imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:36Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:08:07Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:23Z

import JKI a Hind

Nová stránka

<span id="entry">důkazy boží existence</span> Argumenty, které mají racionálním způsobem doložit oprávněnost přesvědčení o existenci [[Bůh (JKI-K)|Boha]], popř. podat jeho bližší určení. Jsou rovněž součástí řešení vztahu mezi [[víra (JKI-K)|vírou]] a rozumem, ne vždy však odpovídají zásadám správného myšlení (logiky). Jedním z prvních d.b.e. byl argument konsensu různých národů o existenci bohů. Už řečtí stoikové z něho vyvozovali závěr o nutnosti jejich existence. Aristotelismus a platonismus položily základy kosmologickému a antropologickému důkazu, které ovlivnily [[patristika (JKI-K)|patristiku]] a [[scholastika (JKI-K)|scholastiku]]. [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinus]] definoval antropologický argument; člověk jako subjekt poznání a mravního jednání musí při svém tázání vždy dospět k poslednímu, nezdůvodněnému a věčnému základu všech norem a vší pravdy, tj. k Bohu. Na základě obrácení tohoto důkazu od myšlení k bytí konstruoval [[Anselm z Canterbury (JKI-K)|Anselm z Canterbury]] domněle ontologický (apriorní) d.b.e. (v díle ''Proslogion''; nutno odlišit od řady d.b.e. obsažených v ''Monologiu'' a zal. na hierarchičnosti jsoucna); nemůžeme myslet žádné vyšší jsoucno, než je Bůh, a ten proto musí existovat nejen v lidském myšlení, ale i reálně, neboť jinak by muselo být možné myslet ještě jiné vyšší jsoucno. Anselmovu argumentaci přijímali v různých modifikacích např. Jan [[Duns Scotus, Jan (JKI-K)|Duns Scotus]], R. Descartes, G. W. Leibniz, ve specifické variantě i G. W. F. Hegel. Naproti tomu Anselmův současník mnich Gaunilon a po něm [[Tomáš Akvinský (JKI-K)|Tomáš Akvinský]] tento argument odmítli a Tomáš Akvinský vypracoval tzv. důkaz pěti cest (quinque viae), jenž vychází z metafyzického principu příčinnosti: 1. Bůh existuje jako první hybatel; 2. všechny závislé příčiny vrcholí v první nezapříčiněné prapříčině, Bohu; 3. všechno nahodilé (kontingentní) bytí závisí na existenci bytí nutného samo sebou, jímž je Bůh; 4. všechno bytí je hierarchicky uspořádáno, proto musí existovat nejvyšší dokonalé bytí jako příčina řádu jsoucna; 5. zkušenost ukazuje na účelnost a cílovost všech věcí, proto musí existovat finální princip, který je řídí. V novověku pokládal I. Kant dosavadní argumenty za nesprávné a podal tzv. deontologický (morální) důkaz, vyložený jako postulát čistého praktického rozumu; člověk má mravní sebevědomí a řídí se příkazy svědomí, kterým musí předcházet nějaká nejvyšší mravní norma a instance, za niž považoval Boha. Jeho úvahy měly vliv na protest. teologii. V současnosti se již zpravidla nehovoří o „důkazech“, jako spíš o odkazech na Boha; v moderní teologii má velkou váhu argument lidské sebetranscendence k absolutnímu jsoucnu, od něhož odvozuje smysl své existence a dějin. Tento antropologicko-transcendentální odkaz rozpracovali např. K. [[Rahner, Karl (JKI-K)|Rahner]] a W. Pannenberg.

''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:08
(Žádný rozdíl)

důkazy boží existence (JKI-K) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind