https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=Barth,_Karl_(JKI-K)&feed=atom&action=historyBarth, Karl (JKI-K) - Historie editací2024-03-29T15:44:46ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.35.2https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=Barth,_Karl_(JKI-K)&diff=9665&oldid=previmported>ZRN: import JKI a Hind2021-12-11T10:44:20Z<p>import JKI a Hind</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div><span id="entry">Barth, Karl</span> (1886-1968) Švýc. protest. teolog, zakl. tzv. dialektické teologie. Od 1921 přednášel na univerzitě v Göttingen, kam byl pozván na základě svého výkladu epištoly sv. Pavla k Římanům (''Römerbrief'', 1919, <sup>2</sup>1922), 1925-1929 v Münsteru, 1930-1935 v Bonnu. Zde začal psát svou 13 svazkovou, avšak nedokončenou ''Die kirchliche Dogmatik'' (Círk. dogmatika, 1932-1967). V polovině 30. let byl spoluautorem tzv. Barmenského teol. prohlášení, kterým tzv. Církev vyznávající, hnutí zal. 1934 luterskými a reformovanými teology, reagovala na hnutí něm. křesťanů (Deutsche Christen) vyvyšujících národ, stát a rasu nad boží zákon. Z polit. důvodů musel 1935 Německo opustit a žil pak v Basileji, odkud během 2. svět. války povzbuzoval státy k protifašistickému odporu (''Eine Schweizer Stimme''). V 50. letech se zapojil do boje proti jadernému vyzbrojování a podněcoval i ekum. hnutí ([[Světová rada církví (JKI-K)|Svět. rada církví]]). Jeho teologie byla zpočátku poplatná [[liberální teologie (JKI-K)|liberální teologii]] a [[náboženský socialismus (JKI-K)|náb. socialismu]] (byl žákem L. Ragaze), ale v ''Römerbriefu'' již odpoutává teologii i církev od světských hnutí; odsuzuje snahy o budování ideálního svět. řádu jako sebezbožštění a v návaznosti na S. [[Kierkegaard, Søren (JKI-K)|Kierkegaarda]] poukazuje na ostrý protiklad mezi Bohem a člověkem. B. dialektická teologie zdůrazňuje Boží svrchovanost, boží oslovení člověka, tedy dialog, jejž iniciuje Bůh. Je vystavěna na živé víře v Boha a má silné christocentrické základy, jediné pojítko je v osobnosti Kristově. Klade důraz na zjevení; Bůh sám se zjevuje bez lidského přičinění, způsobuje krizi člověka a odhaluje jeho lidskou bezmoc a nicotu (vztah mezi nimi je vyjádřen vertikálou směřující seshora dolů). Pro B. dialektickou teologii se též užívá označení teologie krize (z lat. krisis – soud, rozhodnutí) či nová ortodoxie (neoortodoxie), neboť se jedná o nový návrat k bibl. pramenům. Ovlivnil mnoho teologů, mj. E. [[Brunner, Emil (JKI-K)|Brunnera]], F. Gogartena, P. [[Tillich, Paul (JKI-K)|Tillicha]], D. [[Bonhoeffer, Dietrich (JKI-K)|Bonhoeffera]], J. L. [[Hromádka, Josef Lukl (JKI-K)|Hromádku]], J. Hellera ad. Čes.: ''Základy dogmatiky'', 1952; ''Protestantská teologie v XIX. století'' 1-2, 1986, 1988; ''Uvedení do evangelické teologie'', 1988; ''Stručný výklad listu Římanům'', 1989.<br />
<br />
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br /><br />
[[Kategorie:Aut: Pavlincová Helena]]<br />
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]</div>imported>ZRN