Náboženská společnost Svědkové Jehovovi - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:06Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:45Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:15Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 16:08

2022-03-29T16:08:27Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:31Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:19Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 7. 10. 2020, 10:53

2020-10-07T10:53:09Z

ZRN v 7. 10. 2020, 10:51

2020-10-07T10:51:24Z

ZRN v 7. 10. 2020, 10:50

2020-10-07T10:50:29Z

ZRN v 7. 10. 2020, 10:49

2020-10-07T10:49:36Z

@@ Řádek 141: / Řádek 141: @@
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[Svědci Jehovovi (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</span>
+<div class="see-also">Viz též heslo [[Svědci Jehovovi (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</div>
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 104: / Řádek 104: @@
 | 2011
 |align="right"| 13097
 |}

@@ Řádek 130: / Řádek 130: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.jw.org/cs/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=1027&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=1027&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 80: / Řádek 80: @@
 === Církevní sbory ===
-Společnost Svědků Jehovových odmítá zveřejňovat jakékoli informace, které by směřovaly k rozkrytí organizační struktury a rozsahu této církve. Ze sekundárních zdrojů víme, že v období před komunistickým zákazem měli Svědkové Jehovovi v českých zemích několik sborů; republikové ústředí tehdy sádlilo v Brně. V rámci práce na Encyklopedii menších křesťanských církví v České republice (2015) byly z veřejně dostupných zdrojů shromážděny údaje o tehdy (2013) existujících sborech – bylo jich 232, a to včetně cizojazyčných sborů tvořených imigranty. Ačkoli struktura sborů pokrývá celé území republiky, jejich největší koncentrace (stejně jako největší počet věřících) byl v Moravskoslezském kraji, dále pak v Praze a ve středních Čechách. Po publikaci Encyklopedie si vedení církve dalo velkou práci, aby znemožnilo další podobný sběr informací. Z vnějších zdrojů je potvrzen zánik nebo slučování jednotlivých sborů, nelze však odhadnout, jde-li jen o několik málo případů, nebo o rozsáhlejší trend. K výraznějšímu nárůstu počtu nových sborů jistě nedošlo.
+Společnost Svědků Jehovových odmítá zveřejňovat jakékoli informace, které by směřovaly k rozkrytí organizační struktury a rozsahu této církve. Ze sekundárních zdrojů víme, že v období před komunistickým zákazem měli Svědkové Jehovovi v českých zemích několik sborů; republikové ústředí tehdy sádlilo v Brně. V rámci práce na ''Encyklopedii menších křesťanských církví v České republice'' (2015) byly z veřejně dostupných zdrojů shromážděny údaje o tehdy (2013) existujících sborech – bylo jich 232, a to včetně cizojazyčných sborů tvořených imigranty. Ačkoli struktura sborů pokrývá celé území republiky, jejich největší koncentrace (stejně jako největší počet věřících) byla v Moravskoslezském kraji, dále pak v Praze a ve středních Čechách. Po publikaci ''Encyklopedie'' si vedení církve dalo velkou práci, aby znemožnilo další podobný sběr informací. Z vnějších zdrojů je potvrzen zánik nebo slučování jednotlivých sborů, nelze však odhadnout, jde-li jen o několik málo případů, nebo o rozsáhlejší trend. K výraznějšímu nárůstu počtu nových sborů jistě nedošlo.
 === Církevní zařízení ===

