Galilea (JKI-J)
Galilea (hebr. ha-Galil – prstenec, kruh, oblast) Území v sev. Palestině. Vých. hranici G. tvořilo Genezaretské jezero (Jam Kineret) a tok Jordánu, zatímco na západě bylo přirozenou hranicí syro-foinické pobřeží. Již. hranici vymezovala Jizreelská rovina, na rozdíl od severu, kde byla hranice nejméně zřetelná. V bibl. době byla oblast G. obydlena hebr. kmeny Neftalí, Ašer, Zebulón, Isachar a Dan. V důsledku častých vpádů ze severu však bylo izr. obyvatelstvo G. nakonec tak zdecimováno, že se jeho zbytky stáhly v době povstání Makabejských na jih (1Mak 5, 23) a do G. se Židé vrátili až 104/103 př.n.l. za Aristobúla I. Následující období bylo dobou největšího rozkvětu G., který výrazněji nepoznamenala ani žid. válka proti Římu. Po pádu Jeruzaléma 70 n.l. se tak mohla do G. přesouvat střediska žid. vzdělanosti z jihu. K hl. centrům, ve kterých postupně sídlil sanhedrin a kde byla dokončena redakce Mišny a palestinského Talmudu, patřila města Sepforis a Tiberias. V 16. stol. bylo galilejské město Safed nejvýzn. střediskem kabaly.