Slezská církev evangelická augsburského vyznání - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:07Z

import CNO + Tibet

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:45Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:15Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 16:13

2022-03-29T16:13:54Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:32Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:20Z

import JKI a Hind

Ukázat změny

ZRN v 11. 11. 2020, 07:49

2020-11-11T07:49:08Z

ZRN v 7. 10. 2020, 08:38

2020-10-07T08:38:57Z

ZRN v 7. 10. 2020, 08:37

2020-10-07T08:37:07Z

ZRN v 7. 10. 2020, 08:35

2020-10-07T08:35:35Z

@@ Řádek 164: / Řádek 164: @@
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</span>
+<div class="see-also">Viz též heslo [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání (JKI-K)]] ve slovníku [[JKI|Judaismus – Křesťanství – Islám (2003)]]</div>
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 127: / Řádek 127: @@
 | 2011
 |align="right"| 8158
 |}

@@ Řádek 153: / Řádek 153: @@
 Oficiální internetové stránky: http://www.sceav.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=1269&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=1269&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 </div>
-Slezská církev evangelická patří do světové rodiny luterských církví. Její kořeny sahají k reformaci ve Slezsku v 16. století, ačkoli v 17. a 18. století byli slezští evangelíci potlačováni. Věřící období různě silného pronásledování překonali a na počátku 18. století mohli vytvořit evangelický sbor v Těšíně, který se po odstoupení většiny Slezska Prusku stal jediným evangelickým sborem v Habsburské monarchii mimo Uhry. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se těšínský sbor stal základem růstu Augsburské (luterské) církve v celé západní části Habsburské monarchie. Po rozpadu Rakouska-Uherska došlo ke sporu mezi Československem a Polskem o oblast Těšínska, které bylo nakonec rozděleno mezi oba státy. Těšínští evangelíci museli současně volit mezi vstupem do Českobratrské církve evangelické, Německé evangelické církve (k oběma viz [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrská církev evangelická]]) nebo samostatností; přináležení k postupně se sjednocující polské evangelické augsburské církvi jim nebylo dovoleno. Nakonec převážila třetí možnost, vedoucí ke vzniku Augšpurské církve evangelické ve východním Slezsku v Československu; tato církev požívala státního uznání na základě kontinuity s někdejší Augsburskou církví. Během polského záboru Těšínska po Mnichovu byla včleněna do polské Evangelicko-augsburské církve (1938) a po německé okupaci do říšské Evangelické církve (1939). Po druhé světové válce byl status převážně polskojazyčných evangelíků na Těšínsku nejistý a teprve v roce 1948 bylo potvrzeno právní trvání církve, roku 1950 přejmenované na Slezskou církev evangelickou a. v. Církev přitom požívá tzv. zvláštních práv. V první polovině devadesátých let 20. století došlo ve Slezské církvi evangelické k rozkolu, resp. k oddělení [[Luterská evangelická církev augsburského vyznání|Luterské evangelické církve a. v.]]. Slezská církev evangelická si nadále zachovává svůj regionální charakter, daná oblast (východní část někdejšího českého Slezska, zejména bývalé Těšínské knížectví) je přitom jedinou oblastí České republiky s vyšší koncentrací evangelického obyvatelstva a (relativně) lidovým charakterem evangelické církve. Analogicky je tomu i s polskou částí Těšínska v rámci Polské republiky. Pietisticky, resp. i přímo evangelikálně laděná zbožnost tuto církev přibližuje dalším evangelikálním denominacím v České republice. Významná část církve je polskojazyčná, jako bohoslužebné jazyky jsou užívány polština i čeština.
