modlitba (JKI-J) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:39Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:26Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:07:57Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:11Z

import JKI a Hind

Nová stránka

modlitba (hebr. tfila, též bakaša – prosba, nebo tachanunim – snažné prosby; aram. celuta) Forma žid. [[bohoslužba (JKI-J)|bohoslužby]]. M. předpokládá víru v osobního [[Bůh (JKI-J)|Boha]], na něhož je možno se obracet. Rozlišují se m. neformulované a liturg. formulované.

Vývoj modliteb. V bibl. textech se nacházejí převážně m. prvního typu. Výjimkou je kniha [[žalmy (JKI-J)|Žalmů]], kde se nachází vedle m. jednotlivců pravděpodobně celá řada liturg. m., jejichž přesnou rituální úlohu lze jen obtížně určit. Později se staly celé žalmy nebo jejich části součástí formulovaných m. V bibl. textech se zachovaly i zlomky liturg. textů spojených s přinášením [[prvotiny (JKI-J)|prvotin]] z úrody (Dt 26,5-10) a při přinášení [[desátek (JKI-J)|desátků]] (Dt 26, 13-15) v období Prvního [[chrám (JKI-J)|chrámu]]. Většího významu nabyla m. v období babylónského [[exil (JKI-J)|exilu]] a tento význam si m. a liturg. texty podržely i po obnově chrámové obětní bohoslužby. Rozvíjela se zejm. v [[synagoga (JKI-J)|synagoze]], ale pronikla i do chrámu. Zatímco v chrámu převládaly pasáže z [[bible (JKI-J)|bible]], jako [[Šema (JKI-J)|Šma]], [[Desatero (JKI-J)|Desatero]] a kněžské [[požehnání (JKI-J)|požehnání]], krystalizovala v synagogách a na bohoslužebných shromážděních mimo chrám m. Osmnácti ([[Amida (JKI-J)|Amida]]) a některé prvky postní liturgie. V poexilní době se m. postupně staly pravidelnou součástí [[liturgie (JKI-J)|liturgie]] a byly stanoveny pro ni určité denní doby. K první unifikaci obsahu m. a zákl. struktury liturg. bohoslužeb došlo po porážce protiřím. povstání ve společenství učenců v [[Javne (JKI-J)|Javne]]. Zde byly stanoveny tři povinné denní doby m. a zákl. struktura textů tvořená vyznáním víry Šema a m. Amida. Diskuse byly vedeny o podobě svátečních a šabatových m., jejichž konečná struktura se vytvořila v období [[gaon (JKI-J)|gaonů]] (650-1050). Po vzniku babylónské [[diaspora (JKI-J)|diaspory]] a jejím vzrůstajícím významu se začaly vytvářet v [[Palestina (JKI-J)|Palestině]] a v [[Babylónie (JKI-J)|Babylónii]] částečně odlišné liturg. zvyklosti, které vedly ke vytvoření prvních modlitebních ritů – babylónského a palestinského. První z nich ovlivnil postupný vznik tzv. sefardského ritu (Iberský poloostrov, Středozemí, později částečně Holandsko a Anglie) a druhý ovlivňoval vytváření tzv. aškenázského ritu (původně sev. Francie a Německo, později stř. a vých. Evropa). Kromě těchto dvou hl. ritů se pod vlivem [[Maimonides, Moše ben Maimon (JKI-J)|Maimonida]] konstituoval tzv. jemenitský ritus (v současné době zaniká v důsledku imigrace Židů z této oblasti do [[Izrael (JKI-J)|Izraele]]). Uvedené rity se neodlišovaly v zákl. m., ale spíše v poetických doplňcích ([[pijut (JKI-J)|pijut]]), kterými byla liturgie obohacována od raného středověku. Určité specifické prvky vnesla do m. židovská mystická hnutí ([[chasidej Aškenaz (JKI-J)|chasidej Aškenaz]], mystické hnutí v [[Safed (JKI-J)|Safedu]]). Se vznikem východoevrop. [[chasidismus (JKI-J)|chasidismu]] v 18. stol. došlo k částečnému propojení sefardského a aškenázského ritu do specifického chasidského ritu. Podobu liturgie ovlivnilo osvícenské hnutí evrop. Židů ([[haskala (JKI-J)|haskala]]), které vyústilo v náb. reformu části židovstva. Z modlitebních sborníků byla vypuštěna většina mystických prvků a liturg. poetických skladeb (pijutů). Zásahy byly učiněny i do znění základní m., kde byly vypuštěny nebo přeformulovány zmínky o obnově chrámové obětní bohoslužby, návratu do [[Palestina (JKI-J)|Palestiny]] a příchodu [[mesiáš (JKI-J)|mesiáše]]. Byly nahrazeny obecně formulovanými pasážemi humánního a etického obsahu. Reformní hnutí, pův. spjaté zejm. s Německem, se později přesunulo hl. do USA, kde se dále rozvíjí.

Struktura modliteb. Judaismus předpisuje pravidelné tři denní m. – ranní (šachrit), odpolední (mincha) a večerní (ma’ariv nebo arvit). O [[šabat (JKI-J)|šabatu]] a [[svátky ročního cyklu (JKI-J)|svátcích]] k nim přibývá další m. zvaná přídavná (musaf) a na [[Jom kipur (JKI-J)|Jom kipur]] je celodenní modlitební cyklus zakončen zvláštní bohoslužbou zv. uzavření (ne’ila). Ranní a odpolední m. symbolizují ranní a odpolední (podvečerní) [[oběť (JKI-J)|oběť]] v jeruzalémském chrámu, přídavná m. přídavnou oběť přinášenou o šabatech a svátcích a konečně bohoslužba uzavření symbolizuje uzavírání chrámových bran. Zákl. modlitební strukturou, od níž se odvíjí podoba všech dalších m., je ranní m. V souč. podobě se skládá z úvodních částí, jimiž jsou birchot ha-šachar (ranní požehnání) a pesukej de zimra (pasáže z žalmů), dále z modlitební jednotky Kri’at Šma (recitace Šema s úvodními a závěrečnými požehnáními), m. Amida, snažných proseb (tachanunim) a závěru, který je tvořen m. [[Kadiš (JKI-J)|Kadiš]] a hymnem [[Alejnu (JKI-J)|Alejnu]]. Ranní požehnání pův. tvořila součást domácí liturgie a teprve později byla přenesena do veřejné bohoslužby. Centrem odpolední modlitby je Amida, která je uvozena Žalmem 145 a zakončena snažnými prosbami, Kadišem a hymnem Alejnu. Večerní bohoslužba je opět uvedena žalmy, následuje recitace Šema a tichá recitace Amidy, která je opět zakončena Kadišem a hymnem Alejnu. – Liturgie šabatu a svátků se vyznačuje zejm. četbou pasáží z [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] a prorockých knih bible, modifikacemi Amidy (počet požehnání je redukován na sedm a prostřední z nich je vždy zaměřeno obsahově na šabat nebo příslušný svátek) a v minulosti množstvím podle ritů a oblastí se lišících pijutů.

Viz též: [[modlitba (JKI-K)|modlitba (JKI-K)]], [[modlitba (JKI-I)|modlitba (JKI-I)]]

''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nosek Bedřich]]
[[Kategorie:JKI/Judaismus]]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 Struktura modliteb. Judaismus předpisuje pravidelné tři denní m. – ranní (šachrit), odpolední (mincha) a večerní (ma’ariv nebo arvit). O [[šabat (JKI-J)|šabatu]] a [[svátky ročního cyklu (JKI-J)|svátcích]] k nim přibývá další m. zvaná přídavná (musaf) a na [[Jom kipur (JKI-J)|Jom kipur]] je celodenní modlitební cyklus zakončen zvláštní bohoslužbou zv. uzavření (ne’ila). Ranní a odpolední m. symbolizují ranní a odpolední (podvečerní) [[oběť (JKI-J)|oběť]] v jeruzalémském chrámu, přídavná m. přídavnou oběť přinášenou o šabatech a svátcích a konečně bohoslužba uzavření symbolizuje uzavírání chrámových bran. Zákl. modlitební strukturou, od níž se odvíjí podoba všech dalších m., je ranní m. V souč. podobě se skládá z úvodních částí, jimiž jsou birchot ha-šachar (ranní požehnání) a pesukej de zimra (pasáže z žalmů), dále z modlitební jednotky Kri’at Šma (recitace Šema s úvodními a závěrečnými požehnáními), m. Amida, snažných proseb (tachanunim) a závěru, který je tvořen m. [[Kadiš (JKI-J)|Kadiš]] a hymnem [[Alejnu (JKI-J)|Alejnu]]. Ranní požehnání pův. tvořila součást domácí liturgie a teprve později byla přenesena do veřejné bohoslužby. Centrem odpolední modlitby je Amida, která je uvozena Žalmem 145 a zakončena snažnými prosbami, Kadišem a hymnem Alejnu. Večerní bohoslužba je opět uvedena žalmy, následuje recitace Šema a tichá recitace Amidy, která je opět zakončena Kadišem a hymnem Alejnu. – Liturgie šabatu a svátků se vyznačuje zejm. četbou pasáží z [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] a prorockých knih bible, modifikacemi Amidy (počet požehnání je redukován na sedm a prostřední z nich je vždy zaměřeno obsahově na šabat nebo příslušný svátek) a v minulosti množstvím podle ritů a oblastí se lišících pijutů.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nosek Bedřich]]
 [[Kategorie:JKI/Judaismus]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:07
(Žádný rozdíl)