Théravádový buddhismus - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:08Z

import CNO + Tibet

ZRN v 25. 10. 2024, 12:56

2024-10-25T12:56:36Z

ZRN v 25. 10. 2024, 12:54

2024-10-25T12:54:27Z

ZRN v 25. 10. 2024, 12:42

2024-10-25T12:42:28Z

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:40:46Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:16Z

přidán Slovník buddhismu

ZRN v 29. 3. 2022, 16:20

2022-03-29T16:20:59Z

imported>JD: oprava odkazů na RCNS u MK ČR

2022-01-29T15:32:32Z

oprava odkazů na RCNS u MK ČR

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:21Z

import JKI a Hind

ZRN v 7. 10. 2020, 09:19

2020-10-07T09:19:27Z

@@ Řádek 71: / Řádek 71: @@
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
 [[Kategorie:CCNS]]

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 == Religionistická charakteristika společenství Théravádový buddhismus ==
-Nauka [[théraváda (Buddh)|théravádového]] buddhismu je odvozena z kanonického souboru textů [[Tripitaka (Buddh)|Tipitaka]] a z výkladů a komentářů k němu. Jádrem buddhistické nauky (''[[dharma (Buddh)#2|dhammy<sup>2</sup>]]'') jsou takzvané čtyři ušlechtilé pravdy, které podle tradice pronesl sám [[Buddha (Buddh)#1|Buddha]] brzy po svém probuzení. První z těchto ušlechtilých pravd tvrdí, že existence ve všech svých projevech a podobách neuspokojivá, neboť je strastná, není stálá a nemá žádnou podstatu. Druhá ušlechtilá pravda odhaluje, jak toto utrpení vzniká; je důsledkem touhy, žádostivosti nebo spíše „žízně“ po životě, která vytváří pevné pletivo příčin a následků (''[[karman (Buddh)|kamma]]''), jež každou bytost poutá v řetězci strastiplných narození (''samsára'') ve stále nových a dalších tělech. Třetí ušlechtilá pravda učí, že sled utrpení a strastí může být zastaven tím, že je odstraněna ona žádostivost, a tak je přerušen řetězec nových narození. Cesta, vedoucí k vyhasnutí žádostivosti (''[[nirvána (Buddh)|nibbána]]''), má osm částí a jejich vyjmenování tvoří čtvrtou ušlechtilou pravdu: je to pravé pochopení, pravý záměr, pravá řeč, pravé konání, pravý způsob života, pravé úsilí, pravá bdělost a pravé soustředění. Díky vnitřnímu pochopení a přijetí těchto čtyř pravd a prostřednictvím sledování [[osmidílná stezka|osmidílné cesty]] může bytost zažít zkušenost probuzení (''[[bódhi (Buddh)|bódhi]]'') a stát se probuzenou (''[[buddha (Buddh)|buddhou]]'').
+Nauka [[théraváda (Buddh)|théravádového]] buddhismu je odvozena z kanonického souboru textů [[Tripitaka (Buddh)|Tipitaka]] a z výkladů a komentářů k němu. Jádrem buddhistické nauky (''[[dharma (Buddh)#2|dhammy<sup>2</sup>]]'') jsou takzvané čtyři ušlechtilé pravdy, které podle tradice pronesl sám [[Buddha (Buddh)#1|Buddha]] brzy po svém probuzení. První z těchto ušlechtilých pravd tvrdí, že existence ve všech svých projevech a podobách neuspokojivá, neboť je strastná, není stálá a nemá žádnou podstatu. Druhá ušlechtilá pravda odhaluje, jak toto utrpení vzniká; je důsledkem touhy, žádostivosti nebo spíše „žízně“ po životě, která vytváří pevné pletivo příčin a následků (''[[karman (Buddh)|kamma]]''), jež každou bytost poutá v řetězci strastiplných narození (''samsára'') ve stále nových a dalších tělech. Třetí ušlechtilá pravda učí, že sled utrpení a strastí může být zastaven tím, že je odstraněna ona žádostivost, a tak je přerušen řetězec nových narození. Cesta, vedoucí k vyhasnutí žádostivosti (''[[nirvána (Buddh)|nibbána]]''), má osm částí a jejich vyjmenování tvoří čtvrtou ušlechtilou pravdu: je to pravé pochopení, pravý záměr, pravá řeč, pravé konání, pravý způsob života, pravé úsilí, pravá bdělost a pravé soustředění. Díky vnitřnímu pochopení a přijetí těchto čtyř pravd a prostřednictvím sledování [[osmidílná stezka (Buddh)|osmidílné cesty]] může bytost zažít zkušenost probuzení (''[[bódhi (Buddh)|bódhi]]'') a stát se probuzenou (''[[buddha (Buddh)|buddhou]]'').
 Základní náboženská praxe théravádového buddhisty vychází z těchto [[árjasatja (Buddh)|čtyř ušlechtilých pravd]]. První dvě části [[osmidílná stezka (Buddh)|osmidílné stezky]] mají rozvíjet jeho poznání a moudrost formou hlubokého vhledu do strastné povahy veškeré existence a mají ho podněcovat k odhodlání, aby uskutečňoval další části osmídílné cesty a spěl k probuzení. Další tři části osmidílné stezky poskytují základ etiky: zabývají se již pohnutkami mysli a volními aktivitami, které se projevují v mluvení a jednání a které jsou završeny a uzavřeny v komplexním způsobu živobytí. Poznání i etika jsou rozvíjeny kázní (disciplínou), na niž ukazují poslední tři části osmidílné cesty: jde v nich o vědomé zapojení vůle, vědomé pozorování a sebepozorování (všímavost) a vědomé upoutání mysli na jednom předmětu. Tuto kázeň cvičí a prohlubují především tzv. meditační techniky.

