imported>ZRN: přidán Slovník islámu

2024-11-14T14:49:37Z

přidán Slovník islámu

Nová stránka

<span id="entry">ismáʻílíja</span> – extrémní šíitský směr ([[šíʻa (Islam)|šíʻa]]), odvozující své [[jména (Islam)|jméno]] od staršího syna šestého [[imám (Islam)|imáma]] Džaʻfara as-Sádiqa Ismáʻíla. Toho považují za sedmého a zároveň posledního imáma. Odtud také její časté označení jako „šía sedmi imámů“ (též „sedmíci“). Přestože byl Ismáʻíl pro své údajné morální poklesky vyloučen otcem z pořadí nástupnictví (a navíc zemřel dříve než on) menší část šíitů právě jej pokládá za Džaʻfarova nástupce. Ismáʻílíja v minulosti dosáhla značných politických úspěchů a zejména díky nim bývá někdy desáté století našeho letopočtu ve „světě islámu“ nazýváno jako „století šíi“; vytvořila mocnou Fátimovskou říši v Egyptě a Syropalestině a z jejího lůna vzešly i další státní útvary. Z ismáʻílijského prostředí vyšla celá řada směrů a proudů (či sekt), neboť již v jedenáctém století se rozdělila (v souvislosti s politickými spory uvnitř fátimovské dynastie) na západní větev, která má skrytého imáma, a východní, známou jako ''nizáríja'', která přetrvala dodnes a jejíž přívrženci žijí především v Indii a Pákistánu a respektují moc svého nejvyššího představitele, jenž bývá od koloniálních časů titulován jako ''Ágha chán''. Z ismáʻílíjského prostředí povstalo i tzv. „nové učení“, jehož radikální stoupenci vešli nejen do historie křížových výprav jako ''haššášijúna'' (''asasíni''). Učení ismáʻílíje je ze všech šíitských směrů nejvzdálenější sunnitské „normě“ (viz [[teologie (Islam)|teologie]]). Věřící dodržují striktní rozdělení doktríny na část vnější (''záhir''), která v podstatě koresponduje s většinovou věroukou, a část vnitřní (''bátin'') obsahující učení, jež vnáší do islámu prvky novoplatónských emanačních schémat (viz [[filozofie (Islam)|filozofie]]) či četné a nepřehlédnutelné prvky gnóze, projevující se zejména v rovině kosmologické ([[kosmologie (Islam)|kosmologie]]) a ontologické.

<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
* Armstrongová, Karen. ''Dějiny Boha''. Přel. Martina Moravcová, Štěpán Kovařík, Luboš Kropáček. Praha: Argo, 1996;
* Aš-Šahrastání, Muhammad. ''Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím''. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
* Bondy, Egon. ''Středověká islámská a židovská filosofie: Filosofie renesance a reformace''. Praha: Vokno, 1995;
* Fiala, Petr, a Jiří Hanuš, Jan Vybíral, eds. ''Autorita v arabrahamských náboženstvích: Náboženské a politické aspekty autority v judaismu, křesťanství a islámu''. Brno: CDK, 2004;
* Fleissig, Jiří, a Charif Bahbouh. ''Malá encyklopedie islámu''. Praha: Dar Ibn Rushd, 1993;
* Kropáček, Luboš. ''Duchovní cesty islámu''. Praha: Vyšehrad, 2006;
* Tureček, Břetislav. ''Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel''. Praha: Knižní klub, 2007;
* Žďárský, Pavel, ed. ''Alois Musil: Ze světa islámu''. Praha: Akropolis, 2014.

''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''

<span class="section_title">Viz též:</span> [[ismá‘ílíja (JKI-I)|ismá‘ílíja (JKI-I)]]<br />
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
[[Kategorie:Islám]]

ismáʻílíja (Islam) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník islámu