Obec křesťanů - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:06Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:45Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:15Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 16:10

2022-03-29T16:10:32Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:32Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:19Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 7. 10. 2020, 07:55

2020-10-07T07:55:28Z

ZRN v 7. 10. 2020, 07:52

2020-10-07T07:52:52Z

ZRN v 7. 10. 2020, 07:52

2020-10-07T07:52:26Z

imported>ZRN v 5. 10. 2020, 23:00

2020-10-05T23:00:32Z

@@ Řádek 160: / Řádek 160: @@
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 139: / Řádek 139: @@
 | 2021
 |align="right"| 409
 |align="right"|
 |align="right"|
 |}

@@ Řádek 136: / Řádek 136: @@
 |align="right"| 836
 |align="right"| 226
 |}

@@ Řádek 149: / Řádek 149: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.obec-krestanu.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=5063&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=5063&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 56: / Řádek 56: @@
 Kromě jednotné podoby svátostných obřadů spojuje jednotlivé sbory Obce křesťanů i pevná hierarchie církevních úřadů. V čele sboru stojí kněz v úřadu faráře a kruh jeho pomocníků (rada sboru). Kněze do farářského úřadu povolává i z něho odvolává vedení církve (rada sedmi) v součinnosti s duchovním správcem, pečujícím o sbory v určité zeměpisné oblasti; v případě českých sborů se jedná o společnou oblast se sbory bavorskými a rakouskými. Do úřadu duchovního správce jmenuje kněze kruh všech duchovních správců Obce křesťanů, a to po dohodě se Synodou Obce křesťanů, kterou vytvářejí všichni kněží. Výkonným orgánem tohoto grémia je takzvaný kruh sedmi, tvořený třemi duchovními správci, jedním titulárním vrchním duchovním správcem, dvěma vrchními duchovními správci a nejvyšším duchovním správcem. Nejvyšší duchovní správce stojí v čele kněžské hierarchie a celosvětovou Obec křesťanů reprezentuje.
-Po vzoru prvního nejvyššího duchovního správce Friedricha Rittelmeyera, který si ponechal členství v evangelické církvi, si Obec křesťanů zachovává otevřený vztah k jiným křesťanským církvím a snaží se vstupovat do ekumenických i mezináboženských vztahů a rozvíjet je. Dorozumění s křesťanskými církvemi je ovšem komplikováno faktem, že náboženské pojmy mají v Obci křesťanů často jiný obsah než v dalších křesťanských církvích. Absence společného vyznání víry v Obci křesťanů ostatně ani nedovoluje, aby byl přesný význam pojmů stanoven. Problém jiného obsahu se ale týká i svátostí, jejichž podoba i význam jsou určeny daleko přesněji. Obec křesťanů má sice kolekci sedmi svátostí stejně jako římskokatolické křesťanství, ale u některých z nich jsou forma i obsah zcela odlišné. To se týká hlavně křtu. Proto Rada evangelické církve v Německu roku 1949 prohlásila, že křest v Obci křesťanů není možné považovat za křesťanský křest. Toto stanovisko se nezměnilo ani poté, co v letech 1991–93 pracovala smíšená komise evangelických teologů a teologů Obce křesťanů. Podobné stanovisko zaujal i Joseph kardinál Ratzinger roku 1991 v úřadu prefekta římskokatolické Kongregace pro nauku víry. Některé další církve ponechávají rozhodnutí o platnosti křtu, provedeného v Obci křesťanů, v kompetenci svého příslušného duchovního. Především protestantské církve dále vytýkají věřícím v Obci křesťanů, že vedle křesťanského svatého Písma považují za pramen zjevení též obraz světa, který na základě svého duchovědného bádání vytvořil Rudolf Steiner, a neakceptují námitku, že tento obraz není konečný, nekritizovatelný ani závazný. Kvůli těmto kontroverzím, především věroučné „nezávaznosti“ Obce křesťanů nebylo toto společenství přijato do Ekumenické rady církví v České republice.
+Po vzoru prvního nejvyššího duchovního správce Friedricha Rittelmeyera, který si ponechal členství v [[Evangelická církev augsburského vyznání|evangelické církvi]], si Obec křesťanů zachovává otevřený vztah k jiným křesťanským církvím a snaží se vstupovat do ekumenických i mezináboženských vztahů a rozvíjet je. Dorozumění s křesťanskými církvemi je ovšem komplikováno faktem, že náboženské pojmy mají v Obci křesťanů často jiný obsah než v dalších křesťanských církvích. Absence společného vyznání víry v Obci křesťanů ostatně ani nedovoluje, aby byl přesný význam pojmů stanoven. Problém jiného obsahu se ale týká i svátostí, jejichž podoba i význam jsou určeny daleko přesněji. Obec křesťanů má sice kolekci sedmi svátostí stejně jako [[Církev římskokatolická|římskokatolické křesťanství]], ale u některých z nich jsou forma i obsah zcela odlišné. To se týká hlavně křtu. Proto Rada evangelické církve v Německu roku 1949 prohlásila, že křest v Obci křesťanů není možné považovat za křesťanský křest. Toto stanovisko se nezměnilo ani poté, co v letech 1991–93 pracovala smíšená komise evangelických teologů a teologů Obce křesťanů. Podobné stanovisko zaujal i Joseph kardinál Ratzinger roku 1991 v úřadu prefekta římskokatolické Kongregace pro nauku víry. Některé další církve ponechávají rozhodnutí o platnosti křtu, provedeného v Obci křesťanů, v kompetenci svého příslušného duchovního. Především protestantské církve dále vytýkají věřícím v Obci křesťanů, že vedle křesťanského svatého Písma považují za pramen zjevení též obraz světa, který na základě svého duchovědného bádání vytvořil Rudolf Steiner, a neakceptují námitku, že tento obraz není konečný, nekritizovatelný ani závazný. Kvůli těmto kontroverzím, především věroučné „nezávaznosti“ Obce křesťanů nebylo toto společenství přijato do Ekumenické rady církví v České republice.
 == Obec křesťanů v českých zemích ==

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 </div>
-Obec křesťanů je náboženským společenstvím, které uchopilo křesťanské dědictví v inspiraci dílem německého duchovního badatele a mystika Rudolfa Steinera a za jeho osobní pomoci. Zakladatelé tohoto společenství sice vyšli z německých protestantských (evangelických) církví, ale roku 1922 vytvořili – podle svých slov – „hnutí pro náboženskou obnovu“, otevřené stoupencům všech křesťanských, a dokonce i mimokřesťanských tradic, pokud jsou s to přijmout fundamentální kristocentričnost církve. V České republice Obec křesťanů působila již v meziválečném období a skrytě, i když zcela marginálně za vlády komunistického režimu; státem byla registrována v roce 2002.
+Obec křesťanů je náboženským společenstvím, které uchopilo křesťanské dědictví v inspiraci dílem německého duchovního badatele a mystika Rudolfa Steinera a za jeho osobní pomoci. Zakladatelé tohoto společenství sice vyšli z německých protestantských (evangelických) církví, ale roku 1922 vytvořili – podle svých slov – „hnutí pro náboženskou obnovu“, otevřené stoupencům všech křesťanských, a dokonce i mimokřesťanských tradic, pokud jsou s to přijmout fundamentální kristocentričnost církve. V nynější České republice Obec křesťanů působila již v meziválečném období a skrytě, i když zcela marginálně za vlády komunistického režimu; státem byla registrována v roce 2002.
 == Historie Obce křesťanů ==

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 Rudolf Steiner (1861–1925) zaujal některé německé evangelické intelektuály už před první světovou válkou. Byl totiž mimořádně všestrannou osobností: jako znalec a obdivovatel Goetha se v posledních dvou desetiletích 19. století zabýval filosofií a teorií vědy a po svém transformativním náboženském zážitku roku 1900 se s podobným vědeckým přístupem věnoval zkoumání duchovního života. Své náboženské zkušenosti interpretoval v návaznosti na západní esoterickou tradici. Stoupenci této tradice dosahují duchovního poznání vnitřní, mystickou cestou a takto získaný obraz božství, člověka a světa dokreslují na základě nacházení skrytých významů křesťanských a popřípadě i židovských svatých písem a pozdně antických spisů. Orientují se přitom i pomocí děl jiných mystiků a theosofů a další křesťanské a křesťanstvím inspirované literatury. Na základě takového duchovědného bádání Rudolf Steiner vytvořil nábožensko-filosofický systém antroposofie (anthroposofie). Jak jeho velmi bohatá spisovatelská a hlavně přednášková činnost, tak Anthroposofická společnost, založená jeho stoupenci roku 1913, získaly značný ohlas v německých i v dalších evropských zemích.
-V poválečné společenské krizi a v důsledku rozčarování z role církví během první světové války hledalo několik již působících evangelických farářů a celá skupina mladých teologů východisko právě u Rudolfa Steinera, který se ve svých přednáškách vyslovoval pro obrodu náboženství. Při pohledu zpět vnímá současná Obec křesťanů, že tito duchovní pociťovali odpovědnost za budoucnost křesťanství a toužili po duchovní obnově. Byli inspirováni Steinerovým pojetím Kristovy bytosti a role křesťanství v dějinách lidstva. Zaujala je také schopnost Steinerovy antroposofie vstoupit do různých oblastí společenského života (do umění, pedagogiky, sociální práce, politické teorie a dalších) i ambice prodchnout prostřednictvím těchto praktických antroposofických aplikací společnost novými náboženskými impulsy. Měli za to, že obnova křesťanského života musí zahrnovat i smíření náboženství a vědy tak, jak se o to právě Steiner pokoušel. Protože pro takové obnovné úsilí necítili podporu ve svých církvích, došli k přesvědčení, že obnova může mít pouze nadcírkevní formu, a hledali proto možnosti pro vznik „třetí církve“ (vedle římskokatolické a evangelických církví).
+V poválečné společenské krizi a v důsledku rozčarování z role církví během první světové války hledalo několik již působících [[Evangelická církev augsburského vyznání|evangelických farářů]] a celá skupina mladých teologů východisko právě u Rudolfa Steinera, který se ve svých přednáškách vyslovoval pro obrodu náboženství. Při pohledu zpět vnímá současná Obec křesťanů, že tito duchovní pociťovali odpovědnost za budoucnost křesťanství a toužili po duchovní obnově. Byli inspirováni Steinerovým pojetím Kristovy bytosti a role křesťanství v dějinách lidstva. Zaujala je také schopnost Steinerovy antroposofie vstoupit do různých oblastí společenského života (do umění, pedagogiky, sociální práce, politické teorie a dalších) i ambice prodchnout prostřednictvím těchto praktických antroposofických aplikací společnost novými náboženskými impulsy. Měli za to, že obnova křesťanského života musí zahrnovat i smíření náboženství a vědy tak, jak se o to právě Steiner pokoušel. Protože pro takové obnovné úsilí necítili podporu ve svých církvích, došli k přesvědčení, že obnova může mít pouze nadcírkevní formu, a hledali proto možnosti pro vznik „třetí církve“ (vedle [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] a evangelických církví).