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 == Religionistická charakteristika společenství Théravádový buddhismus ==
-Nauka théravádového buddhismu je odvozena z kanonického souboru textů Tipitaka a z výkladů a komentářů k němu. Jádrem buddhistické nauky (''dhammy'') jsou takzvané čtyři ušlechtilé pravdy, které podle tradice pronesl sám Buddha brzy po svém probuzení. První z těchto ušlechtilých pravd tvrdí, že existence ve všech svých projevech a podobách neuspokojivá, neboť je strastná, není stálá a nemá žádnou podstatu. Druhá ušlechtilá pravda odhaluje, jak toto utrpení vzniká; je důsledkem touhy, žádostivosti nebo spíše „žízně“ po životě, která vytváří pevné pletivo příčin a následků (''kamma''), jež každou bytost poutá v řetězci strastiplných narození (''samsára'') ve stále nových a dalších tělech. Třetí ušlechtilá pravda učí, že sled utrpení a strastí může být zastaven tím, že je odstraněna ona žádostivost, a tak je přerušen řetězec nových narození. Cesta, vedoucí k vyhasnutí žádostivosti (''nibbána''), má osm částí a jejich vyjmenování tvoří čtvrtou ušlechtilou pravdu: je to pravé pochopení, pravý záměr, pravá řeč, pravé konání, pravý způsob života, pravé úsilí, pravá bdělost a pravé soustředění. Díky vnitřnímu pochopení a přijetí těchto čtyř pravd a prostřednictvím sledování osmidílné cesty může bytost zažít zkušenost probuzení (''bódhi'') a stát se probuzenou (''buddhou'').
+Nauka [[théraváda (Buddh)|théravádového]] buddhismu je odvozena z kanonického souboru textů [[Tripitaka (Buddh)|Tipitaka]] a z výkladů a komentářů k němu. Jádrem buddhistické nauky (''[[dharma (Buddh)#2|dhammy<sup>2</sup>]]'') jsou takzvané čtyři ušlechtilé pravdy, které podle tradice pronesl sám [[Buddha (Buddh)#1|Buddha]] brzy po svém probuzení. První z těchto ušlechtilých pravd tvrdí, že existence ve všech svých projevech a podobách neuspokojivá, neboť je strastná, není stálá a nemá žádnou podstatu. Druhá ušlechtilá pravda odhaluje, jak toto utrpení vzniká; je důsledkem touhy, žádostivosti nebo spíše „žízně“ po životě, která vytváří pevné pletivo příčin a následků (''[[karman (Buddh)|kamma]]''), jež každou bytost poutá v řetězci strastiplných narození (''samsára'') ve stále nových a dalších tělech. Třetí ušlechtilá pravda učí, že sled utrpení a strastí může být zastaven tím, že je odstraněna ona žádostivost, a tak je přerušen řetězec nových narození. Cesta, vedoucí k vyhasnutí žádostivosti (''[[nirvána (Buddh)|nibbána]]''), má osm částí a jejich vyjmenování tvoří čtvrtou ušlechtilou pravdu: je to pravé pochopení, pravý záměr, pravá řeč, pravé konání, pravý způsob života, pravé úsilí, pravá bdělost a pravé soustředění. Díky vnitřnímu pochopení a přijetí těchto čtyř pravd a prostřednictvím sledování [[osmidílná stezka|osmidílné cesty]] může bytost zažít zkušenost probuzení (''[[bódhi (Buddh)|bódhi]]'') a stát se probuzenou (''[[buddha (Buddh)|buddhou]]'').
-Základní náboženská praxe théravádového buddhisty vychází z těchto čtyř ušlechtilých pravd. První dvě části osmidílné stezky mají rozvíjet jeho poznání a moudrost formou hlubokého vhledu do strastné povahy veškeré existence a mají ho podněcovat k odhodlání, aby uskutečňoval další části osmídílné cesty a spěl k probuzení. Další tři části osmidílné stezky poskytují základ etiky: zabývají se již pohnutkami mysli a volními aktivitami, které se projevují v mluvení a jednání a které jsou završeny a uzavřeny v komplexním způsobu živobytí. Poznání i etika jsou rozvíjeny kázní (disciplínou), na niž ukazují poslední tři části osmidílné cesty: jde v nich o vědomé zapojení vůle, vědomé pozorování a sebepozorování (všímavost) a vědomé upoutání mysli na jednom předmětu. Tuto kázeň cvičí a prohlubují především tzv. meditační techniky.
+Základní náboženská praxe théravádového buddhisty vychází z těchto [[árjasatja (Buddh)|čtyř ušlechtilých pravd]]. První dvě části [[osmidílná stezka (Buddh)|osmidílné stezky]] mají rozvíjet jeho poznání a moudrost formou hlubokého vhledu do strastné povahy veškeré existence a mají ho podněcovat k odhodlání, aby uskutečňoval další části osmídílné cesty a spěl k probuzení. Další tři části osmidílné stezky poskytují základ etiky: zabývají se již pohnutkami mysli a volními aktivitami, které se projevují v mluvení a jednání a které jsou završeny a uzavřeny v komplexním způsobu živobytí. Poznání i etika jsou rozvíjeny kázní (disciplínou), na niž ukazují poslední tři části osmidílné cesty: jde v nich o vědomé zapojení vůle, vědomé pozorování a sebepozorování (všímavost) a vědomé upoutání mysli na jednom předmětu. Tuto kázeň cvičí a prohlubují především tzv. meditační techniky.
