duchovenstvo (JKI-I) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:35Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:09Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:40Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:49Z

import JKI a Hind

Nová stránka

duchovenstvo (arab. sg. álim – učenec, znalec, pl. ulamá) Slovo je odvozeno od ilm – znalost, vědení, [[věda (JKI-I)|věda]], která stojí v opozici k džahl – nevědomosti, a v této souvislosti je synonymem pro islám. Sémanticky je d. termín pro vrstvu teol.-práv. autorit vzdělaných v islám. vědních disciplínách s právem interpretovat sv. texty. D. v islámu nemá mnoho společného s kněžským stavem v římkat. [[církev (JKI-K)|církvi]], álim není prostředníkem mezi [[muslim (JKI-I)|muslimem]] a Bohem. Obecně pro islám platí jednota duchovního a světského, neexistuje vyhraněná dualita státu a církve. Církev jako instituce v islámu neexistuje, tudíž ani hlava církve ([[papež (JKI-K)|papež]], [[patriarcha (JKI-K)|patriarcha]]), ani círk. [[hierarchie (JKI-K)|hierarchie]]. D. se vyvinulo pod tlakem reality: jako státopráv. systém a oficiální ideologie musel islám reagovat na změny spjaté s rozvojem [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]]. Vznikla vrstva uznávaných autorit, považovaných za nejlepší znalce islámu, kteří měli právo interpretovat a obohacovat doktrínu. D. se zabývalo exegezí koránu a tradic a systematizací [[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘y]] pomocí spekulativních metod [[analogie (JKI-I)|analogie]], [[idžtihád (JKI-I)|idžtihádu]] a [[konsensus (JKI-I)|konsensu]]. Vytvářelo [[právní věda (JKI-I)|právní vědu]] (arab. fikh, proto též fakíh, pl. fukahá), interpretovalo a klasifikovalo povinnosti muslima vůči Bohu i celou sféru soc. vztahů. Problémy [[teologie (JKI-I)|teologie]] se zabývalo jen okrajově. V prvních staletích [[hidžra (JKI-I)|hidžry]] ([[kalendář (JKI-I)|kalendář]]), kdy byl islám otevřeným náb.-práv. systémem, vznikaly různé školy ([[mazhab (JKI-I)|mazhaby]]). S upevňováním despotické světské moci za Abbásovců a pozvolným uzavíráním dogmatického systému islámu ([[al-Aš‘arí, Abú'l-Hasan Alí Ibn Ismá‘íl (JKI-I)|al-Aš‘arí]], [[aš‘aríja (JKI-I)|aš‘aríja]], [[al-Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad (JKI-I)|al-Ghazzálí]]) upustilo d. od racionálních a otevřených metod a stalo se pouhým ochráncem ideologie a strážcem její čistoty. Změnilo se ve vlivnou soc. vrstvu, která sice neaspirovala na přímou moc, ale měla monopol na ochranu legitimity světské moci a výklad dogmatu; tím získalo značnou společ. prestiž a vliv. Některé muslim. režimy se snažily o vytvoření nejvyšší duch. instance v oblasti svého polit. vlivu; např. [[šajch al-islám (JKI-I)|šajch al-islám]] v Osmanské říši, úřad nejvyššího [[muftí (JKI-I)|muftího]] či Nejvyšší rady pro vydávání fatw (arab. Madžlis al-iftá al-a’lá) apod. Ulamá bývali absolventy islám. univerzit ([[madrasa (JKI-I)|madrasa]]; [[al-Azhar (JKI-I)|al-Azhar]]) a působili též jako [[soudce (JKI-I)|soudci]], [[imám (JKI-I)|imámové]] mešit, recitátoři koránu (kári, pl. kurrá), [[muezin (JKI-I)|muezinové]], učitelé v [[koránská škola (JKI-I)|koránských školách]] a v madrasách, [[chatíb (JKI-I)|chatíbové]], resp. muftíové. Z řad d. vzešla většina reformátorů 19. a 20. stol. ([[al-Afghání, Džamál ad-Dín (JKI-I)|al-Afghání]], [[Abduh, Muhammad (JKI-I)|Abduh]], [[Ridá, Rašíd (JKI-I)|Ridá]], [[Chomejní, Rúholláh Músáví (JKI-I)|Chomejní]]). S nástupem sekulárních režimů po 1. svět. válce se role d. omezila (zejm. Turecko, [[kemalistické reformy (JKI-I)|kemalistické reformy]]), dnes světské režimy d. do politiky opět vtahují ve snaze vyvážit tlak fundamentalistické opozice a dostat pod kontrolu celkovou islamizaci společ. života ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]], [[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itské duchovenstvo]], [[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]], [[mudžtahid (JKI-I)|mudžtahid]]).

