duše (JKI-J) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:38Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:20Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:51Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:03Z

import JKI a Hind

Nová stránka

duše V bibl. dobách byla d. (hebr. nefeš) chápána jako životní princip úzce spojený s tělem (hebr. basar), s nímž se nepojily negativní konotace. Člověk byl pojímán jako celistvá bytost stvořená [[Bůh (JKI-J)|Bohem]], který zformoval lidské tělo a vdechl do něj život podle svého obrazu. Existovala ovšem víra v pasivní přežívání stínového odrazu člověka v podzemní říši ([[še’ol (JKI-J)|še’ol]]), která připomíná mezopotamské pojetí postmortality známé z ''Eposu o Gilgamešovi''. Panovalo také přesvědčení, že d. spravedlivých jsou spojeny ve svazku živých u [[Jahve (JKI-J)|Jahva]], a tak přetrvávají v jeho paměti. Lidskou d. jako separovanou a po smrti těla přežívající jednotku pojímali podle [[Josephus Flavius (JKI-J)|Josepha Flavia]] [[esejci (JKI-J)|esejci]]. Převažovala však kolektivní [[eschatologie (JKI-J)|eschatologie]]. Konečný cíl lidské existence byl spatřován ve [[zmrtvýchvstání (JKI-J)|zmrtvýchvstání]] spojeném s posledním soudem. Souběžně s tím se prosazovala také individuální eschatologie spočívající v přesvědčení o posmrtném životě jednotlivé d. bezprostředně po zániku těla. V [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] však není věroučně rozhodnuta otázka, co existuje mezi individuální [[smrt (JKI-J)|smrtí]] člověka a konečným zmrtvýchvstáním. Názory jsou proto značně různorodé, včetně učení o převtělování, které zastává kabala. – Žid. [[filosofie židovská (JKI-J)|filosofie]] se opírala podle zaměření toho či onoho autora o platonské nebo aristotelské pojetí d. a jejich klasifikaci duševních mohutností. Plně však přihlížela také k bibl. pojetí d. jako božího prvku, který Bůh vdechl do hmotného těla. Za nejvyšší byla považována d. rozumová, která je nesmrtelnou boží částí v člověku, přijímající individuální odměnu či odplatu. Averroistická teorie monopsychismu, uznávající jen kolektivní přežívání psychiky lidstva, se proto příliš nerozšířila. – Učení o d. podrobně rozpracovala také [[kabala (JKI-J)|kabala]] rozeznávající 3-5 duševních kategorií. Nejnižší, prenatální kategorií je d. vitální (hebr. nefeš), se kterou se rodí každý člověk. Ostatní d. (hebr. ru'ach, nešama, příp. chaja, jechida) sestupují do nitra člověka z vyšších duch. sfér v případě, že si je skutečně zaslouží. D. tedy preexistují, sestupují do těl ze sefirotických světů ([[sefíra (JKI-J)|sefíra]]) a posléze se do nich zase navracejí, většinou ve složitém procesu převtělování ([[gilgul (JKI-J)|gilgul]]).

Viz též: [[duše (JKI-K)|duše (JKI-K)]], [[duše (JKI-I)|duše (JKI-I)]]

''[[:Kategorie:Aut: Sadek Vladimír|Vladimír Sadek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Sadek Vladimír]]
[[Kategorie:JKI/Judaismus]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">duše</span> V bibl. dobách byla d. (hebr. nefeš) chápána jako životní princip úzce spojený s tělem (hebr. basar), s nímž se nepojily negativní konotace. Člověk byl pojímán jako celistvá bytost stvořená [[Bůh (JKI-J)|Bohem]], který zformoval lidské tělo a vdechl do něj život podle svého obrazu. Existovala ovšem víra v pasivní přežívání stínového odrazu člověka v podzemní říši ([[še’ol (JKI-J)|še’ol]]), která připomíná mezopotamské pojetí postmortality známé z ''Eposu o Gilgamešovi''. Panovalo také přesvědčení, že d. spravedlivých jsou spojeny ve svazku živých u [[Jahve (JKI-J)|Jahva]], a tak přetrvávají v jeho paměti. Lidskou d. jako separovanou a po smrti těla přežívající jednotku pojímali podle [[Josephus Flavius (JKI-J)|Josepha Flavia]] [[esejci (JKI-J)|esejci]]. Převažovala však kolektivní [[eschatologie (JKI-J)|eschatologie]]. Konečný cíl lidské existence byl spatřován ve [[zmrtvýchvstání (JKI-J)|zmrtvýchvstání]] spojeném s posledním soudem. Souběžně s tím se prosazovala také individuální eschatologie spočívající v přesvědčení o posmrtném životě jednotlivé d. bezprostředně po zániku těla. V [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] však není věroučně rozhodnuta otázka, co existuje mezi individuální [[smrt (JKI-J)|smrtí]] člověka a konečným zmrtvýchvstáním. Názory jsou proto značně různorodé, včetně učení o převtělování, které zastává kabala. – Žid. [[filosofie židovská (JKI-J)|filosofie]] se opírala podle zaměření toho či onoho autora o platonské nebo aristotelské pojetí d. a jejich klasifikaci duševních mohutností. Plně však přihlížela také k bibl. pojetí d. jako božího prvku, který Bůh vdechl do hmotného těla. Za nejvyšší byla považována d. rozumová, která je nesmrtelnou boží částí v člověku, přijímající individuální odměnu či odplatu. Averroistická teorie monopsychismu, uznávající jen kolektivní přežívání psychiky lidstva, se proto příliš nerozšířila. – Učení o d. podrobně rozpracovala také [[kabala (JKI-J)|kabala]] rozeznávající 3-5 duševních kategorií. Nejnižší, prenatální kategorií je d. vitální (hebr. nefeš), se kterou se rodí každý člověk. Ostatní d. (hebr. ru'ach, nešama, příp. chaja, jechida) sestupují do nitra člověka z vyšších duch. sfér v případě, že si je skutečně zaslouží. D. tedy preexistují, sestupují do těl ze sefirotických světů ([[sefíra (JKI-J)|sefíra]]) a posléze se do nich zase navracejí, většinou ve složitém procesu převtělování ([[gilgul (JKI-J)|gilgul]]).
 ''[[:Kategorie:Aut: Sadek Vladimír|Vladimír Sadek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Sadek Vladimír]]
 [[Kategorie:JKI/Judaismus]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)