chrám (JKI-J) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:38Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:23Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:54Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:06Z

import JKI a Hind

Nová stránka

<div id="photo">[[Soubor:JKI_chrám J.jpg|upright=0.8]]</div><span id="entry">chrám</span> (hebr. bejt ha mikdaš – dům svatyně) Hl. svatyně starověkého [[Izrael (JKI-J)|Izraele]] postavená v [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzalémě]] a tvořící těžiště náb. života [[Palestina (JKI-J)|Palestiny]] i [[diaspora (JKI-J)|diaspory]]. První ch. (Bajit rišon) nechal s pomocí foinických stavitelů vybudovat kol. 950 př.n.l. král [[Šalomoun (JKI-J)|Šalomoun]] na hoře Morija, nazývané potom Chrámová hora (Har ha-bajit). Podle bibl. popisu (1Kr 6) se Šalomounův ch. nevymykal z typologického rámce syrofoinické sakrální architektury. Ch. tvořila podélná budova o půdorysu asi 30 x 10 m a výšce asi 15 m. Vnitřní prostor ch. byl dřevěnými vestavbami rozdělen na tři části: vstupní vestibul (ulam), hl. síň (hejchal) a velesvatyni (dvir – dosl. zadní prostor; kodaš ha-kodašim – svatosvatá svatyně). Velesvatyně, oddělená od hl. chrámové lodi dveřmi, vymezovala dokonalý prostor ve tvaru krychle (srov. muslim. [[Ka‘ba (JKI-I)|Ka’bu]]) o délce stěny asi 10 m. Do tohoto ztemnělého prostoru bez oken, v němž byla umístěna [[schrána smlouvy (JKI-J)|schrána]] smlouvy chráněná dvěma [[cherub (JKI-J)|cheruby]], mohl vstoupit pouze [[velekněz (JKI-J)|velekněz]], a to jen jednou ročně na [[Jom kipur (JKI-J)|Jom kipur]]. V chrámové lodi, dlouhé asi 40 m a obložené cedrovým dřevem a zlatem, se nacházel obětní [[oltář (JKI-J)|oltář]], deset zlatých svícnů při stěnách a stůl pro předkladné chleby. Při vstupu do ch. stály dva obrovské bronzové sloupy pojmenované Jakín a Bóaz ([[maceva (JKI-J)|maceva]]), vnější oltář pro zápalnou oběť a rituální nádrž zvaná Šalomounovo moře. Chrám byl obklopen prostranstvím (azara), jehož ohrada vymezovala posvátný chrámový okrsek. Po babylónském dobytí Jeruzaléma 587/586 př.n.l. byl Šalomounův ch. zničen ([[churban (JKI-J)|churban]]), čímž se judské společenství ocitlo ve vážné náb. krizi. Úplnou nápravu umožnilo až zhroucení Novobabylónské říše a souhlas per. krále [[Kýros II. Starší (JKI-J)|Kýra II.]] s návratem Židů z babylónského [[exil (JKI-J)|exilu]] a obnovou ch. pod per. patronací. Po počáteční obtíže byl Druhý ch. (Bajit šeni) pod vedením Zerubábela asi 520-515 př.n.l. vybudován na témže místě a podle pův. plánu. Vzhledem k tomu, že schrána smlouvy během babylónského vpádu zmizela, velesvatyně Zerubábelova ch. zůstala prázdná a od dalších prostor byla oddělena oponou; podobně bylo pův. deset svícnů nahrazeno novou sedmiramennou [[menora (JKI-J)|menorou]]. Další otřes chrámového provozu způsobil [[Antiochos IV. Epifanés (JKI-J)|Antiochos IV. Epifanés]], který nechal 168 př.n.l. instalovat do velesvatyně sochu Dia Olympského. Po úspěšném povstání [[Makabejští (JKI-J)|Makabejských]] byl ch. 