 Zmínku o „třetí církvi“ obsahovala i otázka, s níž se na Rudolfa Steinera roku 1920 obrátil student teologie a filosofie Johannes Werner Klein (1898–1984). Stejně jako on pak projevili zájem o Steinerovy rady a názory i další mladí evangeličtí intelektuálové, což nakonec vedlo k uspořádání prvního, takzvaného červnového kursu ve Stuttgartu roku 1921. Jeho 18 účastníků vyslechlo šest Steinerových přednášek a rozhodlo se pozvat všechny – tedy i starší evangelické sympatizanty se Steinerem – na takzvaný podzimní kurs. Konal se v duchovním centru antroposofie, v nově postavené budově Goetheana u obce Dornach nedaleko Basileje a sestával z 29 Steinerových přednášek pro 115 účastníků. Steiner předběžně formuloval první zásady nového hnutí: mělo být svobodné (nezávislé jak na státu, tak na existujících církvích), s obnovenou liturgií i kázáním a s rovnoprávným postavením žen. Sám vznik hnutí nijak nepodněcoval, své názory a duchovní zkušenosti ovšem dával svým posluchačům ochotně k dispozici. Na jaře a v létě roku 1922 pak postupně krystalizovalo jádro budoucího „hnutí pro náboženskou obnovu“ a objevovaly se jeho vedoucí osobnosti. Spojovaly se dosud izolované skupiny Steinerových sympatizantů a prolnuly se obě zakladatelské generace: mladí teologové a začínající duchovní se staršími faráři, již působícími v evangelické církvi. Popularitu antroposofie mezi německými evangelíky může dokumentovat skutečnost, že knížka ''Hnutí mládeže a anthroposofie'' jednoho ze zakladatelů Obce křesťanů, Alfreda Heidenreicha (1898–1969), vyšla roku 1922 v nákladu pěti tisíc výtisků a rychle se vyprodala.
@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 Heidenreich byl jedním z pětačtyřiceti zakladatelů nového hnutí, kteří se shromáždili na přípravném setkání v Breitbrunnu u Ammersee v Bavorsku na přelomu srpna a září 1922. Po této přípravě se zakladatelé přesunuli do švýcarského Dornachu na takzvaný třetí kurs s Rudolfem Steinerem. V jeho průběhu bylo vysvěceno prvních čtyřicet pět kněží a tři z nich se stali vrchními duchovními správci: byl to dlouholetý evangelický farář Friedrich Rittelmeyer (1872–1938), student a příslušník mladé generace Johannes Werner Klein a nedávno vystudovaný teolog Emil Bock (1895–1959), který díky dlouholetému přátelství s Rittelmeyerem obě generace spojoval. Švýcarka Gertrud Spörriová (1894–1968) se stala titulárním vrchním duchovním správcem. V sobotu 16. září 1922 vykonalo nové společenství svůj první obřad posvěcení člověka. Rudolf Steiner vypracoval liturgický text obřadu včetně pasáže, která navazuje na nejstarší křesťanské vyznání víry, ovšem nevznáší u posluchačů nárok na závaznost. Samotný obřad, který je obdobou mše s eucharistií (Večeří Páně) ve svém centru, vedl Friedrich Rittelmeyer. Tato událost znamenala založení Obce křesťanů a podle přesvědčení příslušníků Obce se tím otevřela nová možnost Kristova působení v tomto světě.
-Friedrich Rittelmeyer, vůdčí osobnost skupiny zakladatelů, byl luterský teolog, oblíbený kazatel a původně evangelický farář, který od roku 1903 působil v Norimberku. Jeho otevřené postoje k podnětům soudobého mimokřesťanského duchovního života způsobily potíže ze strany mateřské bavorské zemské církve. S Rudolfem Steinerem se osobně seznámil roku 1910. Antroposofie mu patrně poskytla vysvětlení pro duchovní zážitky, které měl již před tímto setkáním. Ve Steinerovi spatřil osobnost, která má přístup k duchovní pravdě a jejíž impulsy mohou obnovit zvěstování Krista v současném světě a sjednotit křesťanstvo. Od roku 1916 působil v Berlíně a k jeho oblibě a důvěře ze strany mladé evangelické generace jistě přispělo i jeho vystoupení proti válce roku 1917. S přijetím odpovědnosti v nově založené Obci křesťanů rezignoval roku 1922 na farářské místo, členem evangelické církve ovšem zůstal. Několik dnů před smrtí Rudolfa Steinera roku 1925 byl ustanoven prvním nejvyšším duchovním správcem Obce křesťanů.