-Buddhistou (v nábožensky pluralitních společnostech) nebo mnichem (v buddhistických společnostech) se člověk tradičně stává obřadem přijetí Trojího útočiště nebo též Tří klenotů. Jeho jádrem je vyznání, že dotyčný nachází své útočiště v Buddhovi, v jeho učení (''dhamma'') a ve společenství jeho následovníků (''sanga''). Společenství mu poskytuje nejen naukové a etické zakotvení (především prostřednictvím vyučování ze strany mnichů), ale i účast na obřadech a znalost meditačních technik, které pak rozvíjí individuálně nebo při společných aktivitách.
+Buddhistou (v nábožensky pluralitních společnostech) nebo mnichem (v buddhistických společnostech) se člověk tradičně stává obřadem přijetí Trojího útočiště nebo též Tří klenotů. Jeho jádrem je vyznání, že dotyčný nachází své útočiště v Buddhovi, v jeho učení (''[[dharma (Buddh)|dhamma]]'') a ve společenství jeho následovníků (''[[sangha (Buddh)|sanga]]''). Společenství mu poskytuje nejen naukové a etické zakotvení (především prostřednictvím vyučování ze strany mnichů), ale i účast na obřadech a znalost meditačních technik, které pak rozvíjí individuálně nebo při společných aktivitách.
-Zpočátku se členové náboženské společnosti Théravádový buddhismus shromažďovali v Tygřím klášteře v Kolodějích nad Lužnicí, kde pobývali thajští mniši lesní tradice. Tam se konala mnišská vyučování laiků a ostatní duchovní služby, například veřejně přístupné meditace, recitace manter, požehnání po darování jídla a další obřady. Podobně jako v celém théravádovém buddhismu jsou nejčastějšími aktivitami meditace všímavosti či vhledu (''vipassaná'') a meditace laskavosti (''mettá''). Zvláštními příležitostmi pro setkání členů náboženské společnosti jsou svátky a slavnosti. Hlavní svátky jsou tři: Vésákha (svátek narození Buddhy, jeho probuzení a vstupu do ''parinibbány''), Mághá púdžá (Den buddhistické obce – ''sanghy'') a Asalha púdža (Den buddhistické nauky – ''dhammy''). Další významnou událostí je slavnost Kathintthára (též Kathina), při níž laici obřadně předávají mnichům roucho (''kathina''). Jak se rozvolňoval vztah náboženské společnosti Théravádový buddhismus s Tygřím klášterem, dostaly se do centra náboženského života této společnosti kurzy meditace, meditační víkendy i delší pobyty, přednášky mnichů též jiné než thajské lesní tradice, série takových přednášek a mediatcí apod. Tyto aktivity se konají mimo Tygří klášter. Vedou je mniši thajské lesní tradice ze zahraničí nebo český mnich této tradice ''adžán'' Gavésakó (Jakub Bartovský, *1975), ale i théravádoví mniši, kteří v této tradici nebyli zasvěceni: Ashin Ottama (Pavel Smrčka, *1947) nebo ''bhante'' Dhammadipa (Tomáš Petr Gutman, *1949).
+Zpočátku se členové náboženské společnosti Théravádový buddhismus shromažďovali v Tygřím klášteře v Kolodějích nad Lužnicí, kde pobývali thajští mniši lesní tradice. Tam se konala mnišská vyučování laiků a ostatní duchovní služby, například veřejně přístupné [[meditace (Buddh)|meditace]], recitace [[mantra (Buddh)|manter]], požehnání po darování jídla a další obřady. Podobně jako v celém théravádovém buddhismu jsou nejčastějšími aktivitami meditace všímavosti či vhledu (''[[vipassaná (Buddh)|vipassaná]]'') a meditace laskavosti (''[[mettá (Buddh)|mettá]]''). Zvláštními příležitostmi pro setkání členů náboženské společnosti jsou svátky a slavnosti. Hlavní svátky jsou tři: Vésákha (svátek narození Buddhy, jeho probuzení a vstupu do ''[[parinirvána (Buddh)|parinibbána]]''), Mághá púdžá (Den buddhistické obce – ''[[sangha (Buddh)|sanghy]]'') a Asalha púdža (Den buddhistické nauky – ''[[dharma (Buddh)|dhammy]]''). Další významnou událostí je slavnost Kathintthára (též Kathina), při níž laici obřadně předávají mnichům roucho (''[[kathina (Buddh)#2|kathina<sup>2</sup>]]''). Jak se rozvolňoval vztah náboženské společnosti Théravádový buddhismus s Tygřím klášterem, dostaly se do centra náboženského života této společnosti kurzy meditace, meditační víkendy i delší pobyty, přednášky mnichů též jiné než thajské lesní tradice, série takových přednášek a mediatcí apod. Tyto aktivity se konají mimo Tygří klášter. Vedou je mniši thajské lesní tradice ze zahraničí nebo český mnich této tradice ''adžán'' Gavésakó (Jakub Bartovský, *1975), ale i théravádoví mniši, kteří v této tradici nebyli zasvěceni: Ashin Ottama (Pavel Smrčka, *1947) nebo ''bhante'' Dhammadipa (Tomáš Petr Gutman, *1949).
 == Historie a organizace théravádového buddhismu v České republice ==

