imported>ZRN: přidán Slovník islámu

2024-11-14T14:49:34Z

přidán Slovník islámu

Nová stránka

<span id="entry">bektášíja</span> – jeden z nejvýznamnějších [[mystický řád (Islam)|mystických (súfijských) řádů]] (''taríqa''). V historii ([[dějiny (Islam)|dějiny]]) islámského světa sehrála zcela zásadní a nepřehlédnutelnou roli. Volně navazuje na bratrstvo založené tureckým mystickým básníkem Ahmadem Jasavím, ''jasavíji''. Řád samotný odvozuje svůj původ od polomytického tureckého [[světci (Islam)|světce]] ze 13. století Hadžiho Bektaše Veliho. Bektášíja byla v minulosti úzce provázaná s původně elitními sbory osmanského vojska, janičáry, kteří byli rekrutováni z odvedených dětí podmaněného křesťanského obyvatelstva (''devširme''), především na Balkáně. Spolu s janičárskými vojsky dosáhl řád svého největšího vlivu a moci, ale s jeho krvavým zničením sultánem Mahmutem II v roce 1826 utrpěl ránu, z níž se již nikdy pořádně nevzpamatoval, byť na konci 19. století zažívá jistou renesanci. Další neštěstí postihlo řád za republikánských reforem ve dvacátých letech minulého století, kdy byly v Turecku súfijské řády všeobecně zakázány. Tehdy se činnost bektášije jednak přesunula do podzemí (její členové se přitom maskovali zednářskými aktivitami, které byly tehdy v Turecku paradoxně povolené), jednak do zahraničí (nejvýznamnější středisky řádu se staly Albánie, Egypt a později vznikla významná centra též v USA).

Bektášíja si dodnes zachovala některé heretické rysy (''[[zandaqa (Islam)|zandaqa]]''), svědčící o stopách předislámských vlivů (''[[džáhilíja (Islam)|džáhilíja]]''), ale též o působení šíitském ([[šíʻa (Islam)|šíʻa]]), křesťanském aj ([[jinověrci (Islam)|jinověrci]]). Její členové zcela vědomě zanedbávají některé povinné muslimské rituály, dokonce i [[modlitba (Islam)|modlitby]], ovšem na druhou stranu vyzdvihují [[prorokové a profécie (Islam)|proroka]] [[Muhammad (Islam)|Muhammada]] a [[imám (Islam)|imáma]] ʻAlího takřka na roveň Bohu ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Svou úctou prokazovanou alíjovským imámům, smutečními slavnostmi za imáma Husajna (''[[taʻzíja (Islam)|taʻzíja]]'') a slavením ''nowrúzu'' (perský Nový rok) se velmi blíží šíi a některými prvky svého rituálu (mj. zpověď, obřadní přijímání chleba, vína a sýra) zase křesťanství. Bektášijští [[derviš (Islam)|derviši]] byli v minulosti zodpovědni za šíření takových „vymožeností“, jako byla kupříkladu káva či tabák (''[[bidʻa (Islam)|bidʻa]]''). Nejen proto byli zejména v podmaněných arabských oblastech Osmanské říše vnímáni jako spolky „tureckých“ kacířů. Bektášija vždy kladla velký důraz na iniciační roli duchovního vůdce (''[[šajch (Islam)|šajch]], baba'') i různé stupně zasvěcení. Přesto však svou členskou základnou vykazuje spíše charakteristiky převážně „lidového bratrstva“ (na rozdíl např. od intelektuálnější a elitářštější [[mevlevíja (Islam)|mevlevíje]]). V široké a spletité škále islámských mystických bratrstev bektášíja patřila a dosud patří k těm „méně umírněným“.

<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
* Korábečný, Martin. „Lidová bektášíja mezi Albánci: Lidové prvky v albánské bektášíji, mystickém řádu alevitů.“ ''Dingir'' 26, č. 1 (2023);
* Kropáček, Luboš. ''Súfismus: Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad, 2008;
* Peza, Kestrina. ''Řád bektášíja a další mystické řády u albánského obyvatelstva na Balkáně''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2021;
* Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. ''Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu''. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.

''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''

<span class="section_title">Viz též:</span> [[bektašíja (JKI-I)|bektašíja (JKI-I)]]<br />
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
[[Kategorie:Islám]]

bektášíja (Islam) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník islámu