imported>ZRN: přidán Slovník islámu

2024-11-14T14:49:34Z

přidán Slovník islámu

Nová stránka

<span id="entry">askeze</span> (''zuhd'') – život odříkavý. Mezi muslimy byla rozšířena především v těch nejranějších dobách islámu. Mnozí odborníci soudí, že zárodky [[súfismus (Islam)|súfismu]] (islámské mystiky) musíme hledat právě v tomto prostředí. [[prorokové a profécie (Islam)|Prorok]] [[Muhammad (Islam)|Muhammad]] sám byl v této věci umírněný a opakovaně varoval před „přeháněním v náboženství“, i když na druhou stranu dokázal náležitě ocenit projevy horoucí víry (''[[imán (Islam)|ímán]]'') některých svých druhů. Mezi nimi svou náboženskou horlivostí vynikali zejména Abú Dharr al-Ghifárí, Salmán al-Fárisí, Bahlúl, Hudahajfa a další. Tito současníci Prorokovi (''sahába, asháb'') se vyznačovali jistými povahovými rysy, které byly pro postoje tehdejších „protoasketů“ zcela typické.

První z nich představovalo odvracení se od pozemského světa (''ad-dunjá''). Věřící se obracel k životu po [[smrt a pohřební obřady (Islam)|smrti]] a své pozemské bytí chápal jen jako dočasné mezidobí plné strádání. V těchto postojích byl utvrzován i reálnou politickou situací své doby. Moci se chopila ummajovská dynastie považovaná většinou těchto asketů za uzurpátorskou. Světský způsob jejich vlády (''mulk'') tak ostře kontrastoval s politikou prvních čtyř [[chalífa (Islam)|chalífů]] „vedených správnou cestou“. Proto není divu, že asketové se stavěli do opozice režimu, nebo – lépe řečeno – svůj nesouhlas se stávající situací dávali najevo stažením se do vlastního nitra. Koneckonců [[Korán (Islam)|Korán]] i ''[[sunna (Islam)|sunna]]'' jsou plné výzev ke zbožnosti a pokání věřících, „... které se nemine odměnou.“

Raná askeze měla povahu praktického životního stylu. Nikdo z jejích stoupenců se nesnažil cokoliv na ní teoreticky rozpracovávat nebo zdůvodňovat. Soustřeďovali se na naplňování etických imperativů ([[etika (Islam)|etika]]), jako byly prostota oděvu i příbytku, omezování se v [[jídlo a pití (Islam)|jídle]] i pití a život v klidu i rozjímání a především v ústraní a často též o samotě (''chalwa''). Obzvlášť silně prožívali pocity vlastní hříšnosti a nutnost absolutního odevzdání se do vůle Boží. Jeho přízně se snažili dosáhnout nadstandardními modlitbami (''salawát an-nawáfil'') a výrazy zbožnosti i ''[[dhikr (Islam)|dhikrem]]'' – vzýváním [[Překrásná jména Boží (Islam)|Překrásných jmen Božích]]. Často se objevují i flagelantské praktiky. Co je zajímavé a na co v pozdější době narážíme spíše jen okrajově, je poměrně častý výskyt celibátu v této epoše – a to přesto, že postoje muslimských autorit k tomuto fenoménu byly a dodnes jsou jednoznačně záporné ([[sexualita (Islam)|sexualita]]). Konečně nesmíme zde opomenout výrazné poustevnické tendence, které život mnoha těchto asketů provázely.

Hlavním motivem veškerého jejich počínání byl strach, strach z posmrtných trestů a utrpení, strach z ohně pekelného (''nár''). [[Korán (Islam)|Korán]] hlavně v raných mekkánských súrách obsahuje velmi působivá eschatologická líčení ([[eschatologie (Islam)|eschatologie]]), která silně působila na duše věřících. Strach z [[peklo (Islam)|pekla]] vedl věřícího ke snaze o očistu duší prostřednictvím sebezpytování (''mudžáhada'') a nejrůznějších duchovních cvičení (''rijáda''). Věřící tedy přistupoval ke svému Stvořiteli sváděn touhou po rajské odměně a děšen strachem z pekelných trestů. To byly hlavní pohnutky jeho konání. Až mnohem později se k nim připojuje třetí motivace, a tou byla láska (''mahabba'') – láska k Bohu bez jakýchkoliv postranních úmyslů a nikoliv v naději na posmrtnou odměnu. Právě tento zásadní prvek spolu s rozvíjením jednotlivých mystických konceptů byl patrně oním předělem, kde se čistá askeze mění v [[súfismus (Islam)|súfismus]].

<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
* Hillenbrand, Carole. ''Islám: Historie, současnost a perspektivy''. Přel. Jitka Jeníková. Praha: Paseka, 2017;
* Ostřanský, Bronislav. ''Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky: „Úradky Boží pro nápravu lidského království“ šajcha Muhjiddína ibn ʻArabího''. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2004;
* Ostřanský, Bronislav. ''Hledání skrytého pokladu: Antologie komentovaných překladů ze středověkého arabského súfijského písemnictví''. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2008;
* Kropáček, Luboš. ''Duchovní cesty islámu''. Praha: Vyšehrad, 2006;
* Kropáček, Luboš. ''Súfismus: Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad, 2008.

''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''

<span class="section_title">Viz též:</span> [[askeze (JKI-I)|askeze (JKI-I)]]<br />
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
[[Kategorie:Islám]]

askeze (Islam) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník islámu