imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

2024-11-14T20:37:46Z

odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:41:53Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

2024-10-24T17:08:25Z

přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind

2021-12-11T10:44:46Z

import JKI a Hind

Nová stránka

zpěv církevní Oficiální zpěv v římkat. církvi se nazývá [[chorál (JKI-K)|chorál]] (lat. cantus choralis, cantus firmus). Není pochyb, že byl spojen s [[bohoslužba (JKI-K)|bohoslužbou]] už od dob apoštolské [[církev (JKI-K)|církve]]. Pův. přednes [[žalmy (JKI-J)|žalmů]] měl povahu jednoduchého recitativu s uměřenou modulací hlasu. Jak se však křesťanství šířilo, přibralo do svého hudebního projevu i řec. zkušenosti a projev se zdokonalil. Z.c. obstarávali předem určení pěvci, věřícím připadl úkol odpovědí (responsorií). Později se vyvinul antifonální zpěv ([[antifona (JKI-K)|antifona]]), kdy se střídaly dva sbory ([[chór (JKI-K)|chóry]]); na zač. 4. stol. bylo v Alexandrii doporučeno, aby lid zpíval žalmy a [[hymnus (JKI-K)|hymny]] střídavým (antifonálním) způsobem. Záměna hlasů byla hudebně přitažlivá; [[Ambrož (JKI-K)|Ambrož]] ji uvedl do Milána, [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinus]] do sev. Afriky a za papeže Celestina I. (422-432) dostihla Řím. Ambrož zasáhl ovšem i do samé hudební struktury zpěvů a z diatonického systému Řeků vyňal čtyři tónové řady a zpěv podřídil mluvené metrice. Na tomto zázemí uskutečnil epochální, do současnosti závaznou reformu z.c. [[Řehoř Veliký (JKI-K)|Řehoř Veliký]]. Důležité je omezení Ambrožových tónových řad a vytvoření systému čtyř autentických a čtyř z nich odvozených stupnic (dórské a hypodórské, frygické a hypofrygické, lydické a hypolydické, mixolydické a hypomixolydické). Autentické i odvozené stupnice budují své melodie na stejném zákl. tónu (d, e, f, g), rozdíl spočívá jen v odlišné výstavbě melodie. V 16. stol. připojil učený Glarean (Jindřich Loritus) k osmi gregoriánským tóninám ještě čtyři nové (aiolskou a hypoaiolskou, iónskou a hypoiónskou); zákl. tóny byly a a c. Podle svého obsahu se chorál členil na accentus a concentus. Accentus se prezentoval jako způsob hudební recitace na základě povahy a pravidel gramatických distinkcí (modus legendi choraliter – způsob čtení chorálním způsobem). Concentus byly naopak zpěvy lidu nebo chóru, který lidové hlasy zastupoval. Další vývoj chorálu neměl rysy zvratu, ale postupného zdokonalování. Z.c. se shromažďovaly v [[antifonář (JKI-K)|antifonáři]] a melodie byla znamenána pomocí zvláštních značek zv. neumy (řec. neuma – pokyn).

Gregoriánský chorál (tj. z. c.) se úspěšně šířil po celé záp. Evropě; jeho mocným ochráncem se zejm. ukázal Karel Veliký (z. 814), který dbal o sjednocení z. c. na základě řím. [[liturgie (JKI-K)|liturgie]]. Přesto nepřesnosti neumových zápisů a nedbalost vedly k stupňujícím se rozdílům, které zmírnila až notační reforma, zakládající pomocné linie F (červená) a C (žlutá). Guido z Arezza (11. stol.) přidal další notační linky a neumy řadil do vzniklé osnovy; postupně se tak vyvinula chorální notace, určující přesné vzájemné intervaly, a tzv. mensurální notace, určující délku tónů. Potřeba slavnostnosti bohoslužeb vedla i k obohacování z.c. Melodie obsahovala melismatické ozdoby, pod něž kladla slova; neměla-li metrickou formu, nazývala se prózou, vyplňovala-li [[aleluja (JKI-K)|aleluja]], nazývala se [[sekvence (JKI-K)|sekvencí]]. Důležitými proměnami prošel z.c. (chorál) prosazením vícehlasu (figurální zpěv); začínal se rozvíjet ke konci 13. stol. a papež Jan XXII. (1316-1334) cítil dokonce povinnost chránit osvědčený jednohlas dekretem. Přesto se polyfonie uplatňovala a gregoriánský chorál sloužil jako základ (cantus firmus) rozvíjejícímu se vícehlasu (cantus figuralis), pracujícímu už s harmonickými účinky. Také proti pravidelnosti recitativního zpěvu (cantus planus) se prosazovala časově strukturovaná kompozice (cantus mensuratus). Nakonec gregoriánský chorál upadl tak, že byl v špatném provedení udržován jen v některých klášterních a kolegiátních kostelích.