@@ Řádek 70: / Řádek 70: @@
 K legalizaci svědků Jehovových došlo v roce 1993, i ta však vyvolala vnitrocírkevní spory. Svědkové Jehovovi, kteří o oficiální státní uznání velmi stáli, byli totiž ochotni popřít některé charakteristické rysy svého dosavadního učení (odmítání krevní transfúze i v případě dětí, odmítání vojenské služby i náhradní civilní služby), což vyvolalo secese „pravověrných“, v minulosti leckdy za své přesvědčení perzekvovaných věřících. Jednalo se však spíše o jednotlivce a/nebo malé skupiny věřících. Podobně působilo také odhalení vedoucích církevních představitelů jako tajných spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti a další causy. Náboženská společnost svědkové Jehovovi tyto problémy bez větší úhony přečkala a široce rozvinula misijní činnost, stejně jako zakládání nových sborů a jejich zabezpečení vlastními sborovými budovami.
-Někteří svědkové Jehovovi tuto církev po čase opouštějí, v literatuře se uvádí, že v případě současné České republiky jde zhruba o 800 až 1000 osob ročně. Důvodem může být rozchod se specifickým učením a náboženským životem, který častěji vede k neúčasti na jakémkoli církevním životě a v menšině případů ke standardnějším křesťanským církvím, ale na druhou stranu také nesouhlas se změnami dogmatiky a církevní praxe, k nimž se vedení církve – často ze zjevně pragmatických důvodů – uchyluje. Druhý případ reprezentují skupiny odštěpených svědků Jehovových, představované kupříkladu Společností pravověrných svědků Jehovových. Ta v některých východoevropských zemích sdružuje stovky až tisíce věřících, v České republice jde však o velmi malou skupinu. Mezi známé české „odpadlíky“ patří bývalý starší havířovského sboru (ještě v období komunistické vlády) Stanislav Ferfecki, který se po roce 1989 angažoval v boji proti Náboženské společnosti svědků Jehovových. Další bývalí členové se svými příznivci zamířili do [[Církev Křesťanská společenství|Církve Křesťanská společenství]] (Ondřej Novotný, Pavel Strnad), [[Evangelická církev metodická|Evangelické církve metodické]] (Karel Doležel) nebo k vlastním náboženským představám (Pavel Barák, Jiří Holeček, Venuše Smržová). Náboženské skupiny, které z těchto secesí vznikly, jsou ovšem malé a lokálně omezené, většinou se ani příliš dlouho neudržely.
+Někteří svědkové Jehovovi tuto církev po čase opouštějí, v literatuře se uvádí, že v případě současné České republiky jde zhruba o 800 až 1000 osob ročně. Důvodem může být rozchod se specifickým učením a náboženským životem, který častěji vede k neúčasti na jakémkoli církevním životě a v menšině případů ke standardnějším křesťanským církvím, ale na druhou stranu také nesouhlas se změnami dogmatiky a církevní praxe, k nimž se vedení církve – často ze zjevně pragmatických důvodů – uchyluje. Druhý případ reprezentují skupiny odštěpených svědků Jehovových, představované kupříkladu Společností pravověrných svědků Jehovových. Ta v některých východoevropských zemích sdružuje stovky až tisíce věřících, v České republice jde však o velmi malou skupinu. Mezi známé české „odpadlíky“ patří bývalý starší havířovského sboru (ještě v období komunistické vlády) Stanislav Ferfecki, který se po roce 1989 angažoval v boji proti Náboženské společnosti svědků Jehovových. Další bývalí členové se svými příznivci zamířili do [[Církev Křesťanská společenství|Církve Křesťanská společenství]] (Ondřej Novotný, Pavel Strnad), [[Evangelická církev metodistická|Evangelické církve metodistické]] (Karel Doležel) nebo k vlastním náboženským představám (Pavel Barák, Jiří Holeček, Venuše Smržová). Náboženské skupiny, které z těchto secesí vznikly, jsou ovšem malé a lokálně omezené, většinou se ani příliš dlouho neudržely.
 == Organizace církve ==