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 </div>
-Náboženská společnost Théravádový buddhismus se roku 2018 stala druhou buddhistickou náboženskou společností registrovanou Ministerstvem kultury České republiky a první společností, hlásící se k tradici ''théravády''. Neregistrovaných théravádových společenství ovšem působí v české společnosti více; kromě toho zde stabilně vyučuje několik théravádových mnichů a mnišek jak českého, tak zahraničního původu. Náboženská společnost Théravádový buddhismus zpočátku reprezentovala specifickou část théravádového buddhismu, tzv. tradici lesních mnichů. Brzy po svém vzniku ale rozšířila svůj zájem a v současnosti (2020) se orientuje již na širší spektrum théravádových učitelů a vyvíjí v rámci théravádového buddhismu širší škálu aktivit.
+Náboženská společnost Théravádový buddhismus se roku 2018 stala druhou buddhistickou náboženskou společností registrovanou Ministerstvem kultury České republiky a první společností, hlásící se k tradici ''[[théraváda (Buddh)|théravády]]''. Neregistrovaných théravádových společenství ovšem působí v české společnosti více; kromě toho zde stabilně vyučuje několik théravádových [[mnich (Buddh)|mnichů]] a mnišek jak českého, tak zahraničního původu. Náboženská společnost Théravádový buddhismus zpočátku reprezentovala specifickou část théravádového buddhismu, tzv. tradici lesních mnichů. Brzy po svém vzniku ale rozšířila svůj zájem a v současnosti (2020) se orientuje již na širší spektrum théravádových učitelů a vyvíjí v rámci théravádového buddhismu širší škálu aktivit.
 == Historie théravádového buddhismu v tradici lesních mnichů ==
-Théravádový buddhismus je jednou z hlavních větví buddhismu; západní věda zpravidla označuje za další dvě hlavní větve ''mahájánový'' a ''vadžrajánový'' buddhismus. Výraz ''théraváda'', převzatý z jazyka páli, má význam „cesta starších“, čímž se rozumí nauka starších mnichů (''thérů''). Stoupenci této buddhistické tradice mají za to, že na rozdíl od inovativních mahájánových a vadžrajánových škol má théravádový buddhismus nejblíže k původní podobě učení a praxe Siddhatthy Gótamy, zvaného Buddha, který žil asi v letech 563–483 př. Kr., podle théravádové tradice 623–543 př. Kr. Ve shodě s akademickými buddhology předpokládají, že toto učení i pravidla mnišské kázně jsou nejvíce zachovány v kanonickém souboru textů zvaném Tipitaka (ve významu „Trojí koš“), který vznikl patrně ve 3. století před naším letopočtem a dochoval se v jazyce páli.
+Théravádový buddhismus je jednou z hlavních větví buddhismu; západní věda zpravidla označuje za další dvě hlavní větve ''[[mahájána (Buddh)|mahájánový]]'' a ''[[vadžrajána (Buddh)|vadžrajánový]]'' buddhismus. Výraz ''théraváda'', převzatý z jazyka páli, má význam „cesta starších“, čímž se rozumí nauka starších mnichů (''thérů''). Stoupenci této buddhistické tradice mají za to, že na rozdíl od inovativních mahájánových a vadžrajánových škol má théravádový buddhismus nejblíže k původní podobě učení a praxe Siddhatthy Gótamy, zvaného Buddha, který žil asi v letech 563–483 př. Kr., podle théravádové tradice 623–543 př. Kr. Ve shodě s akademickými buddhology předpokládají, že toto učení i pravidla mnišské kázně jsou nejvíce zachovány v kanonickém souboru textů zvaném [[Tripitaka (Buddh)|Tipitaka]] (ve významu „Trojí koš“), který vznikl patrně ve 3. století před naším letopočtem a dochoval se v jazyce páli.
-Pro théravádový buddhismus je typické úzké spojení mnichů s laiky. Mniši musejí především dodržovat pravidla řádového života (jichž je 227), dále pak vyučovat laiky a jejich děti buddhistické nauce, praxi a morálce, a i dalšími způsoby konat v jejich prospěch. Laici naproti tomu mnišské komunity podporují materiálně, a mniši a mnišky jsou tedy na laicích závislí. Kláštery jsou v oblastech rozšíření théravádového buddhismu nezbytnými centry náboženského života, ale i vzdělávání a sociální pomoci. V této tradiční podobě je théravádový buddhismus rozšířen na Šrí Lance, v Thajsku, Barmě (Myanmaru), Kambodži, Laosu a velmi okrajově ve Vietnamu. Na Západě je théravádový buddhismus obvykle vyučován a praktikován v meditačních centrech, která mniši a mnišky pouze příležitostně navštěvují. Ovšem i v západních zemích bylo již založeno několik klášterů se záměrem, aby náboženský život západních théravádových buddhistů byl co nejpodobnější ideálu, odvozenému z předpokládaného Buddhova života a z kánonu Tipitaka.
+Pro théravádový buddhismus je typické úzké spojení mnichů s laiky. [[mnich (Buddh)|Mniši]] musejí především dodržovat pravidla řádového života (jichž je 227), dále pak vyučovat laiky a jejich děti buddhistické nauce, praxi a morálce, a i dalšími způsoby konat v jejich prospěch. Laici naproti tomu mnišské komunity podporují materiálně, a mniši a mnišky jsou tedy na laicích závislí. [[klášter (Buddh)|Kláštery]] jsou v oblastech rozšíření théravádového buddhismu nezbytnými centry náboženského života, ale i vzdělávání a sociální pomoci. V této tradiční podobě je théravádový buddhismus rozšířen na Šrí Lance, v Thajsku, Barmě (Myanmaru), Kambodži, Laosu a velmi okrajově ve Vietnamu. Na Západě je théravádový buddhismus obvykle vyučován a praktikován v meditačních centrech, která mniši a mnišky pouze příležitostně navštěvují. Ovšem i v západních zemích bylo již založeno několik klášterů se záměrem, aby náboženský život západních théravádových buddhistů byl co nejpodobnější ideálu, odvozenému z předpokládaného [[Buddha (Buddh)|Buddhova]] života a z kánonu [[Tripitaka (Buddh)|Tipitaka]].
 V tradičních zemích théravádového buddhismu se v posledních letech projevuje touha žen po mnišském životě. Svůj záměr vytvořit ženské kláštery tyto ženy opírají o tradici, podle níž Buddha existenci ženského mnišství povolil, i když mnišky v náboženských ohledech zcela podřídil mnichům. V další théravádové tradici ovšem nejsou ženské kláštery povoleny. Zatímco nově vznikající komunity mnišek jsou v těchto zemích okrajovým a velmi kontroverzním jevem, ve svobodných poměrech Západu mnišky běžně působí, ačkoli oprávněnost jejich působení je též široce diskutována. Náboženská společnost Théravádový buddhismus tuto diskusi reflektuje ve svém Základním dokumentu a nevylučuje, že by v budoucnu mohla vznik ženského kláštera iniciovat.