[[tridentský koncil (JKI-K)|Tridentský koncil]] přinesl reformu z.c., odrážející se v nových redakcích [[knihy liturgické (JKI-K)|liturg. knih]]. Řada pravomocí byla přenesena na provinciální [[synod(a) (JKI-K)|synody]] a z.c. se rozrůzňoval. Význ. hudebníkem byl např. G. P. da Palestrina (z. 1594), kapelník v chrámu sv. Petra v Římě, který byl vynikajícím polyfonikem a hudebním reformátorem, opírajícím cantus firmus o gregoriánský chorál. Mezi největší skladatele své doby patřil i Orlando di Lasso (z. 1594) a G. B. Pergolesi (z. 1736). V konkurenci s vícehlasem stál chorál jen v pozadí a pokusy jej obnovit měly spíše věd. než praktický význam; přesto gregoriánský chorál zůstal integrální součástí z.c. dodnes. Kromě hudby související bezprostředně s liturgií prosazoval se při bohoslužbách i lidový zpěv. Věřící zpívají při [[mše svatá (JKI-K)|mši svaté]] nábožné písně v nár. jazyku. Potřebu aktivní hudební spoluúčasti věřících dosvědčuje v čes. prostředí už volání krleš ([[Kyrie eleison (JKI-K)|Kyrie eleison]]) v době christianizace země. Jako doprovodný nástroj zpěvu jsou v kostele doporučovány varhany; moderní doba však užívá i jiných nástrojů, kytary, orchestru, někdy i rockových hudebních skupin.

V pravosl. církvi má z. velký význam, neboť při [[svatá liturgie (JKI-K)|svaté liturgii]] se zásadně neužívají žádné hudební nástroje. V autentickém byzantském z.c. setrvává pův. homofonní styl, kdy zpívá jeden zpěvák nebo sbor jednohlasně. Místo polyfonie (vícehlasu) a nástrojů jsou užívány jemnější prostředky, tzv. izokratemata, tj. noty držené v zákl. tónině, k nimž pěvec zpívá melodii. Antifonní (střídavý) zpěv dvou pěvců či sborů se uplatňuje na celém kř. Východě od přelomu 1. a 2. století. Později (od 8. stol.) spočíval z.c. na 8 tónech neboli hlasech. Byzantská liturgie po syrskoantiochejském vzoru oblibovala zejm. hymny. Pův. krátké předzpěvy, vsuvky a dozpěvy v žalmech, k úvodnímu [[Kyrie eleison (JKI-K)|Kyrie]] i závěrečnému [[amen (JKI-K)|Amen]] ([[tropar (JKI-K)|tropary]]) se rozrůstaly ve strofické hymny, [[kondak (JKI-K)|kondaky]] (pův. poémy na bibl. náměty; patří k nim také chvalozpěv [[akafist (JKI-K)|akafist]]), a posléze v celé cykly hymnů, kánony (tj. tropary zarámované 9 [[ikos (JKI-K)|ikosy]]). Kánony se koncem 7. stol. rozšířily zvl. v prostředí jeruzalémských klášterů, odkud je podle byzantské tradice přenesl do Konstantinopole Andreas z Kréty (650-720). Jejich soubor, uspořádaný podle círk. byzantských tónin, obsahuje [[knihy liturgické (JKI-K)|liturg. kniha]] [[oktoich (JKI-K)|oktoich]] (osmihlasník), sestavená v 8. stol. patrně Janem z Damašku. Byzantský obřad přejali také vých. a jižní Slované. Ruský liturgický z.c. vycházející z byzantských a starobulharských vzorů má svébytné rysy. Pravosl. círk. sbory, hymny a kantáty komponovali v Rusku téměř všichni skladatelé, např. D. S. Bortnjanskij (1751-1825), P. I. Čajkovskij, A. T. Grečaninov, S. Rachmaninov. Staré zásady z.c. zachovali v pravoslaví [[staroobřadníci (JKI-K)|staroobřadníci]] s pův. záznamy v tzv. krjukové (neumové) notaci.

Specifikem luterských bohoslužeb ([[luterství (JKI-K)|luterství]]) je zpívaná liturgie téměř všech jejích částí (kromě kázání a společné recitace [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]]), jejímž středem se stala lidová duch. (reformační) píseň – protest. chorál. Chorál se opíral mj. o gregoriánský vzor a mnohdy přejímal melodiku stávajících náb. (husitský chorál) i světských písní. Z nových nápěvů je nejznámější [[Luther, Martin (JKI-K)|Lutherova]] píseň ''Ein feste Burg ist unser Gott'', zpívaly se i písně na slova [[žalmy (JKI-J)|žalmů]]. Lidový z.c. pomáhala od prvých let [[reformace (JKI-K)|reformace]] rozvíjet chrámová tělesa zv. Kantorei, protest. chrámovou hudbu (kantáty, oratoria, pašije) přivedli k dokonalosti Heinrich Schütz (1585-1672) a J. S. Bach (1685-1750). Reformované církve (zwingliánství, [[kalvinismus (JKI-K)|kalvinismus]]) nezařazovaly zpěv do bohoslužeb. V [[jednota bratrská (JKI-K)|jednotě bratrské]] byl z.c. vedle čtení bible hl. částí bohoslužby; úpravou písní, které bratří od 16. stol. vydávali v četných [[kancionál (JKI-K)|kancionálech]], se zabývali i biskupové Jan Blahoslav (1523-1571) a J. A. [[Komenský, Jan Amos (JKI-K)|Komenský]].

Viz též: [[zpěv (JKI-J)|zpěv (JKI-J)]], [[recitace koránu (JKI-I)|recitace koránu (JKI-I)]]

''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]'' 
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]'' 
[[Kategorie:Aut: Pavlincová Helena]]
[[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]]
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 Specifikem luterských bohoslužeb ([[luterství (JKI-K)|luterství]]) je zpívaná liturgie téměř všech jejích částí (kromě kázání a společné recitace [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]]), jejímž středem se stala lidová duch. (reformační) píseň – protest. chorál. Chorál se opíral mj. o gregoriánský vzor a mnohdy přejímal melodiku stávajících náb. (husitský chorál) i světských písní. Z nových nápěvů je nejznámější [[Luther, Martin (JKI-K)|Lutherova]] píseň ''Ein feste Burg ist unser Gott'', zpívaly se i písně na slova [[žalmy (JKI-J)|žalmů]]. Lidový z.c. pomáhala od prvých let [[reformace (JKI-K)|reformace]] rozvíjet chrámová tělesa zv. Kantorei, protest. chrámovou hudbu (kantáty, oratoria, pašije) přivedli k dokonalosti Heinrich Schütz (1585-1672) a J. S. Bach (1685-1750). Reformované církve (zwingliánství, [[kalvinismus (JKI-K)|kalvinismus]]) nezařazovaly zpěv do bohoslužeb. V [[jednota bratrská (JKI-K)|jednotě bratrské]] byl z.c. vedle čtení bible hl. částí bohoslužby; úpravou písní, které bratří od 16. stol. vydávali v četných [[kancionál (JKI-K)|kancionálech]], se zabývali i biskupové Jan Blahoslav (1523-1571) a J. A. [[Komenský, Jan Amos (JKI-K)|Komenský]].
 ''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br />
 ''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Pavlincová Helena]]
 [[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]]

← Starší verze	Verze z 24. 10. 2024, 17:41
(Žádný rozdíl)

zpěv církevní (JKI-K) - Historie editací

imported>ZRN: odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: přidán Slovník buddhismu

imported>ZRN: import JKI a Hind