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 44: / Řádek 44: @@
 Tato specifika sice vyplývala ze způsobu zacházení s Biblí, ale sloužila vždy i jako prostředek zřetelného vymezení vůči ostatnímu křesťanstvu. Už od Russellových dob byly křesťanské denominace souhrnně nazývány výrazem „Babylon“, který označoval falešné náboženství. Badatelé Bible kdysi i svědkové Jehovovi dnes jsou pak s odkazem na slova Bible vyzýváni, aby „vyšli z Babylonu“, a nevstoupili tedy do žádné formy styku s ostatními denominacemi, neboť hlásají falešné nauky. Falešná náboženství mohou svědkové snadno rozeznat například podle symbolu kříže, podle víry v Boha jako Trojici nebo podle nepoužívání jména „Jehova“. Snaha svědků Jehovových oddělit se od křesťanstva je dovedla až k vlastnímu překladu Bible (nazvanému Překlad Nového světa). V angličtině vycházel v letech 1950–60 v šesti svazcích, roku 1961 vyšel revidovaný překlad v jednom svazku a v následujících letech byl anglický text překládán do dalších jazyků včetně češtiny.
-Podobně jako kritický postoj vůči denominacím zdědilo Russellovo společenství badatelů Bible z [[adventistického hnutí|adventistického hnutí]] i rezervovaný postoj k většinové společnosti a zvláště ke státu a jeho orgánům. A podobně jako v případě vztahu ke křesťanstvu se i tento postoj v průběhu prvního století existence jejich společenství spíše vyostřoval. Kvůli odmítání vojenské služby zažili někteří badatelé Bible a představitelé Biblické a traktátní společnosti ústrky a vězení již v době první světové války. Ale teprve ve třicátých letech 20. století byla postupně propracována doktrína neutrality, na jejímž základě svědkové Jehovovi odmítají jakoukoli spolupráci se státem nad rámec těch zákonů, které – podle jejich přesvědčení – nejsou v rozporu s biblickými normami. Za nepřípustnou spolupráci svědkové přitom považují nejen vojenskou službu, ale i náhradní civilní službu (tento postoj byl ovšem roku 1995 značně oslaben), členství v politických stranách a účast ve volbách, poctu symbolům státu či oslavu státních svátků. Kvůli těmto postojům prožili někteří z nich pronásledování: především ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století v Německu, ve čtyřicátých letech i ve Spojených státech či Velké Británii, po druhé světové válce v Řecku v mnoha dalších – zvláště komunistických – zemích, v šedesátých a sedmdesátých letech v africkém Malawi. Na Západě se ve 20. století svědkové Jehovovi stali vedle Židů patrně nejvíce pronásledovanou náboženskou menšinou. V demokratických zemích vedli velké množství soudních sporů a nezřídka nakonec získali náboženská práva nejen pro sebe, ale i pro jiné menšiny. Snahu o oddělení od „zlého systému tohoto světa“ ovšem svědkové uplatňují i v méně vyhrocených podobách – v rezignaci na vyšší „světské“ vzdělávání, v omezení mimoškolních a sportovních aktivit dětí a podobně.
+Podobně jako kritický postoj vůči denominacím zdědilo Russellovo společenství badatelů Bible z [[Církev adventistů sedmého dne|adventistického hnutí]] i rezervovaný postoj k většinové společnosti a zvláště ke státu a jeho orgánům. A podobně jako v případě vztahu ke křesťanstvu se i tento postoj v průběhu prvního století existence jejich společenství spíše vyostřoval. Kvůli odmítání vojenské služby zažili někteří badatelé Bible a představitelé Biblické a traktátní společnosti ústrky a vězení již v době první světové války. Ale teprve ve třicátých letech 20. století byla postupně propracována doktrína neutrality, na jejímž základě svědkové Jehovovi odmítají jakoukoli spolupráci se státem nad rámec těch zákonů, které – podle jejich přesvědčení – nejsou v rozporu s biblickými normami. Za nepřípustnou spolupráci svědkové přitom považují nejen vojenskou službu, ale i náhradní civilní službu (tento postoj byl ovšem roku 1995 značně oslaben), členství v politických stranách a účast ve volbách, poctu symbolům státu či oslavu státních svátků. Kvůli těmto postojům prožili někteří z nich pronásledování: především ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století v Německu, ve čtyřicátých letech i ve Spojených státech či Velké Británii, po druhé světové válce v Řecku v mnoha dalších – zvláště komunistických – zemích, v šedesátých a sedmdesátých letech v africkém Malawi. Na Západě se ve 20. století svědkové Jehovovi stali vedle Židů patrně nejvíce pronásledovanou náboženskou menšinou. V demokratických zemích vedli velké množství soudních sporů a nezřídka nakonec získali náboženská práva nejen pro sebe, ale i pro jiné menšiny. Snahu o oddělení od „zlého systému tohoto světa“ ovšem svědkové uplatňují i v méně vyhrocených podobách – v rezignaci na vyšší „světské“ vzdělávání, v omezení mimoškolních a sportovních aktivit dětí a podobně.
 Vyhrocení svého vztahu s okolní společností vnímá společenství svědků Jehovových jako nezbytný důsledek současné situace. Svědkové mají za to, že lidstvo žije od roku 1914 v „čase konce“ a že tento konec nastane již velmi brzy. Cítí, že satan jako „vládce tohoto světa“ si je vědom své blízké nevyhnutelné porážky, a proto se snaží svést Jehovovy věrné služebníky z jejich správné cesty, a to především pokušením činit kompromisy s falešným náboženstvím a se světskými systémy. Společenství očekává poslední bitvu se satanem u Armageddonu, v níž Kristus povede armádu spravedlivých. Po vítězné bitvě Jehova nastolí nový systém věcí: Ježíš a 144 tisíc „pomazaných“ příslušníků „malého stáda“ bude z nebe vládnout „velkému zástupu“, žijícímu na Zemi v obnoveném ráji. Tato naděje a touha zachránit co nejvíce lidí před budoucím utrpením motivuje svědky Jehovovy zvláště v době intenzivních očekávání (spojených např. s roky 1925 nebo 1975) k mimořádným misijním výkonům a obětem, které mohou výrazně zasáhnout do manželského, rodinného a pracovního života i do hospodaření s časem a majetkem.

