hagiografie (JKI-K) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:42Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:38Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:08:09Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:26Z

import JKI a Hind

Nová stránka

hagiografie Souborný název pro duch. literaturu různých žánrů, která oslavuje světce vylíčením jejich života, zásluh a zázračných (často posmrtných) činů. Prvé památky se vztahují k životu mučedníků a patří již 2. stol. po Kr.; největší rozkvět h. se odehrál ve středověku a v období baroka. Typologie světců se rozšiřovala, kromě mučedníků byli uctíváni hlavně [[vyznavači (JKI-K)|vyznavači]]. Příběhy o životě světců (legendy – to, co má být čteno) měly formu záznamů (např. Skutky mučedníků – ''Acta sanctorum''), životopisů (vita), vyprávění o mučednické smrti (passio) nebo vylíčení zázraků (miracola; ta se někdy osamostatňovala); běžná byla i čtení, která se týkala přenesení těla do hrobu (translationes). Vyprávění o světcích sloužila v církvích a jednotlivých diecézích jako vzory pro věřící a četla se hlavně o výročních dnech. Po uznání [[křesťanství (JKI-K)|křesťanství]] jako státního náboženství stoupla rychle potřeba legend. Texty se formalizovaly, přizpůsobovaly se a ztrácely na objektivnosti sdělení; prosazovala se účelová fabulace doplňovaná výčtem posmrtných zázraků. Legenda se stala účelovým textem, který více než by o světci vypovídal, tvořil jeho fiktivní obraz a „vymýšlel“ jeho zásluhy. Stručná líčení se rozrůstala a děj neskládala ověřená fakta, ale to, co by se mohlo stát. V souladu s formalizací textu přibírali jednotliví světci všechny kř. [[ctnost (JKI-K)|ctnosti]], legendy se předháněly v líčení o počtu [[zázrak (JKI-K)|zázraků]]. Ve 12. a 13. stol., kdy se prosazovalo univerzitní vzdělání, legendy omezovaly fantastično a posilovaly autentičnost svědectví (příkladem je Život Františka – ''Vita Francisci'' minority [[Bonaventura (JKI-K)|Bonaventury]]). Kvetly však i nekriticky pojímané legendy, které měly citově zaujmout věřící; některé sloužily při přípravě kanonizačního procesu, jiné polit. cílům nebo byly výrazem osobní zbožnosti autorů. Různá věrohodnost podávaných informací i různící se lit. úroveň textů činí z legend nespolehlivé prameny. Jednotlivé texty se někdy seskupovaly do sbírek redigovaných podle různících se potřeb. Největšího rozšíření dosáhla sbírka ''Legenda aurea'' ([[Zlatá legenda (JKI-K)|Zlatá legenda]]) dominikána Jakuba de Voragine (z. 1298), která byla překládána do nár. jazyků; 1356-1365 vznikl na jejím podkladě čes. ''Passionál'', vytištěný v Praze nebo v Plzni před 1487. Česká h. oslavuje zejm. památku knížete [[Václav (JKI-K)|Václava]] (z. 935). Praktickým potřebám sloužily v kostelích kalendářové seznamy světců (martyrologia, [[knihy liturgické (JKI-K)|knihy liturgické]]); úpravu prozaických legend v rýmovaná oficia s hudbou a rozšíření kázání (sermones) o hagiografické motivy způsobil vliv františkánské zbožnosti. Texty působily citově a církev je využívala pro didaktické a moralistní působení.

Viz též: [[bollandisté (JKI-K)|bollandisté]]

''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]'' 
[[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]]
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">hagiografie</span> Souborný název pro duch. literaturu různých žánrů, která oslavuje světce vylíčením jejich života, zásluh a zázračných (často posmrtných) činů. Prvé památky se vztahují k životu mučedníků a patří již 2. stol. po Kr.; největší rozkvět h. se odehrál ve středověku a v období baroka. Typologie světců se rozšiřovala, kromě mučedníků byli uctíváni hlavně [[vyznavači (JKI-K)|vyznavači]]. Příběhy o životě světců (legendy – to, co má být čteno) měly formu záznamů (např. Skutky mučedníků – ''Acta sanctorum''), životopisů (vita), vyprávění o mučednické smrti (passio) nebo vylíčení zázraků (miracola; ta se někdy osamostatňovala); běžná byla i čtení, která se týkala přenesení těla do hrobu (translationes). Vyprávění o světcích sloužila v církvích a jednotlivých diecézích jako vzory pro věřící a četla se hlavně o výročních dnech. Po uznání [[křesťanství (JKI-K)|křesťanství]] jako státního náboženství stoupla rychle potřeba legend. Texty se formalizovaly, přizpůsobovaly se a ztrácely na objektivnosti sdělení; prosazovala se účelová fabulace doplňovaná výčtem posmrtných zázraků. Legenda se stala účelovým textem, který více než by o světci vypovídal, tvořil jeho fiktivní obraz a „vymýšlel“ jeho zásluhy. Stručná líčení se rozrůstala a děj neskládala ověřená fakta, ale to, co by se mohlo stát. V souladu s formalizací textu přibírali jednotliví světci všechny kř. [[ctnost (JKI-K)|ctnosti]], legendy se předháněly v líčení o počtu [[zázrak (JKI-K)|zázraků]]. Ve 12. a 13. stol., kdy se prosazovalo univerzitní vzdělání, legendy omezovaly fantastično a posilovaly autentičnost svědectví (příkladem je Život Františka – ''Vita Francisci'' minority [[Bonaventura (JKI-K)|Bonaventury]]). Kvetly však i nekriticky pojímané legendy, které měly citově zaujmout věřící; některé sloužily při přípravě kanonizačního procesu, jiné polit. cílům nebo byly výrazem osobní zbožnosti autorů. Různá věrohodnost podávaných informací i různící se lit. úroveň textů činí z legend nespolehlivé prameny. Jednotlivé texty se někdy seskupovaly do sbírek redigovaných podle různících se potřeb. Největšího rozšíření dosáhla sbírka ''Legenda aurea'' ([[Zlatá legenda (JKI-K)|Zlatá legenda]]) dominikána Jakuba de Voragine (z. 1298), která byla překládána do nár. jazyků; 1356-1365 vznikl na jejím podkladě čes. ''Passionál'', vytištěný v Praze nebo v Plzni před 1487. Česká h. oslavuje zejm. památku knížete [[Václav (JKI-K)|Václava]] (z. 935). Praktickým potřebám sloužily v kostelích kalendářové seznamy světců (martyrologia, [[knihy liturgické (JKI-K)|knihy liturgické]]); úpravu prozaických legend v rýmovaná oficia s hudbou a rozšíření kázání (sermones) o hagiografické motivy způsobil vliv františkánské zbožnosti. Texty působily citově a církev je využívala pro didaktické a moralistní působení.
 ''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]]
 [[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:08
(Žádný rozdíl)