+Friedrich Rittelmeyer, vůdčí osobnost skupiny zakladatelů, byl [[Evangelická církev augsburského vyznání|luterský]] teolog, oblíbený kazatel a původně evangelický farář, který od roku 1903 působil v Norimberku. Jeho otevřené postoje k podnětům soudobého mimokřesťanského duchovního života způsobily potíže ze strany mateřské bavorské zemské církve. S Rudolfem Steinerem se osobně seznámil roku 1910. Antroposofie mu patrně poskytla vysvětlení pro duchovní zážitky, které měl již před tímto setkáním. Ve Steinerovi spatřil osobnost, která má přístup k duchovní pravdě a jejíž impulsy mohou obnovit zvěstování Krista v současném světě a sjednotit křesťanstvo. Od roku 1916 působil v Berlíně a k jeho oblibě a důvěře ze strany mladé evangelické generace jistě přispělo i jeho vystoupení proti válce roku 1917. S přijetím odpovědnosti v nově založené Obci křesťanů rezignoval roku 1922 na farářské místo, členem evangelické církve ovšem zůstal. Několik dnů před smrtí Rudolfa Steinera roku 1925 byl ustanoven prvním nejvyšším duchovním správcem Obce křesťanů.
 V těchto prvních letech své existence se Obec křesťanů soustředila na zakládání sborů v jednotlivých německých městech. K zakladatelům se přidaly další osobnosti, takže se jejich počet někdy udává symbolickým číslem 48 (4 x 12), které připomíná kruh Ježíšových apoštolů. Další kněží ovšem rychle přibývali a byli povoláváni i další duchovní správci. Roku 1923 začal pod Rittelmeyerovým vedením vycházet časopis, následujícího roku přejmenovaný na ''Obec křesťanů'' (název ''Die Christengemeinschaft'' může být přeložen také jako ''Společenství křesťanů'') a vycházející dosud. Posledními příležitostmi k formaci nového společenství Rudolfem Steinerem byly kursy (čtvrtý a pátý) konané pro kruh kněží Obce křesťanů v letech 1923 a 1924. Zásadní význam pro nově vzniklé společenství měl Steinerův výklad Apokalypsy v 18 přednáškách pátého kursu a paralelně probíhající kurs o pastorální medicíně pro antroposofické lékaře a kněží Obce křesťanů v Dornachu v září 1924. Rittelmeyerova ustanovení nejvyšším duchovním správcem následujícího roku se Steiner ovšem pro nemoc již nemohl účastnit. Ještě v roce Steinerovy smrti 1925 se hnutí rozšířilo do Švýcarska a Československa, následujícího roku do Holandska a Norska a do konce desetiletí ještě do Rakouska a Velké Británie. Centrem mezinárodního hnutí se na mnoho let stal Stuttgart, působiště Friedricha Rittelmeyera a místo vzniku prvního nakladatelství roku 1925 i kněžského semináře roku 1933. Otevřením prvního sborového domu Obce křesťanů roku 1939 v Drážďanech byla viditelně projevena nezávislost náboženského společenství na Anthroposofické společnosti. Kromě nesporných úspěchů Obec křesťanů ovšem v prvním svém období utrpěla i ztráty: kněžstvo opustili dva z jejích prvních vrchních duchovních správců Johannes Werner Klein a Gertrud Spörriová.
@@ Řádek 156: / Řádek 156: @@
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
 [[Kategorie:CCNS]]

← Starší verze	Verze z 5. 10. 2020, 23:00
(Žádný rozdíl)