Verze z 6. 10. 2020, 00:48

Kněžské bratrstvo svatého Pia X.

Xxxx

Od roku 2017 je český děkanát (tehdy priorát) Kněžského bratrstva sv. Pia X. registrovanou církví; nepožívá přitom tzv. zvláštních práv.

Historie tradicionalistického katolicismu

Xxxx

Religionistická charakteristika tradicionalistického katolicismu

xxxx

Tradicionalistický katolicismus v České republice

Důsledný příklon k církevní tradici v té podobě, jaká se utvářela v raném novověku a v „dlouhém“ 19. století, a odmítání jakýchkoli modernistických (liberalistických) snah bylo jedno z cest odporu českých římských katolíků vůči komunistickému režimu. V části české římskokatolické církve tak vznikl jakýsi „lefebvrismus před lefebvrismem“, což ostatně konvenovalo skutečnosti, že přijímání výsledků druhého vatikánského koncilu bylo před rokem 1989 nutně jen částečné a neúplné. Postupné pronikání ducha aggiornamenta, snahy o církevní obnovu znovupatrné nejpozději od osmdesátých let a otevření české společnosti i církve mezinárodním vlivům po pádu komunistického režimu vedly k rychlému konci většiny těchto tendencí a skupin – velká většina římských katolíků, kněží i laiků, se prostě podřídila hierarchické autoritě učitelského úřadu ve své církvi. Mnohdy formou určitého pokání za nechtěné dřívější odmítání moderního církevního směřování, v jiných případech alespoň jako uznání autority a jednoty celé církve; skrytých odpíračů bylo asi jenom velmi málo. Otevření mezinárodním vlivům na druhou stranu znamenalo, že na (některé) české katolíky začaly působit i myšlenky tradicionalistického katolicismu včetně lefebvristického hnutí, nebo se k nim sami obrátili zděšeni liberálněmodernistickým (někteří autoři by řekli přímo neomarxistickým) směřováním společnosti i (podle jejich názoru) oficiálních představitelů římskokatolické církve.

Oficiálním představitelem Kněžského bratrstva sv. Pia X. v České republice je Tomáš Stritzko (* 1970), který byl v roce 1999 vysvěcen na kněze v semináři tohoto společenství v německém Zeitskopfenu. Začal sloužit mše v Rakousku a v České republice a v roce 2011 byl pověřen koordinací veškeré činnosti bratrstva v českých zemích, spadajících tehdy právě pod rakouský distrikt bratrstva. V srpnu 2011 vznikl v rámci rakouského distriktu oficiální český priorát, zasvěcený Panně Marii Růžencové, jehož administrátorem se Stritzko stal (v květnu 2018 byl priorát dále povýšen na děkanát). Tomáš Stritzko sloužil latinské mše a propagoval tradicionalistický katolicismus na různých místech České republiky, z hlediska Římskokatolické církve ovšem neměl status kněze a byl považován za rozkolníka. Vstřícné kroky papeže Františka tuto situaci nezměnily, protože kupříkladu licence k udílení svátosti manželství pro kněží-členy bratrstva je podmíněna souhlasem místního biskupa a česká biskupská konference deklarovala, že ji nebude udělovat (2017). Z tohoto důvodu Stritzko už od roku 2016 usiloval o registraci českého priorátu jako svébytné církve, k čemuž ministerstvo kultury přivolilo v prosinci 2017.

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. není ovšem jedinou ideovou či organizační základnou tradicionalistického katolicismu v České republice. V minulosti s ním spolupracoval například aktivista Michal Semín (* 1967), který se i přes kritiku církevního vedení stále považuje za člena římskokatolické církve.

Organizace církve

České společenství Kněžského bratrstva představuje děkanát Panny Marie Růžencové sídlící v Brně; kromě děkana v jeho rámci působí asi tři další kněží. Mše se konají v Praze, Brně a příležitostně v dalších městech.

Společenství nepravidelně vydává Informační letáky a další tiskoviny, v současnosti nahrazované internetovým zpravodajstvím. Volněji jsou s ním spojené další tiskové podniky tradičního katolicismu. V minulosti vycházel měsíčník Mezinárodní katolický report (1996–98), resp. Mezinárodní report (1998–2005), v současnosti dvojměsíčník Te Deum (od 2006).

Počet věřících

Neexistuje, respektive není dostupná žádná evidence věřících/příznivců Kněžského bratrstva sv. Pia X., ani jiných forem tradicionalistického katolicismu. Bylo by jistě lákavé považovat za ně všechny, kdo se v rámci sčítání lidu prohlásili za „katolíky“ ale nepřihlásili k Římsko- (nebo Řecko-)katolické církvi (v roce 2011, kdy se poprvé a naposledy tato možnost objevila, šlo o 71 138 osob), ale tak tomu téměř jistě není. V případě vědomého přihlašování tímto způsobem šlo ve většině případů spíše o liberální věřící vyjadřující nesouhlas s oficiálními církevními stanovisky a představiteli. Počet stoupenců tradicionalistického katolicismu bývá naproti tomu odhadován jen na několik stovek.

