Zobrazení zdroje stránky Ibn Síná, Abú Alí al-Husajn Ibn Abdulláh (JKI-I)

<span id="entry">Ibn Síná, Abú Alí al-Husajn Ibn Abdulláh</span> (lat. Avicenna, 980-1037) Lékař a představitel vých. větve arab. [[filosofie (JKI-I)|filosofie]], inspirovaný Aristotelem a novoplatonismem. Vedle spisu o lékařské vědě ''al-Kánún fí't-tibb'' (Kánon lékařství) je známá jeho iluminační teorie; Bůh jako bytí existuje nutně (wádžib al-wudžúd) a na způsob Aristotelova prvního hybatele přivádí možné k existenci vyzařováním božího světla. [[stvoření (JKI-I)|Stvoření]] je výsledkem kontemplace Boha o sobě samém. První inteligence svým prvním aktem kontemplace o Jedna produkuje druhou inteligenci. Druhým aktem produkuje [[duše (JKI-I)|duši]], která uvádí do pohybu [[nebe (JKI-I)|nebe]], a aktem třetím utváří éterické tělo prvního nebe, složené ze světla a stínu. Druhá inteligence, jednající intelekt, má omezenou schopnost tvořit. Produkuje svou kontemplací jen množinu lidských duší a sublunární materii. Dvojí proces působení inteligencí a duší vytváří dva hierarchicky uspořádané řády, řád inteligencí na straně jedné a duší na straně druhé. Člověk může vnímat světlo jednajícího intelektu a pozvednout se k Bohu díky [[andělé (JKI-I)|andělů]]m. V teorii poznání spojoval I.S. aristotelismus s novoplatonismem. Člověk míří k dokonalému poznání, které vychází z pasivního rozumu (rozumových vloh) a vyvíjí se směrem k vyspělejším formám rozumové činnosti. Úlohu přitom hraje mimolidský rozumový princip, činný rozum (''intellectus agens''), který lidský rozum osvětluje. Tato filosofie vůbec poprvé lit. formulovala výzvu k „osvícení“ (išrák, [[faná (JKI-I)|faná]]), která charakterizuje tzv. vých. filosofii vrcholící v 16. stol. v isfahánské fil. škole v safíjovském Íránu.

''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Müller Zdeněk]]
[[Kategorie:JKI/Islám]]