Novoapoštolská církev - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:06Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:45Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:15Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 16:09

2022-03-29T16:09:23Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:32Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:19Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 7. 10. 2020, 07:36

2020-10-07T07:36:05Z

ZRN v 7. 10. 2020, 07:35

2020-10-07T07:35:01Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 23:00

2020-10-05T23:00:31Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 22:57

2020-10-05T22:57:57Z

@@ Řádek 132: / Řádek 132: @@
 | 2011
 |align="right"| 98
 |align="right"| --
 |}

@@ Řádek 147: / Řádek 147: @@
 Církev nemá oficiální české internetové stránky, užívá celosvětovou německojazyčnou prezentaci: http://www.nak.org/.<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=1186&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=1186&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 145: / Řádek 145: @@
 Miloš MRÁZEK: „Novoapoštolská církev.“ ''Dingir'' 2, 1999, 3, s. 4–5.<br />
 ''Otázky a odpovědi o novoapoštolské víře''. Friedrich Bischoff, Frankfurt am Main 1995.<br />
 Církev nemá oficiální české internetové stránky, užívá celosvětovou německojazyčnou prezentaci: http://www.nak.org/.<br />
 [http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=1186&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 </div>
-Novoapoštolská církev v České republice je českou součástí celosvětového jednotně vedeného společenství. Její kořeny jsou sice v Anglii a sahají do první třetiny 19. století, současnou doktrinální, liturgickou i organizační podobu tato církev ovšem získala až koncem 19. století v Německu. V českých zemích církev začala působit na počátku 20. století, hlavně mezi německojazyčným obyvatelstvem, proto se po druhé světové válce počítalo s její likvidací. Po dlouhých jednáních byla nicméně v roce 1956 státem uznána, v současnosti požívá některých tzv. zvláštních práv. Novoapoštolská církev nemá nic společného s obdobně pojmenovanou Apoštolskou církví.
+Novoapoštolská církev v České republice je českou součástí celosvětového jednotně vedeného společenství. Její kořeny jsou sice v Anglii a sahají do první třetiny 19. století, současnou doktrinální, liturgickou i organizační podobu tato církev ovšem získala až koncem 19. století v Německu. V českých zemích církev začala působit na počátku 20. století, hlavně mezi německojazyčným obyvatelstvem, proto se po druhé světové válce počítalo s její likvidací. Po dlouhých jednáních byla nicméně v roce 1956 státem uznána, v současnosti požívá některých tzv. zvláštních práv. Novoapoštolská církev nemá nic společného s obdobně pojmenovanou [[Apoštolská církev|Apoštolskou církví]].
 == Historie Novoapoštolské církve ==
@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 Apoštolové od roku 1838 cestovali po Evropě a Spojených státech, aby se seznámili se stavem církví a s reakcí vůdců. Když nenalezli církev, která by pozitivně odpověděla na jejich misi, pracovali pro založení katolicko-apoštolských obcí. Ve čtyřicátých letech 19. století tak další obce vznikaly nejen ve Velké Británii, ale i v Německu, Holandsku, ve Spojených státech a v dalších zemích. Roku 1842 obce přijaly liturgii, která čerpala z tradic celého křesťanstva a ve svém bohatství připomínala liturgii římskokatolické církve. Počet jejich členů vzrostl do poloviny století asi na šest tisíc. Roku 1853 byl slavnostně otevřen ústřední chrám v Londýně, který svou velikostí reprezentoval ambice nové církve.
-Roku 1855 zemřeli tři apoštolové a ostatní se po diskusi rozhodli nepovolávat nové apoštoly, neboť doplnění jejich počtu nebylo možné opřít o žádná slova Bible. S tímto rozhodnutím nesouhlasil vlivný berlínský prorok Heinrich Geyer (1818–1886). Když roku 1860 bylo naživu už jen šest apoštolů, Geyer povolal dva nové apoštoly. Ostatní apoštolové toto povolání ale neuznali a neshoda vyústila v to, že Geyerovi a také hamburskému andělu Friedrichu Wilhelmu Schwartzovi (psáno též Schwarz, 1815–1895) byly úřady na přelomu let 1862 a 1863 odebrány. To vedlo k odtržení německých, ale i některých belgických, holandských a skandinávských obcí. Toto schizma růst katolicko-apoštolských obcí nezastavilo a jejich počet na konci 19. století dosáhl téměř tisíce. Celkem měly snad až dvě stě tisíc členů, přičemž řada z nich se zároveň hlásila k římskokatolické církvi nebo k církvím protestantským. Byli mezi nimi i duchovní těchto církví. V místech, kde nebyly katolicko-apoštolské obce, se jejich stoupenci účastnili bohoslužeb jiných církví. Tímto způsobem se tedy apoštolsko-katolickým obcím do jisté míry dařilo přispívat ke sblížení křesťanstva.