@@ Řádek 64: / Řádek 64: @@
 == Svědkové Jehovovi v českých zemích ==
-Budoucí svědkové Jehovovi, hlásící se k označení vážní badatelé Bible a po svém zakladateli často nazývaní také russelliáni, začali v českých zemích ilegálně působit před první světovou válkou. Literatura uvádí první pravidelná shromáždění v roce 1916 v Mostě, kde byl rovněž v roce 1923 založen Spolek vážných badatelů Bible, v roce 1932 přejmenovaný na Spolek svědků Jehovových – Mezinárodní sdružení badatelů Bible, československou větev. Organizační základnu církve v období před nástupem komunistického režimu představovala také Strážní věž, biblická a traktátní společnost, československá větev, která zajišťovala vydávání českých překladů náboženské literatury svědků Jehovových. Z Mostu se církev šířila do dalších měst, již ve dvacátých letech přinejmenším do Brna, kam se přesunulo sídlo československé odbočky, a do Prahy. Odhaduje se, že církev měla v meziválečném období asi tisíc členů. Veškerou činnost likvidovaly v roce 1939 okupační orgány, řada svědků Jehovových pak byla internována v koncentračních táborech. Po skončení druhé světové války byla organizace i misijní činnost obnovena, zůstala však pod dozorem státních orgánů, které se vůči svědkům Jehovovým začaly stavět kriticky. K jejich novému zákazu došlo v souvislosti s vydáním (proti-)církevních zákonů v roce 1949, které činnost této církve nepovolovaly. Spolek svědků Jehovových byl úředně zrušen již v roce 1948, jeho vedoucí představitelé Josef Valenta, František Kapinus, Bohumil Müller (1915–1987) a další byli vězněni.
+Budoucí svědkové Jehovovi, hlásící se k označení „vážní badatelé Bible“ a po svém zakladateli často nazývaní také „russelliáni“, začali v českých zemích ilegálně působit před první světovou válkou. Literatura uvádí první pravidelná shromáždění v roce 1916 v Mostě, kde byl rovněž v roce 1923 založen Spolek vážných badatelů Bible, v roce 1932 přejmenovaný na Spolek svědků Jehovových – Mezinárodní sdružení badatelů Bible, československou větev. Organizační základnu církve v období před nástupem komunistického režimu představovala také Strážní věž, biblická a traktátní společnost, československá větev, která zajišťovala vydávání českých překladů náboženské literatury svědků Jehovových. Z Mostu se církev šířila do dalších měst, již ve dvacátých letech přinejmenším do Brna, kam se přesunulo sídlo československé odbočky, a do Prahy. Odhaduje se, že církev měla v meziválečném období asi tisíc členů. Veškerou činnost likvidovaly v roce 1939 okupační orgány, řada svědků Jehovových pak byla internována v koncentračních táborech. Po skončení druhé světové války byla organizace i misijní činnost obnovena, zůstala však pod dozorem státních orgánů, které se vůči svědkům Jehovovým začaly stavět kriticky. K jejich novému zákazu došlo v souvislosti s vydáním (proti-)církevních zákonů v roce 1949, které činnost této církve nepovolovaly. Spolek svědků Jehovových byl úředně zrušen již v roce 1948, jeho vedoucí představitelé Josef Valenta, František Kapinus, Bohumil Müller (1915–1987) a další byli vězněni.
 V prvních letech vlády komunistického režimu docházelo k tvrdému pronásledování svědků Jehovových. V letech 1952–53 a 1954–55 proběhlo několik zinscenovaných soudních procesů, při nichž byly desítky kazatelů a věřících odsouzeny k vysokým trestům za údajnou velezradu, vyzvědačství a podobné přečiny. V dalších letech byli věřící odsuzováni za odmítání vojenské služby; mnozí přitom využili možnosti dlouhodobých pracovních závazků v dolech, která z této povinnosti vyvazovala. Komunistům se přes tvrdou represivní politiku svědky Jehovovi vyhladit nepodařilo a ilegální náboženská organizace v některých oblastech dokonce rostla. V šedesátých letech proto byla zvolena odlišná taktika. Tvůrci státní (proti-)náboženské politiky se s představiteli církve dohodli na jakési skryté toleranci, která nevylučovala občasné represivní zásahy ze strany státu, „výměnou“ za poskytování agenturních informací. Vedoucí představitelé ilegální církve se tak stali tajnými spolupracovníky Státní bezpečnosti, mnozí z nich přitom doufali, že tím zajistí budoucí oficiální státní uznání své církve. Výsledkem bylo ovšem vnitřní štěpení reprezentované sporem mezi kompromisním Müllerem a rigoristickým, protistátně orientovaným Vladimírem Matejkou, který byl z církve nakonec vyloučen.
