imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:39Z

import CNO + Tibet

Nová stránka

= Vyskočil Ivan =
 <time datetime="1929-04-27">27. dubna 1929</time> v Praze
 <time datetime="2023-04-28">28. dubna 2023</time> v Praze

Dramatik, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Vyrůstal na pražském Spořilově, jeho etické postoje i smysl pro dramatickou imaginaci výrazně ovlivnily skautská výchova a atmosféra protektorátu. V roce 1948 maturoval na Akademickém gymnáziu, poté vystudoval herectví a režii na DAMU (dříve dramatická konzervatoř) a následně psychologii, pedagogiku a filosofii na Filosoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy (1952–57). Koncem padesátých let spolupracoval s Jiřím Suchým (* 1931) v Redutě, kde uvedli první text-appealy, z nichž se vyvinulo autorské divadlo kladoucí důraz na osobní výpověď. Roku 1958 spoluzaložil ''Divadlo Na zábradlí'', kde uvedl např. inscenace ''Faust, Markétka, služka a já'', ''Kdyby tisíc klarinetů'' či ''Smutné Vánoce''. V roce 1963 založil v Redutě tzv. Nedivadlo, formu autorsko-participačního jevištního projevu, který odmítal klasické divadelní konvence. V období tzv. normalizace nesměl oficiálně publikovat a s Nedivadlem vystupoval v kulturních domech mimo Prahu. V roce 1992 založil Katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU, kterou do roku 2003 vedl. Působil také v Akademickém senátu DAMU, Umělecké radě AMU a věnoval se individuálnímu pedagogickému vedení. Autor děl ''Malé hry'' (1967), ''Sbohem, Malý Alenáši'' (1990), ''Vždyť přece létat je snadné'' (1995) a ''Nedopovídky'' (2013). Výrazně přispěl k rozvoji netradiční dramatické pedagogiky, kde kladl důraz na autenticitu, otevřenost a tvůrčí svobodu. V devadesátých letech se úspěšně soudil kvůli neoprávněnému zařazení v seznamech spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti.

''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' 

[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]
[[Kategorie:CNO]]

Vyskočil Ivan - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet