imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:11Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:42Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:52Z

import JKI a Hind

Nová stránka

<span id="entry">islám</span> (podstatné jméno slovesné od arab. slovesa aslama – podrobit se, odevzdat se Bohu, dosáhnout stavu [[mír (JKI-I)|míru]]) Svět. náboženství s více než 1 miliardou vyznavačů. Vznikl na Arabském poloostrově, v prostředí obchodnických oáz, žijících v symbióze s kočovnými beduínskými kmeny. Hist. okolnosti vzniku i. způsobily, že stoupenci i. se od počátku cítili jako společenství s polit. ambicemi. To vtisklo dalšímu vývoji i. zvláštní povahu. Nestal se pouze kultem nebo etickou normou lidí odmítajících žít v poměrech své doby, ale byl zároveň práv. kodexem, který obsahoval stále přesnější a složitější představu o každodenním životě, mezilidských vztazích, trestním právu, státoprávním uspořádání a vztahu k nemuslim. okolí. Vedle otázek ryze kultovních či věroučných vznikl i. též jako státní ideologie. Mohutná synkretická kultura, jež v sobě zahrnovala i předislám. tradice, vedla k vytvoření svébytných forem duch. života sahajících za rámec oficiálního i. Zákl. islám. paradigma klade důraz na pevný životní řád, vyjádřený jasně formulovanými představami o [[svět (JKI-I)|světě]] a člověku v něm a závazným systémem práv. vztahů k Bohu a norem interakce ve společnosti ([[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘a]]). Propůjčuje relativně shodné kulturní rysy většinově náb. společnostem i menšinovým komunitám.

I. vznikl počátkem 7. stol. ve stř. Arábii jako přísně monoteistické učení ([[jedinost boží (JKI-I)|jedinost boží]]), které zvěstoval prorok [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad Ibn Abdulláh]] (asi 570-632) nejprve v rodné [[Mekka (JKI-I)|Mekce]] a od vynuceného odchodu 622 ([[hidžra (JKI-I)|hidžra]]) v [[Medína (JKI-I)|Medíně]]. I. navazuje na [[judaismus (JKI-J)|judaismus]], vých. proudy [[křesťanství (JKI-K)|křesťanství]] a na staroarab. prvky ([[ádát (JKI-I)|ádát]], [[džáhilíja (JKI-I)|džáhilíja]], [[Ka‘ba (JKI-I)|Ka‘ba]], [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouť do Mekky]]). I. věrouka je založena na pěti zákl. pilířích: nauka o jedinosti Boha (tauhíd), nauka o [[proroci (JKI-I)|prorocích]] (anbijá), nauka o [[andělé (JKI-I)|andělích]] (malá‘ika), nauka o soudném dni (jaum al-kijáma) a trestu za [[hřích (JKI-I)|hříchy]] ([[eschatologie (JKI-I)|eschatologie]]) a nauka o [[predestinace (JKI-I)|predestinaci]] (al-kadá wa‘l-kadar). I. kosmologie spočívá v učení, že Bůh ([[Alláh (JKI-I)|Alláh]]) stvořil svět a [[člověk (JKI-I)|člověka]] a zjevoval lidem svou vůli prostřednictvím proroků. K těm počítá velké postavy Starého i Nového zákona: významní jsou Núh (Noe), [[Ibráhím (JKI-I)|Ibráhím]] ([[Abraham (JKI-J)|Abraham]]), jeho synové [[Ismá‘íl (JKI-I)|Ismá'íl]] ([[Izmael (JKI-J)|Izmael]]) a [[Ishák (JKI-I)|Ishák]] ([[Izák (JKI-J)|Izák]]), [[Músá (JKI-I)|Músá]] ([[Mojžíš (JKI-J)|Mojžíš]]), Dáwud ([[David (JKI-J)|David]]), Sulajmán ([[Šalomoun (JKI-J)|Šalomoun]]), Jahjá ([[Jan Křtitel (JKI-I)|Jan Křtitel]]) a Ísá ([[Ježíš (JKI-I)|Ježíš]]). Písmo i., [[korán (JKI-I)|korán]], uvádí také tři proroky staroarab. tradice Húda, Sáliha a Šu‘ajba ([[proroci arabští (JKI-I)|proroci arabští]]). Lidé ale učení proroků a poslů, kteří přinášeli zjevenou knihu ([[bible (JKI-I)|Bible]], [[Tóra (JKI-I)|Tóra]]) odmítali nebo pokřivili. Proto byl Muhammad vybrán za „pečeť proroků“ (chátim al-anbijá), aby zvěstoval konečné zjevení – [[korán (JKI-I)|korán]] (arab. al-Kur‘án al-karím, dosl. Vznešené čtení), jež už nebude pokaženo. Arabové, jimž byl korán zjeven, se napříště mají ubírat po [[přímá stezka (JKI-I)|přímé stezce]] [[víra (JKI-I)|víry]] v jediného Boha a jí odpovídající [[etika (JKI-I)|etiky]] a mají pro i. získat celé lidstvo. Podle i. je korán autentické [[slovo boží (JKI-I)|slovo boží]], které bylo Muhammadovi zjevováno prostřednictvím [[anděl Gabriel (JKI-I)|anděla Gabriela]] (Džibríl) v letech 610-632. Do kanonické podoby byl sepsán za třetího [[chalífa (JKI-I)|chalífy]] Usmána. V době rozvoje teol. myšlení v 8.-10. stol. se prosadil názor, že korán je věčné, nestvořené boží slovo ([[al-Aš‘arí, Abú'l-Hasan Alí Ibn Ismá‘íl (JKI-I)|al-Aš‘arí]], [[aš‘aríja (JKI-I)|aš‘aríja]]). Platí zároveň za nedostižný vzor dokonalé krásy a u [[muslim (JKI-I)|muslimů]] se těší velké úctě v přednášené i psané podobě ([[recitace koránu (JKI-I)|recitace koránu]]).

V době Muhammadovy smrti se k islámu hlásila téměř celá Arábie. Za chalífů se rychle šířil dál, nejprve formou vojenské expanze ([[džihád (JKI-I)|džihád]]), později také obchodem, misijní činností ([[výzva ke konverzi (JKI-I)|výzva ke konverzi]]) a kulturou. Přispívala k tomu i jednoduchost jeho věrouky a přehlednost práv.-etických předpisů. V pův. jednotné obci věřících však již v polovině 7. stol. nastal rozkol v otázce nástupnictví, v pojetí nejvyšší náb.-polit. hodnosti [[imám (JKI-I)|imáma]] a chalífy. Většina, nazvaná později sunnity ([[sunna (JKI-I)|sunna]]), uznává právoplatnost volby prvních čtyř chalífů (Abú Bakra, Umara, Usmána a [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí Táliba]]) i další vývoj za Umajjovců a Abbásovců. Podle nich má v čele obce stát chalífa volený předními muži z řad mekkánského vládnoucího rodu Kurajš. Proti nim se postavili stoupenci Alího, zvaní ší‘at Alí – strana Alího ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]), podle nichž funkce [[imám (JKI-I)|imáma]] přísluší pouze Prorokově rodině ([[ahl al-bajt (JKI-I)|ahl al-bajt]]), tedy Alímu a jeho potomstvu. Třetí frakci ustavila [[cháridža (JKI-I)|cháridža]], která tvrdí, že imámem má být zvolen vždy nejzbožnější muslim bez ohledu na původ. Dnes tvoří sunnité asi 90 % všech muslimů, ší‘ité (včetně odnoží, jako jsou [[drúzové (JKI-I)|drúzové]], [[ismá‘ílíja (JKI-I)|ismá‘ílíja]], [[alawité (JKI-I)|alawité]] aj.) asi 10 %, cháridžovci tvoří jen několik menších enkláv ([[Mozabité (JKI-I)|Mozabité]]).

Islám. teologie a práv. systém byly propracovány zejm. v 8.-12. stol. Ústředním teol. pojmem je jedinost boží (tauhíd), nejtěžším hříchem a [[hereze (JKI-I)|herezí]] je přidružovat k Bohu jiná božstva nebo objekty náb. úcty (širk, [[polyteismus (JKI-I)|polyteismus]]), [[odpadlictví (JKI-I)|odpadlictví]] od víry (irtidád), úmyslné působení [[rozvrat (JKI-I)|rozvratu]] obce a státu (fitna), [[cizoložství (JKI-I)|cizoložství]] (ziná) a krádež nad stanovené minimum. V otázkách jedinosti Boha je normativní klasický i. striktní. Odmítá dualismus či prvky [[gnóze (JKI-K)|gnóze]], kř. učení o [[Trojice (JKI-K)|Trojici]] i Ježíšovo synovství boží; uctívá jej pouze jako význ. proroka, syna panenské matky Marjam a tvůrce [[zázrak (JKI-I)|zázraků]]. Nezná ani instituci [[církev (JKI-K)|církve]] a kněžstva. Za organizační formu pokládá stát. [[duchovenstvo (JKI-I)|Duchovenstvo]] představují náb. vzdělanci (ulamá), zejm. vykladači a tvůrci práva (fukahá, [[právní věda (JKI-I)|právní věda]]).