@@ Řádek 70: / Řádek 70: @@
 K legalizaci svědků Jehovových došlo v roce 1993, i ta však vyvolala vnitrocírkevní spory. Svědkové Jehovovi, kteří o oficiální státní uznání velmi stáli, byli totiž ochotni popřít některé charakteristické rysy svého dosavadního učení (odmítání krevní transfúze i v případě dětí, odmítání vojenské služby i náhradní civilní služby), což vyvolalo secese „pravověrných“, v minulosti leckdy za své přesvědčení perzekvovaných věřících. Jednalo se však spíše o jednotlivce a/nebo malé skupiny věřících. Podobně působilo také odhalení vedoucích církevních představitelů jako tajných spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti a další causy. Náboženská společnost svědkové Jehovovi tyto problémy bez větší úhony přečkala a široce rozvinula misijní činnost, stejně jako zakládání nových sborů a jejich zabezpečení vlastními sborovými budovami.
-Někteří svědkové Jehovovi tuto církev po čase opouštějí, v literatuře se uvádí, že v případě současné České republiky jde zhruba o 800 až 1000 osob ročně. Důvodem může být rozchod se specifickým učením a náboženským životem, který častěji vede k neúčasti na jakémkoli církevním životě a v menšině případů ke standardnějším křesťanským církvím, ale na druhou stranu také nesouhlas se změnami dogmatiky a církevní praxe, k nimž se vedení církve – často ze zjevně pragmatických důvodů – uchyluje. Druhý případ reprezentují skupiny odštěpených svědků Jehovových, představované kupříkladu Společností pravověrných svědků Jehovových. Ta v některých východoevropských zemích sdružuje stovky až tisíce věřících, v České republice jde však o velmi malou skupinu. Mezi známé české „odpadlíky“ patří bývalý starší havířovského sboru (ještě v období komunistické vlády) Stanislav Ferfecki, který se po roce 1989 angažoval v boji proti Náboženské společnosti svědků Jehovových. Další bývalí členové se svými příznivci zamířili do Církve Křesťanská společenství (Ondřej Novotný, Pavel Strnad), Evangelické církve metodické (Karel Doležel) nebo k vlastním náboženským představám (Pavel Barák, Jiří Holeček, Venuše Smržová). Náboženské skupiny, které z těchto secesí vznikly, jsou ovšem malé a lokálně omezené, většinou se ani příliš dlouho neudržely.
+Někteří svědkové Jehovovi tuto církev po čase opouštějí, v literatuře se uvádí, že v případě současné České republiky jde zhruba o 800 až 1000 osob ročně. Důvodem může být rozchod se specifickým učením a náboženským životem, který častěji vede k neúčasti na jakémkoli církevním životě a v menšině případů ke standardnějším křesťanským církvím, ale na druhou stranu také nesouhlas se změnami dogmatiky a církevní praxe, k nimž se vedení církve – často ze zjevně pragmatických důvodů – uchyluje. Druhý případ reprezentují skupiny odštěpených svědků Jehovových, představované kupříkladu Společností pravověrných svědků Jehovových. Ta v některých východoevropských zemích sdružuje stovky až tisíce věřících, v České republice jde však o velmi malou skupinu. Mezi známé české „odpadlíky“ patří bývalý starší havířovského sboru (ještě v období komunistické vlády) Stanislav Ferfecki, který se po roce 1989 angažoval v boji proti Náboženské společnosti svědků Jehovových. Další bývalí členové se svými příznivci zamířili do [[Církev Křesťanská společenství|Církve Křesťanská společenství]] (Ondřej Novotný, Pavel Strnad), [[Evangelická církev metodická|Evangelické církve metodické]] (Karel Doležel) nebo k vlastním náboženským představám (Pavel Barák, Jiří Holeček, Venuše Smržová). Náboženské skupiny, které z těchto secesí vznikly, jsou ovšem malé a lokálně omezené, většinou se ani příliš dlouho neudržely.
 == Organizace církve ==