Bůh (Hind)
Bůh – nejvyšší bytost ve vesmíru. V hinduistické tradici neexistuje výraz, který by plně odpovídal pojmu jediného všemohoucího Boha, stvořitele světa z ničeho, jak jej definují teologické školy v židovské, křesťanské a islámské tradici. Sanskrtský výraz déva, bůh, označuje v hinduismu jak nejvyšší bytost ve vesmíru, nejvyššího Pána vesmíru, tak veliký počet jiných vyšších božských bytostí, které mu jsou podřízeny. (Ve védismu se jedná u vyšších bohů spíše o relativní důležitost více méně rovnomocných bytostí a o střídavé nebo dočasné prvenství při přinášení obětí.) Avšak ani nejvyšší Pán vesmíru si v hinduismu nemůže činit nárok na všechny atributy, které jsou připisovány Bohu hebrejsko-křesťansko-islámské tzv. monoteistické tradice. Přesto je označení polyteismu, pod které byla tak mnohými evropskými badateli zahrnuta de facto veškerá védsko-bráhmansko-hinduistická tradice, pro ni sotva výstižná, neboť je příliš simplistní a zavádějící a zastírá její myšlenkovou hloubku a velkou složitost. Již od samých védských počátků až po současné směry a tendence hinduistického myšlení v ní najdeme pojetí, podle nějž je zdrojem manifestovaného vesmíru, včetně jeho obyvatel, prapůvodní, transcendentní a inteligentní božská entita, jejíž povaha je „opsána“ pojmem nekonečné osobnosti (puruša, Rgvéd 10.90), která se projevuje jakožto manifestovaná realita čili svět pouze svou menší částí. Pro účely konkrétního utváření manifestace či „stvoření“ světa používá tato božská prapůvodní a transcendentní bytost tvořivých sil či „mocností“ (potencí), které se lidskému instinktivnímu chápání nebo vizionářskému pojetí jeví jako zvláštní božské bytosti, bohové (dévové); tito bohové jsou jako božští „vykonavatelé“ či „ramena boží“ s onou prapůvodní božskou entitou soupodstatní: „Co je jedno, nazývají žreci mnohými jmény“ (Rgvéd 1.164.46). Z této perspektivy nejsou tito bohové příliš vzdáleni představě andělů, archandělů a jiných bytostí nebeské hierarchie hebrejsko-křesťanské tradice, kteří jsou v ní vykonavateli boží vůle a z nichž někteří jsou známi jménem a úlohami, které jim byly svěřeny. Hinduistická tradice později vyhradila pro jednoho „pravého Boha“ označení íšvara, Pán, přitom však není nikdy zapomenuto toho, že íšvara má za sebou mnohem „větší“ nebo hlubší transcendentní dimenzi, kterou omezená lidská mysl nedovede pojmout: to je vyjádřeno upanišadovým pojmem brahma s tím, že Brahma jako bůh „stvořitel“ (nebo spíše „pořadatel“, demiurg) je jeho první a nejvyšší manifestací. Když je později postavení Pána vyznavači jednotlivých tradic připisováno Višnuovi nebo Šivovi nebo kterémukoli jinému božstvu, je mu tato skrytá dimenze vždy přisouzena jako jeho nepostižitelná podstata a ostatní bohové jsou mu podřízeni stejně jako andělské kůry Bohu bible. Další vývoj teologických spekulací vedl k vytvoření pojmu božské trojice, která vyjadřuje tři základní aspekty, jimiž se vyznačuje jednotná realita (viz trimúrti).
Literatura:
Dandekar, R. N. (1967), Some Aspects of the History of Hinduism, Poona: University of Poona.
Chattopadhyaya, S. (1962), The Evolution of Theistic Sects in Ancient India up to the Time of Sankarācārya, Calcutta: Progressive Publishers.
Johnson, Donald & Jean (1972), God & Gods in Hinduism, New Delhi: Heinemann.