Hl. věroučné spory vyvolal v 9. stol. racionalistický teol. proud [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazila]]. Ortodoxní řešení prosadil v 10. stol. [[al-Aš‘arí, Abú'l-Hasan Alí Ibn Ismá‘íl (JKI-I)|al-Aš‘arí]], „středovou“ polohu sunnitského i. teoreticky dotvořil [[al-Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad (JKI-I)|al-Ghazzálí]], který smířil nepružné a rigidní myšlenky ortodoxie s racionalitou a umírněnými postuláty mystiky. Oživení islám. teologie a práv. myšlení přinesl od konce 19. stol. islám. [[reformismus (JKI-I)|reformismus]] ([[al-Afghání, Džamál ad-Dín (JKI-I)|al-Afghání]], [[Abduh, Muhammad (JKI-I)|Abduh]], [[Ridá, Rašíd (JKI-I)|Ridá]]), na nějž navazují různé proudy modernismu i [[fundamentalismus islámský (JKI-I)|fundamentalismu]] islámského. Práv. systém upravuje vztahy člověka k Bohu (ibádát) i vzájemné mezilidské vztahy (mu‘ámalát). Jeho soubor se nazývá šarí‘a (pův. cesta k studni, v náb. smyslu osvědčená, správná cesta). Právníci systém propracovali na základě koránu, tradic o výrocích Muhammadových ([[hadís (JKI-I)|hadís]]), [[analogie (JKI-I)|analogie]] a [[konsensus (JKI-I)|konsensu]]. V prvních staletích pracovali s relativně vysokou mírou volnosti při interpretaci textů a utváření legislativy ([[idžtihád (JKI-I)|idžtihád]]). [[muslim (JKI-I)|Muslim]] je vůči Bohu povinen plnit pět povinností, tzv. [[pět sloupů víry (JKI-I)|pět sloupů víry]] (arkán ad-dín): [[vyznání víry (JKI-I)|vyznání víry]] (šaháda), [[modlitba (JKI-I)|modlitba]] (salát, per. namáz), předepsaná [[almužna (JKI-I)|almužna]] (zakát, sadaka), [[půst (JKI-I)|půst]] v měsíci [[ramadán (JKI-I)|ramadánu]] (saum, sijám) a [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouť do Mekky]] (hadždž). V sunnitském i. se do současnosti uchovaly čtyři práv. směry ([[mazhab (JKI-I)|mazhaby]]): hanífovský, málikovský, šáfi‘ovský a hanbalovský. Ší‘ité mají vlastní práv. systém, který je mj. postaven na vlastních textech prorocké tradice ([[achbár (JKI-I)|achbár]]), někdy se označuje podle 6. imáma ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]) jako dža‘farovský.

Jako duch. protipól k striktním příkazům šarí‘y se na půdě i. rozvinula [[mystika (JKI-I)|mystika]] (súfismus, arab. tasawwuf). Projevovaly se větší zbožností, než kolik požaduje šarí‘a, a [[askeze (JKI-I)|askezí]] ([[dervíš (JKI-I)|dervíš]], [[záhid (JKI-I)|záhid]]). Později súfíjové vytvořili systémy duch. teoret. i praktických nauk ([[bátin (JKI-I)|bátin]], záhir), vedle rozumového poznání postavili intuici a poznatky získávané srdcem, své učení vykládali také pomocí poetických obrazů ([[láska mystická (JKI-I)|láska mystická]]) a do bohoslužby či modlitby (wird) vkládali hudbu a tanec (samá). Vrcholu mystika dosáhla představou o jedinosti Boha jako jednotě všeho bytí ([[Ibn Arabí, Abú Bakr Muhammad Muhí ad-Dín (JKI-I)|Ibn Arabí]]). Od 12. stol. se súfíjové sdružovali do zřetelně vymezených mystických [[bratrstva mystická (JKI-I)|bratrstev]] a řádů ([[taríka (JKI-I)|taríka]]) pod vedením charismatických [[šajch (JKI-I)|šajchů]]. Súfíjské taríky tvořily až do 19. stol. hl. formu islám. spirituality.

Tradiční islám. pojetí náboženství a státu jako nedělitelného rámce pro obec věřících (umma) působí v moderní době někdy napětí. V i. totiž neproběhlo oddělení náboženství od státu ([[sekularismus (JKI-I)|sekularismus]]), a proto i. vstupuje do společ. vztahů a reálné politiky. V prostoru současného islám. světa od Maroka a záp. Afriky až po Indonésii a jižní ostrovy Filipín, s přesahy moderní islám. diaspory do všech kontinentů, se ale projevuje i silná kulturní rozmanitost domácích tradic. Relativní jednotu islámu utvářejí společná víra, korán, šarí‘a a množství kulturních prvků, ale také vágně přítomné pouto polit. solidarity – např. Organizace islámské konference a mnoho islám. institucí.

''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
[[Kategorie:JKI/Islám]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)

islám (JKI-I) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind