imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:46Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:08:18Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:36Z

import JKI a Hind

Nová stránka

<span id="entry">patristika</span> (z lat. pater – otec)

'''1.''' Disciplína zkoumající vývoj kř. [[teologie (JKI-K)|teologie]] a literatury v prvních kř. stoletích, nazvaná podle círk. Otců (lat. patres). Titul „círk. Otec“ byl přiznáván několika teologům, kteří význ. ovlivnili vývoj kř. učení a kteří odpovídali čtyřem kritériím: pravověrnost nauky, svatost života, uznání ze strany církve, starobylost (3.-8. stol.). Do konce 19. stol. se p. soustředila na jejich život a dílo (výraz theologia patristica se objevuje poprvé v luterské teologii 17. stol. jako označení části teol. vědy). Dnešní p. zkoumá celek kř. teologie a literatury 1.-6. (resp. 7., na Východě 8.) stol. včetně heterodoxních (nepravověrných) proudů podle řec., lat., syrských, arménských a koptských pramenů, teprve postupně vydávaných. V tomto významu se výraz p. překrývá s termínem patrologie.

'''2.''' Označení období 1.-6. (resp. 7., na Východě 8.) stol. se zřetelem k vývoji kř. teologie a literatury.

Latinská p.: Díla lat. p. vznikají na Západě zprvu vedle řec. spisů, a to zejm. v sev. Africe. Jako nejstarší se dochovala akta afrických mučedníků (180) a díla apologety a polemika [[Tertullian (JKI-K)|Tertulliana]] z Kartága (197). Po biskupu-mučedníkovi Cyprianovi z Kartága je význ. autorem 3.-4. stol. africký laik Lactantius, apologeta a dějepisec. Zlatým věkem je i na Západě 4.-5. stol., méně početné osobnosti však netvoří školy: biskup Hilarius z Poitiers rozvíjí proti ariánům ([[arianismus (JKI-K)|arianismus]]) učení o [[Trojice (JKI-K)|Trojici]]. Podobně Marius Victorinus, novoplatonik-konvertita, který svým dílem i překlady Plotina inspiroval biskupy [[Ambrož (JKI-K)|Ambrože]] z Milána a [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustina Aurelia]]. [[Jeroným (JKI-K)|Jeroným]], komentátor a překladatel Písma ([[Vulgáta (JKI-K)|Vulgáta]]) uvedl na Západ órigenovskou tradici. Další autoři 4.-5. stol.: kazatel Maxim z Turína, básník Prudentius, letopisec Sulpicius Severus, biskup Paulin z Noly. Nejvýzn. zjevem lat. kř. antiky zůstává Augustinus, řečník-konvertita afrického původu, biskup v Hippu. Jeho fil.-teol., duchovní i polemická ([[manicheismus (JKI-K)|manicheismus]], [[donatismus (JKI-K)|donatismus]], [[pelagianismus (JKI-K)|pelagianismus]]) díla ovlivnila celý záp. středověk. Do christologických sporů 5. stol. (chalkedonský [[koncil (JKI-K)|koncil]] 451) význ. zasáhl papež Lev Veliký. Jan Cassian inspiroval záp. mnišství. Vincent z Lérina, kritik Augustina, se zamýšlí nad kritérii kř. tradice. Další autoři kř. Galie 5.-6. stol: filosof Claudianus Mamertus, dějepisec Řehoř z Toursu, básník Venantius Fortunatus. V ostrogótské Itálii kvetla v 6. stol. mnišská tradice díky řeholi [[Benedikt z Nursie (JKI-K)|Benedikta z Nursie]] a dílu senátora-konvertity Cassiodora. Spisy řec. Otců překládal v 6. stol. do latiny mnich Dionýsios Exiguus, tvůrce kř. [[kalendář (JKI-K)|kalendáře]]. Teolog a filosof [[Boëthius, Anicius Manlius Severinus (JKI-K)|Boëthius]] zprostředkoval kř. středověku Aristotelovu logiku a filosofii novoplatonika Porfyria. Papež [[Řehoř Veliký (JKI-K)|Řehoř Veliký]] provedl reformu liturgie (gregoriánský zpěv) a sepsal komentář ke knize [[Jób (JKI-J)|Jób]], ve středověku hojně čtený. K autorům vizigótské Hispanie patří biskup Martin z Bragy, později Isidor ze Sevilly, autor ''Etymologií''. 6.-7. stol. je na Západě poznamenáno polit. změnami, z nichž vzejde Evropa nových národů. Kř. autoři této doby uchovávají dědictví zaniklé antické vzdělanosti rodící se [[scholastika (JKI-K)|scholastice]]. Za konec lat. p. počítáme smrt Řehoře Velikého (604) nebo Isidora ze Sevilly (636).