164 př.n.l. očištěn a znovu zasvěcen ([[Chanuka (JKI-J)|Chanuka]]). Od konce 1. stol. př.n.l. procházel chrámový areál rozsáhlou přestavbou, iniciovanou [[Héródés (JKI-J)|Héródem Velikým]]. V jejím rámci byla podstatně rozšířena chrámová plošina a na ní vybudováno tzv. nádvoří pohanů přístupné i nežid. návštěvníkům Chrámové hory a oddělené od vnitřního chrámového okrsku ohradou s varovnými nápisy. Héródés se při úpravách vlastního ch. omezil v podstatě jen na rozšíření chrámové předsíně, hl. pozornost upřel k výstavbě helénistického sloupořadí obklopující ze tří stran chrámovou plošinu a přecházející na již. straně v monumentální Královskou síň. Přestože podstatné části héródovské stavby byly dokončeny již poč. 1. stol., pokračovaly drobnější úpravy až do 64. Během žid. války proti Římanům, která vypukla o dva roky později, byl ch. po obléhání Jeruzaléma 70 zničen. Jeruzalémský ch. tvořil sakrální těžiště [[Erec Jisra’el (JKI-J)|Erec Jisra’el]], zvláště poté, co v poexilním období nebylo království obnoveno a žid. stát nesl výrazné prvky [[teokracie (JKI-J)|teokracie]]. Již od nejstarších dob se kolem ch. utvářel hierchizovaný systém tvořený třemi zákl. zónami: (1) Vlastní budovou ch. s vnitřní [[bohoslužba (JKI-J)|bohoslužbou]] spočívající v kněžském zaopatření božstva; (2) okruhem vnějšího kultu sestávajícího především ze zápalných obětí na vnějším oltáři za přítomnosti žid. mužů a žen; (3) Jeruzalémem a Erec Jisra’el. Zhroucení tohoto systému vyvolalo naléhavou potřebu nového těžiště žid. identity. I když se východiskem pro budoucnost stal rabínsko-synagogální model [[judaismus (JKI-J)|judaismu]], symbolika ch. si podržela svou závažnost. Uplatnila se v pojetí synagogálního [[svatostánek (JKI-J)|svatostánku]], vnitřním členění [[bible (JKI-J)|bible]] a především v komplexním rozvíjení konceptu nebeského ch., jehož kořeny spadají až k proroku [[Ezechiel (JKI-J)|Ezechielovi]] a jež se uplatnily především v žid. [[apokalypsa (JKI-J)|apokalypsách]] a jejich [[eschatologie (JKI-J)|eschatologii]] (''4 Ezdrášova'', ''2 Bárukova''; srov. Zj, Žd) a v [[kabala (JKI-J)|kabale]] (Hejchalot). V lokativním smyslu reprezentují někdejší těžiště jeruzalémského ch. pozůstatky [[Západní zeď (JKI-J)|Západní zdi]], která zajistila kontinuitu jeruzalémské poutní tradice a s určitými dějinnými přetržkami se stala místem [[modlitba (JKI-J)|modliteb]] zbožných Židů z celé diaspory. Vedle jeruzalémského ch. existovaly ve starověku také ch. v jihopalestinském Aradu vybudovaný za Šalomouna a zrušený patrně v rámci [[Jóšijáš (JKI-J)|Jóšijášovy]] náb. reformy, helénistický židovský ch. v egypt. Leontopoli (dnešní Tell el-Jehúdíja) a jahvistická svatyně v [[Elefantiné (JKI-J)|Elefantině]]. Jejich význam ale nikdy nedosáhl takové úrovně, aby mohly konkurovat ústřední jeruzalémské svatyni. Ch., který si po vyloučení z žid. společenství vybudovali [[Samaritáni (JKI-J)|Samaritáni]] na hoře Garízím, byl 107 př.n.l. rozbořen Jochananem Hyrkánem (135-104 př.n.l.) z dynastie [[Hasmoneovci (JKI-J)|Hasmoneovců]].

<span class="section_title">Viz též:</span> [[bazilika (JKI-K)|bazilika (JKI-K)]], [[chrám (JKI-K)|chrám (JKI-K)]], [[kostel (JKI-K)|kostel (JKI-K)]], [[mešita (JKI-I)|mešita (JKI-I)]]

''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]]
[[Kategorie:JKI/Judaismus]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <div id="photo">[[Soubor:JKI_chrám J.jpg|upright=0.8]]</div><span id="entry">chrám</span> (hebr. bejt ha mikdaš – dům svatyně) Hl. svatyně starověkého [[Izrael (JKI-J)|Izraele]] postavená v [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzalémě]] a tvořící těžiště náb. života [[Palestina (JKI-J)|Palestiny]] i [[diaspora (JKI-J)|diaspory]]. První ch. (Bajit rišon) nechal s pomocí foinických stavitelů vybudovat kol. 950 př.n.l. král [[Šalomoun (JKI-J)|Šalomoun]] na hoře Morija, nazývané potom Chrámová hora (Har ha-bajit). Podle bibl. popisu (1Kr 6) se Šalomounův ch. nevymykal z typologického rámce syrofoinické sakrální architektury. Ch. tvořila podélná budova o půdorysu asi 30 x 10 m a výšce asi 15 m. Vnitřní prostor ch. byl dřevěnými vestavbami rozdělen na tři části: vstupní vestibul (ulam), hl. síň (hejchal) a velesvatyni (dvir – dosl. zadní prostor; kodaš ha-kodašim – svatosvatá svatyně). Velesvatyně, oddělená od hl. chrámové lodi dveřmi, vymezovala dokonalý prostor ve tvaru krychle (srov. muslim. [[Ka‘ba (JKI-I)|Ka’bu]]) o délce stěny asi 10 m. Do tohoto ztemnělého prostoru bez oken, v němž byla umístěna [[schrána smlouvy (JKI-J)|schrána]] smlouvy chráněná dvěma [[cherub (JKI-J)|cheruby]], mohl vstoupit pouze [[velekněz (JKI-J)|velekněz]], a to jen jednou ročně na [[Jom kipur (JKI-J)|Jom kipur]]. V chrámové lodi, dlouhé asi 40 m a obložené cedrovým dřevem a zlatem, se nacházel obětní [[oltář (JKI-J)|oltář]], deset zlatých svícnů při stěnách a stůl pro předkladné chleby. Při vstupu do ch. stály dva obrovské bronzové sloupy pojmenované Jakín a Bóaz ([[maceva (JKI-J)|maceva]]), vnější oltář pro zápalnou oběť a rituální nádrž zvaná Šalomounovo moře. Chrám byl obklopen prostranstvím (azara), jehož ohrada vymezovala posvátný chrámový okrsek. Po babylónském dobytí Jeruzaléma 587/586 př.n.l. byl Šalomounův ch. zničen ([[churban (JKI-J)|churban]]), čímž se judské společenství ocitlo ve vážné náb. krizi. Úplnou nápravu umožnilo až zhroucení Novobabylónské říše a souhlas per. krále [[Kýros II. Starší (JKI-J)|Kýra II.]] s návratem Židů z babylónského [[exil (JKI-J)|exilu]] a obnovou ch. pod per. patronací. Po počáteční obtíže byl Druhý ch. (Bajit šeni) pod vedením Zerubábela asi 520-515 př.n.l. vybudován na témže místě a podle pův. plánu. Vzhledem k tomu, že schrána smlouvy během babylónského vpádu zmizela, velesvatyně Zerubábelova ch. zůstala prázdná a od dalších prostor byla oddělena oponou; podobně bylo pův. deset svícnů nahrazeno novou sedmiramennou [[menora (JKI-J)|menorou]]. Další otřes chrámového provozu způsobil [[Antiochos IV. Epifanés (JKI-J)|Antiochos IV. Epifanés]], který nechal 168 př.n.l. instalovat do velesvatyně sochu Dia Olympského. Po úspěšném povstání [[Makabejští (JKI-J)|Makabejských]] byl ch. 164 př.n.l. očištěn a znovu zasvěcen ([[Chanuka (JKI-J)|Chanuka]]). Od konce 1. stol. př.n.l. procházel chrámový areál rozsáhlou přestavbou, iniciovanou [[Héródés (JKI-J)|Héródem Velikým]]. V jejím rámci byla podstatně rozšířena chrámová plošina a na ní vybudováno tzv. nádvoří pohanů přístupné i nežid. návštěvníkům Chrámové hory a oddělené od vnitřního chrámového okrsku ohradou s varovnými nápisy. Héródés se při úpravách vlastního ch. omezil v podstatě jen na rozšíření chrámové předsíně, hl. pozornost upřel k výstavbě helénistického sloupořadí obklopující ze tří stran chrámovou plošinu a přecházející na již. straně v monumentální Královskou síň. Přestože podstatné části héródovské stavby byly dokončeny již poč. 1. stol., pokračovaly drobnější úpravy až do 64. Během žid. války proti Římanům, která vypukla o dva roky později, byl ch. po obléhání Jeruzaléma 70 zničen. Jeruzalémský ch. tvořil sakrální těžiště [[Erec Jisra’el (JKI-J)|Erec Jisra’el]], zvláště poté, co v poexilním období nebylo království obnoveno a žid. stát nesl výrazné prvky [[teokracie (JKI-J)|teokracie]]. Již od nejstarších dob se kolem ch. utvářel hierchizovaný systém tvořený třemi zákl. zónami: (1) Vlastní budovou ch. s vnitřní [[bohoslužba (JKI-J)|bohoslužbou]] spočívající v kněžském zaopatření božstva; (2) okruhem vnějšího kultu sestávajícího především ze zápalných obětí na vnějším oltáři za přítomnosti žid. mužů a žen; (3) Jeruzalémem a Erec Jisra’el. Zhroucení tohoto systému vyvolalo naléhavou potřebu nového těžiště žid. identity. I když se východiskem pro budoucnost stal rabínsko-synagogální model [[judaismus (JKI-J)|judaismu]], symbolika ch. si podržela svou závažnost. Uplatnila se v pojetí synagogálního [[svatostánek (JKI-J)|svatostánku]], vnitřním členění [[bible (JKI-J)|bible]] a především v komplexním rozvíjení konceptu nebeského ch., jehož kořeny spadají až k proroku [[Ezechiel (JKI-J)|Ezechielovi]] a jež se uplatnily především v žid. [[apokalypsa (JKI-J)|apokalypsách]] a jejich [[eschatologie (JKI-J)|eschatologii]] (''4 Ezdrášova'', ''2 Bárukova''; srov. Zj, Žd) a v [[kabala (JKI-J)|kabale]] (Hejchalot). V lokativním smyslu reprezentují někdejší těžiště jeruzalémského ch. pozůstatky [[Západní zeď (JKI-J)|Západní zdi]], která zajistila kontinuitu jeruzalémské poutní tradice a s určitými dějinnými přetržkami se stala místem [[modlitba (JKI-J)|modliteb]] zbožných Židů z celé diaspory. Vedle jeruzalémského ch. existovaly ve starověku také ch. v jihopalestinském Aradu vybudovaný za Šalomouna a zrušený patrně v rámci [[Jóšijáš (JKI-J)|Jóšijášovy]] náb. reformy, helénistický židovský ch. v egypt. Leontopoli (dnešní Tell el-Jehúdíja) a jahvistická svatyně v [[Elefantiné (JKI-J)|Elefantině]]. Jejich význam ale nikdy nedosáhl takové úrovně, aby mohly konkurovat ústřední jeruzalémské svatyni. Ch., který si po vyloučení z žid. společenství vybudovali [[Samaritáni (JKI-J)|Samaritáni]] na hoře Garízím, byl 107 př.n.l. rozbořen Jochananem Hyrkánem (135-104 př.n.l.) z dynastie [[Hasmoneovci (JKI-J)|Hasmoneovců]].
 ''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]]
 [[Kategorie:JKI/Judaismus]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)