židovská věda (JKI-J)
židovská věda (též věda o židovství; něm. Wissenschaft des Judentums; hebr. Chochmat Jisra’el) Termín se poprvé objevil mezi mladými žid. intelektuály na samém počátku 19. století. Hl. cílem tohoto hnutí, jak byl stanoven v Zeitschrift für die Wissenschaft des Judentums (Časopis pro žid. Vědu), bylo kritické studium judaismu pomocí moderních věd. metod. Studium judaismu mělo tento jev pojímat v co možná nejširším slova smyslu: jako kulturní dědictví a souhrn všech podmínek, v nichž existoval a které odrážely jeho osudy. Z hist. hlediska lze rozdělit vývoj ž.v. do následujících čtyř etap: (1) Počátky hnutí od 1822, kdy Leopold Zunz začal vydávat Zeitschrift für die Wissenschaft des Judentums (do 1854) a kdy byl založen Žid. teol. seminář (Jüdisch theologisches Seminar) ve Vratislavi. V tomto období působili učenci Leopold Zunz, Šlomo Jehuda Rapoport, Šmu’el David Luzzatto (1800-1865), Nachman Krochmal (1785-1840), z mladších pak Zacharias Frankel, Abraham Geiger, Solomon Munk (1803-1867) a Moritz Steinschneider (1816-1907). Ti položili základy věd. studia všech oblastí judaismu. (2) Konsolidace a organizace hnutí od 1854 do objevení káhirské genizy 1896. Rabín. seminář ve Vratislavi byl první institucí, která umožnila učencům plně se věnovat studiím o judaismu. Vychoval také celou řadu badatelů, jako Israela Levyho (1856-1939), Saula Horowitze (1859-1921), Wilhelma Bachera (1850-1913), Davida Kaufmanna (1852-1899) ad., kteří navázali na výsledky svých učitelů z první generace. Seminář se zároveň stal vzorem pro většinu podobných seminářů, zakládaných v dalších městech a zemích. (3) Od 1896 do vzniku judaistického institutu Hebr. univerzity v Jeruzalémě 1925. V tomto období došlo především ke shrnutí dosavadních výsledků v ang. The Jewish Encyclopaedia (1901-1906). (4) Od 1925 do současnosti, která je charakterizována přechodem od „vědy o židovství“ k „žid. vědám.“ Založení Hebr. univerzity v Jeruzalémě znamenalo novou etapu ve vývoji ž.v. Poprvé vznikla instituce pro vysokoškolské vzdělávání na půdě Izraele, což jí dodávalo nár. a kulturní stabilitu. To zároveň vedlo k rozšíření oblastí výzkumu, např. o archeologii a geografii Izraele, talmudickou filologii, žid. právo, žid. mysticismus, moderní hebr. literaturu, sociologii, studium soudobého židovstva a mnohé další. Vývoj v Izraeli ovlivňuje průběžně i studium judaismu v zemích diaspory.