+Slezská církev evangelická patří do světové rodiny luterských církví. Její kořeny sahají k reformaci ve Slezsku v 16. století, ačkoli v 17. a 18. století byli slezští evangelíci potlačováni. Věřící období různě silného pronásledování překonali a na počátku 18. století mohli vytvořit evangelický sbor v Těšíně, který se po odstoupení většiny Slezska Prusku stal jediným evangelickým sborem v Habsburské monarchii mimo Uhry. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se těšínský sbor stal základem růstu Augsburské (luterské) církve v celé západní části Habsburské monarchie. Po rozpadu Rakouska-Uherska došlo ke sporu mezi Československem a Polskem o oblast Těšínska, které bylo nakonec rozděleno mezi oba státy. Těšínští evangelíci museli současně volit mezi vstupem do Českobratrské církve evangelické, Německé evangelické církve (k oběma viz [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrská církev evangelická]]) nebo samostatností; přináležení k postupně se sjednocující polské evangelické augsburské církvi jim nebylo dovoleno. Nakonec převážila třetí možnost, vedoucí ke vzniku Augšpurské církve evangelické ve východním Slezsku v Československu; tato církev požívala státního uznání na základě kontinuity s někdejší Augsburskou církví. Během polského záboru Těšínska po Mnichovu byla včleněna do polské Evangelicko-augsburské církve (1938) a po německé okupaci do říšské Evangelické církve (1939). Po druhé světové válce byl status převážně polskojazyčných evangelíků na Těšínsku nejistý a teprve v roce 1948 bylo potvrzeno právní trvání církve, roku 1950 přejmenované na Slezskou církev evangelickou a. v. (často se užívá zkratka SCEAV). Církev přitom požívá tzv. zvláštních práv. V první polovině devadesátých let 20. století došlo ve Slezské církvi evangelické k rozkolu, resp. k oddělení [[Luterská evangelická církev augsburského vyznání|Luterské evangelické církve a. v.]]. Slezská církev evangelická si nadále zachovává svůj regionální charakter, daná oblast (východní část někdejšího českého Slezska, zejména bývalé Těšínské knížectví) je přitom jedinou oblastí České republiky s vyšší koncentrací evangelického obyvatelstva a (relativně) lidovým charakterem evangelické církve. Analogicky je tomu i s polskou částí Těšínska v rámci Polské republiky. Pietisticky, resp. i přímo evangelikálně laděná zbožnost tuto církev přibližuje dalším evangelikálním denominacím v České republice. Významná část církve je polskojazyčná, jako bohoslužebné jazyky jsou užívány polština i čeština.
 == Historie luterského protestantismu na Těšínsku ==
@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 Oživení luterské evangelické církve částečně utlumilo národnostní spory, které v ní – stejně jako v celém Těšínsku – probíhaly. S novou intenzitou se ovšem rozhořely roku 1918 s rozpadem Rakouska-Uherska a vznikem Československé republiky. Některé sbory nebo jejich části se připojily k nově utvořené [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církvi evangelické]], některé k Německé evangelické církvi a některé k polské Církvi evangelicko-augsburské. Když došlo v roce 1920 k rozdělení Těšínska a jeho jižní část byla potvrzena jako součást Československa, šest převážně polských luterských sborů na tomto území chtělo být zahraniční součástí (seniorátem) polské Církve evangelicko-augsburské. Když to nebylo povoleno, vytvořily samostatnou Augšpurskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu. Druhá světová válka způsobila této církvi kromě osobních ztrát i dvojí změnu názvu a začlenění nejprve do polské, pak do německé luterské církve. Po válce došlo k pokusu [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] o začlení slezských luteránů, který většina z nich odmítla, a církev se za komplikovaných podmínek snažila udržet svou samostatnost. K jejímu definitivnímu potvrzení došlo teprve v roce 1950, kdy církev přijala nový název Slezská církev evangelická augsburského vyznání.
