arianismus (JKI-K) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:41Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:33Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:08:04Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:19Z

import JKI a Hind

Nová stránka

<div id="photo">[[Soubor:JKI_arianismus.jpg|upright=0.8|Druhý nikajský koncil. Odsouzení Areia v přítomnosti patriarchy a císaře (iluminace menologia Basileia II., 10. stol.)]]</div><span id="entry">arianismus</span> Učení alexandrijského kněze Areia (260-336). Areiovou interpretací vztahu mezi Otcem a Synem v božské [[Trojice (JKI-K)|Trojici]] vrcholí pokus teologie 3. stol. vyložit kř. Trojici fil. kategoriemi novoplatonismu ([[Órigenes (JKI-K)|Órigenés]]). Bůh Otec je pro Areia jediný, věčný, nezrozený počátek všeho. Syn jako [[logos (JKI-K)|Logos]] z něho zrozený představuje mezistupeň mezi Bohem a stvořením; je především universálním kosmickým prostředníkem, a to i při svém vtělení (kenósis), chápaném jako součást vývoje universa. Účast na božství získává Syn na základě své svobody obrácené k dobru a Bohem od počátku předvídané. – Nepokoje vyvolané Areiovým učením se rozhodl císař [[Konstantin I. Veliký (JKI-K)|Konstantin I.]] řešit svoláním ekum. [[koncil (JKI-K)|koncilu]] do Nikaje (325), který pro popis vztahu Syna k Otci prosadil výraz homoúsios (řec. téže podstaty, soupodstatný). Areios byl uvržen do klatby a odsouzen k exilu. Vých. teologové blízcí a. ([[Eusebios z Kaisareje (JKI-K)|Eusebios z Kaisareje]], Eusebios z Nikomédie) viděli ve výrazu homoúsios nebezpečí, že jednota božské podstaty (hypostaze) pohltí rozdíl božských osob; většina z nich nebyla ochotna přistoupit na nikajskou formulaci a vznikaly i terminologické neshody: záp. teologové v návaznosti na [[Tertullian (JKI-K)|Tertulliana]] hovořili o jediné božské podstatě (hypostazi); vých. teologové vycházející z Origena trvali na třech božských hypostazích. Synody v Rimini (359), Seleukii (360) a Konstantinopoli (360) stavěly proti nikajskému homoúsios (Syn je téže podstaty s Otcem) umírněnou ariánskou formulaci homoios (řec. podobný). Zároveň se ovšem vymezují proti novoarianismu, jak jej s užitím aristotelské logiky rozvinuli Aetios z Antiocheje (z. 366) a jeho žák Eunomios (z. 392): Co se nazývá různými jmény, je svou podstatou rozdílné, a naopak, tzn. označení nezrozený (Otec) a zrozený (Syn) prozrazují různou podstatu. Otec nesdílí se Synem podstatu, nýbrž jen tvůrčí moc, Duch není božské povahy.

Koncem 4. stol. dochází k terminologickému dorozumění mezi vých. a záp. teology. Zejm. třem velkým teologům Basiliovi Velikému, Řehořovi z Nyssy a Řehořovi z Nazianzu ([[kappadocká škola (JKI-K)|kappadocká škola]], [[patristika (JKI-K)|patristika]]) se podařilo nalézt vhodnou formulaci pro popis božské Trojice („jediná podstata ve třech hypostazích čili osobách“; řec. mia úsia – treis hypostaseis; lat. una substantia – tres personae), slučitelnou s tertullianskou i órigenovskou tradicí. Zároveň se tím vyvrátilo učení části ariánských teologů popírajících božství [[Duch svatý (JKI-K)|Ducha sv.]] („pneumatomachové“). Ekum. koncil v Konstantinopoli (381) potvrdil kappadocké řešení a následné edikty císaře Theodosia zakázaly ariánství jakéhokoli typu. Na Západě byl umírněný a. vlivný zejm. v sev. Itálii (do 374) a v Illýrii (do 381), svým strohým biblismem však málo připomínal vých. novoplatonské ariánské spekulace. Pozdní květ vydal a. díky Vulfilově misii mezi germánskými kmeny (4. stol.), které teprve během 6. a 7. stol. přijaly řím. křesťanství.

<span class="section_title">Viz též:</span> [[nikajsko-konstantinopolské vyznání víry (JKI-K)|nikajsko-konstantinopolské vyznání víry]]

''[[:Kategorie:Aut: Karfíková Lenka|Lenka Karfíková]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Karfíková Lenka]]
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 Koncem 4. stol. dochází k terminologickému dorozumění mezi vých. a záp. teology. Zejm. třem velkým teologům Basiliovi Velikému, Řehořovi z Nyssy a Řehořovi z Nazianzu ([[kappadocká škola (JKI-K)|kappadocká škola]], [[patristika (JKI-K)|patristika]]) se podařilo nalézt vhodnou formulaci pro popis božské Trojice („jediná podstata ve třech hypostazích čili osobách“; řec. mia úsia – treis hypostaseis; lat. una substantia – tres personae), slučitelnou s tertullianskou i órigenovskou tradicí. Zároveň se tím vyvrátilo učení části ariánských teologů popírajících božství [[Duch svatý (JKI-K)|Ducha sv.]] („pneumatomachové“). Ekum. koncil v Konstantinopoli (381) potvrdil kappadocké řešení a následné edikty císaře Theodosia zakázaly ariánství jakéhokoli typu. Na Západě byl umírněný a. vlivný zejm. v sev. Itálii (do 374) a v Illýrii (do 381), svým strohým biblismem však málo připomínal vých. novoplatonské ariánské spekulace. Pozdní květ vydal a. díky Vulfilově misii mezi germánskými kmeny (4. stol.), které teprve během 6. a 7. stol. přijaly řím. křesťanství.
 ''[[:Kategorie:Aut: Karfíková Lenka|Lenka Karfíková]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Karfíková Lenka]]
 [[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:08
(Žádný rozdíl)