imported>ZRN: přidán Slovník islámu

2024-11-14T14:49:36Z

přidán Slovník islámu

Nová stránka

<span id="entry">imám</span> – pojem, který může mít v islámském prostředí obecně vzato několik významů. Předně, imám je tím, kdo vede [[modlitba (Islam)|modlitbu]], tedy vlastně „předmodlič“ (arabská předložka ''amáma'' totiž znamená „před“). V šíitském prostředí ([[šíʻa (Islam)|šíʻa]]) se jako imám označuje muž z rodu Prorokova, potomek ʻAlího ibn Abí Tálib a Fátimy. Tento muž je Bohem ([[Alláh (Islam)|Alláh]]) ustanovený nástupce Proroka [[Muhammad (Islam)|Muhammada]], je neomylný, bez hříchů a může vydávat závazná rozhodnutí ve všech oblastech lidské činnosti. Po zmizení dvanáctého imáma (''[[ghajba (Islam)|ghajba]]'') pak do jisté míry převzali jeho roli islámští právníci (''fuqaháʼ''). Titul imám náleží rovněž některým z velkých postav středověkého islámského myšlení (zakladatelé právních škol, např. imám Abú Hanífa; teologové, např. imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí aj.). V průběhu [[dějiny (Islam)|dějin]] se šía rozštěpila na řadu proudů, z nichž mnohé zanikly, avšak některé přetrvaly dodnes. V současnosti je nejrozšířenějším šíitským směrem šía dvanácti imámů, neboli ''ithnáʻášaríja'', která je oficiálním vyznáním v Íránu, ale hlásí se k ní i většina muslimů v Iráku a Bahrajnu. Okolo postav dvanácti imámů, jejich životů, zázračných schopností ([[zázraky (Islam)|zázraky]]), ale též záhadami opředených skonů ([[smrt a pohřební obřady (Islam)|smrt]]), vznikla již ve středověku celá řada legend. Pod pojmem dvanáct imámů rozumíme Prorokova bratrance a zetě ʻAlího ibn Abí Tálib, jeho dva syny vzešlé ze svazku s Muhammadovou dcerou Fátimou, a devět potomků vzešlých z linie ʻAlího mladšího syna al-Husajna. Z rodu imáma ʻAlího ovšem nepocházeli pouze další imámové, ale též významné ženy, které vstoupily do islámské historie a především folklóru. Šíité často zdůrazňují, že počet imámů, dvanáct, odpovídá počtu denních hodin, neboť právě oni mají moc nad každou hodinou a dokáží změnit život každého muslima, který se je rozhodne následovat. Úcta a oddanost, kterou chovají šíité vůči svým imámům, dosahuje takřka míry zbožštění, neboť jsou přesvědčení, že právě v línii jejich rodu se přenáší jistá „jiskřička božství“, tedy archetypální „muhammadovské podstaty“ (''haqíqa muhammadíja'', kterou bývá nadán též „vrchol“ veškerého Stvoření, Dokonalý člověk, viz [[insán kámil (Islam)|insán]] kámil), a proto imámové (a celý jejich rod) bývají nadáni nadlidskými vlastnostmi.

Legendy často vzpomínají ʻAlího moudrost, udatnost i nadpozemskou sílu, jeho žena Fátima pak bývá uváděna jako vzor veškeré mravní čistoty, v osobě jejího staršího syna al-Hasana se prý shromáždila veškerá oddanost a upřímnost víry (''ichlás'') a osobnost mladšího imáma al-Husajna zase představuje dokonalé ztělesnění veškerého milosrdenství světa. Imám al-Husajn se oženil (mimo jiné) s dcerou posledního sásánovského vládce Jazdgirda III, zvanou Šahrbanú, a z tohoto svazku se narodil čtvrtý imám ʻAlí Zajnulʻábidín, skrze nějž linie pokračovala až ke dvanáctému imámovi, který se v dětském věku ztratil v Sámarráʼ (''ghajba'') a jehož návrat šíité stále očekávají. Skrze zmíněný sňatek došlo, jak šíité věří, k takřka mysterioznímu spojení krve imámátu a monarchie. Imám ʻAlí Zajnulʻábidín se vyznačoval mimořádnou zbožností a je mu připisována celá řada oblíbených [[modlitba (Islam)|modliteb]], ale i další imámové vynikali četnými chvályhodnými vlastnostmi; Muhammad al-Báqir byl vzorem poznání a [[vzdělání a vzdělanost (Islam)|vzdělanosti]], zatímco Džaʻfar as-Sádiq představoval archetyp esoterní moudrosti a znalosti [[magie (Islam)|magie]]. Přestože všichni šíitští imámové byli historickými postavami, jejich reálné životy byly velmi záhy překryty legendami a bohatou symbolikou.

<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
* Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. ''Rýžoviště zlata a doly drahokamů''. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;
* Aš-Šahrastání, Muhammad. ''Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím''. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
* Fiala, Petr, a Jiří Hanuš, Jan Vybíral, eds. ''Autorita v arabrahamských náboženstvích: Náboženské a politické aspekty autority v judaismu, křesťanství a islámu''. Brno: CDK, 2004;
* Lawrence, Bruce. ''O Koránu''. Přel. Gabriela Weberová-Babulíková. Praha: Pavel Dobrovský - Beta, 2007;
* Mendel, Miloš, a kol. ''Islám: Ideál a skutečnost''. Praha: Baset, 2002;
* Ostřanský, Bronislav. ''Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky: „Úradky Boží pro nápravu lidského království“ šajcha Muhjiddína ibn ʻArabího''. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2004;
* Robinson, Francis. ''Svět islámu''. Praha: Knižní klub, 1997;
* Tauer, Felix. ''Svět islámu: Dějiny a kultura''. Praha: Vyšehrad, 2006.

''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''

<span class="section_title">Viz též:</span> [[imám (JKI-I)|imám (JKI-I)]]<br />
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
[[Kategorie:Islám]]

imám (Islam) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník islámu