imported>ZRN: import CNO + Tibet

2025-12-13T17:56:55Z

import CNO + Tibet

Nová stránka

pančhenlama (''pan chen bla ma)'' – sanskrtsko-tibetský titul s významem „lama velký učenec“, pandita. Druhý nejvyšší představitel školy [[Gelug (Tibet)|Gelug]] se sídlem v Tašilhünpu v Žikace v Zadním Tibetu. Někteří netibetští autoři nazývají pančhenlamu chybně „tašilama“ (''bkra shis bla ma''), podle jména jeho kláštera Tašilhünpo. Je pokládán za vtělení [[nadsmysloví buddhové (Tibet)|nadsmyslového buddhy]] [[Öpagme (Tibet)|Öpagmea]].

Mystická posloupnost pančhenlamů sahá až k buddhovi Öpagme. V historické době se však pančhenlamovští převtělenci odvozují od [[Congkhapa (Tibet)|Congkhapova]] žáka a nástupce ve funkci opata gandänského kláštera Khädubgelegpalzangpa (''mkhas grub dge legs dpal bzang po'', 1385–1438). Podle jiné, starší tradice pochází však tato instituce až ze 17. století, proto se někdy v literatuře setkáváme s dvojím počítáním pančhenlamů. Jejich volba se řídí obdobnými pravidly jako volba [[dalajlama (Tibet)|dalajlamů]].

O 1. až 3. pančhenlamovi (podle později zavedeného jejich číslování) Khädubgelegpalzangovi, Sönamčhoglangovi (''bsod nams phyogs glang,'' 1438–1505) a Lozangdöndubovi (''blo bzang don grub'', 1505–1568) je známo toliko, že sluli učeností a všestrannou podporou mateřské školy Gelug. Čtvrtý (podle dřívější zavedené tradice první) pančhenlama Lozangčhökjigjalcchän (''blo bzang chos kyi rgyal mtshan'', 1570–1662) byl duchovním učitelem pátého dalajlamy [[Ngawanglozanggjamccho (Tibet)|Ngawanglozanggjamccha]], jenž mu měl poprvé udělit titul „velkého učence” – panditačhenpo (pandi ta chen po), zkráceně pančhen, a přiznat mu buddhovský převtělenecký status.

Pátý (druhý) pančhenlama Lozangješe (''blo bzang ye shes'', 1663–1737) se výrazně angažoval ve prospěch lždidalajlamy [[Ngawangješegjamccho (Tibet)|Ngawangješegjamccha]].

Šestý (třetí) pančhenlama Lozangpaldänješe (''blo bzang dpal ldan ye shes,'' 1737–1780) jako první z pančhenlamů navštívil v Pekingu čínského císaře Čchien-lunga (1736–95).

Sedmý (čtvrtý) pančhenlama Lozangtänpäňima (''blo bzang bstan pa’i nyi ma'', 1782–1853) byl svědkem tibetsko-nepálského konfliktu v letech 1788–92.

Osmý (pátý) pančhenlama Tänpäwangčhug (''bstan pa’i dbang phyug'') alias Čhökjidagpa (''chos kyi grags pa'', 1855–1882) se v praxi řídil učením školy Sakje, i když byl představitelem školy Gelug. O život jej prý připravila vlastní matka.

Devátý (šestý) pančhenlama Gelegnamgjal (''dge legs rnam rgyal'') alias Čhökjiňima (''chos kyi nyi ma'', 1883–1937) pro neshody se 13. dalajlamou opustil roku 1923 Tibet a v kuomintangské Číně zastával řadu významných funkcí ve vládě.

Desátý (sedmý) pančhenlama Čhökjigjalcchän (''chos kyi rgyal mtshan'') alias Kalzangcchetän (''skal bzang tshe brtan'', 1938–1989) zastával funkci ve Všečínském shromáždění lidových zástupců (parlamentu) v Pekingu a od útěku 14. dalajlamy do indického exilu roku 1959 byl předsedou Přípravného výboru Tibetské autonomní oblasti ČLR. V letech 1964–77 zmizel z politických důvodů z veřejného života. Plně rehabilitován byl roku 1978. Vykonal i několik oficiálních cest do zahraničí. Zemřel v Tašilhünpu dne 28. ledna 1989.

Jedenáctý (osmý) pančhenlama Gendünčhökjiňima (''dge ’dun chos kyi nyi ma'', narozený 14. května 1995), ve funkci oficiálně potvrzený dalajlamou. Jeho volbu však Čína neuznala a vybrala si jako 11. pančhenlamu svého kandidáta Gjalcchännorbua (''rgyal mtshan nor bu'', narozený 13. února 1990).

Literatura: 
Kolmaš, ''Tibet: Dějiny a duchovní kultura'', Praha 2004, s. 75–79 a 144–153. ISBN 80-7203-627-0. 

''[[:Kategorie:Aut: Kolmaš Josef|Josef Kolmaš]]'' 
[[Kategorie:Aut: Kolmaš Josef]]
[[Kategorie:Tibet]]

pančhenlama (Tibet) - Historie editací

imported>ZRN: import CNO + Tibet