Ráj (Roy), Rámmohan (Hind)

Verze z 11. 12. 2021, 12:43, kterou vytvořil imported>ZRN (import JKI a Hind)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Ráj (Roy), Rámmohan [rāmmohan rāẏ] (1772–1833) – neohinduistický reformátor, který založil r. 1828 společnost Bráhmasabhá, brzo poté přejmenovanou na Bráhmasamádž. Narodil se v majetné rodině, která

patřila k vyšším vrstvám bráhmanské kasty a hlásila se k čaitanjovské tradici. Vychován byl v Patně, kde studoval i na muslimské škole a zvládl tam perštinu a arabštinu. V průběhu svých dalších studií, kdy byl ve styku s křesťanskými misionáři, se seznámil zevrubně s křesťanstvím a s evropskými liberálními idejemi a naučil se i hebrejsky, řecky a latinsky. Aby poznal živý buddhismus, vydal se též na cestu do Tibetu. Při studiu hinduismu na něj učinily největší dojem upanišady a teistické tendence v myšlení védánty. Takto vybaven a posílen znalostí křesťanského a muslimského monoteismu, uznal víru v jednoho Boha za jediné pravé náboženství, v jádře obsažené ve védských písmech, od nichž se hinduismus v pozdějších písmech a v praxi odchýlil. Chrámový a lidový kult hinduismu nechápal v duchu filozofického výkladu jako uctívání Boha v jeho nesčetných projevech na různých úrovních, na nichž by se mu dovedli vyznavači s rozdílnou kapacitou chápání přiblížit, nýbrž v souhlase s křesťanskými a muslimskými názory jako mnohobožství a modlářství. Proto zamítal současný způsob uctívání a přinášení obětin bohům. Po úspěšné kariéře ve Východoindické společnosti, kde si vysloužil k svému jménu titul rádža, se místa r. 1814 vzdal, aby se věnoval dalšímu studiu náboženství a veřejné reformátorské činnosti. Bojoval proti obyčeji dětských sňatků a proti mnohoženství a agitoval silně proti rituálnímu upalování vdov (srovn. satí), čímž pomohl vytvořit ovzduší pro jeho zákaz zákonem r. 1829. Při zakládání a utváření své organizace byl značně ovlivněn evropským unitářstvím a zavedl v ní jednoduchou společnou bohoslužbu ve shromáždění, kterou hinduismus nezná. Zavrhoval kněžství, kastovnictví, jakékoli způsoby obětin a zobrazování Boha a odmítal učení o znovuzrozování. Roku 1830 odcestoval do Evropy, aby poznal její náboženský život. Cesta začala úspěšně navázáním užitečných styků, byla však ukončena jeho smrtí v anglickém Bristolu.

Karel Werner