-V důsledku nuceného ukončení spolkové činnosti roku 1951 muselo v následujících letech působit luterské vnitrocírkevní misijní Křesťanské společenství skrytě. Oficiální vedení Slezské církve evangelické augsburského vyznání bylo nuceno ke kompromisům s vládní mocí, ale zpočátku – v padesátých a zvláště v šedesátých letech – nelegální či pololegální činnost Křesťanského společenství neoficiálně podporovalo. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla ovšem tomuto vedení aktivita Křesťanského společenství, trvající na odporu vůči komunistickému tlaku, spíše nepříjemná. Vedení tak u části církve ztrácelo prestiž, zatímco vzrostla autorita Křesťanského společenství a zvláště jeho dlouholetého inspirátora a vůdce, pastora Vladislava Santariuse (1915–1989). Různost způsobů, jak reagovat na tlak komunistické represivní moci, vedla po změně společenských poměrů roku 1989 ve Slezské církvi evangelické augsburského vyznání ke střetu. Členové církve nespokojení se způsobem vyrovnání se s minulostí mířili v lednu 1991 Výzvou k očistě vedení SCEAV především proti biskupu Vilému (Wilhelmu) Stonawskimu (1926–2009). Stonawski byl totiž v podstatě po celá sedmdesátá a osmdesátá léta ve vysokém úřadu náměstka biskupa Władysława Kiedrońě (1922–1992); sám byl biskupem zvolen roku 1989. K řešení nedůvěry značné části církve k jejímu vedení se sešel mimořádný synod v Třanovicích ještě roku 1991. Na něm byli biskup Stonawski a jeho náměstek odvoláni a synod zvolil biskupem faráře Vladislava Volného (*1949). Platnost synodu ovšem odvolaní duchovní spolu s několika dalšími faráři neuznali. Následujícího roku tak došlo v církvi ke schizmatu. Jeho hlavní příčinou bylo nepochybně problematické dědictví minulosti, svou roli však hrálo i napětí evangelikální orientovanou většinou a spíše tradicionalisticky orientovanou menšinou, která ze Slezské církve evangelické vystoupila a v roce 1994 se zformovala do [[Luterská evangelická církev augsburského vyznání|Luterské evangelické církve a. v.]]
+V důsledku nuceného ukončení spolkové činnosti roku 1951 muselo v následujících letech působit luterské vnitrocírkevní misijní Křesťanské společenství skrytě. Oficiální vedení Slezské církve evangelické augsburského vyznání bylo nuceno ke kompromisům s vládní mocí, ale zpočátku – v padesátých, a zvláště v šedesátých letech – nelegální či pololegální činnost Křesťanského společenství neoficiálně podporovalo. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla ovšem tomuto vedení aktivita Křesťanského společenství, trvající na odporu vůči komunistickému tlaku, spíše nepříjemná. Vedení tak u části církve ztrácelo prestiž, zatímco vzrostla autorita Křesťanského společenství, a zvláště jeho dlouholetého inspirátora a vůdce, pastora Vladislava Santariuse (1915–1989). Různost způsobů, jak reagovat na tlak komunistické represivní moci, vedla po změně společenských poměrů roku 1989 ve Slezské církvi evangelické augsburského vyznání ke střetu. Členové církve nespokojení se způsobem vyrovnání se s minulostí mířili v lednu 1991 Výzvou k očistě vedení SCEAV především proti biskupu Vilému (Wilhelmu) Stonawskimu (1926–2009). Stonawski byl totiž v podstatě po celá sedmdesátá a osmdesátá léta ve vysokém úřadu náměstka biskupa Władysława Kiedrońě (1922–1992); sám byl biskupem zvolen roku 1989. K řešení nedůvěry značné části církve k jejímu vedení se sešel mimořádný synod v Třanovicích ještě roku 1991. Na něm byli biskup Stonawski a jeho náměstek odvoláni a synod zvolil biskupem faráře Vladislava Volného (*1949). Platnost synodu ovšem odvolaní duchovní spolu s několika dalšími faráři neuznali. Následujícího roku tak došlo v církvi ke schizmatu. Jeho hlavní příčinou bylo nepochybně problematické dědictví minulosti, svou roli však hrálo i napětí evangelikální orientovanou většinou a spíše tradicionalisticky orientovanou menšinou, která ze Slezské církve evangelické vystoupila a v roce 1994 se zformovala do [[Luterská evangelická církev augsburského vyznání|Luterské evangelické církve a. v.]]
 == Religionistická charakteristika Slezské církve evangelické a. v. ==
 == Organizace církve ==
@@ Řádek 139: / Řádek 145: @@
 Rudolf ŘÍČAN: „Evangelická církev na Těšínsku.“ ''Křesťanská revue'' 26, 1959, s. 139–144.<br />
 Daniel SPRATEK: „Právní poměry evangelické církve na Těšínsku v letech 1709-1781 a jejich vliv na uspořádání toleranční církve v Rakousku.“ ''Revue církevního práva'' 1/2002 – 21, s. 17–50, 2/2002 – 22, s. 93–126.<br />
 Józef SZYMECZEK (ed.): ''Stát, církev a národ v československé části Těšínského Slezska (1945 – 1953)''. Kongres Poláků v ČR, Český Těšín 2004<br />
 Józef SZYMECZEK: ''Augsburski Koścół Ewangelicki w chechosłowackiej części Śląska Cieszyńskiego w latach 1945–1950''. Kongres Polaków w RC, Cieszyn 2008.<br />

