Šamaj (JKI-J)
Šamaj (zv. ha-Zaken, Starší; asi 50 př.n.l. až 30 n.l.) Tanaita, původem z bohaté a význ. jeruzalémské rodiny, společně s Hilelem ha-Zakenem tvořil poslední dvojici z tzv. pěti párů učenců (hebr. zugot), které předcházely období tanaitů. Současně jsou oba považováni za první tanaity. Š. byl učencem období Druhého chrámu, předseda soudního dvora (av bejt din) a kolegou předsedy sanhedrinu – nasiho rabiho Hilela. Hilel a Š. spolu diskutovali, zejm. o předpisech týkajících se rituální čistoty; Š. obvykle zaujímal přísnější, Hilel mírnější stanoviska. Š. ve svých rozhodnutích vycházel z doslovného znění Písma a více než záměr konání zdůrazňoval samotné konání. Oba učenci založili školy nazývané v pramenech Bejt Šamaj a Bejt Hilel, mezi nimiž se dlouhou dobu vedly diskuse o stanovení halachy. Nakonec rabín. judaismus přijal jako platnou halachu ve většině případů vycházející ze stanoviska Bejt Hilel. Názory Šamajovy školy byly pak dále tradovány jako protikladné v diskusích o různých halachických problémech.