+Roku 1855 zemřeli tři apoštolové a ostatní se po diskusi rozhodli nepovolávat nové apoštoly, neboť doplnění jejich počtu nebylo možné opřít o žádná slova Bible. S tímto rozhodnutím nesouhlasil vlivný berlínský prorok Heinrich Geyer (1818–1886). Když roku 1860 bylo naživu už jen šest apoštolů, Geyer povolal dva nové apoštoly. Ostatní apoštolové toto povolání ale neuznali a neshoda vyústila v to, že Geyerovi a také hamburskému andělu Friedrichu Wilhelmu Schwartzovi (psáno též Schwarz, 1815–1895) byly úřady na přelomu let 1862 a 1863 odebrány. To vedlo k odtržení německých, ale i některých belgických, holandských a skandinávských obcí. Toto schizma růst katolicko-apoštolských obcí nezastavilo a jejich počet na konci 19. století dosáhl téměř tisíce. Celkem měly snad až dvě stě tisíc členů, přičemž řada z nich se zároveň hlásila k [[Církev římskokatolická|římskokatolické církvi]] nebo k církvím protestantským. Byli mezi nimi i duchovní těchto církví. V místech, kde nebyly katolicko-apoštolské obce, se jejich stoupenci účastnili bohoslužeb jiných církví. Tímto způsobem se tedy apoštolsko-katolickým obcím do jisté míry dařilo přispívat ke sblížení křesťanstva.
 Některé obce očekávaly, že druhý příchod Krista nastane roku 1900, a jejich zklamání z nenaplněného očekávání bylo ještě prohloubeno smrtí posledního apoštola Francise V. Woodhouse (1805–1901) následujícího roku. Odchodem tohoto apoštola bylo znemožněno další povolávání do církevních úřadů, a úřady se tak v průběhu 20. století vyprázdnily. Zánikem apoštolského úřadu se každá z obcí stala nadále samostatnou. Kdysi aktivní misie během 20. století ustala. V současnosti už pravděpodobně žádná z obcí neexistuje sama o sobě a jejich pozůstatky se připojily k větším církvím.
@@ Řádek 62: / Řádek 62: @@
 Misionáři pozdější Novoapoštolské církve v českých zemích působili již v poslední třetině 19. století, prakticky výlučně mezi německojazyčným obyvatelstvem. První stálejší obec se ustavila v západočeském Nejdku na počátku 20. století, následována několika dalšími, zatímco nepravidelná misijní kázání zasahovala prakticky celou německojazyčnou oblast Čech; na Moravu a do českého Slezska se hnutí nerozšířilo. Duchovně je spravoval drážďanský (1905–21) a později lipský apoštol (1921–45), organizačně mělo charakter spolku.
-Po druhé světové válce nebyla Novoapoštolská církev obnovena, jednak kvůli vyhnání/odsunu naprosté většiny jejích členů, jednak kvůli podezření ze spolupráce s nacistickými úřady. Majetek církve byl zkonfiskován a z části přidělen jiným náboženským organizacím, typicky v případě církevního domu v Nejdku, který začala využívat Českobratrská církev evangelická. Věřící české i německé národnosti, kteří zůstali v Československu, ovšem poukazovali na právně nepodložený průběh likvidace církve. V roce 1956 se jim proto podařilo dosáhnout její obnovy jakožto státem uznané církve. Oficiálně byla znovuustavena jediná obec v Nejdku s kazatelskými stanicemi v Liberci a Kravařích; církevní dům v Nejdku přitom církev musela zpět odkoupit. Církev byla duchovně spravována apoštoly z Vídně (1956–71), Švýcarska (1971–75) a Lipska (od roku 1981), v Československu její správu vedl hlavní (fakticky jediný) kazatel.
