evangelium (JKI-K) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:42Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:37Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:08:08Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:24Z

import JKI a Hind

Nová stránka

evangelium (řec. eu–angelion – dobrá zvěst, radostná zpráva)

1. Označení nejstarších stručných kř. vyznání soustředěných na výrok o [[vzkříšení (JKI-K)|vzkříšení]] [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]]. Protože vzkříšení bylo v [[apokalypsa (JKI-K)|apokalypsách]] událostí, která uvozovala příchod nového věku, vyjadřuje tato formule, že Kristovo vzkříšení otevírá nové horizonty všem lidem. Už nejstarší formule vyjadřovaly e. různým způsobem: jako příslib osvobození na přicházejícím božím soudu (1Te 1, 10), jako výraz Ježíšova vyvýšení (Ř 1, 3n), jako výraz zástupnosti jeho [[oběť (JKI-K)|oběti]] (1K 15, 3b–5, tzv. formule víry – základ kř. věroučné tradice) apod.

2. Označení lit. žánru – životopisu soustředěného na Ježíšovo veřejné vystoupení a vyprávěného z hlediska jeho vzkříšení. Toto označení se prosadilo až v 2. stol., když e. jako lit. celky už existovala. Zakl. tohoto druhu literatury byl pravděpodobně evangelista Marek. Svůj spis, jehož nejrozsáhlejším lit. předstupněm byl pašijní příběh, nazývá „Počátek evangelia“ (Mk 1, 1), tj. e. jako zvěsti o vzkříšení. Výrok o smrti, pohřbu, vzkříšení a zjevení vzkříšeného Ježíše Petrovi a ostatním jeho žákům, který je obsahem e. podle formule víry (e. 1.), zazní opravdu v závěru e. Markova (16, 6-8.; v nejstarších rukopisech končí e. Markovo 8. veršem 16. kapitoly). Markovo dílo je tak koncipováno jako vypsání toho, co je předpokladem k pochopení e. jako zvěsti ([[kérygma (JKI-K)|kérygma]]), k pochopení toho, kdo byl Ježíš Nazaretský, jehož Bůh vzkřísil a vyvýšil. Sepsání takového spisu se stalo nutností v době, kdy už nežili pamětníci Ježíšova života. Ostatní e. rozšiřují vyprávěnou látku na začátku (podávají legendárně zabarvené příběhy Ježíšova narození) i na konci (i zvěst o Ježíšově vzkříšení podávají narativní formou). – Matoušovo a Lukášovo e. v sobě zahrnují téměř celé e. Markovo. Kromě něho použila zřejmě tato e. také písemně zachycený pramen Ježíšových výroků ([[Q – pramen logií (JKI-K)|Q-pramen logií]]). [[Matouš evangelista (JKI-K)|Matouš]] i [[Lukáš evangelista (JKI-K)|Lukáš]] chtěli svými rozsáhlejšími spisy Markovo e. nahradit, Janovo e. mělo svou zvnitřňující interpretací Ježíšova příběhu jejich e. i Marka doplnit a interpretovat [[evangelisté (JKI-K)|evangelisté]]. Sjednocující tendence vyvrcholily v polovině 2. stol. sestavením Harmonie evangelií (''Diatesarón'') od Tatiana Syrského. V církvi se však prosadila čtyři e., jejichž společné uznávání a užívání zdůvodnil koncem 2. stol. [[Eirenaios (JKI-K)|Eirénaios]] z Lyonu (sv. Irenej). Dokládá se tak nepřímo, že křesťanství nevychází z ideologie, ale z události, kterou lze zachytit a zhodnotit různými, i když konvergujícími způsoby. – Vznik e. byl základem nz. [[kánon (JKI-K)|kánonu]]. Existovala i mimokanonická e. ([[apokryf (JKI-K)|apokryf]]) a později byly jako e. označovány i spisy, které formu e. neměly (např. gnostické ''Tomášovo e.'').

Viz též: [[evangelium (JKI-I)|evangelium (JKI-I)]]

''[[:Kategorie:Aut: Pokorný Pavel|Pavel Pokorný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Pokorný Pavel]]
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 . Označení lit. žánru – životopisu soustředěného na Ježíšovo veřejné vystoupení a vyprávěného z hlediska jeho vzkříšení. Toto označení se prosadilo až v 2. stol., když e. jako lit. celky už existovala. Zakl. tohoto druhu literatury byl pravděpodobně evangelista Marek. Svůj spis, jehož nejrozsáhlejším lit. předstupněm byl pašijní příběh, nazývá „Počátek evangelia“ (Mk 1, 1), tj. e. jako zvěsti o vzkříšení. Výrok o smrti, pohřbu, vzkříšení a zjevení vzkříšeného Ježíše Petrovi a ostatním jeho žákům, který je obsahem e. podle formule víry (e. 1.), zazní opravdu v závěru e. Markova (16, 6-8.; v nejstarších rukopisech končí e. Markovo 8. veršem 16. kapitoly). Markovo dílo je tak koncipováno jako vypsání toho, co je předpokladem k pochopení e. jako zvěsti ([[kérygma (JKI-K)|kérygma]]), k pochopení toho, kdo byl Ježíš Nazaretský, jehož Bůh vzkřísil a vyvýšil. Sepsání takového spisu se stalo nutností v době, kdy už nežili pamětníci Ježíšova života. Ostatní e. rozšiřují vyprávěnou látku na začátku (podávají legendárně zabarvené příběhy Ježíšova narození) i na konci (i zvěst o Ježíšově vzkříšení podávají narativní formou). – Matoušovo a Lukášovo e. v sobě zahrnují téměř celé e. Markovo. Kromě něho použila zřejmě tato e. také písemně zachycený pramen Ježíšových výroků ([[Q – pramen logií (JKI-K)|Q-pramen logií]]). [[Matouš evangelista (JKI-K)|Matouš]] i [[Lukáš evangelista (JKI-K)|Lukáš]] chtěli svými rozsáhlejšími spisy Markovo e. nahradit, Janovo e. mělo svou zvnitřňující interpretací Ježíšova příběhu jejich e. i Marka doplnit a interpretovat [[evangelisté (JKI-K)|evangelisté]]. Sjednocující tendence vyvrcholily v polovině 2. stol. sestavením Harmonie evangelií (''Diatesarón'') od Tatiana Syrského. V církvi se však prosadila čtyři e., jejichž společné uznávání a užívání zdůvodnil koncem 2. stol. [[Eirenaios (JKI-K)|Eirénaios]] z Lyonu (sv. Irenej). Dokládá se tak nepřímo, že křesťanství nevychází z ideologie, ale z události, kterou lze zachytit a zhodnotit různými, i když konvergujícími způsoby. – Vznik e. byl základem nz. [[kánon (JKI-K)|kánonu]]. Existovala i mimokanonická e. ([[apokryf (JKI-K)|apokryf]]) a později byly jako e. označovány i spisy, které formu e. neměly (např. gnostické ''Tomášovo e.'').
 ''[[:Kategorie:Aut: Pokorný Pavel|Pavel Pokorný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Pokorný Pavel]]
 [[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:08
(Žádný rozdíl)