Literatura

Miloš MRÁZEK: „Římskokatolické alternativy I.“ Dingir 1998, 4, s. 7.
Miloš MRÁZEK: „Lefebvrovo hnutí na křižovatce?“ Dingir 2009, 1, s. 8–9.

Oficiální internetové stránky: http://www.fsspx.cz/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek

@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 == Tradicionalistický katolicismus v České republice ==
-Důsledný příklon k církevní tradici v té podobě, jaká se utvářela v raném novověkua v „dlouhém“ 19. století,a odmítání jakýchkoli modernistických (liberalistických) snah bylo jedno z cest odporu českých římských katolíků vůči komunistickému režimu. V části české římskokatolické církve tak vznikl jakýsi „lefebvrismus před lefebvrismem“, což ostatně konvenovalo skutečnosti, že přijímání výsledků druhého vatikánského koncilu bylo před rokem 1989 nutně jen částečnéa neúplné. Postupné pronikání ducha aggiornamenta, snahyo církevní obnovu znovupatrné nejpozději od osmdesátých leta otevření české společnostii církve mezinárodním vlivům po pádu komunistického režimu vedly k rychlému konci většiny těchto tendencía skupin – velká většina římských katolíků, kněžíi laiků, se prostě podřídila hierarchické autoritě učitelského úřadu ve své církvi. Mnohdy formou určitého pokání za nechtěné dřívější odmítání moderního církevního směřování, v jiných případech alespoň jako uznání autoritya jednoty celé církve; skrytých odpíračů bylo asi jenom velmi málo. Otevření mezinárodním vlivům na druhou stranu znamenalo, že na (některé) české katolíky začaly působiti myšlenky tradicionalistického katolicismu včetně lefebvristického hnutí, nebo se k nim sami obrátili zděšeni liberálněmodernistickým (někteří autoři by řekli přímo neomarxistickým) směřováním společnostii (podle jejich názoru) oficiálních představitelů římskokatolické církve.
+Důsledný příklon k církevní tradici v té podobě, jaká se utvářela v raném novověku a v „dlouhém“ 19. století, a odmítání jakýchkoli modernistických (liberalistických) snah bylo jedno z cest odporu českých římských katolíků vůči komunistickému režimu. V části české římskokatolické církve tak vznikl jakýsi „lefebvrismus před lefebvrismem“, což ostatně konvenovalo skutečnosti, že přijímání výsledků druhého vatikánského koncilu bylo před rokem 1989 nutně jen částečné a neúplné. Postupné pronikání ducha aggiornamenta, snahy o církevní obnovu znovupatrné nejpozději od osmdesátých let a otevření české společnosti i církve mezinárodním vlivům po pádu komunistického režimu vedly k rychlému konci většiny těchto tendencí a skupin – velká většina římských katolíků, kněží i laiků, se prostě podřídila hierarchické autoritě učitelského úřadu ve své církvi. Mnohdy formou určitého pokání za nechtěné dřívější odmítání moderního církevního směřování, v jiných případech alespoň jako uznání autority a jednoty celé církve; skrytých odpíračů bylo asi jenom velmi málo. Otevření mezinárodním vlivům na druhou stranu znamenalo, že na (některé) české katolíky začaly působit i myšlenky tradicionalistického katolicismu včetně lefebvristického hnutí, nebo se k nim sami obrátili zděšeni liberálněmodernistickým (někteří autoři by řekli přímo neomarxistickým) směřováním společnosti i (podle jejich názoru) oficiálních představitelů římskokatolické církve.
-Oficiálním představitelem Kněžského bratrstva sv. Pia X. v České republice je Tomáš Stritzko (* 1970), který byl v roce 1999 vysvěcen na kněze v semináři tohoto společenství v německém Zeitskopfenu. Začal sloužit mše v Rakouskua v České republicea v roce 2011 byl pověřen koordinací veškeré činnosti bratrstva v českých zemích, spadajících tehdy právě pod rakouský distrikt bratrstva. V srpnu 2011 vznikl v rámci rakouského distriktu oficiální český priorát, zasvěcený Panně Marii Růžencové, jehož administrátorem se Stritzko stal (v květnu 2018 byl priorát dále povýšen na děkanát). Tomáš Stritzko sloužil latinské mšea propagoval tradicionalistický katolicismus na různých místech České republiky, z hlediska Římskokatolické církve ovšem neměl status knězea byl považován za rozkolníka. Vstřícné kroky papeže Františka tuto situaci nezměnily, protože kupříkladu licence k udílení svátosti manželství pro kněží-členy bratrstva je podmíněna souhlasem místního biskupaa česká biskupská konference deklarovala, že ji nebude udělovat (2017). Z tohoto důvodu Stritzko už od roku 2016 usilovalo registraci českého priorátu jako svébytné církve, k čemuž ministerstvo kultury přivolilo v prosinci 2017.