@@ Řádek 78: / Řádek 78: @@
 Rozdělením Těšínska po první světové válce, které ponechávalo centrum a většinu historického Těšína na území Polské republiky ztratila těšínská evangelická církev své přirozené centrum (včetně církevních škol, nemocnice apod.). K budování nějakého nového centra přitom v meziválečném období nedocházelo jak z hospodářských důvodů, tak také proto, že převážně polskojazyční těšínští evangelíci považovali stávající stav za provizorium a doufali ve znovuspojení se svými souvěrci na polské straně hranice. Skutečným centrem samostatně budované Slezské církve evangelické se Český Těšín stal teprve po druhé světové válce; církevní ústředí bylo postaveno vedle českotěšínského chrámu Na Nivách.
-První evangelický sirotčinec v pozdější české části Těšínska otevřel farář Karel Kulisz v roce 1908 v Komorní Lhotce, v roce 1913 vznikl další v Třinci. Během první světové války začala fungovat Společnost evangelických sester, která v roce 1917 v Komorní Lhotce otevřela Dům milosrdenství Betezda a v roce 1935 další dům Sarepta; Komorní Lhotka byla tehdy vyhlášeným lázeňským místem. Činnost Společnosti evangelických sester byla v období německé okupace zakázána a po válce už nebyla obnovena – sociální ústavy převzala Českobratrská církev evangelická a po vyjasnění právního postavení Slezské církve evangelické tato církev. V roce 1960 byly sociální ústavy nuceně předány státu. Církev v roce 1990 zřídila Slezskou diakonii, která od následujícího roku začala budovat novou strukturu sociálních služeb. V Komorní Lhotce byl zřízen domov pro seniory, v Karviné azylový dům a v Těrlicku pobytové středisko pro uprchlíky. K těmto střediskům později přibyla další, zejména v Bohumíně, Bruntále, Českém Těšíně, Frýdku-Místku, Havířově, Novém Jičíně, Ostravě a Třinci. Slezská diakonie je rovněž zřizovatelem církevních mateřských, základních a středních škol v Českém Těšíně (s pobočkami v Bohumíně, Karviné a Ostravě) a Krnově. Základní a mateřská škola v Třinci podléhá přímo církvi.
+První evangelický sirotčinec v pozdější české části Těšínska otevřel farář Karel Kulisz v roce 1908 v Komorní Lhotce, v roce 1913 vznikl další v Třinci. Během první světové války začala fungovat Společnost evangelických sester, která v roce 1917 v Komorní Lhotce otevřela Dům milosrdenství Betezda a v roce 1935 další dům Sarepta; Komorní Lhotka byla tehdy vyhlášeným lázeňským místem. Činnost Společnosti evangelických sester byla v období německé okupace zakázána a po válce už nebyla obnovena – sociální ústavy převzala [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrská církev evangelická]] a po vyjasnění právního postavení Slezské církve evangelické tato církev. V roce 1960 byly sociální ústavy nuceně předány státu. Církev v roce 1990 zřídila Slezskou diakonii, která od následujícího roku začala budovat novou strukturu sociálních služeb. V Komorní Lhotce byl zřízen domov pro seniory, v Karviné azylový dům a v Těrlicku pobytové středisko pro uprchlíky. K těmto střediskům později přibyla další, zejména v Bohumíně, Bruntále, Českém Těšíně, Frýdku-Místku, Havířově, Novém Jičíně, Ostravě a Třinci. Slezská diakonie je rovněž zřizovatelem církevních mateřských, základních a středních škol v Českém Těšíně (s pobočkami v Bohumíně, Karviné a Ostravě) a Krnově. Základní a mateřská škola v Třinci podléhá přímo církvi.
 Duchovní Slezské církve evangelické studují především na Evangelické teologické fakultě v Bratislavě.
@@ Řádek 123: / Řádek 123: @@
 |}
-V rámci sčítání lidu z let 1921 a 1950 byli evidováni všichni evangelíci augsburského vyznání, pokud se nehlásili k Českobratrské církvi evangelické – kromě členů Augsburské církve evangelické ve východním Slezsku šlo rovněž o členy Německé evangelické církve (v roce 1950 sčítané samostatně) a slovenské evangelíky v českých zemích.
+V rámci sčítání lidu z let 1921 a 1950 byli evidováni všichni evangelíci augsburského vyznání, pokud se nehlásili k [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církvi evangelické]] – kromě členů Augsburské církve evangelické ve východním Slezsku šlo rovněž o členy Německé evangelické církve (v roce 1950 sčítané samostatně) a slovenské evangelíky v českých zemích.
 == Literatura ==

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)