@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 === Počet věřících ===
-Náboženská společnost Théradávový buddhismus byla registrována teprve po posledním sčítání lidu (2011) a počet svých praktikujících či věřících sama neudává. K buddhismu bez bližšího určení se v rámci uvedeného sčítání lidu přihlásilo 2 617 osob (vedle toho byla samostatně sčítána tehdy již registrovaná náboženská společnost [[Buddhismus Diamantové cesty|Buddhismus Diamantové cesty]]), nejčastěji v Praze a v Brně. Jen část z nich však zřejmě byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou.
+Náboženská společnost Théradávový buddhismus byla registrována teprve po sčítání lidu v roce 2011 a počet svých praktikujících či věřících sama neudává. K buddhismu bez bližšího určení se v rámci uvedeného sčítání lidu přihlásilo 2 617 osob (vedle toho byla samostatně sčítána tehdy již registrovaná náboženská společnost [[Buddhismus Diamantové cesty|Buddhismus Diamantové cesty]]), nejčastěji v Praze a v Brně. Jen část z nich však zřejmě byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou. Podle sčítání lidu z roku 2021 se k této náboženské společnosti přihlásilo 54 osob.
 == Literatura ==

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:40
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 65: / Řádek 65: @@
 Oficiální internetové stránky: https://www.sasana.cz/<br />
-[http://www3.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=14125&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
+[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/CNS/detail_cns.aspx?id_subj=14125&str_zpet=Seznam_CNS.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR
 ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