Řecká p.: Díla řec. p. těsně sousedí se spisy zahrnutými do nz. [[kánon (JKI-K)|kánonu]]. Jazykem prvních kř. spisů je na území celé řím. říše řečtina. Díla vzniklá do pol. 2. stol. blízká Novému zákonu se označují jako spisy [[apoštolští Otcové (JKI-K)|apoštolských Otců]] (''Klement Římský, Didaché, Ignatios z Antiocheje, Barnabáš, Pastýř Hermův''), jiné platí za sz. a nz. [[apokryf (JKI-K)|apokryfy]] či pseudepigrafy (''Ódy Šalomounovy'', evangelia a [[apokalypsa (JKI-K)|apokalypsy]] ovlivněné [[gnóze (JKI-K)|gnózí]]). V letech 150-200 tzv. apologeti ([[apologetika (JKI-K)|apologetika]]) představují kř. víru řecké a žid. kultuře a hájí ji před pronásledováním (Justinos, Tatianos, Theofilos z Antiocheje, Athénagoras z Athén, L''ist'' ''Diognetovi''). Zároveň vznikají polemiky proti [[Markión ze Sinópy (JKI-K)|Markoniovi]] a nepravé gnózi (Justinos, [[Eirenaios (JKI-K)|Eirenaios]] z Lyonu). Nejvýzn. kř. škola 3. stol. se rodí v Alexandrii, centru helénistické filosofie a žid. exegeze ([[Filón Alexandrijský (JKI-J)|Filon Alexandrijský]]). Kléméns Alexandrijský, a zejm. Órigenés zde položí základ kř. [[teologie (JKI-K)|teologie]], [[filosofie křesťanská (JKI-K)|filosofie]], [[exegeze (JKI-K)|exegeze]] a [[spiritualita (JKI-K)|spirituality]]. Žáci této školy: Gregorios Thaumaturgos, Dionýsios z Alexandrie, Methodios z Olympu, v Palestině Pamfilios a [[Eusebios z Kaisareje (JKI-K)|Eusebios z Kaisareje]]. Na Západě působí v 3. stol. teolog a exegeta Hippolyt Římský. 4.-5. stol. je dobou mimořádného rozmachu kř. myšlení. Kř. teologie vybavená dědictvím helénistické filosofie a exegeze si klade rozhodující věroučné otázky, po Konstantinově převratu je křesťanství státem chráněno, císař sám dbá o věroučnou jednotu mezi školami. Důležitým teol. centrem zůstává Alexandrie: zde působí biskup Athanasios, obhájce víry formulované 325 v Nikaji proti [[arianismus (JKI-K)|arianismu]]; laik Didymos Slepý, exegeta a teolog; Kyril z Alexandrie, vůdčí osobnost sporu o [[inkarnace (JKI-K)|inkarnaci]] ([[koncil (JKI-K)|koncil]] v Efezu 431). Z jiných kořenů, živena více bibl. tradicí než helénistickou spekulací, vyrůstá exegetická škola v Antiocheji, zabývající se zejm. [[christologie (JKI-K)|christologií]]: Eustachios z Antiocheje, Diodoros z Tarsu, Jan Zlatoústý (Chrysostomos), Theodor z Mopsuestie, Nestorios, odsouzený 431 v Efezu. Maloasijská Kappadokie vydá ve 4. stol. své velké teology Basilia Velikého, jeho bratra Řehoře z Nyssy a přítele Řehoře z Nazianzu ([[kappadocká škola (JKI-K)|kappadocká škola]]), kteří spolu s Euagriem Pontikem inspirují vých. proud kř. [[mnišství (JKI-K)|mnišství]]. V Palestině působí autor význ. [[katecheze (JKI-K)|katechezí]] Kyril z Jeruzaléma a hereziolog Epifanios ze Salaminy. Důležitým pramenem jsou vedle akt ekum. [[koncil (JKI-K)|koncilů]] círk. dějiny Sókrata a Sozomena z Konstantinopole a Theodoreta z Kýru i bohatá mnišská literatura. 5.-8. stol. je poznamenáno věroučnými spory ohledně božího vtělení ([[monofyzitismus (JKI-K)|monofyzitismus]]) a počátkem sporu o význam kř. obrazů ([[ikonoklasmus (JKI-K)|ikonoklasmus]]). Dvojí vrchol dosahuje vých. teologie této doby v [[Dionýsios Areopagita (JKI-K)|Dionýsiu Areopagitovi]] a Maximu Confessorovi; za posledního vých. círk. Otce platí Jan z Damašku.

Staroorientální p.: zahrnuje jednak původní syrská, koptská, arménská díla, jednak překlady řec. patristických děl (často zničených pro podezření z heterodoxie) do těchto jazyků a později do etiopštiny, arabštiny a gruzínštiny. Syrské křesťanství 2.-3. stol. je částečně ovlivněno gnózí, ve 4. stol. působí velcí teologové Afrat a Efraim, učitel kř. teol. školy v Edesse. V christologických sporech 5. stol. (Chalkedon 451) stojí syrští teologové na straně antiochejské školy a Nestoria, bývají proto obviňováni z [[monofyzitismus (JKI-K)|monofyzitismu]]; tak v 5.-6. stol. teolog Filoxen z Mabbugu, mystik Isak z Ninive, dějepisec Barhadbesabba-Arbaia. V 4.-5. stol. syrští učenci překládají díla řec. antiochejské školy, jejichž originály jsou dnes ztracené. V Egyptě kvete v 3. stol. koptská kř.-gnostická literatura, v 4.-5. stol. vznikají vedle překladů z řečtiny mnišské spisy Pachomia a Šenuta. Arménská literatura se rozvíjí od poč. 5. stol., kdy učenec Mesrop vytvořil arménské písmo; zahrnuje originální díla i překlady z řečtiny a syrštiny. Po období per. nadvlády v 6.-7. stol. znovu vzkvétá v 8. stol. Arménské překlady uchovaly ztracená díla Eirénaia, Eusebia z Kaisareje, Athanasia, Euargia, Jana Chrysostoma, Efraima.

''[[:Kategorie:Aut: Karfíková Lenka|Lenka Karfíková]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Karfíková Lenka]]
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:08
(Žádný rozdíl)

patristika (JKI-K) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind