křížové výpravy (JKI-I) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:35Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:12Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:43Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:43:53Z

import JKI a Hind

Nová stránka

křížové výpravy Z hlediska vývoje islám. věrouky neměly zásadní význam, pouze posílily bipolární geopolitické vidění světa ([[dár al-islám (JKI-I)|dár al-islám]], dár al-harb). Z hlediska soužití kř. a islám. civilizace první hist. kapitola, kdy kř. Evropa dočasně vojensky triumfovala v jedné části tehdy vyspělejšího [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]]. Příchod křižáků (arabsky nazývaných al-ifrandž – Frankové) do oblasti Sýrie a Palestiny byl na samém sklonku 11. stol. umožněn díky složité polit. situaci v této části chalífátu, neboť zde tehdy mezi sebou soupeřilo několik mocenských center ([[Fátimovci (JKI-I)|Fátimovci]], turečtí Seldžukové a další.). [[křesťané (JKI-I)|Křesťané]] se v nastalém vakuu dokázali zorientovat a na téměř 90 let prosadit vojenskou převahu v muslim. prostředí. [[muslim (JKI-I)|Muslimové]] byli na kř. enklávy v Levantě zvyklí, ale vzhledem k agresivitě, nedodržování smluv a náb. fanatismu, jimiž se křižácká knížectví vyznačovala, a vzhledem k nepřijatelnosti interpretace k.v. záp. křesťany (vysvobození Božího hrobu z rukou pohanů) nebyla přítomnost křižáckých států pro chalífát z dlouhodobé perspektivy akceptovatelná. Postupně došlo k etnické a kulturní asimilaci obyvatel kř. států a prorůstání s muslim. okolím a autochtonními arab. a řec. křesťany. Proto když ajjúbovský sultán Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin) 1187 dobyl zpět [[Jeruzalém (JKI-I)|Jeruzalém]], zachoval se k jeho kř. obráncům vcelku velkoryse. Chalífát tehdy chápal existenci křižáckých států jako nepodstatnou epizodu svého celkového vývoje. Některá křižácká knížectví se v Levantě udržela ještě celé století a byla odstraněna teprve egypt. dynastií [[mamlúk (JKI-I)|mamlúků]] poč. 90. let 13. stol. Pozdější islám. autority nově interpretují k.v. a využívají je jako hist. reminiscence v kontextu soupeření s evrop. kolonialismem 19. stol. V islám. postojích ve 20. stol. se často hovoří o novodobých křižácích v souvislosti se sionistickou kolonizací [[Palestina (JKI-J)|Palestiny]], polit. aspiracemi [[maronité (JKI-K)|maronitů]] v Libanonu nebo vojenskými operacemi USA a Evropy v islám. světě.

Viz též: [[křížové výpravy (JKI-K)|křížové výpravy (JKI-K)]]

''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' 
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
[[Kategorie:JKI/Islám]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">křížové výpravy</span> Z hlediska vývoje islám. věrouky neměly zásadní význam, pouze posílily bipolární geopolitické vidění světa ([[dár al-islám (JKI-I)|dár al-islám]], dár al-harb). Z hlediska soužití kř. a islám. civilizace první hist. kapitola, kdy kř. Evropa dočasně vojensky triumfovala v jedné části tehdy vyspělejšího [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]]. Příchod křižáků (arabsky nazývaných al-ifrandž – Frankové) do oblasti Sýrie a Palestiny byl na samém sklonku 11. stol. umožněn díky složité polit. situaci v této části chalífátu, neboť zde tehdy mezi sebou soupeřilo několik mocenských center ([[Fátimovci (JKI-I)|Fátimovci]], turečtí Seldžukové a další.). [[křesťané (JKI-I)|Křesťané]] se v nastalém vakuu dokázali zorientovat a na téměř 90 let prosadit vojenskou převahu v muslim. prostředí. [[muslim (JKI-I)|Muslimové]] byli na kř. enklávy v Levantě zvyklí, ale vzhledem k agresivitě, nedodržování smluv a náb. fanatismu, jimiž se křižácká knížectví vyznačovala, a vzhledem k nepřijatelnosti interpretace k.v. záp. křesťany (vysvobození Božího hrobu z rukou pohanů) nebyla přítomnost křižáckých států pro chalífát z dlouhodobé perspektivy akceptovatelná. Postupně došlo k etnické a kulturní asimilaci obyvatel kř. států a prorůstání s muslim. okolím a autochtonními arab. a řec. křesťany. Proto když ajjúbovský sultán Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin) 1187 dobyl zpět [[Jeruzalém (JKI-I)|Jeruzalém]], zachoval se k jeho kř. obráncům vcelku velkoryse. Chalífát tehdy chápal existenci křižáckých států jako nepodstatnou epizodu svého celkového vývoje. Některá křižácká knížectví se v Levantě udržela ještě celé století a byla odstraněna teprve egypt. dynastií [[mamlúk (JKI-I)|mamlúků]] poč. 90. let 13. stol. Pozdější islám. autority nově interpretují k.v. a využívají je jako hist. reminiscence v kontextu soupeření s evrop. kolonialismem 19. stol. V islám. postojích ve 20. stol. se často hovoří o novodobých křižácích v souvislosti se sionistickou kolonizací [[Palestina (JKI-J)|Palestiny]], polit. aspiracemi [[maronité (JKI-K)|maronitů]] v Libanonu nebo vojenskými operacemi USA a Evropy v islám. světě.
 ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
 [[Kategorie:JKI/Islám]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)