+Po druhé světové válce nebyla Novoapoštolská církev obnovena, jednak kvůli vyhnání ("odsunu") naprosté většiny jejích členů, jednak kvůli podezření ze spolupráce s nacistickými úřady. Majetek církve byl zkonfiskován a z části přidělen jiným náboženským organizacím, typicky v případě církevního domu v Nejdku, který začala využívat Českobratrská církev evangelická. Věřící české i německé národnosti, kteří zůstali v Československu, ovšem poukazovali na právně nepodložený průběh likvidace církve. V roce 1956 se jim proto podařilo dosáhnout její obnovy jakožto státem uznané církve. Oficiálně byla znovuustavena jediná obec v Nejdku s kazatelskými stanicemi v Liberci a Kravařích; církevní dům v Nejdku přitom církev musela zpět odkoupit. Církev byla duchovně spravována apoštoly z Vídně (1956–71), Švýcarska (1971–75) a Lipska (od roku 1981), v Československu její správu vedl hlavní (fakticky jediný) kazatel.
 Listopadový převrat roku 1989 usnadnil kontakty členů církve s jejím zahraničním vedením a umožnil vznik několika nových sborů nevelkého rozsahu (i na Moravě a ve Slezsku). Církev se zároveň zbavila dosavadního vedení, jež bylo příliš konformní vůči komunistickému režimu. K žádnému masivnějšímu rozvoji však nedošlo a české společenství v podstatě stagnuje; další obce však vznikly z řad imigrantů, především ruskojazyčných.
@@ Řádek 153: / Řádek 153: @@
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 </div>
-Novoapoštolská církev v České republice je českou součástí celosvětového jednotně vedeného společenství. Její kořeny jsou sice v Anglii a sahají do první třetiny 19. století, současnou doktrinální, liturgickou i organizační podobu tato církev ovšem získala až koncem 19. století v Německu. V českých zemích církev začala působit na počátku 20. století, hlavně mezi německojazyčným obyvatelstvem, proto se po druhé světové válce počítalo s její likvidací. Po dlouhých jednáních byla nicméně v roce 1956 státem uznána, v současnosti požívá některých tzv. zvláštních práv. Novoapoštolská církev nemá nic společného s obdobně pojmenovanou Apoštolskou církví.
+Novoapoštolská církev v České republice je českou součástí celosvětového jednotně vedeného společenství. Její kořeny jsou sice v Anglii a sahají do první třetiny 19. století, současnou doktrinální, liturgickou i organizační podobu tato církev ovšem získala až koncem 19. století v Německu. V českých zemích církev začala působit na počátku 20. století, hlavně mezi německojazyčným obyvatelstvem, proto se po druhé světové válce počítalo s její likvidací. Po dlouhých jednáních byla nicméně v roce 1956 státem uznána, v současnosti požívá některých tzv. zvláštních práv. Novoapoštolská církev nemá nic společného s obdobně pojmenovanou Apoštolskou církví.
 == Historie Novoapoštolské církve ==
-Novoapoštolská církev se hlásí k duchovnímu dědictví katolicko-apoštolských obcí. První z těchto obcí se ustavila roku 1833 v Londýně a v průběhu 19. století vznikaly další obce i v jiných evropských zemích a ve Spojených státech. Po období expanze se však toho církevní hnutí ve 20. století ocitlo v útlumu a v současnosti není jisté, zda některá z obcí ještě existuje. Naopak Novoapoštolská církev, která je pokračovatelkou svazku sborů, jež se od katolicko-apoštolských obcí v šedesátých letech 19. století oddělily, je ve světovém měřítku velmi rychle rostoucí náboženskou společností.