Viz též: [[hierarchie (JKI-K)|hierarchie (JKI-K)]]

''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' 
''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]'' 
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
[[Kategorie:Aut: Kovács Attila]]
[[Kategorie:JKI/Islám]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">duchovenstvo</span> (arab. sg. álim – učenec, znalec, pl. ulamá) Slovo je odvozeno od ilm – znalost, vědení, [[věda (JKI-I)|věda]], která stojí v opozici k džahl – nevědomosti, a v této souvislosti je synonymem pro islám. Sémanticky je d. termín pro vrstvu teol.-práv. autorit vzdělaných v islám. vědních disciplínách s právem interpretovat sv. texty. D. v islámu nemá mnoho společného s kněžským stavem v římkat. [[církev (JKI-K)|církvi]], álim není prostředníkem mezi [[muslim (JKI-I)|muslimem]] a Bohem. Obecně pro islám platí jednota duchovního a světského, neexistuje vyhraněná dualita státu a církve. Církev jako instituce v islámu neexistuje, tudíž ani hlava církve ([[papež (JKI-K)|papež]], [[patriarcha (JKI-K)|patriarcha]]), ani círk. [[hierarchie (JKI-K)|hierarchie]]. D. se vyvinulo pod tlakem reality: jako státopráv. systém a oficiální ideologie musel islám reagovat na změny spjaté s rozvojem [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]]. Vznikla vrstva uznávaných autorit, považovaných za nejlepší znalce islámu, kteří měli právo interpretovat a obohacovat doktrínu. D. se zabývalo exegezí koránu a tradic a systematizací [[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘y]] pomocí spekulativních metod [[analogie (JKI-I)|analogie]], [[idžtihád (JKI-I)|idžtihádu]] a [[konsensus (JKI-I)|konsensu]]. Vytvářelo [[právní věda (JKI-I)|právní vědu]] (arab. fikh, proto též fakíh, pl. fukahá), interpretovalo a klasifikovalo povinnosti muslima vůči Bohu i celou sféru soc. vztahů. Problémy [[teologie (JKI-I)|teologie]] se zabývalo jen okrajově. V prvních staletích [[hidžra (JKI-I)|hidžry]] ([[kalendář (JKI-I)|kalendář]]), kdy byl islám otevřeným náb.-práv. systémem, vznikaly různé školy ([[mazhab (JKI-I)|mazhaby]]). S upevňováním despotické světské moci za Abbásovců a pozvolným uzavíráním dogmatického systému islámu ([[al-Aš‘arí, Abú'l-Hasan Alí Ibn Ismá‘íl (JKI-I)|al-Aš‘arí]], [[aš‘aríja (JKI-I)|aš‘aríja]], [[al-Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad (JKI-I)|al-Ghazzálí]]) upustilo d. od racionálních a otevřených metod a stalo se pouhým ochráncem ideologie a strážcem její čistoty. Změnilo se ve vlivnou soc. vrstvu, která sice neaspirovala na přímou moc, ale měla monopol na ochranu legitimity světské moci a výklad dogmatu; tím získalo značnou společ. prestiž a vliv. Některé muslim. režimy se snažily o vytvoření nejvyšší duch. instance v oblasti svého polit. vlivu; např. [[šajch al-islám (JKI-I)|šajch al-islám]] v Osmanské říši, úřad nejvyššího [[muftí (JKI-I)|muftího]] či Nejvyšší rady pro vydávání fatw (arab. Madžlis al-iftá al-a’lá) apod. Ulamá bývali absolventy islám. univerzit ([[madrasa (JKI-I)|madrasa]]; [[al-Azhar (JKI-I)|al-Azhar]]) a působili též jako [[soudce (JKI-I)|soudci]], [[imám (JKI-I)|imámové]] mešit, recitátoři koránu (kári, pl. kurrá), [[muezin (JKI-I)|muezinové]], učitelé v [[koránská škola (JKI-I)|koránských školách]] a v madrasách, [[chatíb (JKI-I)|chatíbové]], resp. muftíové. Z řad d. vzešla většina reformátorů 19. a 20. stol. ([[al-Afghání, Džamál ad-Dín (JKI-I)|al-Afghání]], [[Abduh, Muhammad (JKI-I)|Abduh]], [[Ridá, Rašíd (JKI-I)|Ridá]], [[Chomejní, Rúholláh Músáví (JKI-I)|Chomejní]]). S nástupem sekulárních režimů po 1. svět. válce se role d. omezila (zejm. Turecko, [[kemalistické reformy (JKI-I)|kemalistické reformy]]), dnes světské režimy d. do politiky opět vtahují ve snaze vyvážit tlak fundamentalistické opozice a dostat pod kontrolu celkovou islamizaci společ. života ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]], [[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itské duchovenstvo]], [[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]], [[mudžtahid (JKI-I)|mudžtahid]]).
 ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
 ''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
 [[Kategorie:Aut: Kovács Attila]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)