2011, kdy se poprvé a naposledy tato možnost objevila, šlo o 71 138 osob), ale tak tomu téměř jistě není. V případě vědomého přihlašování tímto způsobem šlo ve většině případů spíše o liberální věřící vyjadřující nesouhlas s oficiálními církevními stanovisky a představiteli. Počet stoupenců tradicionalistického katolicismu bývá naproti tomu odhadován jen na několik stovek.
 == Literatura ==
-Miloš MRÁZEK: „Římskokatolické alternativy I.“ Dingir 1998, 4, s. 7.<br />
+Leoš KYŠA: „Naše katolická ultrapravice.“ ''Dingir'' 10, 2007, 3, s. 78–79.<br />
-Miloš MRÁZEK: „Lefebvrovo hnutí na křižovatce?“ Dingir 2009, 1, s. 8–9.<br />
+Miloš MRÁZEK: „Římskokatolické alternativy I.“ ''Dingir'' 1, 1998, 4, s. 7.<br />
 Oficiální internetové stránky: http://www.fsspx.cz/<br />

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)