Luther, Martin (JKI-K)

Verze z 11. 12. 2021, 12:44, kterou vytvořil imported>ZRN (import JKI a Hind)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Martin Luther (dřevoryt Lucase Cranacha st.)

Luther, Martin (1483-1546) Něm. reformátor, duch. otec luterství. Augustiniánský mnich (augustiniáni), humanisticky vzdělaný na erfurtské univerzitě, bibl. exegeta (exegeze), 1512 doktor teologie, učitel na wittenberské univerzitě. Odpor proti obchodnickému počínání církve (odpustkům) vyjádřil 1517 v Devadesáti pěti tezích. Svou teologii soustředil k otázce, jak může hříšný člověk obstát před Bohem. Z nz. spisů Pavlových došel poznání, že pouhou vírou v Ježíše Krista (sola fide), nikoli vlastní zbožností a dobrými skutky (ospravedlnění). Důraz položil na darovanou boží milost (sola gratia), ospravedlňující a zakládající pravou svobodu bez prostředkující funkce církve (sola Scriptura; O svobodě křesťanské, 1520). Rozchod s řím. katolictvím manifestoval 1520 spálením papežské buly, 1521 byl exkomunikován. Proti soc. revolučnímu výkladu svobody T. Müntzera hájil nezbytnost světské správy, bránící anarchii (Proti vražedným a loupežným selským rotám, 1925). S humanistou Erasmem Rotterdamským se rozešel kvůli zpochybnění svobody lidské vůle (De servo arbitrio, 1525). Navzdory učení o dvou říších s neslučitelnými zákonitostmi (boží a světské) natolik spolehl na reformační aktivitu něm. knížat, že nedokázal zabránit politizaci protestantismu. L. byl ovlivněn Husovým dílem De ecclesia natolik, že vědomě navazoval na jeho pochopení církve. Čes.: O babylonském zajetí církve – O svobodě křesťanské, 1935.

Noemi Rejchrtová