imported>ZRN: přidán Slovník islámu

2024-11-14T14:49:39Z

přidán Slovník islámu

Nová stránka

<span id="entry">svatá místa</span> – místa z náboženských důvodů mimořádně významná. Islámské pojetí svatosti se obecně vzato týká tří kategorií, jež bývají souhrně nazývány jako ''harám'', což značí „zakázané“ nebo též „vymezené“. Jedná se jednak o místa spojená s význačnými událostmi islámu, pak také o místa [[modlitba (Islam)|modliteb]], tedy [[mešita (Islam)|mešity]], a konečně o muslimské Svaté Písmo, tedy [[Korán (Islam)|Korán]]. Byť muslimové chovají úctu k mnoha místům spjatým se životy [[prorokové a profécie (Islam)|proroků]] před [[Muhammad (Islam)|Muhammadem]] či významnými postavami raného islámu, za svatá místa v tom pravém smyslu můžeme považovat pouze tři města: Mekku, Medínu a Jeruzalém. Mekka (arabsky Makka) představuje tradiční historické i duchovní srdce islámu, k němuž se pětkrát denně mají při svých modlitbách obracet muslimové po celém světě. K jejímu jménu se v arabštině pojí ustálené adjektivum ''al-mukarrama'', což lze překládat i jako „poctěná“ (viz [[chvalořečné formule (Islam)|chvalořečná]] rčení). Posvátná mešita v Mekce (''masdžid al-harám'') ve svém rozsáhlém komplexu zahrnuje čtyři významná místa islámu: [[Kaʻba (Islam)|Kaʻbu]], krychlovou stavbu považovanou za první svatyni zasvěcenou jedinému Bohu ([[Alláh (Islam)|Alláh]]), ''makám [[Ibráhím (Islam)|Ibráhím]]'' (doslova „Abrahamovo místo“), studnu [[Zamzam (Islam)|Zamzam]] a konečně dnes již zastřešené prostranství mezi pahorky as-Safá a al-Marwa, kde se v rámci velké [[pouť (Islam)|pouti]] (''hadždž'') odehrává jedna ze součástí závazného rituálu (''manásik''), a to sedminásobný běh (''sajʼ'') mezi oběma místy, jímž si věřící připomínají osudy Hádžar (Hagar), zapuzené Abrahamovy konkubíny, která tak činila ve snaze nalézt ve vyprahlé krajině vodu, jíž by napojila malého [[Ismáʻíl (Islam)|Ismáʻíla]], svého syna (a praotce Arabů), který tehdy umíral žízní. Mekka leží v nehostiné skalnaté krajině středního Hidžázu a za svůj vznik vděčí jedině pramenu Zamzam. Již v časech ''[[džáhilíja (Islam)|džáhilíje]]'', tedy v době předislámské, byla vyznamným centrem hospodářským (konaly se zde pravidelné [[trh (Islam)|trhy]]) i náboženským (Kaʻba tehdy byla plná model a bůžků); zrod islámu její pozici modifikoval a především posílil. Kolem Mekky se rozkládá okrsek, kde dle islámského práva nesmí vkročit nevěřící a během pouti se tam věřící ocitají ve stavu zasvěcení (''ihrám''), v němž nesmí prolévat krev, trhat rostliny, pohlavně obcovat, stříhat si vlasy a nehty, a jsou souhrně vázáni zvláštními ustanoveními obřadů poutě.

Druhé svaté místo, Medína, se původně jmenovalo Jathrib, ale po ''[[hidžra (Islam)|hidžře]]'' se na Muhammadovu počest začalo nazývat Madínat an-nabí, tedy „Město Prorokovo“. V arabštině se k tomuto jménu váže ustálené adjektivum ''al-munawwara'', což značí doslova „Osvícená“. Na rozdíl od Mekky se původně nejednalo o kompaktní osadu, ale o oázu s více vesnicemi. V Medíně se nachází druhé nejvýznamnější místo islámu, Prorokova mešita, stojící na místě původní Muhammadovy mešity, kde byl také Posel islámu pohřben. Vedle jeho [[hroby (Islam)|hrobu]] se nacházejí hroby prvních dvou [[chalífa (Islam)|chalífů]], Abú Bakra a ʻUmara a vedle nich se nachází prostor vyčleněný pro pohřbení těla [[ʻÍsá (Islam)|ʻÍsy]] (Ježíše), jehož [[smrt a pohřební obřady (Islam)|smrt]] má dle tradiční muslimské [[eschatologie (Islam)|eschatologie]] předznamenat [[konec světa (Islam)|konec světa]] a [[Den posledního soudu (Islam)|Den posledního soudu]]. Za městem se nachází slavný [[hřbitovy (Islam)|hřbitov]] al-Báqí, kde bylo pohřbeno mnoho z významných postav raného islámu. Třetí svaté místo islámu představuje Jeruzalém. Muslimové jej nazývají al-Quds (doslova „Svatý“), nebo též al-Bajt al-maqdis („Posvátný příbytek“). Nachází se tam ''al-Harám aš-šaríf'', neboli posvátný okrsek, kde se tyčí Skalní dóm, jemuž se často nesprávně říkává ʻUmarova mešita. Právě z tohoto místa se (dle tradice) prorok Muhammad vydal na svůj legendární výstup do sedmi sfér nebeských (''[[isráʼ a miʻrádž (Islam)|miʻrádž]]''); věřícím zde na obnaženém skalisku nacházejícím se uprostřed chrámu dokonce ukazují otisk Muhammadových chodidel. V okrsku se dále nacházejí al-Masdžid al-aqsá (doslova „Nejvzdálenější mešita“) a Qubbat as-silsila („Řetězový chrám“). Právě Jeruzalém, jako posvátné místo tří abrahámovských náboženství, se zejména v posledních letech stále častěji stává místem četných konfliktů. Samostatnou kapitolu představují šíitská poutní místa, jež bývají souhrně nazývána ''ʻatabát'' (sg. ''[[ʻataba (Islam)|ʻataba]]''). Nejvýznamnější z nich se nacházejí v Iráku (Karbalá, Nadžaf, Sámarrá a al-Qázimajn) a v Íránu (Mašhad, Qom). Na závěr dlužno dodat, že i súfijové ([[súfismus (Islam)|súfismus]]) mají svá poutní místa, jež se mimo jiné nazývají jako ''[[maqám (Islam)|maqám]]''.

<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
* Armstrongová, Karen. ''Jeruzalém''. Přel. Michael Makovec. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999;
* Bahbouh, Charif, a Jiří Fleissig. ''Čtyři města: Mekka, Medína, Rijád, Džidda''. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2018;
* Hattstein, Markus, a Peter Delius, eds. ''Islám: Umění a architektura''. Přel. Klára Ježková, Jan M. Heller. Praha: Slovart, 2006;
* Lewis, Bernard. ''Dějiny Blízkého výhodu''. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
* Müller, Zdeněk. ''Jeruzalém mezi minulostí a budoucností''. Praha: Paseka, 2004;
* Robinson, Francis. ''Svět islámu''. Přel. Josef Orel, Petra Eflerová, Jan Marek. Praha: Knižní klub, 1997;
* Sebag Montefiore, Simon. ''Jeruzalém: Dějiny svatého města''. Přel. Petruška Šustrová. Praha, Plzeň: Beta-Dobrovský, Ševčík, 2013.

''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
[[Kategorie:Islám]]

svatá místa (Islam) - Historie editací

imported>ZRN: přidán Slovník islámu