imported>ZRN: přidán Slovník islámu

2024-11-14T14:49:35Z

přidán Slovník islámu

Nová stránka

<span id="entry">dům</span> (''dár, bajt'') – stavba, sídlo, příbytek, základní komponent (nejen muslimského) [[město (Islam)|města]]. Arabština používá pro dům v zásadě především dva výrazy: ''dár'', odvozený od slovesa ''dára'' (mj. obklopovat, uzavírat), který bývá obvykle používán pro větší sídla, včetně toho panovnického (''Dár al-chiláfa'', doslova „Dům chalífátu“) a ''bajt'', odvozený od slovesa ''báta'' (přenocovat), což označuje zejména menší příbytek, někdy jen jednu jedinou místnost. Charakterizovat stručně a souhrně bydlení a příbytky v islámských zemích je prakticky nemožné, neboť tyto se liší kraj od kraje, především v závislosti na přírodních podmínkách, jež jsou velice rozmanité; od studené a hornaté Anatolie a Kavkazu, až po nedozírné pláně Sahary. Používaný stavební materiál býval rovněž různorodý, tak kupříkladu v Anatolii takřka výhradně kámen a dřevo, zatímco v Mezopotámii takřka výhradně nepálené cihly. Rovněž jednotky osídlení bývaly velice různorodé: od ohromných megalopolí typu Káhiry či Istanbulu, až po skromné vesnice či oázy ztracené v poušti. Příbytky se pochopitelně lišily též podle bohatství ([[vlastnictví (Islam)|vlastnictví]]) a postavení ([[hierarchie (Islam)|hierarchie]]) majitele; zatímco drtivá většina muslimů musela vystačit s jedno- či maximálně dvoupokojovým příbytkem, královský palác v Sámmarrá vystavěný v 9. století byl přes 200 metrů dlouhý a obsahoval na 150 pokojů. Přes výše zdůrazněnou různorodost sídel a prakticky i nemožnost jakkoliv v tomto směru generalizovat, existuje jistý teoretický model označovaný jako „tradiční muslimský dům“, čímž se obvykle myslí městký příbytek vystavěný kolem malého dvorku, který se tradičně dělíval na část veřejnou (''salamlik'') a soukromou (''haramlik''), aby tak byla zajištěna ochrana soukromí [[manželství a rodina (Islam)|rodiny]], potažmo ochrana cti pána domu, a ve svých důsledcích též segregace žen. Takový stav však pro většinu muslimů představoval jen těžko dosažitelný ideál, neboť narážel na zcela praktické prostorové problémy a zcela dokonalé rozdělení domácnosti si mohli dovolit jen zámožnější majitelé větších sídel. Otevřené nádvoří bývalo typické především pro horké arabské kraje a naopak jej většinou postrádáme v prostředí horské Anatolie či Balkánu. Prvním muslimským domem vůbec se přirozeně stal ten [[prorokové a profécie (Islam)|Prorokův]] v Medíně, jenž spojoval funkci [[mešita (Islam)|mešity]] a sídla vůdce nové obce věřících (''umma''). Podle tradičního [[životopis Prorokův (Islam)|životopisu Prorokova]] (''síra nabawíja'') tento příbytek sestával ze čtvercového nádvoří o straně zhruba 100 loktů (cca 50 metrů), třech vchodů, na jihu pak stál krytý prostor, kde probíhaly vlastní [[modlitba (Islam)|modlitby]], a po straně pak byly čtyři malé příbytky Prorokových žen, které sestávaly z několika oddělených pokojů. Prorok sám neměl vlastní pokoj, nýbrž se zdržoval buď mezi svými druhy venku, anebo u některé ze svých žen, u nichž střídavě travil i jednotlivé noci. Archeologické důkazy dokládají, že tento vzor byl následován i během vlády umajjovských chalífů (661–750). To v praxi znamenalo, že vládní budova (kde byl i příbytek vladaře) přiléhala k mešitě, a tento přístup se udržel zhruba až do počátků 9. století. Umajjovské pouštní zámečky se často skládaly z velké přijímací haly a poblíž ní se nacházejících samostatných objektů, které se ještě dále vnitřně dělily. Tradiční ʻabbásovské sídlo (dá-li se to tak říci) obvykle sestávalo z řady pokojů přiléhajících ke dvěma stranám reprezentativního nádvoří. Paláce a velké domy, jako byly kupříkladu ty ve městech Rakka a Sámmará, využívaly zmíněné prostory jako obytné pokoje, zatímco jako společenské místnosti (recepce) se používaly především ''íwány'', klenuté haly otevřené z jedné strany do nádvoří. ''Íwány'' byly většinou symetricky zakomponovány na všech čtyřech stranách nádvoří, což se brzy stalo jakýmsi standardem pro všechny větší domy či paláce a později se toto architektonické uspořádání úspěšně uplatnilo i při výstavbě mešit a [[vzdělání a vzdělanost (Islam)|madras]].

<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
* Cabot, Aria, a John Fass, Vita Sgardello, eds. ''Poklady Orientu: Historie a kultura islámu''. Přel. Andrea Poláčková. Praha: Rebo Production, 2010;
* Hattstein, Markus, a Peter Delius, eds. ''Islám: Umění a architektura''. Přel. Klára Ježková, Jan M. Heller. Praha: Slovart, 2006;
* Châtelet, Albert, a Bernard Philippe Groslier, eds. ''Světové dějiny umění: Malířství, sochařství, architektura, užité umění''. Přel. Jana Kubková a kol. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004;
* Macháček, Štěpán, a Hana Nováková, Hana Benešovská. ''Káhira: architektura a umění islámského velkoměsta''. Praha: Univerzita Karlova, 2009;
* O’Kane, Bernard. ''Poklady islámu: Umělecká sláva muslimského světa''. Přel. Dušan Zbavitel, Praha: Knižní klub, 2009;
* Robinson, Francis. ''Svět islámu''. Praha: Knižní klub, 1997.

''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
[[Kategorie:Islám]]

dům (Islam) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník islámu