<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=otroci_a_otroctv%C3%AD_%28Islam%29</id>
	<title>otroci a otroctví (Islam) - Historie editací</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=otroci_a_otroctv%C3%AD_%28Islam%29"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=otroci_a_otroctv%C3%AD_(Islam)&amp;action=history"/>
	<updated>2026-04-25T20:50:30Z</updated>
	<subtitle>Historie editací této stránky</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.35.2</generator>
	<entry>
		<id>https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=otroci_a_otroctv%C3%AD_(Islam)&amp;diff=24078&amp;oldid=prev</id>
		<title>imported&gt;ZRN: přidán Slovník islámu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=otroci_a_otroctv%C3%AD_(Islam)&amp;diff=24078&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2024-11-14T14:49:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;přidán Slovník islámu&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;&lt;b&gt;Nová stránka&lt;/b&gt;&lt;/p&gt;&lt;div&gt;&amp;lt;span id=&amp;quot;entry&amp;quot;&amp;gt;otroci a otroctví&amp;lt;/span&amp;gt; – lidé nesvobodní a stav nesvobody. V této věci se v jednom zásadním východisku všichni středověcí muslimští učenci (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') shodovali: Každý člověk se rodí jako muslim (přirozené náboženství, viz ''[[fitra (Islam)|fitra]]'') a svobodný ([[svoboda (Islam)|svoboda]]). Teprve pod vlivem rozličných životních okolností mohou být tyto dva stavy změneny. Otroctví je tedy stavem nepřirozeným, nicméně islám akceptoval ''status quo'' doby svého zrodu a nehlásá zrušení otroctví, nýbrž přesně upravuje jeho podmínky (''šurút'') a do nejmenších detailů přitom řeší veškeré právní náležitosti (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]''). Propuštění otroka na svobodu je obecně považováno za mimořádně záslužný a bohulibý skutek, který je dokonce v určitých situacích sankcionován jako předepsaný výraz pokání (''kaffára''). Otrok tedy v islámském právu (''fiqh'') není pokládán za věc a požívá jistá práva, mezi něž patří např. skutečnost, že mohl (se souhlasem svého pána) uzavřít legitimní sňatek ([[manželství a rodina (Islam)|manželství a rodina]]), mohl poskytnout ochranu nemuslimovi a (se souhlasem svého pána) mohl vlastnit majetek ([[vlastnictví (Islam)|vlastnictví]]) a také si vydělávat na vlastní propuštění. Islámské právo teoreticky nebrání ani tomu, aby se otrok stal [[imám (Islam)|imámem]], ba dokonce i myrtím ([[fatwa (Islam)|fatwa]]). Na druhou stranu otrok nesměl svědčit u soudu, nemohl být nikdy smluvní stranou a v případě, že se účastnil bojů, nemohl mít rovnocenný podíl na kořisti. Islámské právo rozeznává i jisté „mezistupně“ mezi „úplným“ otroctvím a svobodou a to v případech otroka, jehož svobodu zaručuje testament majitele nebo jehož propuštění bylo podmíněno splněním určitých podmínek jeho pána. Jisté společné rysy s otroctvím má rovněž instituce poručnictví, kdy bývají práva dotyčného částečně omezeny a dohledem nad ním bývá pověřen buď přímo soudce (''qádí'') nebo jeho určený zmocněnec (''muhtasib''). Do této pomyslné kategorie spadají například lidé [[choromyslní (Islam)|choromyslní]], bankrotáři, vdovy, sirotci a v širším smyslu všechny osoby nedospělé, tedy [[děti a dětství (Islam)|děti]]. V běžné středověké praxi se otroci dělili podle svého původu do dvou základních skupin, na černé otroky (''ʻabd'') pocházející především z oblastí Etiopie a Súdánu, kteří byli využíváni zejména na těžké práce v zemědělství či domácnostech, a bílé otroky (''mamlúk''), původu kavkazského (Čerkesové aj.), turkického či (především ve starších dobách) slovanského, jenž bývali hojně nakupováni především pro službu v armádě. Z těchto kruhů nezřídka vzešla mocenská elita země, která zatlačila do pozadí své původní pány (mamlúcký Egypt či „otročí sultanát“ v Díllí). V této souvislosti nutno zdůraznit, že z prostředí otroků vzešli nejen velitelé vojsk, ale též mnozí významní učenci a literáti. V neposlední řadě se z této vrstvy rekrutovali i [[eunuchové (Islam)|eunuchové]], kteří v palácové hře intrik mohli dosáhnout mnohem vyššího postavení než nominálně svobodní velmožové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;h3 class=&amp;quot;section_title&amp;quot;&amp;gt;Dále k tématu&amp;lt;/h3&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Gombár, Eduard. ''Kmeny a klany v arabské politice''. Praha: Karolinum, 2004;&lt;br /&gt;
* Hanzlíčková, Helena. „Otroctví v Perském zálivu.“ ''Kulturní studia'' 8, č. 1 (2017): 3-30. [https://doi.org/10.7160/ks.2017.080101 http://dx.doi.org/10.7160/ks.2017.080101];&lt;br /&gt;
* Hourani, Albert. ''Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost''. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;&lt;br /&gt;
* Kouba, Miroslav. „Od otroctví k soužití: Terminologická tápání v bulharské reflexi osmanské minulosti.“ ''Porta Balkanica'' 9, č. 1-2 (2017): 5-18. https://hdl.handle.net/11222.digilib/137757;&lt;br /&gt;
* Lewis, Bernard. ''Dějiny Blízkého výhodu''. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;span class=&amp;quot;section_title&amp;quot;&amp;gt;Viz též:&amp;lt;/span&amp;gt; [[otroctví (JKI-I)|otroctví (JKI-I)]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Islám]]&lt;br /&gt;
&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>imported&gt;ZRN</name></author>
	</entry>
</feed>