imported>ZRN: přidán Slovník islámu

2024-11-14T14:49:39Z

přidán Slovník islámu

Nová stránka

<span id="entry">sexualita</span> – součást lidské přirozenosti a chování. Islám důrazně odmítá mnišství a lidskou sexualitu vnímá jako neodmyslitelnou součást dokonalých Božích úradků (''tadbírát''), které byly naplněny stvořením člověka. Jinými slovy, člověk byl nadán sexualitou a s ní souvisejícími schopnostmi a touhami a měl by tento dar dokázat rozumně využívat, nikoliv jej odmítnout a zavrhnout, neboť to by znamenalo s darem odmítnout i Dárce – čili ve svém důsledku hrubou [[blasfémie (Islam)|blasfemii]]. Ovšem muslimové zároveň s tímto přístupem akcentují rovněž potřebu jistých pravidel, která by sexualitu určitým způsobem regulovala a právně vymezovala, čili vytvářela pro islámské, nejen právní (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]''), myšlení tak příznačnou „střední cestu“ (''taríq wasat''), tedy cestu uměřenosti a vyhýbání se extrémům na obou stranách (viz [[etika (Islam)|etika]]). Jeden z těchto extrémů znamená sexualitu potlačovat, což představuje již naznačený celibát, který je typický pro křesťanství a mnišství, jež však islám razantně odmítá s poukazem na údajný výrok Prorokův: „Není mnišství v islámu“ (Lá rahbana fiʼl-islám). Ovšem druhý extrém tvoří zcela bezuzdné oddávání se chtíčům a jevy, které s ním souvisejí, jako jsou prostituce, promiskuita, nevěra a podobně, které muslimští myslitelé tak často vytýkají právě „morálně upadlému a zkaženému“ Západu. Islám stanovuje lidské sexualitě přesně vymezené mantinely. Předně, základním rámcem pro sexuální život je [[manželství a rodina (Islam)|manželství a rodina]]. Islámské právo (''fiqh'') přísně trestá smilstvo (''zináʼ''), tedy jak předmanželský, tak i mimomanželský styk. V případě cizoložství ženatých mužů nebo vdaných žen se jedná o trest ukamenování (dodnes praktikovaný v některých muslimských zemích, jako je Saúdská Arábie aj.), v případě předmanželského styku se trest „omezuje“ na bičování (případně vyhnanství). V minulosti mohl muž obcovat rovněž se svými konkubínami z řad otrokyní ([[otroci a otroctví (Islam)|otroci]] a otroctví), což však bylo zrušením otroctví ''de jure'' znemožněno (''de facto'' se tato praxe stále udržuje v těch nejzaostalejších oblastech „islámského světa“, např. v Mauretánii či v částech Súdánu). Muž smí legálně mít až čtyři manželky, pokud, jak muslimští vykladači zdůrazňují, je dokáže všechny stejně zabezpečit, a to jak hmotně, tak i citově. U šíitů ([[šíʻa (Islam)|šíʻa]]) je možné uzavírat též tzv. dočasné manželství (''zawádž al-mutʻa'', což doslova značí „sňatek z rozkoše“), čímž se však v minulosti ''de facto'' často jen legalizovala prostituce. I v rámci manželství islámské právo vymezuje dovolené a zakázané; pohlavní styk je zapovězen během období menstruace, čtyřicet dní po porodu a též během ramadánového [[půst (Islam)|půstu]] (pouze přes den) a v době [[pouť (Islam)|poutě]] do Mekky (ve dne i v noci). Žena nesmí mít pohlavní styk ani tři měsíce od rozvodu, aby bylo možno jednoznačně určit otcovství. Jednotlivé právní školy (''madhhab'') se různí, pokud jde o povolené a zakázané formy sexuálního styku (a této oblíbené tematice se věnuje řada ''[[fatwa (Islam)|fatew]]'', které se věnují jak orálním, tak i análním a jiným praktikám). Pokud jde o homosexualitu, tu islámské právo odsuzuje a trestá, avšak praxe v jednotlivých muslimskách zemích se rozchází. Zatímco někde (Saúdská Arábie, Írán, Súdán aj.) čelí gayové a lesby skutečně hrozbě trestu smrti, jinde (Tunisko, Turecko, Egypt apod.) je homosexualita ''de facto'' tolerována, byť nahlas veřejně odsuzována. V časech středověku však mužská homosexualita byla většinou nejen v praxi tolerována, nýbrž (jak nám dokládá řada konkrétních příkladů z dobového písemnictví) mnohými známými osobnostmi dokonce zcela nepokrytě preferována.

<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
* ʻAbd Al-ʻAzím, Šaríf. ''Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici: Mýtus a realita''. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010;
* Al-Qaradáwí, Júsuf. ''Povolené a zakázané v Islámu''. Přel. Robert Hýsek. Praha: Muslimská obec Praze, 2004;
* Bellinger, Gerhard J. ''Sexualita v náboženstvích světa''. Přel. Karel Urianek. Praha: Academia, 1998;
* El-Hassan, M. „Vztah islámu k rodině, k manželství a k plodnosti.“ ''Demografie'' 40, č. 2 (1998) 120–125;
* Chadima, Martin. ''Dějiny erotiky a sexuality v náboženství''. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009;
* Mendel, Miloš, a kol. ''Islám: Ideál a skutečnost''. Praha: Baset, 2002;
* Mendel, Miloš. ''Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu.'' Praha: Dingir, 2015;
* Rovenský, Jan, a kol. ''Mezi mýty a minarety: Kmoníček, Mendel, Pelikán a Tureček v rozhovorech o islámu a muslimském světě''. Praha: Filosofia, 2018;
* Tureček, Břetislav. ''Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel''. Praha: Knižní klub, 2007.

''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''

<span class="section_title">Viz též:</span> [[sexualita (JKI-I)|sexualita (JKI-I)]]<br />
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
[[Kategorie:Islám]]

sexualita (Islam) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník islámu