+Novoapoštolská církev se hlásí k duchovnímu dědictví katolicko-apoštolských obcí. První z těchto obcí se ustavila roku 1833 v Londýně a v průběhu 19. století vznikaly další obce i v jiných evropských zemích a ve Spojených státech. Po období expanze se však toho církevní hnutí ve 20. století ocitlo v útlumu a v současnosti není jisté, zda některá z obcí ještě existuje. Naopak Novoapoštolská církev, která je pokračovatelkou svazku sborů, jež se od katolicko-apoštolských obcí v šedesátých letech 19. století oddělily, je ve světovém měřítku velmi rychle rostoucí náboženskou společností.
 První katolicko-apoštolské obce vyrostly v prostředí evangelikálního duchovního probuzení v Anglii a na jejich vzniku se podílela nejméně tři na sobě nezávislá ohniska. Prvním bylo pět biblických studijních prorockých konferencí, které se v letech 1826–30 konaly v Albury jihozápadně od Londýna. Na svém sídle je za účasti vždy asi padesáti duchovních a laiků pořádal britský bankéř a poslanec parlamentu Henry Drummond (1786–1860) s úmyslem rozpoznat znamení konce světa a druhého příchodu Krista. Více veřejné pozornosti na sebe upoutal duchovní skotské reformované církve a významný teolog John MacLeod Campbell (1800–1872), který – do značné míry navzdory vyhraněně kalvínské teologii své církve – hlásal Ježíšovu lásku ke všem lidem. V jeho skotské farnosti, kam za ním proudily davy věřících, se začaly roku 1828 údajně dít nadpřirozené jevy. Pozornost celé britské společnosti získalo také další skotské ohnisko probuzení, které se roku 1830 vytvořilo kolem vizionářky Margaret McDonaldové (1815–?1840) a jejích bratrů i přátel. V něm se údajně projevovaly nadpřirozené dary boží milosti (charismata), jakými jsou schopnost prorokování, modlitby v neznámém jazyku a jejího výkladu, uzdravení a podobně.
@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 Roku 1855 zemřeli tři apoštolové a ostatní se po diskusi rozhodli nepovolávat nové apoštoly, neboť doplnění jejich počtu nebylo možné opřít o žádná slova Bible. S tímto rozhodnutím nesouhlasil vlivný berlínský prorok Heinrich Geyer (1818–1886). Když roku 1860 bylo naživu už jen šest apoštolů, Geyer povolal dva nové apoštoly. Ostatní apoštolové toto povolání ale neuznali a neshoda vyústila v to, že Geyerovi a také hamburskému andělu Friedrichu Wilhelmu Schwartzovi (psáno též Schwarz, 1815–1895) byly úřady na přelomu let 1862 a 1863 odebrány. To vedlo k odtržení německých, ale i některých belgických, holandských a skandinávských obcí. Toto schizma růst katolicko-apoštolských obcí nezastavilo a jejich počet na konci 19. století dosáhl téměř tisíce. Celkem měly snad až dvě stě tisíc členů, přičemž řada z nich se zároveň hlásila k římskokatolické církvi nebo k církvím protestantským. Byli mezi nimi i duchovní těchto církví. V místech, kde nebyly katolicko-apoštolské obce, se jejich stoupenci účastnili bohoslužeb jiných církví. Tímto způsobem se tedy apoštolsko-katolickým obcím do jisté míry dařilo přispívat ke sblížení křesťanstva.
-Některé obce očekávaly, že druhý příchod Krista nastane roku 1900, a jejich zklamání z nenaplněného očekávání bylo ještě prohloubeno smrtí posledního apoštola Francise V. Woodhouse (1805–1901) následujícího roku. Odchodem tohoto apoštola bylo znemožněno další povolávání do církevních úřadů, a úřady se tak v průběhu 20. století vyprázdnily. Zánikem apoštolského úřadu se každá z obcí stala nadále samostatnou. Kdysi aktivní misie během 20. století ustala. V současnosti už pravděpodobně žádná z obcí neexistuje sama o sobě a jejich pozůstatky se připojily k větším církvím.
+Některé obce očekávaly, že druhý příchod Krista nastane roku 1900, a jejich zklamání z nenaplněného očekávání bylo ještě prohloubeno smrtí posledního apoštola Francise V. Woodhouse (1805–1901) následujícího roku. Odchodem tohoto apoštola bylo znemožněno další povolávání do církevních úřadů, a úřady se tak v průběhu 20. století vyprázdnily. Zánikem apoštolského úřadu se každá z obcí stala nadále samostatnou. Kdysi aktivní misie během 20. století ustala. V současnosti už pravděpodobně žádná z obcí neexistuje sama o sobě a jejich pozůstatky se připojily k větším církvím.
 Jako životaschopné se naopak projevilo společenství těch katolicko-apoštolských obcí, jež se osamostatnily v důsledku odchodu proroka Geyera a anděla Schwartze. Oba vyloučení založili roku 1865 Všeobecnou apoštolskou obec, později přejmenovanou na Všeobecnou křesťanskou apoštolskou misii, a doplnili apoštoly v oblastech, v nichž chyběli (sám Schwartz se stal apoštolem pro Belgii a Holandsko). Tito apoštolové ovšem nedosáhli uznání ze strany zbylých původních apoštolů a misie se nadále vyvíjela samostatně. Události roku 1863, kdy došlo k roztržce v hamburské katolicko-apoštolské obci a k vyloučení Geyera a Schwartze, jsou pokládány za počátek nového společenství. Roku 1878 došlo na konferenci tohoto nového uskupení ke střetu Schwartze s Geyerem a Geyerovi příznivci konferenci opustili. Tato skupina se brzy po Geyerově smrti roku 1886 rozpadla. Naopak Schwartz v následujících letech upevnil své postavení a mezi apoštoly si vyhradil první místo po vzoru biblického apoštola Petra. Schwartz svému společenství vtiskl nový charakter, do značné míry odlišný od původních katolicko-apoštolských obcí: výrazně se snížil význam nadpřirozených darů a naopak se zvýšil význam církevních úřadů, vytratila se vstřícnost vůči jiným církvím a původně bohatá liturgie se velmi zjednodušila a nabyla protestantský, až kalvínsky prostý ráz.
@@ Řádek 60: / Řádek 60: @@
 == Novoapoštolská církev v českých zemích ==
-Misionáři pozdější Novoapoštolské církve v českých zemích působili již v poslední třetině 19. století, prakticky výlučně mezi německojazyčným obyvatelstvem. První stálejší obec se ustavila v západočeském Nejdku na počátku 20. století, následována několika dalšími, zatímco nepravidelná misijní kázání zasahovala prakticky celou německojazyčnou oblast Čech; na Moravu a do českého Slezska se hnutí nerozšířilo. Duchovně je spravoval drážďanský (1905–21) a později lipský apoštol (1921–45), organizačně mělo charakter spolku.
+Misionáři pozdější Novoapoštolské církve v českých zemích působili již v poslední třetině 19. století, prakticky výlučně mezi německojazyčným obyvatelstvem. První stálejší obec se ustavila v západočeském Nejdku na počátku 20. století, následována několika dalšími, zatímco nepravidelná misijní kázání zasahovala prakticky celou německojazyčnou oblast Čech; na Moravu a do českého Slezska se hnutí nerozšířilo. Duchovně je spravoval drážďanský (1905–21) a později lipský apoštol (1921–45), organizačně mělo charakter spolku.
 Po druhé světové válce nebyla Novoapoštolská církev obnovena, jednak kvůli vyhnání/odsunu naprosté většiny jejích členů, jednak kvůli podezření ze spolupráce s nacistickými úřady. Majetek církve byl zkonfiskován a z části přidělen jiným náboženským organizacím, typicky v případě církevního domu v Nejdku, který začala využívat Českobratrská církev evangelická. Věřící české i německé národnosti, kteří zůstali v Československu, ovšem poukazovali na právně nepodložený průběh likvidace církve. V roce 1956 se jim proto podařilo dosáhnout její obnovy jakožto státem uznané církve. Oficiálně byla znovuustavena jediná obec v Nejdku s kazatelskými stanicemi v Liberci a Kravařích; církevní dům v Nejdku přitom církev musela zpět odkoupit. Církev byla duchovně spravována apoštoly z Vídně (1956–71), Švýcarska (1971–75) a Lipska (od roku 1981), v Československu její správu vedl hlavní (fakticky jediný) kazatel.