+Oficiálním představitelem Kněžského bratrstva sv. Pia X. v České republice je Tomáš Stritzko (* 1970), který byl v roce 1999 vysvěcen na kněze v semináři tohoto společenství v německém Zeitskopfenu. Začal sloužit mše v Rakousku a v České republice a v roce 2011 byl pověřen koordinací veškeré činnosti bratrstva v českých zemích, spadajících tehdy právě pod rakouský distrikt bratrstva. V srpnu 2011 vznikl v rámci rakouského distriktu oficiální český priorát, zasvěcený Panně Marii Růžencové, jehož administrátorem se Stritzko stal (v květnu 2018 byl priorát dále povýšen na děkanát). Tomáš Stritzko sloužil latinské mše a propagoval tradicionalistický katolicismus na různých místech České republiky, z hlediska Římskokatolické církve ovšem neměl status kněze a byl považován za rozkolníka. Vstřícné kroky papeže Františka tuto situaci nezměnily, protože kupříkladu licence k udílení svátosti manželství pro kněží-členy bratrstva je podmíněna souhlasem místního biskupa a česká biskupská konference deklarovala, že ji nebude udělovat (2017). Z tohoto důvodu Stritzko už od roku 2016 usiloval o registraci českého priorátu jako svébytné církve, k čemuž ministerstvo kultury přivolilo v prosinci 2017.
-Kněžské bratrstvo sv. Pia X. není ovšem jedinou ideovou či organizační základnou tradicionalistického katolicismu v České republice. V minulosti s ním spolupracoval například aktivista Michal Semín (* 1967), který sei přes kritiku církevního vedení stále považuje za člena římskokatolické církve.
+Kněžské bratrstvo sv. Pia X. není ovšem jedinou ideovou či organizační základnou tradicionalistického katolicismu v České republice. V minulosti s ním spolupracoval například aktivista Michal Semín (* 1967), který se i přes kritiku církevního vedení stále považuje za člena římskokatolické církve.
 == Organizace církve ==
-České společenství Kněžského bratrstva představuje děkanát Panny Marie Růžencové sídlící v Brně; kromě děkana v jeho rámci působí asi tři další kněží. Mše se konají v Praze, Brněa příležitostně v dalších městech.
+České společenství Kněžského bratrstva představuje děkanát Panny Marie Růžencové sídlící v Brně; kromě děkana v jeho rámci působí asi tři další kněží. Mše se konají v Praze, Brně a příležitostně v dalších městech.
-Společenství nepravidelně vydává ''Informační letáky''a další tiskoviny, v současnosti nahrazované internetovým zpravodajstvím. Volněji jsou s ním spojené další tiskové podniky tradičního katolicismu. V minulosti vycházel měsíčník ''Mezinárodní katolický report'' (1996–98), resp. ''Mezinárodní report'' (1998–2005), v současnosti dvojměsíčník ''Te Deum'' (od 2006).
+Společenství nepravidelně vydává ''Informační letáky'' a další tiskoviny, v současnosti nahrazované internetovým zpravodajstvím. Volněji jsou s ním spojené další tiskové podniky tradičního katolicismu. V minulosti vycházel měsíčník ''Mezinárodní katolický report'' (1996–98), resp. ''Mezinárodní report'' (1998–2005), v současnosti dvojměsíčník ''Te Deum'' (od 2006).
 === Počet věřících ===
-Neexistuje, respektive není dostupná žádná evidence věřících/příznivců Kněžského bratrstva sv. Pia X., ani jiných forem tradicionalistického katolicismu. Bylo by jistě lákavé považovat za ně všechny, kdo se v rámci sčítání lidu prohlásili za „katolíky“ ale nepřihlásili k Římsko- (nebo Řecko-)katolické církvi (v roce 2011, kdy se poprvéa naposledy tato možnost objevila, šloo 71 138 osob), ale tak tomu téměř jistě není. V případě vědomého přihlašování tímto způsobem šlo ve většině případů spíšeo liberální věřící vyjadřující nesouhlas s oficiálními církevními stanoviskya představiteli. Počet stoupenců tradicionalistického katolicismu bývá naproti tomu odhadován jen na několik stovek.
+Neexistuje, respektive není dostupná žádná evidence věřících/příznivců Kněžského bratrstva sv. Pia X., ani jiných forem tradicionalistického katolicismu. Bylo by jistě lákavé považovat za ně všechny, kdo se v rámci sčítání lidu prohlásili za „katolíky“ ale nepřihlásili k Římsko- (nebo Řecko-)katolické církvi (v roce 2011, kdy se poprvé a naposledy tato možnost objevila, šlo o 71 138 osob), ale tak tomu téměř jistě není. V případě vědomého přihlašování tímto způsobem šlo ve většině případů spíše o liberální věřící vyjadřující nesouhlas s oficiálními církevními stanovisky a představiteli. Počet stoupenců tradicionalistického katolicismu bývá naproti tomu odhadován jen na několik stovek.
 == Literatura ==

Kněžské bratrstvo svatého Pia X.: Porovnání verzí