← Starší verze	Verze z 11. 12. 2021, 10:43
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 </div>
-Náboženská společnost Théravádový buddhismus se roku 2018 stala druhou buddhistickou náboženskou společností registrovanou Ministerstvem kultury České republiky a první společností, hlásící se k tradici théravády. Neregistrovaných théravádových společenství ovšem působí v české společnosti více; kromě toho zde stabilně vyučuje několik théravádových mnichů a mnišek jak českého, tak zahraničního původu. Náboženská společnost Théravádový buddhismus zpočátku reprezentovala specifickou část théravádového buddhismu, tzv. tradici lesních mnichů. Brzy po svém vzniku ale rozšířila svůj zájem a v současnosti (2020) se orientuje již na širší spektrum théravádových učitelů a vyvíjí v rámci théravádového buddhismu širší škálu aktivit.
+Náboženská společnost Théravádový buddhismus se roku 2018 stala druhou buddhistickou náboženskou společností registrovanou Ministerstvem kultury České republiky a první společností, hlásící se k tradici ''théravády''. Neregistrovaných théravádových společenství ovšem působí v české společnosti více; kromě toho zde stabilně vyučuje několik théravádových mnichů a mnišek jak českého, tak zahraničního původu. Náboženská společnost Théravádový buddhismus zpočátku reprezentovala specifickou část théravádového buddhismu, tzv. tradici lesních mnichů. Brzy po svém vzniku ale rozšířila svůj zájem a v současnosti (2020) se orientuje již na širší spektrum théravádových učitelů a vyvíjí v rámci théravádového buddhismu širší škálu aktivit.
 == Historie théravádového buddhismu v tradici lesních mnichů ==
-Théravádový buddhismus je jednou z hlavních větví buddhismu; západní věda zpravidla označuje za další dvě hlavní větve mahájánový a vadžrajánový buddhismus. Výraz théraváda, převzatý z jazyka páli, má význam „cesta starších“, čímž se rozumí nauka starších mnichů (''thérů''). Stoupenci této buddhistické tradice mají za to, že na rozdíl od inovativních mahájánových a vadžrajánových škol má théravádový buddhismus nejblíže k původní podobě učení a praxe Siddhatthy Gótamy, zvaného Buddha, který žil asi v letech 563–483 př. Kr., podle théravádové tradice 623–543 př. Kr. Ve shodě s akademickými buddhology předpokládají, že toto učení i pravidla mnišské kázně jsou nejvíce zachovány v kanonickém souboru textů zvaném Tipitaka (ve významu „Trojí koš“), který vznikl patrně ve 3. století před naším letopočtem a dochoval se v jazyce páli.
+Théravádový buddhismus je jednou z hlavních větví buddhismu; západní věda zpravidla označuje za další dvě hlavní větve ''mahájánový'' a ''vadžrajánový'' buddhismus. Výraz ''théraváda'', převzatý z jazyka páli, má význam „cesta starších“, čímž se rozumí nauka starších mnichů (''thérů''). Stoupenci této buddhistické tradice mají za to, že na rozdíl od inovativních mahájánových a vadžrajánových škol má théravádový buddhismus nejblíže k původní podobě učení a praxe Siddhatthy Gótamy, zvaného Buddha, který žil asi v letech 563–483 př. Kr., podle théravádové tradice 623–543 př. Kr. Ve shodě s akademickými buddhology předpokládají, že toto učení i pravidla mnišské kázně jsou nejvíce zachovány v kanonickém souboru textů zvaném Tipitaka (ve významu „Trojí koš“), který vznikl patrně ve 3. století před naším letopočtem a dochoval se v jazyce páli.
 Pro théravádový buddhismus je typické úzké spojení mnichů s laiky. Mniši musejí především dodržovat pravidla řádového života (jichž je 227), dále pak vyučovat laiky a jejich děti buddhistické nauce, praxi a morálce, a i dalšími způsoby konat v jejich prospěch. Laici naproti tomu mnišské komunity podporují materiálně, a mniši a mnišky jsou tedy na laicích závislí. Kláštery jsou v oblastech rozšíření théravádového buddhismu nezbytnými centry náboženského života, ale i vzdělávání a sociální pomoci. V této tradiční podobě je théravádový buddhismus rozšířen na Šrí Lance, v Thajsku, Barmě (Myanmaru), Kambodži, Laosu a velmi okrajově ve Vietnamu. Na Západě je théravádový buddhismus obvykle vyučován a praktikován v meditačních centrech, která mniši a mnišky pouze příležitostně navštěvují. Ovšem i v západních zemích bylo již založeno několik klášterů se záměrem, aby náboženský život západních théravádových buddhistů byl co nejpodobnější ideálu, odvozenému z předpokládaného Buddhova života a z kánonu Tipitaka.
@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
 V tradičních zemích théravádového buddhismu se v posledních letech projevuje touha žen po mnišském životě. Svůj záměr vytvořit ženské kláštery tyto ženy opírají o tradici, podle níž Buddha existenci ženského mnišství povolil, i když mnišky v náboženských ohledech zcela podřídil mnichům. V další théravádové tradici ovšem nejsou ženské kláštery povoleny. Zatímco nově vznikající komunity mnišek jsou v těchto zemích okrajovým a velmi kontroverzním jevem, ve svobodných poměrech Západu mnišky běžně působí, ačkoli oprávněnost jejich působení je též široce diskutována. Náboženská společnost Théravádový buddhismus tuto diskusi reflektuje ve svém Základním dokumentu a nevylučuje, že by v budoucnu mohla vznik ženského kláštera iniciovat.
-V širokém rámci théravádového buddhismu, tradičně žitého v oblastech dnešních výše jmenovaných států Východu, postupně vzniklo několik mnišských řádů, a to na základě různé interpretace mnišských řádových pravidel. Jeden z těchto řádů, dhamajuttika-nikája, vznikl roku 1833 díky reformnímu úsilí thajského prince Mongkuta (1804–1868), který byl roku 1851 korunován králem Ramou IV. Mnichy řádu dhamajuttika-nikája byli později také zakladatelé takzvané thajské lesní tradice adžán Sao Kantasíló (1861–1941) a adžán Man Bhúridattó (1870–1949). Na počátku této tradice stála touha těchto mnichů po autentičtějším mnišském životě vedeném způsobem co nejvíce odpovídajícím Buddhovým nárokům. Thajský výraz ''adžán'' ve významu „učitel“ je titulem staršího mnicha (''théry''). Výraz „lesní“ v názvu tradice odkazuje jednak na významné momenty legendárního Buddhova života, jednak na oddělení od většinového thajského buddhismu, spjatého s královskou rodinou a podezřelého z poklesu mnišské kázně, a konečně i na asketický mnišský způsob života, věrný původnímu mnišskému ideálu. Právě k řádu dhamajuttika-nikája a k thajské lesní tradici se náboženská společnost Théravádový buddhismus výslovně přihlásila ve svém Základním dokumentu, předloženém na počátku jejího registračního procesu.
+V širokém rámci théravádového buddhismu, tradičně žitého v oblastech dnešních výše jmenovaných států Východu, postupně vzniklo několik mnišských řádů, a to na základě různé interpretace mnišských řádových pravidel. Jeden z těchto řádů, ''dhamajuttika-nikája'', vznikl roku 1833 díky reformnímu úsilí thajského prince Mongkuta (1804–1868), který byl roku 1851 korunován králem Ramou IV. Mnichy řádu ''dhamajuttika-nikája'' byli později také zakladatelé takzvané thajské lesní tradice ''adžán'' Sao Kantasíló (1861–1941) a ''adžán'' Man Bhúridattó (1870–1949). Na počátku této tradice stála touha těchto mnichů po autentičtějším mnišském životě vedeném způsobem co nejvíce odpovídajícím Buddhovým nárokům. Thajský výraz ''adžán'' ve významu „učitel“ je titulem staršího mnicha (''théry''). Výraz „lesní“ v názvu tradice odkazuje jednak na významné momenty legendárního Buddhova života, jednak na oddělení od většinového thajského buddhismu, spjatého s královskou rodinou a podezřelého z poklesu mnišské kázně, a konečně i na asketický mnišský způsob života, věrný původnímu mnišskému ideálu. Právě k řádu dhamajuttika-nikája a k thajské lesní tradici se náboženská společnost Théravádový buddhismus výslovně přihlásila ve svém Základním dokumentu, předloženém na počátku jejího registračního procesu.
-Žákem adžána Mana a významným nositelem lesní tradice v další generaci byl adžán Čá Subható (1918–1992), obvykle známý jen jako adžán Čá. Jako duchovní učitel a zakladatel klášterů se stal významnou osobností v Thajsku, a zvláště po svých návštěvách Evropy a Spojených států získal i řadu příznivců ze západních zemí. Do kláštera Wat Pah Pong, který adžán Čá roku 1954 založil a jehož byl představeným, přišel roku 1967 Američan Robert Jackman (*1934), patrně první západní mnich v této tradici. Pro další mnichy ze Západu, jichž stále přibývalo, založil adžán Čá roku 1975 klášter Wat Pah Nanachat a Robert Jackman se již jako adžán Sumédhó stal jeho představeným. Od roku 1979 začaly vznikat kláštery této tradice i na Západě. Představeným prvního z nich, který tohoto roku vznikl v obci Chithurst ve Velké Británii, se stal právě adžán Sumédhó. Další kláštery byly zřizovány ve Velké Británii (především klášter Amaravati u Londýna, založený roku 1984 též adžánem Sumédhóem), ale i v Austrálii, Itálii, na Novém Zélandě a ve Švýcarsku. Prostřednictvím misijní činnosti adžána Čáa a adžána Sumédhóa se tak thajský théravádový buddhismus lesní tradice postupně na Západě etabloval. Také thajský mnich Phrapalad Sunthon Sophap (pra Auen), první předseda náboženské společnosti Théravádový buddhismus, je žákem adžána Čáa.
+Žákem adžána Mana a významným nositelem lesní tradice v další generaci byl adžán Čá Subható (1918–1992), obvykle známý jen jako adžán Čá. Jako duchovní učitel a zakladatel klášterů se stal významnou osobností v Thajsku, a zvláště po svých návštěvách Evropy a Spojených států získal i řadu příznivců ze západních zemí. Do kláštera Wat Pah Pong, který adžán Čá roku 1954 založil a jehož byl představeným, přišel roku 1967 Američan Robert Jackman (*1934), patrně první západní mnich v této tradici. Pro další mnichy ze Západu, jichž stále přibývalo, založil adžán Čá roku 1975 klášter Wat Pah Nanachat a Robert Jackman se již jako adžán Sumédhó stal jeho představeným. Od roku 1979 začaly vznikat kláštery této tradice i na Západě. Představeným prvního z nich, který tohoto roku vznikl v obci Chithurst ve Velké Británii, se stal právě ''adžán'' Sumédhó. Další kláštery byly zřizovány ve Velké Británii (především klášter Amaravati u Londýna, založený roku 1984 též ''adžánem'' Sumédhóem), ale i v Austrálii, Itálii, na Novém Zélandě a ve Švýcarsku. Prostřednictvím misijní činnosti ''adžána'' Čáa a ''adžána'' Sumédhóa se tak thajský théravádový buddhismus lesní tradice postupně na Západě etabloval. Také thajský mnich Phrapalad Sunthon Sophap (pra Auen), první předseda náboženské společnosti Théravádový buddhismus, je žákem ''adžána'' Čáa.
-Jak je řečeno již výše, v samém závěru registračního procesu se ovšem vztah náboženské společnosti Théravádový buddhismus k tradici lesních mnichů uvolnil. Poslední přijatá verze Základního dokumentu z 21. května 2018 o vazbě na dhamajuttika-nikáju již nehovoří.
+Jak je řečeno již výše, v samém závěru registračního procesu se ovšem vztah náboženské společnosti Théravádový buddhismus k tradici lesních mnichů uvolnil. Poslední přijatá verze Základního dokumentu z 21. května 2018 o vazbě na ''dhamajuttika-nikáju'' již nehovoří.
 == Religionistická charakteristika společenství Théravádový buddhismus ==
@@ Řádek 29: / Řádek 29: @@
 Buddhistou (v nábožensky pluralitních společnostech) nebo mnichem (v buddhistických společnostech) se člověk tradičně stává obřadem přijetí Trojího útočiště nebo též Tří klenotů. Jeho jádrem je vyznání, že dotyčný nachází své útočiště v Buddhovi, v jeho učení (''dhamma'') a ve společenství jeho následovníků (''sanga''). Společenství mu poskytuje nejen naukové a etické zakotvení (především prostřednictvím vyučování ze strany mnichů), ale i účast na obřadech a znalost meditačních technik, které pak rozvíjí individuálně nebo při společných aktivitách.
-Zpočátku se členové náboženské společnosti Théravádový buddhismus shromažďovali v Tygřím klášteře v Kolodějích nad Lužnicí, kde pobývali thajští mniši lesní tradice. Tam se konala mnišská vyučování laiků a ostatní duchovní služby, například veřejně přístupné meditace, recitace manter, požehnání po darování jídla a další obřady. Podobně jako v celém théravádovém buddhismu jsou nejčastějšími aktivitami meditace všímavosti či vhledu (''vipassaná'') a meditace laskavosti (''mettá''). Zvláštními příležitostmi pro setkání členů náboženské společnosti jsou svátky a slavnosti. Hlavní svátky jsou tři: Vésákha (svátek narození Buddhy, jeho probuzení a vstupu do ''parinibbány''), Mághá púdžá (Den buddhistické obce – ''sanghy'') a Asalha púdža (Den buddhistické nauky – ''dhammy''). Další významnou událostí je slavnost Kathintthára (též Kathina), při níž laici obřadně předávají mnichům roucho (''kathina''). Jak se rozvolňoval vztah náboženské společnosti Théravádový buddhismus s Tygřím klášterem, dostaly se do centra náboženského života této společnosti kurzy meditace, meditační víkendy i delší pobyty, přednášky mnichů též jiné než thajské lesní tradice, série takových přednášek a mediatcí apod. Tyto aktivity se konají mimo Tygří klášter. Vedou je mniši thajské lesní tradice ze zahraničí nebo český mnich této tradice adžán Gavésakó (Jakub Bartovský, *1975), ale i théravádoví mniši, kteří v této tradici nebyli zasvěceni: Ashin Ottama (Pavel Smrčka, *1947) nebo bhante Dhammadipa (Tomáš Petr Gutman, *1949).
+Zpočátku se členové náboženské společnosti Théravádový buddhismus shromažďovali v Tygřím klášteře v Kolodějích nad Lužnicí, kde pobývali thajští mniši lesní tradice. Tam se konala mnišská vyučování laiků a ostatní duchovní služby, například veřejně přístupné meditace, recitace manter, požehnání po darování jídla a další obřady. Podobně jako v celém théravádovém buddhismu jsou nejčastějšími aktivitami meditace všímavosti či vhledu (''vipassaná'') a meditace laskavosti (''mettá''). Zvláštními příležitostmi pro setkání členů náboženské společnosti jsou svátky a slavnosti. Hlavní svátky jsou tři: Vésákha (svátek narození Buddhy, jeho probuzení a vstupu do ''parinibbány''), Mághá púdžá (Den buddhistické obce – ''sanghy'') a Asalha púdža (Den buddhistické nauky – ''dhammy''). Další významnou událostí je slavnost Kathintthára (též Kathina), při níž laici obřadně předávají mnichům roucho (''kathina''). Jak se rozvolňoval vztah náboženské společnosti Théravádový buddhismus s Tygřím klášterem, dostaly se do centra náboženského života této společnosti kurzy meditace, meditační víkendy i delší pobyty, přednášky mnichů též jiné než thajské lesní tradice, série takových přednášek a mediatcí apod. Tyto aktivity se konají mimo Tygří klášter. Vedou je mniši thajské lesní tradice ze zahraničí nebo český mnich této tradice ''adžán'' Gavésakó (Jakub Bartovský, *1975), ale i théravádoví mniši, kteří v této tradici nebyli zasvěceni: Ashin Ottama (Pavel Smrčka, *1947) nebo ''bhante'' Dhammadipa (Tomáš Petr Gutman, *1949).
 == Historie a organizace théravádového buddhismu v České republice ==
-První česká skupina inspirovaná thajskou lesní tradicí v linii adžána Čáa a adžána Su-médhóa vznikla již před rokem 1989 kolem Libora Válka a ve svobodných poměrech působí od roku 1991 veřejně pod jménem Přátelé Dhammy. Toto společenství se podílí na vydávání kanonických textů théravádového buddhismu i textů thajské lesní tradice a několikrát se stalo hostitelem mnichů přijíždějících z ciziny. Vyšel z něj také bhikkhu Gavésakó, první český mnich zasvěcený adžánem Sumédhóem v thajské lesní tradici.
+První česká skupina inspirovaná thajskou lesní tradicí v linii ''adžána'' Čáa a ''adžána'' Su-médhóa vznikla již před rokem 1989 kolem Libora Válka a ve svobodných poměrech působí od roku 1991 veřejně pod jménem Přátelé Dhammy. Toto společenství se podílí na vydávání kanonických textů théravádového buddhismu i textů thajské lesní tradice a několikrát se stalo hostitelem mnichů přijíždějících z ciziny. Vyšel z něj také bhikkhu Gavésakó, první český mnich zasvěcený ''adžánem'' Sumédhóem v thajské lesní tradici.
 Ačkoliv tato tradice tedy byla v české společnosti přítomna (byť okrajově), thajští mniši, kteří roku 2014 přišli do České republiky z kláštera Wat Pa Luangta Bua, nebyli zpočátku s českými buddhisty v kontaktu. Lesní klášter Wat Pa Luangta Bua se nachází v provincii Kančanaburi severozápadně od thajského hlavního města Bangkoku a je díky chovatelství tygrů znám jako Tygří chrám. Představený tohoto kláštera, Phra Wisutthisarathen (*1950), zjednal roku 2013 koupi bývalého šlechtického sídla v Kolodějích nad Lužnicí za účelem založení pobočky svého kláštera. Vlastnictví sídla bylo roku 2015 převedeno do Nadace Pra Wisutthikuampi, kterou Phra Wisutthisarathenem založil. Stal se předsedou správní rady Nadace a též čestným členem rady starších náboženské společnosti Théravádový buddhismus.
@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 === Počet věřících ===
-Náboženská společnost Théradávový buddhismus byla registrována teprve po posledním sčítání lidu (2011) a počet svých praktikujících či věřících sama neudává. K buddhismu bez bližšího určení se v rámci uvedeného sčítání lidu přihlásilo 2 617 osob (vedle toho byla samostatně sčítána tehdy již registrovaná náboženská společnost Buddhismus Diamantové cesty), nejčastěji v Praze a v Brně. Jen část z nich však zřejmě byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou.
+Náboženská společnost Théradávový buddhismus byla registrována teprve po posledním sčítání lidu (2011) a počet svých praktikujících či věřících sama neudává. K buddhismu bez bližšího určení se v rámci uvedeného sčítání lidu přihlásilo 2 617 osob (vedle toho byla samostatně sčítána tehdy již registrovaná náboženská společnost [[Buddhismus Diamantové cesty|Buddhismus Diamantové cesty]]), nejčastěji v Praze a v Brně. Jen část z nich však zřejmě byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou.
 == Literatura ==