bible (JKI-K) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:41Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:34Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:08:05Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:20Z

import JKI a Hind

Nová stránka

<div id="photo">[[Soubor:JKI_bible K.jpg|upright|Bible kralická, tzv. šestidílka (titulní list VI. dílu, 1601)]]</div><span id="entry">bible</span> (z řec. biblia – knihy) Soubor žid. a kř. liturg. textů, jinak též Písmo (svaté). – První část kř. b. je (s jiným pořadím knih) posvátným textem [[Žid (JKI-J)|Židů]]. Židé ji nazývají také Zákon, Proroci a Spisy, podle počátečních písmen hebr. označení těchto tří částí také Tenach. Zahrnují do ní od konce 1. stol. tyto spisy: Pět knih Mojžíšových, knihy Jozue, Soudců, dvě knihy Samuelovy, dvě Královské, proroctví Izajášovo, Jeremjášovo, Ezechielovo, dvanáct kratších prorockých knih (tzv. „malých proroků“), Žalmy, Přísloví, knihu Jóbovu, pět knih svátečních svitků (Rút, Píseň písní, Kazatel, Pláč Jeremjášův, Ester), proroctví Danielovo, knihy Ezdráše a Nehemjáše a dvě knihy Letopisů (Paralipomenon). V kř. b. se tato se Židy společná část nazývá Starý zákon (přesně Stará smlouva, protože „zákon“ znamenal dříve také smlouvu) a ve většině církví (kromě církví reformovaných) se k ní jako druhotný soubor (v římkat. církvi se říká deuterokanonické knihy, [[apokryf (JKI-K)|apokryf]]) řadí i knihy zahrnuté do řec. ([[Septuaginta (JKI-J)|Septuaginta]]) nebo lat. ([[Vulgáta (JKI-K)|Vulgáta]]) kánonu a některé jiné (v syrské, etiopské, arménské a koptské církvi).

První část b. byla psána hebrejsky (některé kratší oddíly aramejsky) a její písemná podoba vznikala od počátku 1. tis. př.n.l. až do konce 2. stol. př.n.l. Druhou, jen křesťany užívanou část b., [[Nový zákon (JKI-K)|Nový zákon]] (Novou smlouvu), tvoří výběr z nejstarší kř. literatury (prvních dvou století n.l.). Jejím základem jsou čtyři [[evangelium (JKI-K)|evangelia]], následuje kniha Skutků apoštolských a po ní 14 epištol Pavlových, z nichž epištola Židům byla Pavlovi připsána dodatečně a jiné (např. 1-2 Tm a Tt – tzv. pastorální epištoly) byly psány jeho žáky; jde vlastně o kanonické pseudepigrafy ([[apokryf (JKI-K)|apokryf]]). Následuje sedm obecných epištol (Jakubova, dvě Petrovy, tři Janovy a Judova) a poslední knihou je Zjevení Janovo ([[apokalypsa (JKI-K)|apokalypsa]]). Všechny spisy Nového zákona byly psány řecky (koiné) a v tomto souboru 27 spisů kanonizovány ve 4. stol. ([[kánon (JKI-K)|kánon]]).

B. není v kř. pojetí přímým zjevením božím, tedy svatou knihou stejného typu jako [[korán (JKI-I)|korán]] v islámu. Je jedinečným svědectvím o božím [[zjevení (JKI-K)|zjevení]], které se dálo skrze určité dějinné události, a jehož vrcholem je příběh Ježíšův. Tím se z hlediska víry otvírá cesta ke kritickému zkoumání bible ([[biblistika (JKI-K)|biblistika]]). – Jako liturg. kniha je b. po určených částech předčítána při [[bohoslužba (JKI-K)|bohoslužbách]], kratší oddíly z b. jsou základem (textem) kázání. V čes. [[reformace (JKI-K)|reformaci]], a zejm. v době protireformační, se šířilo soukromé čtení b., které v současnosti doporučují všechny kř. církve. Odborně kvalifikované překlady b. a její distribuci zajišťují především Spojené bibl. společnosti (UBS), zastoupené u nás [[Česká biblická společnost (JKI-K)|Českou bibl. společností]]. Pracují nadkonfesijně, v rámci jednotlivých církví s nimi spolupracují příslušná konfesijní sdružení, z nichž nejvýzn. je římkat. bibl. federace vzniklá po [[druhý vatikánský koncil (JKI-K)|druhém vatikánském koncilu]].

Český bibl. překlad se vyvíjel z glos a dílčích překladů evangelií a [[žaltář (JKI-K)|žaltáře]] od konce 11. stol.; úplný bibl. překlad byl dokončen na sklonku 60. let 14. stol. (tzv. Leskovecká b., zničená 1914 při dobývání Lovaně). Překlad b. prošel několika redakcemi, značný význam mělo vydání 1549 u Jiřího Melantricha z Aventina (tzv. Melantriška). Za vrchol překladatelského úsilí je pokládána tzv. B. kralická (Biblí česká, 1579-1594; 1596; 1601 jenom Nový zákon; 1613), která vznikla z věd. úsilí [[jednota bratrská (JKI-K)|jednoty bratrské]]. Tento text byl základem i pro další překlady katolické, z nichž význ. roli sehrála tzv. Svatováclavská bible (1677, 1712-1715). Dnes se užívá kolektivního ekum. překladu (1961-1983).

<span class="section_title">Viz též:</span> [[bible (JKI-J)|bible (JKI-J)]], [[bible (JKI-I)|bible (JKI-I)]]

''[[:Kategorie:Aut: Pokorný Pavel|Pavel Pokorný]]''<br />
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Pokorný Pavel]]
[[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]]
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Český bibl. překlad se vyvíjel z glos a dílčích překladů evangelií a [[žaltář (JKI-K)|žaltáře]] od konce 11. stol.; úplný bibl. překlad byl dokončen na sklonku 60. let 14. stol. (tzv. Leskovecká b., zničená 1914 při dobývání Lovaně). Překlad b. prošel několika redakcemi, značný význam mělo vydání 1549 u Jiřího Melantricha z Aventina (tzv. Melantriška). Za vrchol překladatelského úsilí je pokládána tzv. B. kralická (Biblí česká, 1579-1594; 1596; 1601 jenom Nový zákon; 1613), která vznikla z věd. úsilí [[jednota bratrská (JKI-K)|jednoty bratrské]]. Tento text byl základem i pro další překlady katolické, z nichž význ. roli sehrála tzv. Svatováclavská bible (1677, 1712-1715). Dnes se užívá kolektivního ekum. překladu (1961-1983).
 ''[[:Kategorie:Aut: Pokorný Pavel|Pavel Pokorný]]''<br />
 ''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Pokorný Pavel]]
 [[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:08
(Žádný rozdíl)